Skutečné výdaje a paušální výdaje

Nejeden podnikatel již v průběhu kalendářního roku přemýšlí nad tím, jak vysoké daně ho čekají. Intenzivní výpočty a kombinace přichází na řadu ke konci kalendářního roku. Dobrý propočet a plánování může osobám samostatně výdělečně činným (OSVČ) ušetřit značné finanční prostředky.
 
Současná legislativa platná v České republice umožňuje podnikatelům a dalším osobám využít dvou základních způsobů uplatnění výdajů:

• paušální, nebo

• skutečné.

Skutečné výdaje

Tento pojem je mezi širokou veřejností již ustálený. Mnohdy tak dochází k zaměňování pojmů výdaje a náklady. Výdaje se týkají zejména těch osob, které nejsou zapsané do obchodního rejstříku (např. právnické osoby nebo fyzické osoby, které vedou z jakéhokoliv důvodu účetnictví – dříve podvojné účetnictví).

Oproti tomu pojem náklady se vztahuje právě na ty osoby, jež vedou účetnictví a jsou zapsané do obchodního rejstříku. V našem článku se zaměříme na první skupinu osob, tedy ty, kterých se pojem výdaje týká.
 
V zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP), začíná od § 24 část nazvaná „Výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů“. V této části jsou rozebrány ony „skutečné výdaje“, tedy co je možné v rámci své podnikatelské či jiné výdělečné činnosti uplatnit, a tím si snížit svůj daňový základ.
 
Aby finanční úřad takovéto výdaje uznal, je nutné splnit následující obecné podmínky:

• Uplatnit výdaje v prokázané výši a ve výši stanovené ZDP, včetně souvisejících zvláštních předpisů.

• Nelze uplatnit výdaje, které již byly zahrnuty do předchozích zdaňovacích období.

• Uplatněné výdaje mají přímo souviset s naší podnikatelskou činností.

• Výdaje musí být prokazatelné a řádně zaevidované. Při případné kontrole bude finanční úřad požadovat originál dokladu, na základě kterého ke snížení základu daně došlo.

• Vedení daňové evidence (či jiné, zákonem schválené a předepsané formě), ve které jsou tyto výdaje uvedeny.

V uvedeném § 24 odst. 2 jsou pak nad rámec výše uvedené obecné definice zmíněny další druhy výdajů, pro které platí specifické podmínky. Mezi nejpoužívanější v praxi patří:

• odpisy hmotného majetku,

• členské příspěvky,

• odvody z úhrnu mezd,

• výdaje na reprezentaci,

• nájemné,

• leasing,

• výdaje na pracovní cesty,

• smluvní pokuty a úroky,

• výdaje na pořízení nehmotného majetku,

• výdaje na uhrazení úhrad za zkoušky (pozor, neplést si s odčitatelnou položkou od základu daně),

• paušální výdaj na dopravu.

Než tedy budete uvažovat nad uplatněním některého z výše uvedených výdajů, doporučujeme se včas s těmito podmínkami seznámit nebo požádat o konzultaci daňového poradce či účetní(ho).

Paušální výdaje

Druhou skupinou výdajů, které podnikatelé a jiné OSVČ využívají, jsou tzv. paušální výdaje. Jejich nespornou výhodou je, že se nemusí archivovat a vést evidence o vynaložených výdajích.
 
To samozřejmě neplatí v případě, že jste plátcem DPH. I plátci DPH mohou uplatňovat paušální výdaje, ale pokud uplatní DPH na vstupu (jinými slovy odpočet při nákupu), jejich evidence a archivace se řídí zákonem o dani z přidané hodnoty.
 
Další výhodou uplatnění paušálních výdajů je snadný a rychlý výpočet. Zákon o daních z příjmů uvádí, pro jakou výdělečnou činnost se procentuální výše z příjmů uplatní. Konkrétní úpravu můžeme nalézt v § 7 odst. 7 ZDP.
 
Zde je uvedeno, že neuplatní-li poplatník výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmu, může uplatnit výdaje ve výši:

• 80 % z příjmů ze živností řemeslných a z příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství.

• 60 % z příjmů ze všech ostatních živností.

• 40 % z příjmů z jiného podnikání podle zvláštních předpisů nebo z příjmů z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, autorských práv včetně práv příbuzných právu autorskému, a to včetně příjmů z vydávání, rozmnožování a rozšiřování literárních a jiných děl vlastním nákladem. Zákon však k tomu uvádí některé výjimky a zároveň nově od 1. ledna 2013 platí, že nejvýše lze uplatnit takovéto výdaje do částky 800.000,- Kč.

