Zákaz klamavých a agresivních praktik

Jde spíše o doplnění a upřesnění dosud platných pravidel než novinku v našem právním řádu, nicméně tato novela byla nezbytná s ohledem na nutnost implementace tzv. směrnice o nekalých obchodních praktikách¹.

Obecně lze za nekalou praktiku považovat chování, jehož podstatou je cílená snaha podnikatele ovlivnit ekonomické chování spotřebitele tak, že spotřebitel uzavře smluvní závazek, k němuž by se jinak nikdy nezavázal.

Zákon o ochraně spotřebitele přitom vymezuje dva nejběžnější typy nekalých obchodních praktik podle charakteru a míry jejich závažnosti – klamavé praktiky a agresivní praktiky – a vymezuje jejich základní znaky. Nedílnou součástí zákona jsou i přílohy, v nichž je uveden taxativní výčet takových obchodních praktik, které jsou za všech okolností považovány za klamavé a agresivní.

Klamavé praktiky

Kdy je obchodní praktika klamavá vymezuje § 5 zákona o ochraně spotřebitele, přitom za klamavou praktiku jsou vždy považovány praktiky, které jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Podle tohoto ustanovení je klamavá zejména ta obchodní praktika, je-li při ní použit nepravdivý údaj, anebo je-li důležitý údaj sám o sobě pravdivý, ale může uvést spotřebitele v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl použit, anebo opomene-li podnikatel uvést důležitý údaj, přičemž za opomenutí se považuje též uvedení důležitého údaje nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem.

Za klamavou praktiku je možné považovat použití velké cedule „ZDARMA“ u určitého zboží, když pod tím je drobným písmem uvedeno, že ZDARMA dovezou spotřebiteli zboží domů při nákupu nad částku 20 000 Kč nebo případy, kdy prodejce láká spotřebitele na velké slevy v souvislosti s likvidací prodejny, ač se prodejna nelikviduje.

Agresivní obchodní praktika

Obchodní praktika je agresivní, pokud s přihlédnutím ke všem okolnostem svým obtěžováním, donucováním, včetně použití síly nebo nepatřičným ovlivňováním výrazně zhoršuje možnost svobodného rozhodnutí spotřebitele.

Typickým příkladem agresivní praktiky jsou prodejní akce některých společností, kdy nalákají zejména seniory na výlet a jídlo v restauraci a následně podmiňují odvoz zpět koupí svých výrobků. Jako další příklad je možné uvést letáky vhazované do schránek spotřebitelů a hlásající výhru. O výhru ale nejde, abyste ji získali, musíte si zakoupit nějaké zboží. Za agresivní praktiky ale není považováno doručování reklamních letáků a katalogů do poštovních schránek.

Sankce za porušení zákazu nekalých obchodních praktik

Porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik považuje zákon o ochraně spotřebitele za správní delikt a hrozí za něj výrobci, dovozci nebo prodejci pokuta ve výši až pět milionů korun. Tuto pokutu ukládají správní orgány, kteří vykonávají dozor nad ochranou spotřebitele. Kdo vykonává dozor stanoví § 23 zákona o ochraně spotřebitele.

Především jde o Českou obchodní inspekci; na úseku zemědělských, potravinářských a tabákových výrobků provádí dozor Státní zemědělská a potravinářská inspekce, pokud jde o prodej výrobků a poskytování služeb, které jsou upraveny zákonem o ochraně veřejného zdraví, provádí dozor krajské hygienické stanice apod.

V případě, že spotřebitel má za to, že prodejce, výrobce či dovozce porušil zákaz používání nekalých obchodních praktik, může podat k příslušnému dozorovému orgánu (uvedenému v § 23 zákona o ochraně spotřebitele) podnět k zahájení řízení. Tento orgán pak rozhodne, zda byl spáchán správní delikt a pokud ano, uloží odpovídající sankci.

^{1) směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004}