Na čokoládových bonbonech se značkou Kamila Chocolates si pochutnával i prezident Václav Klaus. Dobroty z kakaových bobů putovaly dokonce až ke konzumentům do daleké Ameriky či Japonska. Přečtěte si rozhovor s úspěšným podnikatelem Františkem Hlavou a inspirujte se jeho podnikatelským příběhem.

Co Vás vedlo k rozhodnutí, že začnete podnikat?

Podnikat jsem začal v roce 1994 na popud mého přítele. Jeho žena měla v té době jako jedna z prvních v Jihlavě kavárnu a cukrárnu. Nejdříve jsem tam spravoval zázemí a zhruba po dvou letech jsem dostal návrh, abych se stal společníkem, což jsem tenkrát odmítl. Ale řekl jsem, že kdyby uvažovala o prodeji cukrárny, měl bych zájem. V té době přišel můj syn také s nápadem, že se půjde učit cukrářem. Doma jsme se tomu všichni divili, protože jsme stavařská rodina. Nakonec jsem cukrárnu odkoupil a po dvou letech už jsme otevírali v Jihlavě druhou cukrárnu a začal koloběh podnikání.
 

Jak jste přišli na nápad, že začnete vyrábět kromě zákusků také čokoládové speciality?

Peníze, které vyděláte, můžete investovat jakýmkoliv způsobem. Někdo se honosí novými cizími auty, my jsme šli v té době trochu jinou cestou. Kupovali jsme nové vybavení, zajímali se o cukrářské řemeslo a jezdili jsme po veletrzích. Na jednom veletrhu jsem v roce 1996 objevil belgickou firmu, která nabízela temperovací stroj, který je potřeba na výrobu čokolád. Vedle vlastní výroby zákusků, dortů a zmrzliny jsme tenkrát nakupovali a prodávali i čokoládu od různých dodavatelů z Evropy. Všimli jsme si, že je o ni velký zájem a dobře se prodává, proto jsem se odhodlal temperovací stroj pořídit a pokusit se o výrobu čokoládových bonbonů sám. V roce 1998 jsme se přestěhovali do vlastních prostor ve Vyskytné nad Jihlavou a začali jsme se věnovat výhradně výrobě čokolád.

 
Kde jste získávali receptury na čokoládové bonbony?

Hledali jsme člověka, který by nám řekl, jestli to děláme správně, nebo jakou cestou bychom se měli vydat, abychom se mohli v této oblasti vyvíjet. Dalším stěžejním bodem v mém životě bylo seznámení s Ing. Bielikem, což byl vyhlášený dezertář, který se ve 30. letech vyučil u specialistů tohoto oboru. Byl to člověk, který prošel pozicemi přes řadového dělníka a mistra až po ředitele Diany v Děčíně a ředitele Orionu. To svědčí o tom, že to byl veliký odborník. Navázali jsme s ním hlubší spolupráci a postupem času se zařadil mezi naše rodinné přátele. Syna soukromě vyučil v oboru dezertářství a svoje zkušenosti, um, taje a recepty mu předal. Naše výrobky jsou odlišné od ostatních právě díky němu.

 
Jaké druhy bonbonů vyrábíte?

Stěžejní je pro nás zakázková výroba. Uděláme výrobek od jednoho kusu až třeba po 20 tisíc kusů. Základem naší výroby jsou vážené čokoládové bonbony. V současné době vyrábíme asi 60 druhů, ale recepturu máme až na 200 druhů. Najdete u nás tradiční bonbony ověnčené slávou prvorepublikové tradice uznávaných českých dezertářů.

Vedle tradičních višní, marcipánu, karamelu a oříšků skrývají čokoládové bonbony ty nejlákavější pochutiny vybírané z belgické, italské, ale také nejlepší české nabídky, v zajímavých krémových kombinacích zabalených do hořkých, mléčných i bílých čokolád. Náplně děláme podle starých receptur. Ingredience jsou různorodé. Používáme výhradně přírodní produkty, jsou to stoprocentní výtažky. Nejsou to žádné trestě, dochucovadla ani barviva.

