Příjmy ze zaměstnání
Příjmy ze závislé činnosti neboli ze zaměstnání jsou mimo jiné příjmy z pracovněprávního poměru podle zákoníku práce.
Závislou práci definuje
zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.) v § 2 odst. 1 jako práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.
Podle zákoníku práce je možné závislou práci vykonávat v pracovním poměru
na základě pracovní smlouvy nebo
na základě dohod konaných mimo pracovní poměr, tj. dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti.
Výkon práce, která naplňuje znaky závislé práce v jiném vztahu než pracovním poměru nebo na základě dohody,
není možný. Pokud zaměstnavatel vyplácí své zaměstnance v jiném vztahu, než jsou tyto, vystavují se zaměstnavatel i zaměstnanec riziku postihu za výkon nelegální práce nebo švarcsystému (více viz článek
Co je a není švarcsystém).
Příjmy ze zaměstnání
nejsou osvobozeny od daně z příjmů za žádných okolností. Bez ohledu na výši výdělku nebo jeho pravidelnost. Zdaňování se řídí tím,
zda zaměstnanec u zaměstnavatele podepíše Prohlášení poplatníka daně z příjmů ze závislé činnosti. V prohlášení poplatníka zaměstnanec uvede,
jaké slevy na dani chce a může
uplatnit. Přičemž
na základní slevu na poplatníka mají
nárok všichni poplatníci.
Prohlášení poplatníka může mít zaměstnanec
v jednom měsíci podepsané pouze u jednoho zaměstnavatele. Pokud má zaměstnavatelů více (ať už na pracovní poměr, nebo na dohody), musí si
zvolit jednoho z nich a u něj podepíše Prohlášení poplatníka.
Poplatník, který vykonává práci na základě
dohody o provedení práce do 10.000 Kč měsíčně,
podepíše Prohlášení a uplatní pouze slevu na poplatníka, má daň nižší, než je sleva na poplatníka a
prakticky tak daň neplatí.
Pokud poplatník
nepodepíše u zaměstnavatele Prohlášení poplatníka, uplatní se u dohody o provedení práce do 10.000 Kč měsíčně
srážková daň ve výši 15 %.
U ostatních typů pracovněprávních vztahů se srazí
záloha na daň ve výši 15 %.
I když jde o příležitostnou závislou práci nebo závislou práci za malou odměnu, není možné ji nedanit, ani není možné, aby zaměstnavatel neměl se zaměstnancem písemně uzavřenou pracovní smlouvu nebo některou z dohod a neřešil otázku zdanění.
Příjmy z podnikání
Podnikání definuje
občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) v § 420 odst. 1 takto:
„Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“
Pro to, abychom mohli odhadnout, zda se při výkonu nějaké činnosti jedná o podnikání, je tedy
rozhodující naplnění těchto znaků:
- soustavný výkon,
- na vlastní účet a odpovědnost, a
- za účelem dosažení zisku.
Pro posouzení, zda výkon nějaké činnosti je podnikáním,
není rozhodující výše výdělku. Není pravda, že pokud je příjem do 30.000 Kč za rok nebo jakékoliv jiné částky, nejde o podnikání. Přičemž pojem soustavná činnost neznamená, že musí být vykonávána neustále každý den nebo každý měsíc.
Soustavná činnost je činnost vykonávaná s úmyslem ji opakovat.
Příjmy z podnikání zdaňuje podnikatel. Jedinou výjimkou jsou příjmy podle § 7 odst. 6
zákona o daních z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb., dále jen „ZDP“):
„Příjem autora za příspěvek do novin, časopisu, rozhlasu nebo televize plynoucí ze zdrojů na území České republiky je samostatným základem daně pro daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za předpokladu, že úhrn těchto příjmů od téhož plátce daně nepřesáhne v kalendářním měsíci 10.000 Kč a jde o příjem uvedený v § 7 odst. 2 písm. a).”
V těchto případech jsou příjmy
do 10.000 Kč zdaněny
srážkovou daní u toho, kdo příjmy vyplácí. Pokud jsou příjmy
vyšší než 10.000 Kč, plátce vyplatí
honorář v plné výši a autor jej zahrne do svého základu daně z podnikání a musí odvést sociální a zdravotní pojištění.
