Zákon č. 347/2010 Sb. upravuje pro rok 2011 sazby pojistného na sociální zabezpečení následovně:

Zaměstnanec hradí pouze pojistné na důchodové pojištění, zatímco celková sazba povinného pojistného na sociální zabezpečení hrazeného zaměstnavatelem se skládá z nemocenského pojištění, důchodového pojištění a z příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Od 1. 1. 2011 si již nemohou zaměstnavatelé odečítat od pojistného hrazeného na sociální zabezpečení polovinu náhrady mzdy vyplácené zaměstnancům po dobu prvních 21 dnů dočasné pracovní neschopnosti resp. karantény. Zaměstnavatel s průměrným měsíčním počtem zaměstnanců nižším než 26 zaměstnanců si však může stanovit sazbu pojistného na sociální pojištění ve výši 26 % (pojistné na nemocenské pojištění 3,3 %, na důchodové pojištění 21,5 % a na státní politiku zaměstnanosti 1,2 %) v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 písm. a) bod 2 zákona č. 589/1992 Sb. ve znění zákona č. 347/2010 Sb.

Zvýšená sazba pojistného na nemocenské pojištění platí pro zaměstnavatele vždy pro jednotlivý kalendářní rok a to na základě písemného oznámení zaměstnavatele příslušné Okresní správě sociálního zabezpečení. Zaměstnavatel může oznámit placení pojistného v kalendářním roce ve výši sazby 26 % příslušné OSSZ nejpozději do 20. ledna kalendářního roku, pro který si tuto sazbu stanoví.

Tento zaměstnavatel si pak může podle znění § 9 odst. 2 zákona odečítat z částky pojistného polovinu částky, kterou v kalendářním měsíci, za který pojistné platí, zúčtoval zaměstnancům na náhradě mzdy, platu nebo odměny nebo na snížené odměně za dobu dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény.

Zvýšení pojistného je nepovinné

Vzniká otázka, jaká je vazba zvýšené výše pojistného na sociální zabezpečení odváděného zaměstnavatelem na výpočet výše superhrubé mzdy pro stanovení základu daně z příjmů u zaměstnance. Podle znění § 6 odst. 13 ZDP jsou základem daně z příjmů u zaměstnance příjmy ze závislé činnosti nebo funkční požitky, zvýšené o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění, které je z těchto příjmů podle zvláštních právních předpisů povinen platit zaměstnavatel.

Do superhrubé mzdy vchází tedy takové pojistné, které je ze zákona povinen platit zaměstnavatel. Toto povinné pojistné činí u „malých zaměstnavatelů“ v případě pojistného na sociální zabezpečení výši 25 % z vyměřovacích základů zaměstnanců. Případné zvýšení na 26 % je dobrovolnou a nepovinnou skutečností „malých zaměstnavatelů“ a záleží na rozhodnutí těchto zaměstnavatelů. Nejde tudíž o zákonnou povinnost.

Proto se s odvoláním na znění § 6 odst. 13 ZDP nebude při stanovení superhrubé mzdy u zaměstnanců těchto „malých zaměstnavatelů“ přihlížet k případnému zvýšení sazby na pojistné na sociální zabezpečení hrazené „malým zaměstnavatelem“. Superhrubá mzda bude i v případě dobrovolného zvýšení sazby pojistného „malých zaměstnavatelů“ na výši 26 % z vyměřovacích základů zaměstnanců vycházet pouze z povinné sazby 25 %.

Vyměřovacím základem zaměstnance pro pojistné na všeobecné zdravotní pojištění je podle znění § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. úhrn příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle ZDP a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním.

Podle znění § 5 odst. 1 téhož zákona zaměstnavatel odvádí část pojistného, které je povinen hradit za své zaměstnance. Současně odvádí i část pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, srážkou z jeho mzdy nebo platu, a to i bez souhlasu zaměstnance.

Sazby pojistného na zdravotní pojištění v r. 2011 činí shodně s rokem 2010:

Pro daňovou účinnost hrazeného pojistného zaměstnavatelem platí § 24 odst. 2 písm. f) ZDP, kde se říká, že pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem podle zvláštních právních předpisů je výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení příjmů.

V tomto ustanovení ZDP se nerozlišuje pojistné na sociální zabezpečení, které je povinen platit zaměstnavatel a dobrovolné zvýšení sazby pojistného u „malých zaměstnavatelů“. Proto i v případě „malých zaměstnavatelů“ je daňově uznatelným výdajem výše pojistného na sociální zabezpečení hrazeného z titulu zaměstnání zaměstnanců se sazbou 26 %, tedy včetně pojistného na zdravotní pojištění celková částka 35 % vyměřovacího základu zaměstnanců.