Správné daňové doklady z hlediska DPH

Mezi daňové doklady zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (ZDPH), řadí:
 
1. Běžný daňový doklad

2. Zjednodušený daňový doklad

3. Souhrnný daňový doklad

5. Platební kalendář

6. Opravný daňový doklad (při provádění opravy daně, a to při jejím snížení i zvýšení)

7. Daňový doklad vystavený podle § 46 nebo § 92a (tj. daňový doklad při provedení opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení a daňový doklad v rámci režimu přenesené daňové povinnosti)

8. Doklad o použití (při použití plnění pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností)

9. Daňový doklad při dovozu a vývozu zboží (za který je považováno písemné rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu)

10. Daňový doklad při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě

11. Daňový doklad při poskytnutí služby zahraniční osobou

12. Daňový doklad při poskytnutí služby (rozumí se poskytnutí služby mimo tuzemsko, ač to v názvu paragrafu výslovně není)

13. Daňový doklad při dodání zboží do jiného členského státu

14. Daňový doklad při pořízení zboží z jiného členského státu
 
V žádném z vyjmenovaných případů zákon nestanoví povinnost uvádět přesné označení tohoto dokladu, ale spojuje s nimi určité náležitosti, které musí doklad mít, aby byl vystaven dle zákona. A zejména aby bylo možné nárokovat platně osvobození od daně, odpočet daně apod. 

V praxi se jistě setkáte s označením daňový doklad – faktura, které mohou nahrazovat jak pojem běžný daňový doklad, tak za určitých podmínek i zjednodušený daňový doklad. Dřívější označení dobropis pro provedení opravy daně při jejím snížení také dosud nezmizel z praxe a rozumíme jím opravný daňový doklad; i když zde bych správné názvosloví velmi doporučovala, aby byl zřejmý cíl vystavovatele dokladu pro provedení opravy v souladu se zákonem.
 
Daňové doklady ze zahraničí (ať v rámci EU či třetích zemí), zde jmenované pod body 9 až 14, rovněž neobdržíte s názvem užívaným v našem českém zákoně, ale musíte splnit všechny podmínky pro doplnění dokladu či uvedení odkazu na příslušné ustanovení zákona.
 
Navíc u cizojazyčných dokladů je důležité pamatovat na skutečnost, že správce daně může požádat o zajištění překladu do češtiny, a plátce mu musí vyhovět.
 
Dále si blíže představíme daňové doklady, které jsme si uvedli výše pod body 1 až 5.

1. Běžný daňový doklad

Je nejrozšířenější variantou používaných dokladů u plátců DPH, proto je vhodné zde zmínit náležitosti, které musí správně obsahovat. Jsou jimi:

• obchodní firma nebo jméno a příjmení, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje plnění (tj. dodavatel),

• daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje plnění,

• obchodní firma nebo jméno a příjmení, sídlo nebo místo podnikání osoby, pro kterou se uskutečňuje plnění (tj. odběratel),

• daňové identifikační číslo, pokud je osoba, pro kterou se uskutečňuje plnění, plátcem

• evidenční číslo daňového dokladu

• rozsah a předmět plnění

• datum vystavení daňového dokladu

• datum uskutečnění plnění nebo datum přijetí platby, pokud se liší od data vystavení daňového dokladu

• jednotková cena bez daně a případná sleva

• základ daně

• základní nebo snížená sazba daně nebo sdělení, že jde o osvobozené plnění s odkazem na příslušné ustanovení zákona

• výše daně, která může být zaokrouhlena na celé koruny matematicky, nebo ponechána v haléřích.

Mezi povinné náležitosti tedy nepatří částka včetně DPH, ale v praxi se pochopitelně celková částka uvádí, protože je významná v okamžiku placení. Povinnou náležitostí ani není razítko a podpis na dokladu, které stále mnoho firem vyžaduje a považuje je za zcela nezbytné, přičemž toto není vyžadováno ani z hlediska účetních předpisů.
 
