Úvěry a půjčky od tzv. spojených (vlivných) osob jsou Ministerstvu financí trnem v oku již dlouhý čas. K prozatím poslední změně daňového testu nízké kapitalizace došlo od roku 2010, resp. od zdaňovacího období započatého v tomto roce, a to zcela nenápadně a nepřímo přes vyhasnutí zvýhodňujících přechodných ustanovení.
Povinnost přiznávat DPH z přijatých záloh na zdanitelné plnění mají plátci vedoucí účetnictví sice už téměř šest let, řada účetních má však stále trochu potíže s jejich účtováním. Tento článek představuje dvě metody účtování zdaněných záloh – nejjednodušší a nejvhodnější.
Jedním z nejméně známých daňových předpisů je zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Jde o tzv. procesní normu upravující postup daňových subjektů a správců daně v různých fázích daňového řízení. Najdeme zde například pravidla pro místní příslušnost k finančním úřadům, počítání lhůt, doručování písemností, provádění místních šetření a daňových kontrol.
Ať už se komukoli z nás vede jakkoli špatně nebo dokonce bídně, musíme uznat, že daleko hůř je na tom stát. No jen považte. Už několik let žije na dluh z vypůjčených peněz, přitom rok od roku stále jen zvyšuje své zadlužení bez vyhlídky alespoň vyrovnaného rozpočtu. Není se co divit, že vedle významných škrtů ve státních výdajích došlo i na určité zvýšení některých daní.
V tomto pokračování si přiblížíme a popíšeme na příkladech další testy daňové účinnosti úroků u půjček. Zaměříme se na testy kapitalizace úroků, finančních nákladů, podílu v dceřinné společnosti a také na test závislosti na zisku dlužníka.
Globální hospodářské problémy způsobily, že je dnes daleko obtížnější získat úvěr od banky, natožpak výhodný úvěr, a současně se zhoršila platební disciplína řady odběratelů. Nicméně provozní a investiční výdaje musejí firmy hradit i nyní, ber kde ber. S ohledem na snížení důvěry ve finanční trh není reálným zdrojem peněz ani případná emise firemních dluhopisů nebo nových akcií.