V dnešní době podle mého názoru nikdo nepochybuje o tom, že cena se stává nejvýznamnějším nástrojem marketingové strategie. Jako jediná z položek marketingového mixu (produkt – cena – místo prodeje – propagace) ovlivňuje příjmy, a tím pádem i zisk.
 
Neustálá manipulace s cenami je základem aktivního přístupu obchodníků k zákazníkům. Obchodníci musí pracovat s cenami tak, aby vytvářeli optimální poměr mezi výší nákladů na produkt, tlakem konkurence a zákaznickou poptávkou.
 
Zná-li obchodník výši svých vlastních nákladů, svou konkurenci a představy zákazníků o hodnotě a ceně produktu, může své ceny určovat tak, aby vhodně volenými slevami pronikal na trh, získával zákazníky a odrazoval konkurenci.
 
Sleva je cenové zvýhodnění, které poskytuje dodavatel odběrateli či prodávající zákazníkům. V maloobchodě je podstatou slev důvěra lidí, že kupují produkt, který má vyšší hodnotu, za nižší cenu.
 
Pro příklad, že sleva jako marketingový nástroj funguje dokonale, nemusíme chodit daleko. Zhruba od roku 2010 se i v České republice začalo objevovat stále větší množství různých tzv. slevových portálů (serverů), které získávají zákazníky vysokými slevami, dosaženými díky hromadnému nakupování.
 
Ve velkoobchodě se používají poněkud jiné formy slev než v maloobchodě. Využívají se zejména pro zvýhodnění stálých odběratelů, nejčastěji jde o tzv. skonta a bonusy.

Co jsou skonta a bonusy

Skonto je nástroj, jehož pomocí se dodavatel snaží podpořit co nejrychlejší úhradu od odběratele, aby získal finanční prostředky, které může použít pro podnikání. Zákazník získá slevu v případě, že platí ihned hotově nebo před dohodnutou lhůtou splatnosti. Proto se skonto ujednává už při fakturaci, a to buď jako cenová podmínka při určení ceny zboží, nebo jako finanční zvýhodnění při předčasné (nebo včasné) úhradě.
 
Například platí-li zákazník zboží hotovostní platbou, dostává rovnou zboží za nižší cenu. Nebo pokud je splatnost faktury stanovena například na 30 dní a zákazník zaplatí již do 14 dní, dostává finanční zvýhodnění například 2 % z ceny.
 
Bonus je cenové zvýhodnění, které dodavatel poskytuje zpravidla při odběru většího množství zboží, nebo při překročení určité hodnoty fakturace v konkrétní dodávce. Bonus může být poskytnut i formou naturálního plnění, kdy se nejedná o snížení ceny, ale o poskytnutí zboží bez úplaty.
 
Stejně jako u skonta může být bonus poskytnut okamžitě při dodávce určitého množství zboží. Pak je u odběratele považován za slevu poskytnutou k jednotlivým položkám faktury a rozpustí se do jejich ocenění.
 
Z hlediska zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“), je jasné, že v případech, kdy jsou skonto a bonus jako cenová podmínka poskytnuty ihned při uskutečnění zdanitelného plnění (sleva za úhradu v hotovosti, sleva za odběr většího množství zboží), jedná se o snížení prodejní ceny zboží, a tedy snížení základu daně.
 
Pokud byl bonus poskytnut v naturální formě, tj. poskytnutím zboží bez úhrady, je základem daně cena obvyklá a bonus se účtuje jako snížení závazku proti provozním výnosům.

Jak to bylo před novelou zákona o DPH?

Podstatně složitější je situace v případech, kdy skonto nebo bonus jsou poskytnuty až dodatečně, po datu uskutečnění zdanitelného plnění. Až do novely zákona o DPH k 1. 4. 2011 u skont a bonusů, vyjadřujících sjednané platební podmínky (například z důvodu překročení objemu odebraného zboží, platby předem, platby v hotovosti a podobně), platilo, že se jedná o tzv. finanční plnění, u kterých z hlediska zákona o DPH nebylo povinné postupovat podle § 42 a § 43 zákona, tedy nedocházelo k úpravě základu daně ani DPH.
 
Plátce DPH nemusel provést opravu výše daně v případě snížení základu daně za zdanitelné plnění, ke kterému došlo dodatečně po datu uskutečnění zdanitelného plnění. Tedy v případě, kdy oprava základu daně měla za následek snížení daně na výstupu, a tedy i snížení daňové povinnosti plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění. V těchto situacích nebyla oprava výše daně pro plátce povinná.
 
Hlavním důvodem, proč se plátci daně chtěli vyhnout opravám základu daně podle § 42 odst. 1 ZDPH, byla nepříjemná administrativní zátěž spojená s tímto krokem. Každá oprava se totiž považovala za samostatné zdanitelné plnění. V případě snížení původní daně na výstupu podléhal rozdíl mezi původním a opraveným základem daně dani ve zdaňovacím období, ve kterém byl daňový dobropis doručen plátci, pro kterého se uskutečnilo zdanitelné plnění.
 
Takže plátce musel prokazatelně doručit daňový dobropis odběrateli a musel si hlídat, aby nezahrnul daňový dobropis do dřívějšího zdaňovacího období, než mu zákon umožňoval, protože za tento časový posun byla uložena podle § 104 odst. 2 ZDPH sankce.
 
Proto v případech, kdy došlo ke snížení základu daně formou skonta nebo finančního bonusu, ale plátce neprovedl opravu výše daně, nevznikal zákonný důvod k vystavení daňového dobropisu. Původně přiznaná daň na výstupu na straně dodavatele ani nárok na odpočet daně na straně odběratele se nezměnily.

Jak je to po novele zákona o DPH?

