Mnohý z podnikatelů jistě častokrát zažil některou z následujících situací:
 

 
Přemýšlíme-li o tom, jak tyto situace mohou vzniknout, musíme se vrátit o čtvrt století do historie. Většinu dnešních malých a středních soukromých firem zakládali po roce 1990 lidé, kteří jako zaměstnanci buď:

• byli úspěšní ve svém oboru a dokázali své zákazníky „přetáhnout“ do svých nových firem – zruční automechanici, vedoucí restaurací, kadeřníci, instalatéři atp., nebo

• měli přístup k užitečným obchodním kontaktům a dokázali si tyto kontakty udržet i jako podnikatelé – obchodní zástupci, vedoucí prodejen, servisní technici atp.

Většina takovýchto podnikatelů začínala své podnikání jako osoby samostatně výdělečně činné, s jednoduchým účetnictvím (dnes daňová evidence), za pomoci rodinných příslušníků a přátel. Daňovou evidenci vedly manželky podnikatelů a na zpracování daňových přiznání si firma najala jednorázově daňového poradce. Vše ostatní řídil podnikatel sám, občas intuitivně, metodou pokusu a omylu či „průzkumu bojem“.

„Jazyková“ bariéra mezi podnikatelem a účetním

Časem se úspěšné podnikání natolik rozrostlo, že se podnikatelé rozhodli transformovat z OSVČ na obchodní společnosti. To s sebou samozřejmě přineslo nutnost nahradit jednoduché účetnictví účetnictvím podvojným. V některých firmách si manželka podnikatele udělala kurz „Účetním za půl roku“ a pokračovala dál, jiné firmy přímo zaměstnaly absolventku obchodní akademie jako účetní, nebo najaly externí účetní firmy.
 
Problém nastal v tom, že s růstem firmy, a hlavně složitostí podvojného účetnictví oproti daňové evidenci, nevzrostla úměrně tomu schopnost majitelů firmy vstřebat nárůst a složitost informací, potřebných pro komplexní řízení firmy.
 
Většina současných podnikatelů, která i nadále zůstává v čele svých společností, je tak schopna orientovat se v obchodní nebo výrobní problematice své firmy, a ostatní oblasti řízení firmy jim unikají.
 
Neschopnost orientovat se v účetní a finanční situaci firmy vede k různým frustracím podnikatelů. Obvykle mívají pocit, že platí a nevědí za co, žijí v obavě, zda je zaměstnanci nebo externí spolupracovníci neokrádají. Nevědí, jak zjistit včas, jaké budou jejich daňové povinnosti, jak si hlídat své pohledávky a závazky, v jakém stavu je hospodaření jejich firem, jaké mají možnosti získat cizí finanční zdroje a tak dále. Nejsou prostě schopni zvládat sami finanční řízení svých firem.
 
Velkým problémem v praxi je to, že i když firma má kvalitní účetní, nedokážou tito majiteli firmy vysvětlit, jak na tom firma je, co jí hrozí, na co je potřeba se zaměřit a podobně. Účetnictví jako základní zdroj informací pro řízení firem má totiž určité zákonitosti a pravidla, bez jejichž pochopení nebude většinou podnikatel schopen účetním výkazům a dalším materiálům porozumět.
 
Mezi účetním a majitelem pak vzniká jakási jazyková bariéra, obvykle po třech souvětích účetního reportu majitele firmy rozbolí hlava a ztrácí orientaci v problematice.
 
Proto jsme se rozhodli připravit pro majitele firem, kteří nejsou s oblastí finančního řízení firem dobře obeznámeni, několikadílný seriál, který by jim měl pomoci orientovat se v základních pojmech, účetních výkazech, finančních ukazatelích a dalších pravidlech a zásadách finančního řízení.
 
Je potřeba si hned na začátku uvědomit, že problematika finančního řízení firem je velmi složitá a není v možnostech několika článků ji komplexně vysvětlit. Proto se skutečně zaměříme na ty oblasti, které jsou podle našeho názoru pro majitele firem klíčové a pokusíme se je vysvětlovat tak, aby je pochopil i laik.
 
Dnešní příspěvek bude věnován otázce finanční analýzy jako výchozího kroku při finančním rozhodování.

Finanční analýza

Finanční analýza v podstatě znamená rozbor finanční situace firmy. Základním úkolem finanční analýzy je získat informace (data) nezbytné pro další rozhodování o budoucí finanční situaci firmy. Tyto informace je ovšem nutno také patřičně vyhodnotit, tedy umět z nich stanovit finanční zdraví firmy. Bez toho, že by majitel firmy věděl, jak si firma vedla v minulosti, jak je finančně zdravá, nelze kvalifikovaně odhadovat, natož pak ovlivňovat firmu v budoucnosti.
 
