Pokud se bavíme o ztrátě, nejprve je třeba zdůraznit, že existuje ztráta účetní a ztráta daňová – a tyto ztráty se od sebe podstatně liší.
 
Účetní ztrátou rozumíme situaci, kdy náklady převýší výnosy. V tomto případě se jedná o náklady a výnosy definované těmito účetními předpisy:

• zákonem o účetnictví (zákon č. 563/1991 Sb.),
• vyhláškou č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví,
• Českými účetními standardy.

 
Daňová ztráta vznikne opět v případě, kdy náklady převýší výnosy. Nicméně tentokrát máme na mysli takové náklady a výnosy a v takové výši, kterou nám určují (povolují) daňové předpisy, zejména:

• zákon o daních z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb.),
• zákon o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů (zákon č. 593/1992 Sb.).

Příklad 1

účet 501 – spotřeba materiálu – 100 000 Kč (daňově uznatelný náklad)
účet 513 – náklady na reprezentaci – 150 000 Kč (daňově neuznatelný náklad)
účet 518 – služby – 50 000 Kč (daňově uznatelný náklad)
účet 602 – tržby z prodeje služeb – 200 000 Kč (zdanitelný výnos)
 
Účetně by takováto společnost byla ve ztrátě. Účetní ztráta by byla – 100 000 Kč.
(200 000 – 100 000 – 150 000 – 50 000 = – 100 000)
 
Z hlediska daňového by však tato společnost dosáhla zisku 50 000 Kč.
(200 000 – 100 000 – 50 000 = + 50 000)
 
Z tohoto jednoduchého příkladu vidíme, že:

• účetní ztráta se nemusí vždy rovnat daňové ztrátě,
• ztráta účetní nemusí vždy znamenat i ztrátu daňovou.

Účetní ztráta

Ačkoliv vlastníky zejména menších společností většinou spíše zajímá, kolik mají peněz na účtu a kolik budou platit na daních, než kolik je účetní ztráta, je právě tato účetní ztráta prvním a velmi jednoduše čitelným údajem o „stavu společnosti“ – např. pro banku, u které žádáme o úvěr, pro naše obchodní partnery apod.
 
Kolik máme naúčtováno v nákladech a kolik ve výnosech sice nikdo bez našeho „svolení“ nevidí, ale z těchto údajů se poté sestavuje výkaz zisku a ztráty (a rozvaha), které jsou posléze ze zákona zveřejňovány ve sbírce listin (veřejně dostupné na internetu). Prakticky kdokoliv se tedy o této naší účetní ztrátě může dovědět. Je to tedy do jisté míry zcela veřejný údaj (na rozdíl od ztráty daňové).
 
O účetní ztrátě tedy účtujeme na příslušných účtech, nejčastěji např.:
 

429 – neuhrazená ztráta minulých let
431 – výsledek hospodaření ve schvalovacím řízení
701 – počáteční účet rozvažný
 
V příslušných výkazech nalezneme účetní ztrátu zde:
 
Výkaz zisku a ztráty
 

Rozvaha
 

Daňová ztráta

Daňová ztráta vychází z účetního výsledku hospodaření (účetní ztráty nebo účetního zisku). Účetní výsledek hospodaření se transformuje na základě pravidel definovaných výše uvedenými daňovými předpisy na „výsledek daňový“, který známe z přiznání k dani z příjmů právnických osob jako „základ daně“. V případě, že i po této transformaci „daňové“ náklady stále převyšují „daňové“ výnosy, hovoříme o ztrátě daňové.
 
Tuto daňovou ztrátu již nikde v účetnictví ani ve výkazech nevidíme. Vidíme ji pouze v daňovém přiznání k dani z příjmů právnických osob. A okruh lidí, kteří mají k tomuto údaji přístup, je již podstatně menší. Vidí ho vlastníci a správce daně (a samozřejmě účetní nebo daňový poradce).
 
Daňová ztráta již bývá pro vlastníky společností zajímavějším údajem než ztráta účetní (i když neprávem, protože o situaci společnosti nic nevypovídá). Důvody pro atraktivnost tohoto údaje pro vlastníky jsou dva:

• daňová ztráta znamená, že neplatíme žádnou daň,
• daňová ztráta je uplatnitelná v dalších letech.

