Právní úprava odpovědnosti zaměstnance za škodu je upravena v § 250 a násl. zákoníku práce. Zákoník práce rozlišuje:

• obecnou odpovědnost zaměstnance,

• odpovědnost zaměstnance za nesplnění povinnosti k odvrácení škody,

• odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat,

• odpovědnost za ztrátu svěřených věcí.

Níže si stručně probereme jednotlivé druhy odpovědnosti za škodu a co z nich pro zaměstnance a zaměstnavatele vyplývá. Vždy přitom platí zásada, že při vzniku škody je třeba nejprve zkoumat, nevztahuje-li se na ni ustanovení zákoníku práce o zvláštní odpovědnosti, a teprve poté aplikovat ustanovení o odpovědnosti obecné. Blíže to vysvětlíme dále v textu.

Obecná odpovědnost zaměstnance za škodu

Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil svým zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Všechny tyto podmínky musí být přitom splněny současně, jinak zaměstnanec za škodu podle zákoníku práce neodpovídá.

Příklad 1

Zaměstnanec měl zaměstnavatelem stanovený termín pro zpracování odborné analýzy. Zaměstnanec ale na odborné analýze bezdůvodně nepracoval a termín nedodržel a ani nadřízenému zaměstnanci neoznámil, že v termínu analýzu nezpracuje.
 
Zaměstnavatel měl smluvně sjednáno dodání analýzy odběrateli a za porušení této povinnosti a prodlení s dodáním byla sjednána stranami smluvní pokuta. Odběratel vůči zaměstnavateli smluvní pokutu uplatnil a zaměstnavatel ji uhradil, čímž mu vznikla škoda. Za tuto škodu odpovídá zaměstnanec, neboť při plnění pracovních úkolů zaviněně porušil svou povinnost a v důsledku toho zaměstnavateli vznikla škoda.
 
Pokud by zaměstnanec analýzu nedokončil, protože během termínu pro její zpracování měl nehodu a byl hospitalizován, chybí zde zavinění a zaměstnanec za vzniklou škodu neodpovídá.
 
V případě, že by odběratel smluvní pokutu neuplatnil, neboť se mu zaměstnavatel omluvil a zajistil dodání analýzy v dodatečném termínu dohodnutém s odběratelem, nevznikla zaměstnavateli škoda, a tudíž ji nemůže po zaměstnanci vymáhat.

Pro vznik odpovědnosti za škodu je především důležité, že zaměstnanec porušil své povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Pokud by zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu mimo plnění pracovních úkolů, bude za ni odpovídat podle občanského zákoníku, kde je hlavním rozdílem především to, že odpovědnost za škodu není omezena.

Příklad 2

Zaměstnanec slavil po skončení pracovní doby na pracovišti narozeniny. S kolegy se opili a poškodili vybavení kanceláří, v důsledku čehož vznikla zaměstnavateli škoda ve výši 50.000,- Kč. Za tuto škodu zaměstnanci budou odpovídat podle občanského zákoníku, neboť nešlo o porušení povinnosti při plnění pracovních úkolů ani v přímé souvislosti s ním.
 
Je ale třeba upozornit na to, že sankcí za porušování pracovní kázně či nevyhovující pracovní výsledky nemůže být požadavek náhrady škody. V případě, že zaměstnavatel není spokojen s výsledky zaměstnance či s jeho kázní, může s ním ukončit ze zákonných důvodů pracovní poměr, neudělit mu prémii apod.

Omezení odpovědnosti za škodu

Zákoník práce odpovědnost zaměstnance za škodu omezuje. Důvodem je především to, že v dnešní technicky vyspělé době jsou zaměstnanci často nuceni při výkonu práce používat drahé a složité stroje a přístroje a přebírají tak riziko i jejich možného poškození v důsledku chybné manipulace. Neomezená odpovědnost zaměstnance za škodu by pro něj mohla být ekonomicky likvidační a pravděpodobně by nebyli zaměstnanci ani ochotni takovou práci vykonávat.
 
Zákoník práce tedy stanoví, že výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku, která se rovná čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Zásady pro výpočet průměrného výdělku jsou stanoveny v § 351 a násl. zákoníku práce.
 
Toto omezení neplatí, pokud by zaměstnanec způsobil škodu úmyslně, v opilosti nebo po zneužití jiných návykových látek. V takovém případě je povinen zaměstnanec uhradit zaměstnavateli škodu v plné výši a v případě úmyslného způsobení škody je zaměstnavatel oprávněn po zaměstnanci požadovat i náhradu ušlého zisku.

Příklad 3

Zaměstnanec pracuje v laboratoři s přístrojem v hodnotě 1.000.000,- Kč. Jeho průměrný měsíční výdělek činí 20.000,- Kč. Zaměstnanec byl při výkonu práce nedbalý a nedodržel pokyny k práci s přístrojem a došlo k jeho poškození, přičemž zaměstnavateli vznikla škoda ve výši 200.000,- Kč. Za tuto škodu mu zaměstnanec odpovídá pouze do výše čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku, tj. do výše 100.000,- Kč.
 
Zaměstnanec přišel do práce opilý a manipuloval s přístrojem v opilosti, přičemž poškodil přístroj a způsobil výše uvedenou škodu. Zaměstnanec odpovídá za škodu v plné výši, tj. ve výši 200.000,- Kč.
 
Zaměstnanec poškodil přístroj úmyslně, aby nemusel pracovat. Zaměstnanec odpovídá nejen za škodu ve výši 200.000,- Kč, ale i za případný ušlý zisk, který zaměstnavateli vznikl v důsledku toho, že nemohl na přístroji realizovat zakázky po dobu, kdy byl v opravě.
 
Pokud způsobil škodu také zaměstnavatel, hradí zaměstnanec pouze poměrnou část škody, a to podle míry svého zavinění. V případě, že za škodu odpovídá více zaměstnanců, pak rovněž hradí každý z nich pouze poměrnou část škody podle míry svého zavinění.

Odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody

Zákoník práce ukládá povinnost zaměstnanci počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví či majetku zaměstnavatele, ani k bezdůvodnému obohacení (jde o tzv. prevenční povinnost). Pokud hrozí škoda, je zaměstnanec povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance, a pokud je k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli neodkladně zapotřebí zákroku, pak je zaměstnanec povinen (až na výjimky) zakročit.

Porušení oznamovací či zakročovací povinnosti

V případě, že by zaměstnanec vědomě neupozornil nadřízeného vedoucího zaměstnance na škodu hrozící zaměstnavateli, nebo nezakročil proti hrozící škodě (tj. porušil prevenční povinnost), ačkoliv by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody, pak může zaměstnavatel požadovat, aby se zaměstnanec podílel na náhradě škody, která byla zaměstnavateli způsobena, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu a za předpokladu, že ji není možné nahradit jinak (například z pojištění zaměstnavatele).
 
Pokud by ale zaměstnanec svou prevenční povinnost aktivně plnil a při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozícího životu nebo zdraví způsobil škodu, pak za takovou škodu neodpovídá, pokud tento stav úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem.

Příklad 4

Zaměstnanec zjistil, že v budově hoří. Přivolal požárníky a sám se snažil z dosahu požáru odnést počítačové vybavení. Při jejich odnášení poškodil jeden monitor, který mu spadnul na zem. Za škodu zaměstnanec nebude odpovídat.

Související článek:
Hmotná odpovědnost zaměstnance vpracovněprávních vztazích – 2. část