Sdílená ekonomika z pohledu daní 

Typickými příklady sdílené ekonomiky jsou platformy Uber a Airbnb. Klíčovým faktorem jsou již zmiňované digitální platformy, které zprostředkovávají interakce mezi poskytovateli nevyužitých kapacit (např. aut nebo nemovitostí) a uživateli, kteří tyto kapacity dočasně potřebují. Sdílená ekonomika podporuje efektivnější využití zdrojů a flexibilních forem výdělků. Zároveň však ale vyvolává otázky týkající se regulace v mnoha oblastech a jednou z nich je oblast zdanění.

Směrnice DAC 7 účinná od 1. 1. 2023 zavedla nový druh oznamovací povinnosti provozovatelů platforem sdílené ekonomiky. Směrnice za platformy označuje různé softwarové nástroje, které umožňují spojení prodejce s uživatelem napřímo. Tyto platformy, jako je např. UBER, Bolt, Airbnb, Booking atd., musejí oznamovat příjmy, které jejich prostřednictvím realizují prodejci. Proto se nevyplatí příjmy vzniklé z platforem sdílené ekonomiky zatajovat a doufat, že na tyto příjmy správce daně nepřijde. Společnost UBER navíc uzavřela v roce 2018 daňové memorandum s Ministerstvem financí České republiky. V rámci tohoto memoranda se společnost UBER zavázala poskytovat Finanční správě nezbytná data ke správě daní.

Zdanění sdílené ekonomiky v oblasti dopravy

Daň z příjmů

Poskytování služeb prostřednictvím mobilní aplikace UBER vykazuje všechny znaky podnikání dle občanského zákoníku. V souladu s občanským zákoníkem a s výkladem Ministerstva financí ČR se proto příjem z podobných činností zdaňuje dle § 7 zákona o dani z příjmů, tedy jako příjem ze samostatné činnosti. Fyzická osoba poskytující své služby přepravy pro platformy působící v dopravě, jako třeba společnost UBER, by měla mít živnostenské oprávnění k poskytování této činnosti.

Fyzická osoba může svůj příjem snížit o paušální nebo skutečné výdaje. Využití paušálních výdajů je administrativně jednodušší a ve vybraných případech i výhodnější. Mezi skutečné výdaje se mohou počítat např. výdaje za pohonné hmoty, na údržbu vozidla, daňové odpisy vozidla nebo například výdaje na opravy vozu. Zatímco paušální výdaje lze uplatnit ve výši 60 % příjmů, nejvýše do částky 1 200 000 Kč, skutečné výdaje lze v souladu se ZDP uplatnit bez limitu jejich výše. Pokud by však poskytovatel přepravy živnostenské oprávnění neměl, pak může uplatnit paušální výdaj pouze ve výši 40 % z příjmů – ten, kdo není držitelem živnostenského oprávnění nemůže mít příjmy ze živnostenského podnikání a jde tedy o jinou formu podnikání, pro kterou jsou paušální výdaje stanoveny ve výši 40 % (maximálně 800 000 Kč).

Daň z přidané hodnoty

Poskytovatel přepravy osob je jakožto podnikatel z pohledu daně z přidané hodnoty považován za osobu povinnou k dani. Registrace k dani z přidané hodnoty (DPH) může být dobrovolná či povinná. Podle § 6 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty se plátcem stane mimo jiné osoba, jejíž obrat v tuzemsku za kalendářní rok překročí částku 2 miliony Kč. Plátcem se stává od prvního dne následujícího kalendářního roku. Pokud však osoba překročí do konce kalendářního roku obrat 2 536 000 Kč, stává se plátcem DPH od následujícího dne po překročení této částky.

V případě registrace vzniká plátci povinnost odvést daň na výstupu, ale také možnost uplatnit si nárok na odpočet na vstupu při splnění zákonných podmínek. Dobrovolná registrace je namístě např. tehdy, kdy podnikatel s činností začíná a koupí si nové auto. Díky registraci si může DPH, kterou zaplatil při koupi auta, uplatnit jako odpočet daně na vstupu. Pokud poskytovatel plánuje použít auto i k jiným než ekonomickým účelům, tak si může nárokovat DPH na vstupu jen v poměrné výši.

Mezi poskytovatelem dopravy a platformou ovšem dochází také k transakci, kterou je z pohledu DPH potřeba řešit. Poskytovatelé přepravy přijímají službu od společnosti UBER, která je pro českého podnikatele osobou neusazenou v tuzemsku. Tím ve většině případů vzniká řidičům povinnost stát se identifikovanou osobou k DPH. Povinnost podat přihlášku k registraci jako identifikovaná osoba podle § 97 zákona o DPH je do 15 dnů ode dne, kdy se stala identifikovanou osobou.

