Půjčování peněz mezi právnickými osobami

Nový občanský zákoník přinesl do oblasti půjček nové terminologické pojmy. Místo půjčky máme nyní zápůjčku, výpůjčku a výprosu.
 
Smlouvu o zápůjčce vymezuje nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen „NOZ“) v § 2390 až § 2394. Smlouva o zápůjčce vzniká, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Zápůjčka může být peněžitá i nepeněžitá. Peněžitá zápůjčka se splácí v měně místa plnění a může být úročená i bezúročná.
 
Smlouvu o výpůjčce upravuje NOZ v § 2193 až § 2200. Smlouvou o výpůjčce přenechává půjčitel vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.
 
Smlouva o výprose je uzavřena podle § 2189 NOZ tehdy, když půjčitel přenechá někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, a účel, ke kterému se má věc užívat.
 
Jelikož výpůjčka i výprosa jsou bezplatné, budeme se v dalším textu zabývat pouze zápůjčkou.

Bezúročná zápůjčka

Podle § 19b odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb., dále jen „ZDP“) je od daně z příjmů právnických osob osvobozen bezúplatný příjem v podobě majetkového prospěchu, pokud v úhrnu příjmy z tohoto prospěchu od téže osoby nepřesáhnou ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, částku 100 000 Kč, a to u:

• vydlužitele při bezúročné zápůjčce,
• vypůjčitele při výpůjčce a
• vyprositele při výprose.

 
Majetkovým prospěchem není jistina případné zápůjčky, ale ohodnocení získaného majetkového prospěchu v porovnání s běžnou cenou na trhu. Hranice 100 000 Kč se testuje pro každý jednotlivý příjem.
 
Z uvedeného ustanovení vyplývá, že poplatník může mít více takovýchto majetkových prospěchů, ale pro účely této hranice se sčítají pouze ty příjmy, které plynou od téže osoby.

Příklad 1

Společnost Zápůjčka, s.r.o. si vypůjčila od společnosti Gama, s.r.o. bezúročně 2 000 000 Kč, přičemž obvyklý úrok činí např. 3,5 %. Vzhledem k tomu, že tento majetkový prospěch nepřevýšil částku 100 000 Kč (úrok by činil 70 000 Kč), bude tento příjem od daně z příjmů právnických osob osvobozen.

Půjčka mezi osobami spojenými

Pokud se však jedná o bezúročné zápůjčky, které byly sjednány mezi spojenými osobami, je třeba pamatovat na ustanovení § 23 odst. 7 ZDP, kde byl nahrazen text „upraví základ daně“ textem „upraví se“. Cílem této změny bylo umožnit upravovat (zvyšovat) základ daně jak správci daně, tak samotnému poplatníkovi, pokud má pochybnost o správně nastavených cenách.
 
Od 1. 1. 2015 byl z tohoto ustanovení vypuštěn text, že ceny obvyklé se použijí i v případě, že je mezi poplatníky daně z příjmů právnických osob tato cena rovna nule.
 
A zároveň byl doplněn do § 23 odst. 3 písm. a) bod 19, že výsledek hospodaření se zvýší „o částku ve výši rozdílu mezi cenou sjednanou mezi spojenými osobami a cenou, která by byla sjednána mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, o kterou byl snížen základ daně poplatníka podle § 23 odst. 7; toto ustanovení se nepoužije pro tu část rozdílu, která byla mezi těmito spojenými osobami vypořádána.“

Příklad 2

Společnost Alfa, s.r.o. a Beta, s.r.o. jsou spojenými osobami. Alfa, s.r.o. zapůjčila bezúročně společnosti Beta, s.r.o. 1 000 000 Kč. Obvyklá cena úroku je 3,5 %. Vzhledem k tomu, že se jedná o spojené osoby, zvýší se základ daně u společnosti Beta, s.r.o. o 35 000 Kč.
 

Aby byl zachován daňový režim u nízkoúročených zápůjček platný do konce roku 2013, byla ponechána výjimka pro nízkoúročené a bezúročné zápůjčky v případě, kdy sjednaná výše úroků z úvěrového finančního nástroje mezi spojenými osobami je nižší, než by byla cena sjednaná mezi nespojenými osobami, a kdy je věřitelem daňový nerezident a z daňových rezidentů člen obchodní korporace (společník obchodní společnosti a člen družstva, právnická nebo fyzická osoba).
 
Ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) ZDP, omezující výši daňových nákladů u tzv. finančních nákladů, mezi které patří i úroky z úvěrů a zápůjček, se vztahuje také na věřitele, který je osobou spojenou ve vztahu k dlužníkovi.

Úroky u mateřské společnosti související s držbou podílu

Za daňové výdaje (náklady) nelze podle § 25 odst. 1 písm. zk) ZDP uznat také náklady mateřské společnosti související s držbou podílu v dceřiné společnosti. Důvodem je osvobození příjmů mateřské společnosti od společnosti dceřiné za určitých podmínek.
 
Za náklady související s držbou podílu v dceřiné společnosti se považují i úroky z úvěrů a zápůjček přijatých v období šesti měsíců před nabytím tohoto podílu, a to po dobu trvání této držby a po dobu, kdy podíl drží osoba, která je s osobou, která úvěr nebo zápůjčku přijala, spojenou osobou, pokud poplatník neprokáže, že úvěr nebo půjčka s držbou tohoto podílu nesouvisí.
 
Mateřská a dceřiná společnost jsou pro tento případ vymezeny v § 19 odst. 3 ZDP.

Související článek:
Půjčka do společnosti od společníka