Nevýhodou velké části odborných článků o daních je, že jsou sepsány v obecné rovině – obdobně jako zákony. Hovoří se v nich proto například o hmotném majetku, dlouhodobém majetku, obchodním majetku, ekonomické činnosti, úpravě a vyrovnání odpočtu, změně v rozsahu použití, dodání zboží za úplatu (kam ale mohou patřit i dary), použití pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomické činnosti apod.
 
Autoři těchto příspěvků zapomínají, že živnostníky nezajímá teorie, ale praxe – nechtějí si „počíst“, hledají řešení svého vždy konkrétního daňového problému. Proto tentokrát nabídneme článek věnující se úzce vymezené problematice, která se ovšem v praxi týká téměř každé osoby samostatně výdělečně činné („OSVČ“). Budeme řešit daň z příjmů fyzických osob a daň z přidané hodnoty (na DPH se zaměříme v příštím díle) při prodeji automobilu, který před časem koupila OSVČ jak pro potřeby svého podnikání, tak zčásti rovněž pro soukromé (rodinné) využití a nyní jej prodává.

Koupě auta

Protože pořizovací cena vozu rozhodně překročí limit 40 000 Kč, představuje tzv. hmotný majetek, který není ihned daňovým výdajem, ale podléhá daňovému odpisování (obvykle 5 let), případně lze uplatnit do výdajů neodepsanou zůstatkovou cenu při jeho prodeji, čímž se budeme zabývat níže v oddíle „Prodej auta“.
 
Ovšem aby bylo možno automobil daňově odpisovat, musí jej OSVČ zahrnout do obchodního majetku, což znamená, že jej zaeviduje na kartu (nebo do knihy) hmotného majetku v rámci své daňové evidence, anebo o něm bude účtovat – účtujících fyzických osob je ale pramálo.
 
Tím pádem jsou a priori vyloučeni tzv. paušálisté, kteří si usnadnili administrativu tím, že místo prokazování výdajů uplatní zákonem stanovený paušální výdaj ve výši 30 % až 80 % z příjmů – v závislosti na druhu příjmu. Pak ale už nic dalšího do výdajů nedostanou, což platí také pro odpisy automobilu, byť by jej využívali pouze pro své podnikání.
 
Pořizovací cena automobilu začíná u „ojetin“ kolem 100 000 Kč, u nových na cca 300 000 Kč, což je dost peněz, a proto OSVČ obvykle volí možnost jejich daňového odpisování – takže jej zahrne do daňové evidence, případně do účetnictví. Je ale třeba si uvědomit také odvrácenou stranu tohoto rozhodnutí, následný prodej auta pak již nebude osvobozen od daně a pojistného.
 
To však v těchto případech není problém ze dvou důvodů. Zaprvé hodnota vozidla silně klesá s časem, takže po 5 letech jej lze prodat cca už jen za polovinu původní ceny. Zadruhé pokud by k prodeji došlo dříve než po 5 letech (tedy před úplným odepsáním vozidla), sníží zdanitelný příjem zůstatková cena, takže ke zdanění zůstane už jen relativně malá část prodejní ceny. Navíc, pokud vozidlo není zahrnuto do obchodního majetku, není možné daňově uplatňovat ani jeho opravy, údržbu nebo dovybavení.
 
OSVČ proto zpravidla zahrne koupený automobil do obchodního majetku a odpisuje, z čehož budeme dále vycházet. Za tímto účelem zvolí metodu odpisování rovnoměrnou nebo zrychlenou, kterou pak ale již nesmí změnit.
 
Označení „zrychlená“ je matoucí, neboť celková doba odpisování trvá stejně a celá pořizovací cena se v obou případech do daňových výdajů dostane přes odpisy až po pěti letech, nebo později (pokud bylo odpisování přerušeno nebo došlo k technickému zhodnocení auta). Ono „zrychlení“ spočívá v tom, že na počátku jsou odpisy nejvyšší a postupně klesají, čímž je větší část pořizovací ceny ve výdajích poněkud dříve.
 
Naproti tomu rovnoměrné odpisy jsou početně jednodušší, druhý až pátý rok činí 22,25 % z pořizovací ceny, pouze v prvém roce je odpis 11%. Přičemž ale není podstatné, zda bylo vozidlo koupeno v lednu, nebo až v prosinci.