Proč hovoříme o finanční analýze? Je to proto, že i když je výrobní program nebo obchodní sortiment firem různý, spojujícím a srovnatelným hlediskem všech firem je vyjádření jejich hospodaření v peněžních jednotkách.
 
Vedle srovnatelné měrné jednotky je rovněž podstatné to, že základní zdroj výchozích informací je účetnictví. To je na rozdíl od různých vnitropodnikových dokumentů centrálně zákony a jinými právními normami předepsáno tak, aby bylo pro všechny firmy víceméně jednotné. Tedy aby účetní výkazy a další dokumenty zobrazovaly srovnatelné údaje.
 
V praxi je pak možno tyto srovnatelné údaje různých firem vzájemně porovnávat bez ohledu na skutečný výrobní nebo obchodní sortiment firmy.
 
Je potřeba si uvědomit jednu skutečnost. I když se firma sama třeba svou finanční situací kvalifikovaně nezabývá, rozhodně se jí zabývají tzv. externí uživatelé.
 
Externími uživateli jsou úvěrující banky, obchodní partneři, orgány finanční správy (zejména finanční úřad) a bohužel také konkurence. Třebaže motivace každé z těchto skupin je samozřejmě různá, společný je jejich zájem o finanční zdraví firmy.
 
Pod pojmem finanční zdraví firmy si představme stav, kdy firma je:

• schopná hradit své závazky nejen v současnosti, ale i v budoucnosti – tzv. perspektiva dlouhodobé likvidity,

• firma je schopna dosahovat zisku – je schopna z vloženého kapitálu získat výnos převyšující tento kapitál (to je samozřejmě základním předpokladem podnikání),

• firma má samostatnost v rozhodování – rozhodování firmy není limitováno (usměrňováno) tlakem věřitelů, kteří samozřejmě hájí především (nebo pouze) svůj zájem, tedy návratnost poskytnutých úvěrů,

• firma je schopna zhodnocovat vložený kapitál – vedle dosahování zisku firma dokáže i zvyšovat hodnotu kapitálu vloženého do ní společníky (vlastníky), což hraje velkou roli například při plánovaném prodeji firmy.

Účetní závěrka jako hlavní zdroj účetních dat

Opakem finančního zdraví firmy je tzv. finanční tíseň, kdy má firma zejména problém s likviditou, tedy schopností splácet své závazky, což může vést až k zániku firmy. Samozřejmě je potřeba dlouhodobé problémy s likviditou odlišovat od přechodných problémů spojených třeba s expanzí firmy a podobně.
 
Jak již bylo řečeno, základem finanční analýzy je získat informace (data) nejen o firmě, ale i dalších skutečnostech, které mají vliv na budoucí rozhodování firmy (právní a podnikatelské prostředí v dané zemi a podobně).
 
V tomto příspěvku se budeme zabývat pouze základním zdrojem dat, a tím je účetnictví. Přitom je potřeba si uvědomit velmi důležitou skutečnost. Účetní data ukazují účetní stav firmy k určitému datu – tedy zejména k minulosti. Další specifické a omezující skutečnosti, které mají vliv na posuzování účetních dat, si podrobněji vysvětlíme v článcích věnovaných účetním výkazům.
 
Zpravidla finanční analýza pracuje s informacemi o účetnictví firem k tzv. rozvahovému dni. Rozvahový den je den, ke kterému sestavují firmy tzv. účetní závěrku. Nebudeme se v tomto článku zabývat hospodářským rokem a budeme vycházet z toho, že rozvahovým dnem bude 31. 12. příslušného roku, za který děláme finanční rozbor.
 
Účetní závěrka jako hlavní zdroj účetních dat je tvořena předepsanými dokumenty:

• Rozvaha (někdy též nazývána bilance aktiv a pasiv)

• Výkaz zisku a ztrát (někdy též nazýván výsledovka)

• Příloha k účetní závěrce

• Výkaz cash flow (někdy též nazýván výkaz o peněžních tocích)

• Přehled o změnách vlastního kapitálu

 
V dalším díle našeho seriálu bychom se zabývali podrobněji účetními výkazy (rozvahou a výsledovkou) a dalšími příslušenstvími účetní závěrky.

Související články:
Základy účetnictví a financí pro podnikatele – 2. část
Základy účetnictví a financí pro podnikatele – 3. část
Základy účetnictví a financí pro podnikatele – 4. část
Základy účetnictví a financí pro podnikatele – 5. část
Základy účetnictví a financí pro podnikatele – 6. část