V čokoládovně dbají nejenom na kvalitu bonbonů, ale také na pěkný obal.
Foto: Kamila Chocolates

Chutná Vám stále čokoláda, nebo už jste se jí za ta léta přejedl?

Samozřejmě, že mi stále chutná. Bonbony degustuju průběžně, je to i součást mojí práce. Jako malý chlapec jsem čokoládu nijak extrémně nemiloval. Teď už ji mám rád a vím také, že je zdravá. Takže se nebojím zkonzumovat denně klidně 50 gramů čokolády, ale s vysokým obsahem kakaa. Nejraději mám klasickou tabulkovou čokoládu s různými druhy posypů. Mým favoritem je hořká čokoláda s obsahem kakaa 75 % a s drcenými kakaovými boby.
 

Kamila Chocolates je rodinná firma. Berete to jako výhodu oproti ostatním?

Má to obě strany mince. Jsem rád, že u mě pracuje syn, který vede celou výrobu, manželka vede kompletaci balení, dcera, po níž je firma pojmenovaná, než šla na mateřskou dovolenou, se mnou dělala obchod. Ve firmě pracuje také můj zeť. Na jedné straně je lepší, když ve firmě rodinné příslušníky máte, na druhou stranu je to někdy složité. Někdy se musí striktně dodržovat pokyny a s tou rodinou je to jiné. V současné době jsem ale s tímto stavem spokojený a neměnil bych.

 
Kolik máte zaměstnanců? A s kolika lidmi jste začínal?

Když jsem s podnikáním začínal, zaměstnával jsem asi osm lidí. Ve výrobně ve Vyskytné jsme museli znovu začínat od píky. Byl jsem tu jen já, syn a manželka. Zhruba po roce, kdy jsme si trochu vybudovali klientelu, jsme začali postupně přibírat další lidi a zvětšovat prostory. V současné době máme 15 stálých zaměstnanců bez rodinných příslušníků. Snažíme se zaměstnávat lidi především z obce nebo alespoň z regionu.

 
Chtěl byste začínat s podnikáním dnes, nebo už byste se do toho nehrnul?

Na jednu stranu složitá otázka, na druhou stranu pro mě jednoduchá odpověď. Určitě ano. Razím heslo: Kdo se bojí, nesmí do lesa. Někdo pořád naříká, že je to špatné a že je krize a nejsou peníze a kdesi cosi. Mám na to úplně opačný názor. Dnes mají možnost podnikat všichni. Peníze leží kolem nás, je jen potřeba umět se sehnout a najít si cestu, jak je zvednout.

 
Měl jste někdy chvíle, kdy jste chtěl s podnikáním „praštit“?

Ne, nikdy. Nikde nelítají pečení holubi do úst. Nikde nedostanete nic zadarmo, všude musíte pracovat.

 
Jaké jsou podle Vás předpoklady k úspěšnému podnikání?

Když bude podnikatel tvrdit, že to nedělá jen pro peníze, ale s láskou, nebude mluvit pravdu. Když vám řekne, že to dělá jenom pro peníze a nebude to dělat s láskou, tak to také nedopadne dobře. V podnikání je spousta faktorů, které musíte skloubit. Je třeba najít zlatou střední cestu, kterou se vydáte.

My jsme například nikdy nešli cestou vysokých úvěrů, ani jsme nestáli o vstup zahraničního kapitálu. Pokud jsme neměli alespoň 70 procent vlastních finančních prostředků na to, abychom si zakoupili vybavení, novou halu či nové sklady, čekali jsme, až ty prostředky budou, a teprve poté jsme zainvestovali. Domnívám se, že je důležité dělat kroky postupně a nehnat se do velkých investičních plánů s vidinou velkého zisku.
 

Jaké máte cíle do budoucna?

Nemáme žádné megalomanské vize. U klientů jsme si za ta léta, co jsme na trhu, vydobyli renomé kvalitních výrobků. Byl bych rád, aby tomu tak bylo i nadále.

 
Ocenění:
2008 – 2. místo „Živnostník roku kraje Vysočina“
2009 – 1. místo „Živnostník roku kraje Vysočina“
2009 – 2. místo „Živnostník roku 2009 České republiky“
2010 – 2. místo „Firma roku kraje Vysočina“