Daň silniční

Osobní automobily nejsou od roku 2022 předmětem daně silniční.

Zdanění sdílené ekonomiky v oblasti ubytování

Jak v oblasti daně z příjmů, tak i daně z přidané hodnoty je klíčové, zda se jedná o ubytovací službu, nebo o nájem.

Vybrané charakteristické znaky ubytovacích služeb jsou následující:

• ubytování je poskytováno opakovaně několika různým zákazníkům,
• poskytovatel nabízí kromě ubytování i doprovodné služby jako úklid, výměna ložního prádla, stravování apod.,
• v nabídce ubytování se vyskytuje cena za den (případně týden) a dle sezóny se cena může lišit,
• ubytování je poskytováno za účelem rekreace a
• ubytovaný neprovádí žádnou údržbu nemovitosti či opravy.

Naopak charakteristické znaky nájmu jsou následující:

• nájem je sjednáván jednorázově a zpravidla na delší dobu,
• pronajímatel neposkytuje žádné doprovodné služby, energie nájemci buď vyúčtuje nebo si je nájemce zařizuje sám,
• v nabídce se vyskytuje cena za měsíc (případně za delší časové období),
• nájem je nabízen především za účelem zajištění bytové potřeby a
• nájemce provádí běžnou údržbu a drobné opravy pronajatého prostoru.

Pokud nabízíte nemovitost v rámci sdílené ekonomiky, bude se až na výjimky jednat o poskytování ubytovacích služeb. Poskytování nájmu je v rámci sdílené ekonomiky výjimečnou situací.

Daň z příjmů

Rozdíl mezi ubytováním a nájmem je zásadní. V případě daně z příjmů bude nájem v dílčím základu daně příjmy z nájmu. V případě poskytování ubytovacích služeb bude tento příjem zdaněn v dílčím základu daně příjmy ze samostatné činnosti. Příjmy ze samostatné činnosti pak podléhají kromě daně z příjmů také odvodům na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Na druhou stranu při poskytování ubytovacích služeb si může poskytovatel těchto služeb uplatnit vyšší paušální výdaj.

V případě poskytnutí nájmu se bude postupovat podle § 9 zákona o daních z příjmů. Příjem z nájmu se dá snížit o paušální výdaje ve výši 30 % nebo o skutečné výdaje (například drobné opravy bytu, daňové odpisy majetku). Ve většině případů vzniká povinnost podat daňové přiznání.

V případě poskytnutí ubytovací služby se bude jednat o příjem podle § 7 zákona o dani z příjmů. V tomto případě se jedná o ubytování zpravidla v kratším časovém horizontu. Fyzická osoba může svůj příjem snížit opět o paušální nebo skutečné výdaje. Mezi skutečné náklady se mohou počítat položky jako třeba náklady na drobné opravy nebo daňové odpisy nemovitosti. Paušální výdaje lze uplatnit ve výši 60 % příjmů, pokud má poskytovatel ubytovacích služeb živnostenské oprávnění. Pokud živnostenské oprávnění nemá, pak může uplatnit paušální výdaje jen ve výši 40 % z příjmů.

Daň z přidané hodnoty

Nájem je osvobozen od daně z přidané hodnoty dle § 56a zákona o dani z přidané hodnoty. Nicméně je důležité mít na paměti, že i přesto může příjem z nájmu ovlivnit daňovou povinnost. Osvobozený příjem ovlivňuje krátící koeficient pro uplatnění nároku na odpočet. Ubytovací služby jsou plněním zdanitelným s nárokem na odpočet daně.

Pravidla pro dobrovolnou a nedobrovolnou registraci k DPH jsou stejná jako v případě zdanění sdílené ekonomiky v oblasti dopravy.

Poskytovatelé ubytovacích služeb přijímají službu od společnosti Airbnb či jiných platforem. Tyto společnosti jsou zpravidla neusazené v tuzemsku. Tím ve většině případů vzniká poskytovatelům ubytovacích služeb povinnost se stát identifikovanou osobou k DPH.

Daň z nemovitých věcí

Důležité je určit, zda je zdanitelná stavba či jednotka, užívána výlučně k ubytovacím službám (podnikatelská činnost) nebo je dlouhodobě pronajata za účelem zajištění bytové potřeby. Toto určení má vliv na výši sazby daně z nemovitých věcí.

Článek byl připravený ve spolupráci se společností EKP Advisory, s.r.o.