Daňová evidence (dříve jednoduché účetnictví) není upravena zákonem o účetnictví, ale zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů („ZDP“). ZDP upravuje pouze obsah daňové evidence. Její forma či způsob vedení nejsou striktně stanoveny. Každý poplatník si tedy může zvolit formu vedení daňové evidence dle svých potřeb.
 
Smyslem daňové evidence je zjištění základu daně z příjmů. Obsahuje údaje o příjmech a výdajích a dále pak údaje o majetku, pohledávkách a závazcích.
 
Daňová evidence je určena pro všechny podnikající fyzické osoby, které nepovedou účetnictví (dříve podvojné účetnictví) a své výdaje nebudou prokazovat „paušálně“ (procentem z příjmů).
 
Daňovou evidenci mohou vést všichni drobní podnikatelé (fyzické osoby) nezapsaní v obchodním rejstříku, s ročním obratem nižším než 25 milionů korun.

Co obsahuje daňová evidence?

Obsahem daňové evidence je:

Evidence příjmů a výdajů

• Způsob vedení evidence příjmů a výdajů je omezen pouze jedním požadavkem. Evidence musí být členěna tak, aby z ní mohl podnikatel (popř. finanční úřad) vypočítat základ daně z příjmů.

• Plátci DPH musí vyhovět zákonu o dani z přidané hodnoty – do evidence si musí přidat sloupce uskutečněných a přijatých plnění.

 
Evidence majetku a závazků
ZDP opět neobsahuje přesný popis a formu evidence majetku a závazků, tudíž je zcela na podnikateli, jak bude evidence majetku a závazků vypadat. Pouze pro obsahové vymezení složek majetku se použijí zvláštní právní předpisy o účetnictví.

• Evidence závazků
  • Závazkem se rozumí jakákoli peněžní či nepeněžní částka, kterou podnikatel dluží jinému subjektu.

• Evidence pohledávek
  • Pohledávkou se rozumí v podstatě jakýkoliv dluh, který vám dluží jiný subjekt.

• Evidence majetku
  • Majetek se pro potřeby podnikání rozlišuje na dlouhodobý a drobný majetek.

 
Inventarizace
Zjištění skutečného stavu zásob, hmotného majetku, pohledávek a závazků provede OSVČ vedoucí daňovou evidenci vždy nejméně jednou ročně – k poslednímu dni zdaňovacího období. O tomto zjištění provede zápis. O případné rozdíly se následně upraví základ daně.
 
Archivace
Při vedení daňové evidence je potřeba uschovávat daňovou evidenci za všechna zdaňovací období, pro která neskončila lhůta pro vyměření daně. Dle § 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nelze daň vyměřit ani doměřit, či přiznat nárok na daňový odpočet po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení.

Jak má daňová evidence vypadat?

Jak je uvedeno již výše, existuje zde určitá volnost, jakou formu daňové evidenci dáte. Můžete použít účetní program (např. ekonomický a účetní program POHODA), nebo celou daňovou evidenci vést bez problémů třeba i v Excelu. Na příklad toho, jak může daňová evidence vypadat, se můžete podívat níže.
 
Obr. 1: Evidence příjmů a výdajů

Obr. 2: Evidence pohledávek a závazků

Neplátci DPH zanáší příjmy a výdaje do jednotlivých řádků tehdy, kdy dojde k jejich naplnění. Například když provedete službu či práci a vydáte fakturu, do daňové evidence zanesete příjem (datum příjmu) z této práce až tehdy, kdy vám bude faktura proplacena.

Obr. 3: Vzor evidence majetku

V případě dlouhodobého majetku s pořizovací cenou vyšší než 60 000 Kč by karta majetku měla navíc obsahovat:

• způsob odepisování,

• odpisovou skupinu,

• odpisovou sazbu,

• výši ročního odpisu,

• součet všech odpisů,

• zůstatkovou cenu majetku.

 
Toto vše doplníme každý rok zápisem o provedené inventarizaci k 31. 12. a na 5 až 10 let uskladníme v teple a suchu, než evidence navždy zmizí v „propadlišti dějin“.