Automobil v obchodním majetku – 1. část

Co je obchodní majetek?

V souvislosti s problematikou automobilu zařazeného do obchodního majetku si nejprve popíšeme, co to vlastně obchodní majetek je:

Zákon o daních z příjmů (ZDP) definuje obchodní majetek pro účely daně z příjmů fyzických osob v § 4 odst. 4 jako „souhrn majetkových hodnot (věcí, pohledávek a jiných práv a penězi ocenitelných jiných hodnot), které jsou ve vlastnictví poplatníka a o kterých bylo nebo je účtováno anebo jsou nebo byly uvedeny v evidenci majetku a závazků pro účely stanovení základu daně a daně z příjmů (daňové evidenci)“. Dnem vyřazení majetku z obchodního majetku se pak rozumí den, kdy poplatník o tomto majetku naposledy účtoval nebo jej naposledy uváděl v daňové evidenci.

Pro právnické osoby není obchodní majetek v ZDP speciálně vymezen, a proto se pro tyto účely použije § 6 obchodního zákoníku, podle něhož se za obchodní majetek právnické osoby považuje veškerý jeho majetek. Z uvedeného tedy vyplývá, že právnická osoba nemůže vlastnit žádný majetek, který by nebyl součástí jejího obchodního majetku.

Automobil používaný pro služební účely

V souvislosti s používáním vozidla pro služební účely, se setkáváme nejčastěji s těmito hlavními druhy výdajů (nákladů):

• odpisy,
• spotřeba pohonných hmot,
• oleje a další provozní kapaliny,
• výdaje na opravy a údržbu včetně technických prohlídek a měření emisí,
• nákup zimních pneumatik,
• pojistné, a to jak povinné ručení, tak pojištění havarijní,
• dálniční známka,
• parkovací poplatky,
• silniční daň a další.

Aby mohly být výše uvedené výdaje (náklady) považovány za výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, musí být splněny obecné podmínky daňové uznatelnosti.

To znamená, že:

• musí být prokazatelné, že uvedené výdaje vznikly,
• musí být prokazatelné, že výdaje vznikly v souvislosti s dožením, zajištěním a udržením zdanitelných příjmů,
• výdaje musí být zachyceny v daňové evidenci u osoby, která nevede účetnictví a v případě účetní jednotky v účetnictví v souladu s platnými účetními předpisy,
• výdaj nesmí být vyloučen z daňově uznatelných výdajů ZDP ani jiným předpisem.

V případě, že dojde k technickému zhodnocení vozidla, zvyšuje hodnota technického zhodnocení vstupní cenu a zároveň zůstatkovou cenu vozidla v tom zdaňovacím období, kdy je technické zhodnocení dokončeno a uvedeno do stavu způsobilého obvyklému užívání. Poplatník pak pokračuje v odpisování s použitím roční odpisové sazby pro zvýšenou vstupní cenu v případě rovnoměrného odpisování a v případě zrychleného odpisování použije příslušný koeficient pro zvýšenou zůstatkovou cenu.

K prokázání výdajů na pohonné hmoty slouží kniha jízd, přičemž správce daně může v odůvodněných případech stanovit poplatníkovi i jiný způsob prokazování těchto výdajů.

Podle pokynu D-300 musí evidence jízd obsahovat minimálně tyto údaje:

• datum jízdy,
• cíl jízdy,
• účel jízdy,
• ujeté km,
• typ vozidla,
• registrační značku,
• stav ujetých km k 1. 1. (případně k datu zahájení činnosti nebo zahájení používání vozidla) a k 31. 12. kalendářního roku (případně k datu ukončení činnosti nebo ukončení používání vozidla).

U vozidel zahrnutých v obchodním majetku je jako daňový výdaj uznávána spotřeba pohonných podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 1 ZDP, tedy v prokázané výši; což znamená skutečně nakoupené pohonné hmoty doložené příslušnými doklady o nákupu, bez ohledu na skutečnou spotřebu vozidla. Z toho vyplývá, že zde nejsou rozhodující údaje o skutečné spotřebě uvedené v technickém průkaze vozidla.

Na druhé straně to však neznamená, že správce daně musí automaticky uznat veškeré nákupy pohonných hmot za výdaje daňové. Pokud bude mít pochybnosti o skutečné výši spotřeby vozidla, vyzve poplatníka k jejímu prokázání. Ke zvýšené spotřebě vozidla, kromě způsobu jízdy řidiče, může také dojít v důsledku stáří vozidla nebo u vozidel převážně používaných ve větších městech. Žádný předpis však výši možné tolerance neuvádí, a proto bude záležet pouze na konkrétním přístupu příslušného správce daně.

Osobní automobily a silniční motorová vozidla, která mají v technickém průkazu zapsanou kategorii vozidla N1, a která byla do konce roku 2007 v odpisové skupině 1a, jsou od roku 2008 přeřazena do odpisové skupiny 2 s dobou odpisování minimálně 5 let. Odpisy uplatňované podle ZDP představují daňově uznatelný výdaj podle § 24 odst. 2 písm. a) zákona.