Pozor na nové důvody registrace k DPH

Novinek roku 2010 je ovšem daleko více. V následujícím článku si popíšeme nové důvody povinné registrace k DPH, které pochopitelně zajímají podnikatele (přesněji osoby povinné k dani), kteří ještě nemají to „potěšení“ být registrovanými plátci DPH. Přehlédnutí těchto povinností totiž po odhalení správcem daně nejen citelně zabolí v podobě daňových sankcí, ale navíc dotyčný podnikatel získá nálepku problémový daňový subjekt, takže může počítat s četnějšími daňovými kontrolami.

Důvody registrace do konce roku 2009

Do konce roku 2009 se „českých podnikatelů“ – přesněji řečeno osob povinných k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku – týkalo deset typů důvodů povinné registrace k DPH (zjednodušeno):

1. Překročení limitního obratu za rozhodné období (přes 1 milion Kč za nejvýše 12 měsíců),

2. Činnost v rámci sdružení bez právní subjektivity (úhrnný obrat přesáhne limit, někdo z účastníků sdružení je nebo se stane plátcem),

3. Majetková akvizice – privatizace nebo nabytí (části) podniku plátce koupí nebo vkladem,

4. Kapitálová akvizice – přeměna společnosti plátce,

5. Pokračování v podnikání po zemřelém plátci,

6. Pořízení nového dopravního prostředku z jiného státu EU,

7. Pořízení zboží, které je předmětem spotřební daně z jiného státu EU,

8. Pořízení zboží s montáží nebo instalací v Česku od „zahraničního dodavatele“,

9. Pořízení ostatního zboží z jiného státu EU za více než 326 000 Kč za rok,

10. Přijetí služby s místem plnění v Česku od „zahraničního dodavatele“.
     

U důvodů 6 až 10 přitom povinná registrace hrozila pouze tehdy, když dodavatelem zboží, resp. poskytovatelem služby byla osoba registrovaná k dani v jiném státě EU, případně tzv. zahraniční osoba povinná k dani z prostoru mimo EU. Vedle toho se „český podnikatel“ samozřejmě mohl stát plátcem DPH kdykoli zcela dobrovolně, s okrajovou výjimkou osob uskutečňujících pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně.

Nový důvod registrace od roku 2010

Poskytnutí služby s místem plnění (určeném dle základního pravidla § 9 odst. 1 zákona o DPH) v jiném státě EU, pokud má povinnost přiznat a zaplatit daň příjemce služby.

Tento titul povinné registrace se na první pohled může zdát poněkud nesmyslný. Vždyť přece jednak místo plnění není v Česku (ale v jiném státě EU), a jednak příslušnou daň v daném jiném státě EU nepřiznává poskytovatel služby ale její příjemce. Tak proč by se měl český poskytovatel služby registrovat k české DPH?

Důvod vyplyne při komplexnějším náhledu na systém DPH u tzv. intrakomunitárních služeb v EU. Od roku 2010 totiž v celé EU platí základní pravidlo určení místa plnění při poskytnutí služby mezi „podnikateli“ (ať už jsou registrováni k DPH nebo ne) – místo plnění je tam, kde je sídlo nebo místo podnikání příjemce služby. A návazně na to je takový příjemce služby vždy povinen přiznat odpovídající DPH na výstupu.

Aby správci daně mohli efektivně kontrolovat plnění této povinnosti příjemci služeb, musejí je poskytovatelé těchto služeb uvádět do souhrnného hlášení. A jelikož tuto povinnost mají pouze plátci (osoby registrované k dani), je nutné z poskytovatele takovéto služby učinit ihned plátce, jinak by se cenná informace o povinnosti příjemce služby přiznat daň vůbec neobjevila správcům daně v systému automatického sledování. 

Příklad č. 1

Český přepravce, který není plátcem DPH, poskytne přepravu zboží „podnikateli“ odjinud z EU – např. slovenskému (obdobně polskému, německému atd.). Místem plnění přepravní služby je sídlo (místo podnikání, příp. provozovna) příjemce služby, tedy Slovensko. Osobou povinnou přiznat a zaplatit slovenskou daň (podle místa plnění) je slovenský příjemce služby.

