Odpovědnost zaměstnance za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat

Zvláštním druhem odpovědnosti zaměstnance za škodu je odpovědnost zaměstnance za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat.
 
Tento druh odpovědnosti je upraven v § 252 zákoníku práce, který umožňuje, aby zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem dohodu, na základě které převezme zaměstnanec odpovědnost k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování („dohoda o odpovědnosti“). Dohoda o odpovědnosti se v praxi používá velmi často zejména na pozici pokladního, kdy pokladní odpovídá za vzniklé manko v pokladně, skladníka či v jiných obdobných případech, kdy zaměstnanec má svěřené do své dispozice tzv. hodnoty svěřené k vyúčtování.

Co se rozumí hodnotami svěřenými k vyúčtování?

Za hodnoty svěřené k vyúčtování se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu. Podmínkou pro platné uzavření dohody o odpovědnosti také je, že zaměstnanci musí být umožněno osobně disponovat se svěřenými hodnotami po celou dobu, po kterou mu byly hodnoty svěřeny.
 
V praxi se velmi často chybuje v tom, jakých „hodnot“ se může dohoda o odpovědnosti týkat, a tak se uzavírá dohoda o odpovědnosti na osobní automobil svěřený zaměstnanci k užívání, vybavení kanceláře apod. Tyto hodnoty ale nejsou předmětem oběhu či obratu a nelze tedy ohledně nich platně uzavřít dohodu o odpovědnosti.
 
Dohoda o odpovědnosti smí být uzavřena nejdříve v den, kdy zaměstnanec dosáhne 18 let věku a musí být uzavřena písemně.

Vznik schodku

V případě, že dojde ke vzniku schodku na svěřených hodnotách, pak za takový schodek odpovídá zaměstnanec v plné výši. Schodkem se přitom rozumí, že chybí hodnoty, které se daný zaměstnanec zavázal vyúčtovat (např. v pokladně chybí 5 000 Kč, chybí určité zboží ve skladu apod.).
 
Schodek se zjišťuje zejména inventarizací, nicméně inventarizace není nezbytným předpokladem zjištění schodku – může být zjištěna i jinými důkazními prostředky, např. vyúčtováním zaměstnance. Neprovedení inventarizace ale může mít jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance závažné důsledky, proto je dobré inventarizaci vždy provést, je-li to možné.

Příklad 5

Zaměstnankyně uzavřela dohodu o odpovědnosti, a to ve vztahu k finančním prostředkům v pokladně, které jí byly svěřeny. Na konci měsíce bylo zjištěno manko v pokladně ve výši 20.000,- Kč. Zaměstnankyně neprokázala, že by za škodu neodpovídala, a byla povinna ji uhradit v plné výši.
 
V praxi se také často uzavírá dohoda o společné odpovědnosti za schodek, kdy společnou odpovědnost přebírá více zaměstnanců, např. ve skladě. Pro takový případ zákoník práce stanoví odlišně podíly na náhradě škody pro jednotlivé zaměstnance, a to v ustanovení § 260 zákoníku práce.

Zproštění se odpovědnosti

Odpovědnosti za škodu se může zaměstnanec zcela nebo zčásti zprostit, pokud prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. Častým důvodem zproštění odpovědnosti za škodu je skutečnost, že zaměstnanec prokáže, že se svěřenými hodnotami měly možnost nakládat i osoby bez sjednané dohody odpovědnosti za tyto hodnoty.
 
Zaměstnanec se může zprostit odpovědnosti také tím, jestliže prokáže, že škoda vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby. Tak je tomu například při vloupání do objektu, kdy došlo k odcizení finančních prostředků, u zboží na skladě apod.

Odpovědnost za ztrátu svěřených věcí

Posledním druhem odpovědnosti zaměstnance za škodu v pracovněprávních vztazích je odpovědnost zaměstnance za ztrátu nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí. Ta je upravena v § 255 zákoníku práce.
 
Na rozdíl od dohody o odpovědnosti za schodek jsou předmětem ochrany podle tohoto ustanovení jednotlivé předměty, které zaměstnavatel svěřil zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce (může jít o notebook, nářadí, mobilní telefon, kalkulačku, diktafon apod.). Jde spíš o drobnější předměty, kdy by pro zaměstnavatele bylo obtížné zabezpečovat jejich ochranu.
 
V praxi se často uzavírá dohoda o odpovědnosti za ztrátu osobního automobilu, ale osobně se domnívám, že si lze jen velmi obtížně představit, že by bylo možné „automobil“ ztratit a spíše se kloním k názoru, že takovou dohodu uzavřít nelze.
 
Zaměstnanec odpovídá za ztrátu nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných předmětů, pokud mu je zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení. Na písemné potvrzení přitom lze svěřit zaměstnanci pouze předměty, jejichž cena nepřesahuje 50 000 Kč. Pokud by cena předmětu převyšovala 50 000 Kč, pak lze takový předmět zaměstnanci svěřit pouze na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí.
 
I v tomto případě musí být dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí uzavřena nejdříve v den, kdy zaměstnanec dosáhne 18 let věku a musí být uzavřena písemně.
 
Pokud zaměstnanec svěřenou věc ztratí, pak odpovídá zaměstnavateli za škodu v plné výši. Může se své odpovědnosti zprostit, pokud by prokázal (a prokazuje zaměstnanec), že ke ztrátě došlo zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.
 
Ale pozor, zaměstnanec podle tohoto ustanovení odpovídá pouze za ztrátu svěřeného předmětu. V případě poškození či zničení věci se bude aplikovat obecná odpovědnost zaměstnance za škodu, jak byla popsána výše.

Příklad 6

Zaměstnanec uzavřel se zaměstnavatelem dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí na notebook v pořizovací ceně 60 000 Kč. Zaměstnanec se po práci zastavil s kamarády na pivo a notebook v hospodě zapomněl. Druhý den jej tam již nenašel. Zaměstnanec je povinen zaměstnavateli uhradit vzniklou škodu v plné výši.

Společná ustanovení o odpovědnosti zaměstnance za škodu

Zákoník práce obsahuje společná ustanovení, která se vztahují na všechny výše uvedené kategorie odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnancem. Velmi stručně si shrneme zásadní ustanovení:
 
Výši požadované náhrady škody určuje zaměstnavatel, specifická úprava je v případě, kdy škodu způsobil vedoucí zaměstnanec, který je statutárním orgánem nebo jeho zástupce – v takovém případě určí výši náhrady škody ten, kdo statutární orgán nebo jeho zástupce na pracovní místo ustanovil. Takto určenou výši je zaměstnavatel povinen vždy se zaměstnancem projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že za ni zaměstnance odpovídá.
 
Zaměstnavatel také může se zaměstnancem uzavřít dohodu o způsobu náhrady škody. V takovém případě musí být součástí dohody výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem, jestliže svůj závazek nahradit škodu zaměstnanec uznal. Tato dohoda vyžaduje písemnou formu. Výši požadované náhrady škody a obsah dohody o způsobu její úhrady (s výjimkou náhrady škody, která nepřesahuje 1.000,- Kč), je zaměstnavatel navíc povinen projednat s odborovou organizací, pokud u něj působí.
 
V případě, že by mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem vznikl spor o náhradu škody, je třeba vzít v úvahu i to, že soud může z důvodů zvláštního zřetele hodných výši náhrady škody přiměřeně snížit.

Související článek:
Hmotná odpovědnost zaměstnance vpracovněprávních vztazích – 1. část