Užívání auta

Komplikací ale v našem případě je, že vozidlo OSVČ nevyužívá jen (ze 100 %) pro podnikání, resp. pro dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, ale i soukromě (rodinně). Poměrná část odpisů připadající na toto privátní využití auta není daňově uznatelná, nicméně i přesto snižuje zůstatkovou cenu auta. A krátit je nutno i další provozní výdaje – například opravy, údržbu, pojistné za pojištění vozidla, dálniční známku.
 
Speciální pravidla platí pro pohonné hmoty a parkovné, kde je na výběr ze dvou možností:

• prokazovat skutečné výdaje doklady o nákupu a současně pečlivě vedenou knihou jízd, nebo
• spokojit se s (kráceným) paušálním výdajem na dopravu 4 000 Kč měsíčně, kdy není nutno se trápit evidencí; dodatečnou podmínkou je, že vozidlo nebylo ani po část měsíce přenecháno k užívání jiné osobě.

 
Nikdy se nekrátí daňová uznatelnost silniční daně, protože jediným důvodem jejího placení je používání vozidla pro podnikání, takže i když je takto auto využito třeba jen z 10 %, je silniční daň plně daňově účinná.

Prodej auta

Asi nepřekvapí, že příjem z prodeje automobilu zahrnutého – v okamžiku prodeje – do obchodního majetku představuje zdanitelný příjem ze samostatné alias podnikatelské činnosti. A to i v případě, že z větší části bylo například využíváno pro soukromé potřeby. Pokud ještě celá pořizovací cena vozidla nebyla odepsána (tedy k prodeji dochází do pěti let od koupě), je celým souvisejícím daňovým výdajem zůstatková cena auta.
 
Při prodeji odepsaného vozidla obvykle žádné významné související výdaje nejsou (jako např. provize za nalezení kupce). Což se projeví i na vyšším vyměřovacím základu pro pojistné na sociální a zdravotní pojištění, které zabolí – pokud je vypočtený vyměřovací základ vyšší než minimální, a proto OSVČ často před prodejem vozidlo „papírově“ vyřadí z obchodního majetku. Tím se vyhnou zpojistnění příjmu, nikoli jeho zdanění – pouze nepůjde o příjem ze samostatné (podnikatelské) činnosti, ale o zbytkový „ostatní“ příjem dle § 10 zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“).
 
Jen pro úplnost dodejme, že pokud by bylo auto prodáno až po pěti letech od vyřazení z obchodního majetku, byl by již příjem z prodeje osvobozen od daně, ale to by už jeho cena byla hodně jinde.
 
Bylo by nespravedlivé, aby při prodeji vozidla, které OSVČ používala pro podnikání jen zčásti, a proto zahrnovala do daňových výdajů jen poměrné části jeho odpisů, při prodeji plně zdanila celý příjem. Na tuto „křivdu“ pamatuje speciální ustanovení daňového zákona v § 23 odst. 4 písm. e) ZDP – do základu daně se nezahrnují příjmy do výše přímo souvisejících daňově neuznaných výdajů, ať už půjde o příjmy ze samostatné činnosti, nebo o ostatní příjmy.

Příklad – Zdanění příjmů z prodeje auta využívaného i soukromě

Paní Lenka podniká jako účetní a vede si daňovou evidenci. Velkou výdajovou položkou jsou odpisy automobilu, který před pěti lety koupila za 300 000 Kč a s koncem roku 2014 jej už plně daňově odepsala, takže zůstatková cena je nulová. Ovšem z důvodu částečného soukromého využívání auta pro potřeby rodiny uplatnila do daňových výdajů jen 2/3 odpisů, což v úhrnu činilo 200 000 Kč. V roce 2015 auto prodala za 150 000 Kč.
 
Protože její vypočtené vyměřovací základy nedosahují zákonných minim, z nichž tak jako tak pojistné platí, nevadí, že příjem z prodeje zvýší dílčí základ daně z příjmů ze samostatné (podnikatelské) činnosti. Navíc toto zvýšení nebude o plných 150 000 Kč prodejní ceny, ale jen o 50 000 Kč, o které tento příjem převyšuje přímo související daňově neuznané výdaje v podobě neuznaných částí ročních odpisů v úhrnu za 100 000 Kč.

Související článek:
Prodej auta OSVČ využívaného i soukromě – 2. část