Novela ZDPH, která nabyla účinnosti 1. 4. 2011, změnila postupy, kterými daňové subjekty opravují výši daně. Zásadní změnou je ta skutečnost, že v současnosti oprava základu daně a výše daně musí být provedena nejen v případě, kdy dochází ke zvýšení základu a výše daně, ale také při snížení základu daně a výše daně. Dříve byla oprava povinností pouze při zvýšení, při snížení nikoliv.
 
Problematikou samotné opravy výše daně podle § 42 a 43 ZDPH jsme se na Portálu POHODA zabývali již v předchozích příspěvcích (viz např. článek Jak na opravy v DPH), není proto nutné se jí v tomto článku znovu zabývat. Z hlediska obsahu příspěvku je důležité, jakým způsobem přistoupila po novele zákona daňová správa k problematice skont a bonusů.
 
Původně ministerstvo financí podalo dne 14. 3. 2011 výklad, podle něhož se v případě skont a bonusů sjednaných jako platební podmínka i nadále jedná o finanční plnění, u kterého se z hlediska DPH nepostupuje podle § 42 a § 43 ZDPH.
 
Toto stanovisko bylo ovšem Informací Generálního finančního ředitelství (GFŘ) ze dne 29. 4. 2011 v podstatě dementováno. Ve své informaci GFŘ uvedlo, že podstatou při posuzování skont, slev či bonusů je skutečnost, že se jedná o snížení základu daně, ke kterému dojde po dni uskutečnění zdanitelného plnění.
 
Tyto slevy jsou tedy jednoznačně poskytovány ve vazbě na již uskutečněné zdanitelné plnění nebo soubor uskutečněných zdanitelných plnění za určitou část uplynulého období. V takovýchto případech je plátce – oproti minulé právní úpravě – vždy povinen provést opravu základu a výše daně.
 
Vzhledem k tomu, že poskytnutí zejména bonusů se v praxi obvykle vztahuje k více zdanitelným plněním za delší dobu, umožnilo GFŘ jednodušší postup při vystavování opravného daňového dokladu s tím, že v tomto případě může plátce vystavit opravný daňový doklad podle § 45 odst. 2 ZDPH (dále jen „souhrnný doklad“).
 
Současně vzhledem k dosavadní praxi a nadměrným obtížím, které mohou vzniknout, lze při zachování vazby na původní opravovaná zdanitelná plnění v souhrnném dokladu tato plnění jen rámcově vymezit. A to tak, aby vazby na původní zdanitelná plnění byly určitelné. Například jako „daňové doklady vystavené v určitém časovém období“ nebo „číselná řada daňových dokladů od-do“.

Oprava odpočtu

Rozdíly mezi opraveným základem daně a základem daně u původních zdanitelných plnění lze u souhrnného dokladu uvést souhrnně za všechna opravovaná zdanitelná plnění.

V případě opravy více zdanitelných plnění s rozdílnými sazbami daně lze rozdíly uvést souhrnně, avšak rozděleně dle jednotlivých sazeb daně. Plátce však musí být schopen konkrétně prokázat správnost opraveného základu daně a výše daně, a to ve vazbě na údaje uvedené v opravném daňovém dokladu (smlouvami, původními daňovými doklady, evidencí pro daňové účely atd.).
 
Pro odběratele – příjemce bonusů vyvstává samozřejmě povinnost provedení odpovídající opravy odpočtu daně. Komplikací je to, že odběratel je povinen v těchto případech opravit odpočet daně do zdaňovacího období, kdy se dozvěděl o okolnostech rozhodných pro vznik povinnosti opravu provést – tj. v zásadě bez ohledu na doručení opravného daňového dokladu.
 
Opravu odpočtu plátce prokazuje:

• opravným daňovým dokladem, nebo

• jiným dokladem souvisejícím s opravou, nebo

• jiným způsobem, např. smlouvami (viz § 74 ZDPH).

Problém s aplikací § 74 ZDPH pro odběratele – příjemce bonusu nastane ve chvíli, kdy dodavatel – poskytovatel bonusu vystaví opravný daňový doklad buď s velkým časovým zpožděním, nebo ho nevystaví vůbec, nebo ho vystaví chybně bez DPH, jak byl zvyklý před novelou zákona.
 
Zatímco odběratel může být postižen doměřením daně v případě, kdy nesníží svůj nárok na odpočet DPH vůbec, nebo úrokem z prodlení v případě, kdy sníží nárok na odpočet v pozdějším období, pro dodavatele, který doklad vystaví chybně nebo pozdě, v podstatě žádná sankce neplyne.
 
Je zřejmé, že pro odběratele lze doporučit mít podrobný přehled o obchodních podmínkách dodavatelů, zejména těch, které se týkají poskytování bonusů a skont, a na základě těchto podmínek si hlídat odebraná množství, způsoby platby a příslušná období, ve kterých nárok na bonusy a skonta vzniká. Jedině tak se mohou vyhnout případným sankcím při nesprávném nebo pozdním snížení nároku na odpočet z titulu cenových zvýhodnění.

Účtování bonusů a skont

Samozřejmě znalost výše uvedených podmínek pro čerpání bonusů a skont má význam nejen z hlediska zákona o DPH, ale i z hlediska daně z příjmů a účetnictví. Bonusy a skonta jsou poskytovány většinou s časovým zpožděním. Vzhledem k tomu je obvykle nemožné je účtovat jako snížení ceny pořizovaného zboží či materiálu.
 
Na straně dodavatele jsou bonusy účtovány do provozních nákladů – účet 548, skonta pak obvykle do nákladů finančních – účet 568.
 
U odběratele se bonusy účtují jako provozní výnosy – účet 648 a skonta jako finanční výnosy – účet 668. Je ovšem nutné o nich účtovat do období, se kterými časově a věcně souvisejí.