O příjmy z podnikání, které je třeba zdanit, jde i v případě, že
podnikatelem je student,
matka na mateřské dovolené,
starobní či invalidní důchodce atp.
Pro rozhodnutí, zda jde o příjem z podnikání, je tedy podstatné, zda jde o soustavnou činnost. Pokud matka na mateřské pravidelně prodává na internetu své vlastní výrobky, velmi pravděpodobně půjde o podnikání a
příjem musí zdanit jako příjem z podnikání. A odvést též sociální a zdravotní pojištění. A to
i v případě, že výdělek bude malý.
Totéž platí i tehdy, když nakupuje zboží a se ziskem ho dále prodává.
Příjmy z nájmu
Příjmy z nájmu (podle § 9 ZDP), pokud nejde o příjmy uvedené v § 6 až § 8 ZDP,
jsou:
- příjmy z nájmu nemovitých věcí nebo bytů,
- příjmy z nájmu movitých věcí, kromě příležitostného nájmu podle § 10 odst. 1 písm. a) ZDP.
Nájmy nemovitých věcí a bytů se vždy zdaňují jako příjem z nájmu podle § 9 ZDP.
Neplatí u nich žádné osvobození s ohledem na výši nebo skutečnost, že jde o nájem příležitostný.
V poslední době se stává trendem
občasný pronájem části nebo celého bytu turistům na pár dní či týdnů. I tyto příjmy je třeba
vždy zdanit, a to
bez ohledu na jejich výši nebo frekvenci.
Naopak
u nájmů movitých věcí je třeba rozlišit, zda jde o
nájem soustavný nebo příležitostný. Soustavný nebo pravidelný nájem movitých věcí se zdaňuje jako příjem z pronájmu dle § 9 ZDP.
Příležitostný příjem z nájmu movitých věcí se zdaňuje jako ostatní příjem podle § 10 ZDP a
tento jediný druh nájmu je osvobozen, pokud příjem
nepřesáhne částku 30.000 Kč za rok.
Ostatní příjmy
Při posouzení, zda je možné příjem osvobodit, je třeba nejprve vyloučit, že nejde o příjem ze závislé činnosti (ze zaměstnání), z podnikání nebo příjem z nájmu podle § 9 ZDP a dále ještě příjem z finančního majetku. Až když vyloučíme všechny tyto možnosti, můžeme teprve zkoumat, zda jde o ostatní příjem.
Mezi ostatní příjmy mimo jiné patří (dle § 10 odst. 1 písm. a) ZDP) takové příjmy, při kterých
dochází ke zvýšení majetku, pokud nejde o příjmy podle § 6 až § 9 ZDP, a jsou to zejména
příjmy z příležitostných činností nebo z příležitostného nájmu movitých věcí, včetně příjmů
ze zemědělské výroby a lesního a vodního hospodářství, které nejsou provozovány podnikatelem.
Pouze tyto příjmy jsou osvobozeny od daně z příjmů, pokud jejich úhrnná výše nepřesáhne 30.000 Kč za rok. Tyto osvobozené příjmy se
nezahrnují do daňového přiznání.
Příkladem takovýchto osvobozených příjmů mohou být příjmy z příležitostného nájmu hmotného majetku. Například soused má rozbité auto a potřebuje jet na víkend na chalupu, tak mu půjčím (pronajmu) svoje auto za 1.000 Kč.
Dále sem patří například
příležitostný prodej zahrádkářských přebytků. Musí jít skutečně o
příležitostný a neplánovaný prodej přebytků. Pokud zahrádkář každý týden sedí se svými výpěstky na farmářském trhu a prodává je, bude se jednat o soustavnou činnost, tedy o podnikání, a příjem nemůže být osvobozen (a výše příjmu na to nemá žádný vliv).
Může jít také například o příležitostný prodej opotřebených věcí (např. dětského oblečení, ze kterého již děti vyrostly).
Článek byl připravený ve spolupráci s Účetnictvím bez starostí.