• 30 % z příjmů z pronájmu majetku zařazeného v obchodním majetku. V tomto případě zákon opět nově (od 1. ledna 2013) stanoví limit v podobě uplatnění maximální možné částky výdajů v úhrnu do 600.000,- Kč.

• 30 % (jak dále vyplývá z § 9 odst. 4 ZDP) v případě příjmů z pronájmu nemovitostí (nebo jejich částí) a pronájmu movitých věcí, kromě příležitostného pronájmu. Namísto „skutečných výdajů“ může poplatník uplatnit „paušální výdaje“ ve výši 30 % z příjmů, nejvýše však do částky 600.000,- Kč.

Zákon o daních z příjmů k tomuto znění dále uvádí, že způsob uplatnění výdajů podle tohoto odstavce nelze zpětně měnit.

Omezení paušálních výdajů od 1. 1. 2013 – stanovení horních limitů

Na první pohled by se mohlo zdát, že uplatňování paušálních výdajů přináší samé výhody, včetně té nejvyšší – šetření času a daňového zatížení. Této skutečnosti si však všimli i naši zákonodárci a změna na sebe nenechala dlouho čekat.
 
K 1. lednu 2013 došlo k řadě změn, které ztížily uplatňování paušálních výdajů, jež v sobě nesly řadu výhod oproti klasickým, skutečným výdajům.
 
Dvě ze změn jsme již uvedli při výčtu 40% a 30% paušálních výdajů. Došlo zde ke stanovení horního limitu uplatnění výdajů. Jakou komplikaci to může znamenat v praxi, si nyní názorně přiblížíme na dvou příkladech.

Příklad 1

Paní Anežka pronajímá byt a rekreační chatu. Měsíční nájemné u bytu činí 15.000,- Kč. Celkový roční příjem z rekreační chaty činí 360.000,- Kč.
 
Celkové roční příjmy z pronájmu tedy vypočítáme následujícím způsobem:
(15.000,- Kč x 12 měsíců) + 360.000,- Kč = 540.000,- Kč
 
Paní Anežka má možnost uplatnit podle ZDP paušální výdaje ve výši 30 % z takto dosažených příjmů. Celková výše paušálních výdajů: 540.000,- Kč x 30 % = 162.000,- Kč. Základ daně je 378.000,- Kč. Limit výdajů tedy nepřekročil stanovenou hranici 600.000,- Kč.

Příklad 2

Pan Roman vlastní větší činžovní dům, ve kterém pronajímá dvanáct bytových jednotek a zároveň čtyři nebytové prostory. Měsíční příjem z bytových jednotek činí úhrnem 240.000,- Kč a měsíční příjem z nebytových prostor činí 120.000,- Kč.
 
Celkový roční příjem z pronájmu vypočítáme takto:
(240.000,- Kč x 12) + (120.000,- Kč x 12) = 4.320.000,- Kč
 
Paušální výdaje ve výši 30 % z dosažených příjmů by měly činit 1.296.000,- Kč. Do zdaňovacího období roku 2012 by tomu tak skutečně bylo. Nicméně ZDP uvádí, že od 1. ledna 2013 může maximální možná výše paušálních výdajů v případě příjmů z pronájmu činit maximálně 600.000,- Kč.
 
Základ daně se tedy v případě pana Romana vypočítá následovně:
Příjmy 4.320.000,- Kč – výdaje 600.000,- Kč = 3.720.000,- Kč.
 
Co lze z výše uvedených příkladů dovodit? Paní Anežka může v klidu přemýšlet o tom, zda se jí vyplatí uplatnit paušální výdaje v maximální možné výši, nebo zda její skutečné výdaje budou vyšší, a tudíž i více sníží základ daně, což ve výsledku může znamenat nižší daňovou povinnost. Naproti tomu panu Romanovi sotva bude vyhovovat vypočtená výše výdajů z téměř 4,5milionových příjmů.
 
Vyplývá nám tedy jedno nepsané, ale číselně podložené první pravidlo: Čím vyšších příjmů dosáhnete, tím méně se vám vyplatí paušální výdaje, pokud dosahujete příjmů např. z pronájmů. Důvodem jsou mimo jiné nově stanovené maximální limity.

