Účetní jednotky mají povinnost vést své účetnictví v české měně. Současně však musí vést evidenci také v měně zahraniční. Nastává tedy otázka, jaký kurz pro přepočet na českou měnu použít. Z hlediska účetnictví provádíme přepočet dvakrát:

• ke dni uskutečnění účetního případu

• k rozvahovému dni

Přepočet cizí měny ke dni uskutečnění účetního případu

Podle Českého účetního standardu č. 001 je okamžikem uskutečnění účetního případu den, ve kterém dojde:

• ke splnění dodávky,
• platbě závazku,
• inkasu pohledávky,
• postoupení pohledávky,
• vkladu pohledávky,
• poskytnutí či přijetí zálohy,
• převzetí dluhu,
• zjištění manka, schodku, přebytku či škody,
• pohybu majetku uvnitř účetní jednotky.

Dále nám tento standard říká, že pro účely oceňování pohledávek a závazků v cizí měně ke dni jejich vzniku za okamžik uskutečnění účetního případu považujeme u dodavatele den vystavení faktury a u odběratele den přijetí faktury. U hotovostních dokladů je to den uvedený na pokladním dokladu, u bankovních transakcí datum uvedené na bankovním výpise.
 
Při přepočtu eur na českou měnu vždy vycházíme z kurzu České národní banky (ČNB), máme však na výběr z několika možností:

• denní kurz ČNB – tj. kurz platný v den uskutečnění účetního případu

• pevný kurz ČNB – tím rozumíme kurz platný v první den období, které si určíme ve vnitropodnikové směrnici, může to být kurz platný první den v týdnu, měsíci, čtvrtletí, nejdéle však v jeden kalendářní rok (setkala jsem se také s tím, kdy firma používala kurz platný první středu v měsíci)

• skutečný kurz – tuto možnost můžeme použít pouze v případě, kdy je skutečný kurz znám, jedná se většinou o kurz, který použila banka nebo směnárna. Pro případy ocenění pohledávek nebo závazků musíme použít jiný způsob.

• jednotný kurz – jedná se o průměrný kurz vyhlašovaný Ministerstvem financí ČR (je to průměrný kurz vypočtený z kurzů platných vždy v poslední den v měsíci), tuto metodu můžou používat pouze osoby, které nevedou účetnictví, tedy fyzické osoby

Jednotlivé metody přepočtu nelze v průběhu účetního období měnit. Po celý rok musíme používat pouze jednu z výše uvedených. Metodu, kterou jsme se rozhodli používat, musíme mít uvedenou ve vnitropodnikové směrnici. Stejně tak se o ní musíme zmínit v příloze k daňovému přiznáni.
 
ČNB vyhlašuje denní kurz vždy až odpoledne, proto může nastat problém v případě, že vystavujeme faktury dopoledne, kdy kurz ještě neznáme. Přestože faktury vystavujeme v eurech, zákon nám ukládá provést přepočet a na dokladu uvést taky českou měnu. V případě, že musíme fakturu ještě ten den odeslat, musíme druhý den, kdy budeme kurz znát, částku faktury přepočítat a poslat klientovi doklad nový.
 
Další problém nastává v případě, kdy např. používáme pevný kurz. Stává se, že první den v měsíci nebo v týdnu nepřipadá na pracovní den a kurz ČNB není vyhlášen. V takovém případě použijeme další nejbližší pracovní den.

Přepočet k rozvahovému dni

K rozvahovému dni, tedy k poslednímu dni účetního období, což je většinou 31. 12., musíme mimo jiné přepočíst všechny pohledávky a závazky a konečné stavy valutových pokladen a bankovních účtů v cizích měnách kurzem České národní banky planým k 31. 12. Takže rozvahové položky jsou ve finále stejné, ať už během roku používáme jakoukoli z výše uvedených metod přepočtu.

Kurzové rozdíly

V mnohých případech vznikají kurzové rozdíly. Nejčastěji při použití denního kurzu, kdy v den vystavení nebo přijetí faktury použijeme jiný kurz než v den úhrady. Kurzový rozdíl je pro nás kurzovým nákladem nebo kurzovým výnosem.
 
Kurzový rozdíl může vzniknout také při zápočtu pohledávek a závazků, při převodu zálohy nebo při postupném splácení. Při postupném splácení můžeme spočítat kurzový rozdíl při každé jednotlivé platbě, nebo až po uhrazení celé pohledávky nebo závazku.
 
V každé firmě, která účtuje v cizí měně, vznikají kurzové rozdíly k 31. 12., kdy provádíme přepočet pohledávek a závazků kurzem platným k poslednímu dni účetního období.

Příklad 1

Přepočet cizí měny dle zákona o DPH

Abychom to neměli tak jednoduché, zákon o DPH a zákon o účetnictví mají odlišná pravidla.

U dodavatele – výstavce faktury se oproti výše uvedenému v podstatě nic nemění. U daně na výstupu použijeme kurz ČNB platný ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, tj. den uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí platby, a to ten, který nastane dříve. Nejjednodušší je, pokud se toto datum shoduje s datem vystavení dokladu. Pokud by datum vystavení a datum uskutečnění zdanitelného plnění (DUZP) bylo odlišné, správné by bylo použít kurzy dva – pro DPH kurz platný v den DUZP a pro účetnictví kurz platný v den vystavení faktury.
 
Odběrateli už nastává problém. Zákon o DPH nám říká, že pro přepočet cizí měny na českou měnu použijeme kurz devizového trhu vyhlášený ČNB a platný pro osobu provádějící přepočet ke dni vzniku povinnosti přiznat daň. Výjimka je přepočet při dovozu zboží, v tomto případě použijeme celní kurz.
 
Dodavatel (výstavce faktury, osoba provádějící přepočet) na faktuře – daňovém dokladu uvádí základ daně a daň v EUR, zároveň pro něj platí povinnost uvést na dokladu přepočet na českou měnu a uvést kurz, kterým přepočet provedl. Odběratel tyto údaje z faktury přijaté použije pro přepočet DPH ve svém účetnictví. Tím pádem výše DPH odvedená finančnímu úřadu dodavatelem a DPH uplatněná odběratelem je ve stejné výši. Stát na tom „nevydělá, ani neprodělá“.
 
Na druhou stranu, dle zákona o DPH máme nárok uplatnit si odpočet daně nejdříve za zdaňovací období, ve kterém jsme obdrželi daňový doklad.

Příklad 2

Pokud přijmeme doklad v EUR s DUZP 30. 9., vystavený 3. 10. a my jako odběratel ho přijmeme 5. 10. a zaplatíme 19. 10., nastává zapeklitá situace. DPH přepočteme kurzem ČNB platným 30. 9. dle dokladu, samotnou DPH však uplatníme až v říjnu a pro účetnictví použijeme kurz platný k 5. 10.

A.

Málokterý účetní program však umí používat dva kurzy – jeden účetní a druhý pro DPH, proto se v praxi používá pouze jeden kurz, a to kurz platný pro DPH.

B.

Co se týče zákona o účetnictví a zákona a daních z příjmů, rozdíl v nákladech a výnosech ve finále není tak velký.