Software, licence, ochranné známky, patenty, know-how, projekty… S nehmotným majetkem se v praxi nesetkáváme sice tak často jako s majetkem hmotným, přesto také on tu a tam vstoupí podnikatelům do cesty. Pak se dostává na pořad dne otázka, jak se s ním poprat v účetnictví a daních.
Podnikatelé a jinak samostatně výdělečně činní lidé („OSVČ“) jsou patrně nejčastějšími osobami v terénu a na cestách. Nikdo soudný nepochybuje o tom, že tyto pracovní cesty jsou nezbytným průvodním jevem jejich výdělečné činnosti a zpravidla jednoznačně souvisejí s jejich zdanitelnými příjmy. Je tedy nasnadě, že jde o tzv. daňové výdaje snižující základ daně z příjmů.
Přiznání k dani z příjmů nepodávají pouze občané (fyzické osoby), ale také právnické osoby. A to i v případě, že mají nulový základ daně nebo vykazují daňovou ztrátu.
Většina obyvatel mírného pásma se těší na jaro. Vidí v něm po dlouhém období chladu, šera a ticha důvod k radosti nad teplejšími, světlejšími a živějšími projevy všech stránek přírody včetně lidí. Možná právě proto se do předjaří dostala povinnost zpracování a předložení přiznání k dani z příjmů občanů za uplynulý rok.
Zákon o DPH (ZDPH) doznal s účinností od 1. 1. 2008 podstatných změn v rámci reformy provedené zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. Z těchto změn se zaměříme na tu, která se týká v praxi poměrně významné oblasti, a to zdanění zabudovaného či zamontovaného vybavení bytů.
Regulační poplatky ve zdravotnictví spouštěné od 1. 1. 2008 podobně jako přetrvávající nejistota ohledně budoucích penzí stírají rozdíl mezi pojistným a daní v systémech sociálního a zdravotního pojištění. A tak často odborná veřejnost hovoří o těchto pojištěních jako o „sociální a zdravotní dani“, protože jde skutečně spíše o povinnou platbu bez jakéhokoli významnějšího přímého protiplnění.