 
Takovouto daňovou ztrátu lze použít v dalších letech a odečíst ji od základu daně (pokud bude kladný), ale nejdéle v pěti následujících zdaňovacích obdobích. Kromě tohoto časového testu existuje ještě další omezení, kdy ztrátu již uplatnit nemůžeme, a to došlo-li u poplatníka k podstatné změně ve složení osob, které se přímo účastní na kapitálu či kontrole. Podstatnou změnou rozumíme nabytí nebo zvýšení podílu, které se v úhrnu týká více než 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv nebo změny, kterými získá člen obchodní korporace rozhodující vliv.
 
Zda došlo k této podstatné změně, zjišťujeme vždy v období, za které chceme daňovou ztrátu uplatnit, a toto období porovnáváme s obdobím, za něž byla tato ztráta vyměřena. Ale i poplatník, u něhož k podstatné změně došlo, má šanci ztrátu uplatnit. A to pokud prokáže správci daně, že nejméně 80 % tržeb v období, kdy došlo k podstatné změně, a v následujících obdobích, v nichž má být uplatněna ztráta vzniklá za období před podstatnou změnou, bylo vytvořeno stejnou činností, jakou v rámci svého předmětu podnikání provozoval poplatník v období, za které byla daňová ztráta vyměřena.
 
Do zkoumaných tržeb ovšem nezařazujeme ty, které nejsou přímo přiřaditelné k jednotlivým činnostem (např. prodej majetku, úroky, kursové zisky atp.).

Příklad 2

Společnost MD autoopravna, s.r.o. vykázala v r. 2014 daňovou ztrátu 100 000 Kč a její jediný společník se tedy podíl v této firmě rozhodl prodat svému známému panu Štěpánkovi. Známému panu Štěpánkovi se dařilo lépe a v r. 2015 vykázal daňový zisk 50 000 Kč.
 
V r. 2014 byly veškeré tržby tvořeny tržbami za opravy aut.
 
V r. 2015 tvořily tržby za opravy aut 550 000 Kč a tržba za prodej nepotřebného stroje autodílny 700 000 Kč, mimo to společnost MD autoopravna, s.r.o. utržila ještě 100 000 Kč za prodej krmiva pro psy.
 
Může tento poplatník uplatnit v daňovém přiznání za r. 2015 ztrátu vzniklou v r. 2014?

• Ztráta vznikla před méně než 5 lety – z tohoto pohledu je ztrátu možno uplatnit.

• Došlo k podstatné změně ve složení osob, které se přímo účastní na kapitálu či kontrole? Došlo a z tohoto pohledu (bez dalšího zkoumání činností, z nichž plynuly tržby) by tedy ztrátu uplatnit nešlo.

• Bylo alespoň 80 % tržeb v r. 2015 vytvořeno stejnou činností jako v r. 2014? Celkové tržby za r. 2015 činí 1 350 000 Kč (nicméně 700 000 Kč za prodej nepotřebného stroje autodílny nebudeme do výpočtu zahrnovat). Budeme tedy zkoumat, jestli tržby z oprav aut tvoří alespoň 80 % tržeb (očištěných o tržby z prodeje majetku).

 
I přesto, že došlo k podstatné změně ve složení osob, více než 80 % tržeb bylo dosaženo stejnou činností jako v období vytvoření ztráty, a proto lze tuto ztrátu uplatnit v daňovém přiznání za r. 2015.
 
Nicméně mohou nastat situace, kdy si poplatník nebude úplně jistý, zda po změně vlastnické struktury a předmětu podnikání má nárok na uplatnění ztráty. V tomto případě může požádat správce daně o závazné posouzení této skutečnosti.
 
V žádosti potom uvede následující:

• název, právní formu a sídlo právnické osoby, DIČ (případně IČ, rodné číslo),
• přehled veškerých tržeb v členění podle jednotlivých činností poplatníka za období, kdy ztráta vznikla a za období, kdy má být ztráta uplatněna,
• návrh výroku rozhodnutí.