

Daň z přidané hodnoty („DPH“) je pro státní rozpočet nejvýznamnější daní. Zjednodušeně lze říci, že daň ve výši 20 % nebo 10 % se platí ze všeho, co prodají plátci registrovaní k této dani, což jsou téměř všichni podnikatelé. A nejen to, třebaže předmětem této daně jsou výslovně pouze úplatná plnění, zákon šalamounsky označil za „úplatná“ také mnohá bezúplatná plnění a dokonce i celou řadu situací, kdy k žádnému plnění fakticky nedochází (například když plátce – fyzická osoba – použije firemní auto po své soukromé účely).
Reklamní a propagační předměty jsou v zákoně o daních z příjmů a v zákonu o DPH pro rok 2010 vymezeny odlišným způsobem.
Od ledna 2010 došlo k řadě významných změn systému DPH. Většina podnikatelů jistě již zaregistrovala zejména nová pravidla určení místa plnění při poskytnutí služby, obnovení povinné ceny obvyklé u úplat mezi spojenými osobami a plnou elektronizaci souhrnných hlášení.
Mírné zjednodušení režimu přiznávání DPH u přeshraničních služeb od roku 2010 paradoxně přišlo ruku v ruce s nemilou administrativní komplikací. Takže čeští plátci dodávající zboží nebo poskytující služby „podnikatelům“ do jiného státu Evropské unie („EU“) musejí kromě daňového přiznání k DPH podávat také další tiskopis – souhrnné hlášení.
Povinnost přiznávat DPH z přijatých záloh na zdanitelné plnění mají plátci vedoucí účetnictví sice už téměř šest let, řada účetních má však stále trochu potíže s jejich účtováním. Tento článek představuje dvě metody účtování zdaněných záloh – nejjednodušší a nejvhodnější.
Přesně na apríla (1. 4. 2009) byl vyhlášen i nabyl účinnosti zákon č. 87/2009 Sb., kterým se mění zákon o DPH a některé další zákony. Byla by to pouze podprůměrně zajímavá novela zákona o DPH vynucená příslušnou směrnicí EU, pokud by nebyla poslanci využita k pozměňovacím návrhům.