Toto pravidlo není závislé na tom, zda slovenský příjemce služby – který je osobou povinnou k dani a jedná jako taková osoba (tedy zejména když danou přepravní službu využívá v rámci své podnikatelské činnosti) – je nebo není registrován k DPH na Slovensku. Pokud by nebyl, pak se ze zákona (v tomto případě slovenského o DPH v návaznosti na Směrnici EU) takovouto osobou právě stal.

Novinkou roku 2010 přitom je, že český poskytovatel služby se ze zákona (§ 94 odst. 11 zákona o DPH) tímto poskytnutím služby ihned stává plátcem DPH v Česku. A do 15 dnů poté co se stal plátcem musí podat přihlášku k registraci svému českému správci daně (viz § 95 odst. 6 zákona o DPH).

Za tento nový důvod povinné registrace k DPH může Směrnice rady 2006/112/ES o společném systému DPH, ve znění pozdějších směrnic („Směrnice EU“), a to konkrétně její tři články (zjednodušeno):

• Článek 44 Směrnice EU: Místem poskytnutí služby osobě povinné k dani, která jedná jako taková, je místo, kde má tato osoba sídlo ekonomické činnosti

• Článek 196 Směrnice EU: Daň je povinna odvést osoba povinná k dani…, která je příjemcem služby uvedené v článku 44, jestliže tuto službu poskytla osoba povinná k dani, která není usazena v tomto členském státě.

• Článek 214 písm. e) Směrnice EU: Členské státy „zaregistrují k DPH osobu usazenou na jejich území, která“ poskytuje služby na území jiného členského státu, z nichž je podle článku 196 povinen odvést daň výhradně příjemce služby.

Povinnou registraci ovšem zakládá poskytnutí služby jinam do EU pouze když je místo jejího plnění určeno podle základního pravidla § 9 odst. 1 zákona o DPH. Jestliže se místo plnění a také povinnost přiznat daň překlopí na „podnikajícího“ příjemce služby do jiného státu EU podle jiného (speciálního, zvláštního pravidla) ustanovení zákona o DPH – tedy podle § 10 (služby vztahujících se k nemovitosti), § 10a (přeprava osob), § 10b (kultura, sport, vzdělávání apod.), § 10c (stravovací služby), nebo § 10d (krátkodobý nájem dopravního prostředku) – pak registrační povinnost k DPH pro poskytovatele služby nenastává!

Příklad č. 2

Česká stavební firma (neplátce DPH) poskytne stavební práce například v Německu (obdobně v jiném státě EU než v Česku). Protože jde o službu vztahující se k nemovitosti v Německu, je tam i její místo plnění, a to podle speciálního pravidla § 10 zákona o DPH.

Na což nemá žádný vliv, je-li příjemcem „podnikatel“ nebo ne. Toto poskytnutí služby nezakládá povinnou registraci české stavební firmy k DPH v Česku, a to ani v případě, že by příjemcem byl rovněž „podnikatel“, který by podle německých předpisů musel přiznat německou (podle místa plnění) DPH. A uskutečnění tohoto plnění ani obecně není vůbec předmětem souhrnného hlášení.  

Druhý z nových titulů povinné registrace k DPH od roku 2010 

Poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku (vyjma služeb osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně) prostřednictvím provozovny umístěné mimo tuzemsko.

Jedná se v praxi o ojedinělou situaci, kdy „český podnikatel“ není plátcem DPH v Česku a založí si provozovnu kdekoli mimo Českou republiku (nejen v EU), a právě prostřednictvím této provozovny poskytuje (jakékoli) služby s místem plnění v Česku. Prvním takovýmto poskytnutím služby se „český podnikatel“ stává plátcem české DPH.

Výjimkou by byl případ, že by zde takto uskutečňoval jen plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. Tato povinnost souvisí s jistým osamostatněním provozovny pro účely DPH, čímž by mohlo docházet ke spekulativnímu vyhýbání se uplatňování DPH při uskutečňování zdanitelných plnění.