Omezení paušálních výdajů od 1. 1. 2013 – nemožnost uplatnění některých daňových úlev

Možná tu situaci znáte z vlastního života. Jste řemeslník a vaše manželka je doma na mateřské s malým Pepíčkem nebo Kačenkou. Díky této rodinné situaci si na konci roku můžete při splnění podmínek uplatnit slevu na manželku a na dítě, což ve výsledku může znamenat získání nemalých peněžních prostředků ve formě daňového bonusu či minimální daňové povinnosti, a to až v řádu tisíců korun ročně.
 
Jak už správně tušíte, i na tuto oblast bylo zaměřeno „nemilosrdné oko zákonodárců“ a výsledkem je nemožnost uplatnění slevy na manželku a na dítě v případě, že zároveň využijete uplatnění paušálních výdajů.
 
Výjimku tvoří případ, kdy jste zároveň zaměstnaný. V takové situaci je nutné si vše propočítat. Platí totiž, že v případě, že váš příjem ze zaměstnání bude tvořit více jak polovinu vašeho základu daně, uvedené omezení se na vás nevztahuje. Naopak, budou-li vaše příjmy z podnikání tvořit více jak polovinu základu daně z příjmů, musíte se s uvedenými daňovými úlevami rozloučit.
 
Z výše uvedeného tedy vyplývá další (nepsané) pravidlo: Pokud jste doposud uplatňovali paušální výdaje a využívali jste slevy na dítě (daňového bonusu) a na manželku, a zároveň nejste zaměstnaný, budete si muset vybrat, která z variant je pro vás nyní výhodnější. Zda si nadále uplatňovat paušální výdaje bez možnosti uplatnění uvedených slev, nebo přejít na skutečné náklady a nadále daňová zvýhodnění využívat.

Více druhů příjmů, více evidence

Ve své praxi se také setkáváme s dotazem, jak postupovat v případě, že provozujete řemeslnou živnost, ještě jinou živnost a zároveň pronajímáte nemovitost. Jakou výši výdajového paušálu zvolit? Lze vůbec kombinovat různé typy příjmů a výdajů? Odpověď je možná jednodušší, než byste čekali – pro každý druh příjmů je nutné vést samostatnou evidenci a podle toho následně zvolit příslušnou procentní výši výdajového paušálu.
 
Při vyplňování daňového přiznání se tato skutečnost uvede do příslušných řádků. Zároveň je nutné počítat s tím, že není možné zvolit kombinaci výdajových paušálů pro jeden druh příjmů, a pro jiný druh příjmů skutečné výdaje. Buď pro všechny typy příjmů zvolíte skutečné výdaje, nebo pro všechny typy příjmů uplatníte příslušné paušální výdaje. Žádná střední cesta zde není.

Závěrem – skutečné, nebo paušální?

Pokud čekáte jednoduchou odpověď, asi vás zklameme – jednoduše neexistuje. Důvod je jednoduchý. Každý podnikatel preferuje jiné priority a má jiné možnosti. Pokud váháte, doporučujeme jednoduchou věc. V průběhu kalendářního roku si evidujte doklady (paragony, faktury, stvrzenky, účty apod.). Po skončení kalendářního roku je porovnejte s příslušnou sazbou paušálních výdajů a zvolte pro vás výhodnější variantu.
 
Zároveň je nutné zvážit, zda uplatnění výdajového paušálu nebude mít vliv na případné slevy na dani na manželku (manžela) nebo slevy na dítě. Opatrně také s myšlenkou, že jeden rok se vyplatí paušálem, druhý rok skutečné výdaje, třetí rok opět paušál… Není to nikterak jednoduchá záležitost a bude vyžadovat již konzultaci s účetní firmou či daňovým poradcem.
 
Jste-li fyzickou osobou a plátcem DPH, i v takovém případě se nemusíte bát využít paušálních výdajů. Je však nutné, jak již z našeho textu vyplývá, evidovat i skutečné výdaje.
 
Na závěr se ještě můžete podívat na shrnutí výhod a nevýhod skutečných a paušálních výdajů, které vyplývají z tohoto článku.
 
SKUTEČNÉ VÝDAJE
Výhody:
+ Průběžné a okamžité sledování výdajových položek.
+ Žádné omezení z pohledu uplatnění daňových úlev.
 
Nevýhody:
– Administrativní a časová náročnost.
– Nutnost dobré a průběžné orientace v legislativě.
 
PAUŠÁLNÍ VÝDAJE
Výhody:
+ Snadný a rychlý výpočet výdajů vzhledem k dosaženým příjmům.
+ Bez administrativní zátěže a nutnosti dobré orientace v legislativě.
 
Nevýhody:
– Pevně stanovená výše výdajů vyplývající ze zákona.
– U některých omezení v podobě maximálních limitů a daňových úlev.