Důležité je datum vystavení dokladu, které nemůže předcházet datu uskutečnění plnění nebo přijetí platby, a zároveň nesmí být delší než 15 dnů od data uskutečnění plnění nebo přijetí platby.

Příklad

Faktura od dodavatele obsahuje veškeré náležitosti běžného daňového dokladu, datum uskutečnění plnění je uveden 30. 9. 2012, datum vystavení je uveden 20. 10. 2012. Takový doklad však nesplňuje náležitosti daňového dokladu a měl by být dodavateli vrácen k opravě, aby byl pro odběratele plnění zachován nárok na odpočet daně.
 
Správce daně by totiž při čistě formálním pojetí kontroly nemusel právě nárok na odpočet daně uznat, protože odběratel nesplní podmínku v § 73 ZDPH „mít daňový doklad“.

2. Zjednodušený daňový doklad

Může být vystaven, je-li částka plnění včetně DPH nejvýše 10.000 Kč při platbě v hotovosti, platební kartou nebo šekem. Nelze však toto provést u zboží, které podléhá spotřební dani z lihu a tabákových výrobků.

3. Souhrnný daňový doklad

Není podle mého názoru moc využíván s ohledem na skutečnost, že vystavený daňový doklad zároveň slouží pro účely evidence účetnictví, skladu apod., kdy se předpokládá operativnější evidence, než 1x měsíčně.
 
Setkala jsem se s ním např. u fakturace messengerů, mytí vozidel – tedy zejména u služeb. Pro účely DPH lze vystavit tento doklad za několik samostatných plnění, ale musí se uvést jednotlivá data uskutečnění plnění, jednotkové ceny, sazby a výše daně.
 
Právě jednotlivé datum uskutečnění plnění může způsobit problém v používaném software, kde není prostor při vystavování dokladu pro více než jedno datum.

4. Splátkový kalendář

Splátkový kalendář je možné využít pouze v případě nájemní smlouvy a smlouvy o nájmu podniku. Musí obsahovat náležitosti jako běžný daňový doklad a ve smlouvě na něj musí být odkazováno nebo musí tvořit přímo součást smlouvy.
 
Hojně užívaný je v případě leasingů, kde obdrží nájemce splátkový kalendář na celou dobu platnosti smlouvy. Ale tento institut se dá dobře využít i při klasickém pronájmu nemovitostí, pokud je tento nájem podroben DPH.
 
Zpravidla se vystavuje na jeden kalendářní rok ve formě přehledné tabulky s uvedením data uskutečnění plnění, základu daně, výše daně a částky celkem (v hlavičce pak pochopitelně s vyznačením názvu a DIČ obou stran). Jeden papír tak nahradí 12 vystavovaných dokladů.

5. Platební kalendář

Platební kalendář využívají především energetické společnosti při zálohových platbách za energie na delší časové období. Obsahuje stejné náležitosti jako běžný daňový doklad (mimo datum uskutečnění plnění nebo přijetí platby). Jde totiž o rozpis plateb na předem stanovené období.

Změny v oblasti daňových dokladů od roku 2013

Závěrem bych ráda uvedla skutečnost, že v oblasti daňových dokladů má dojít od 1. 1. 2013 k poměrně výrazným změnám (zejména v oblasti elektronicky vystavovaných dokladů a dokladů v rámci zahraničí či přenesení daňové povinnosti), která je v souladu s regulací Evropské unie a členské státy jsou povinny přenést toto do svých daňových zákonů.
 
Novela však byla Senátem vrácena s pozměňujícími návrhy ohledně výše sazeb DPH, takže nelze v nynější politické situaci s jistotou říci, kdy zákon nabyde účinnosti.
 
Jiné členské státy již nyní s jistotou vědí, jak bude jejich zákon v této oblasti vypadat, a mohou připravit účetní software na tyto změny, které se za kosmetické považovat nedají, alespoň ne ve výše uváděných oblastech.
 
U nás doporučuji sledovat aktuální dění a Sbírku zákonů na přelomu roku.

Článek byl připravený ve spolupráci se společností Finservis s.r.o.