Pokud jste podnikateli, výrazy hlavní a vedlejší činnost jsou pro vás jistě známými pojmy. Před zahájením své podnikatelské činnosti každý zodpovědný člověk sestavuje finanční rozvahu, na základě které může rozpoznat, zda se mu jeho plánované podnikání vyplatí, či nikoliv. Mezi základní otázky by mělo patřit i to, jaké měsíční pravidelné výdaje musí vynaložit.
 
Skutečnost, zda se bude jednat o hlavní či vedlejší podnikatelskou činnost je v této oblasti velmi důležitá, a to zejména z důvodu povinných odvodů na sociální a zdravotní pojištění. Ty představují jednu z nejdůležitějších položek rozpočtu každého podnikatele.
 
Co se týče založení živnosti a následné nahlašovací povinnosti na živnostenský úřad či jiné instituce, postup je v obou případech zcela stejný. V případě plánovaného zahájení podnikatelské činnosti, ať už hlavní či vedlejší, doporučujeme seznámit se s články Průvodce začátkem podnikání a Nejčastější omyly při zahájení podnikání.

Kdy je naše podnikání hlavní činností

Představme si nyní konkrétní situaci. Vzpomeňme si z předchozích dílů článků na pana Jaromíra. Ten dlouhou dobu nemohl najít zaměstnání, a proto se rozhodl, že bude podnikat.
 
Pan Jaromír není nikde zaměstnaný, ani nedosahuje žádného jiného příjmu (např. invalidního důchodu). Podnikání bude pro něj jediným zdrojem obživy. A právě z toho důvodu bude jeho podnikání považováno za hlavní činnost.

Zdravotní a sociální pojištění při výkonu hlavní činnosti

Co to pro pana Jaromíra znamená vzhledem k odvodům na zdravotní a sociální pojištění? Od měsíce, ve kterém zahájil svou podnikatelskou činnost, se na základě podané přihlášky k uvedeným institucím stává plátcem povinných minimálních záloh na sociální a zdravotní pojištění.
 
Nezáleží přitom na tom, zda podnikání zahájil 1. či 15. dne v měsíci. To vyplývá i z nejčastějších dotazů osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) uvedených na oficiálních stránkách České správy sociálního zabezpečení: „OSVČ vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost je povinna platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění aspoň v minimální výši ode dne zahájení činnosti.“
 
V roce 2013 činí povinné minimální měsíční zálohy:

• na sociální pojištění 1.890,- Kč a

• na zdravotní pojištění 1.748,- Kč.

V souvislosti se zavedením účasti na důchodovém spoření pak platí, že pokud je OSVČ účastna důchodového spoření v tzv. II. pilíři důchodového zabezpečení, pak činí minimální záloha na pojistné:

• při výkonu hlavní činnosti 1.696,- Kč a

• při výkonu vedlejší činnosti 679,- Kč (tj. 26,2 % z měsíčního vyměřovacího základu).

Zjednodušeně lze tedy říci, že podnikání je považováno za hlavní činnost vždy, když neexistují důvody pro to, aby byla naše podnikatelská činnost považována za vedlejší.

Kdy je naše podnikání vedlejší činností

Nyní se zaměříme na oblast, jež se týká důvodů pro to, kdy je naše podnikání považováno za vedlejší činnost. Důležitou zákonnou úpravu tvoří zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
 
Z § 9 odst. 6 tohoto zákona vyplývá, že samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud OSVČ zároveň v kalendářním roce:

• vykonávala zaměstnání,

• pobírala invalidní důchod (či vznikl nárok na jeho výplatu) nebo jí byl přiznán starobní důchod,

• měla nárok na rodičovský příspěvek nebo na peněžitou pomoc v mateřství nebo nemocenské z důvodu těhotenství a porodu, pokud tyto dávky náleží z nemocenského pojištění zaměstnanců,

• osobně pečovala o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost),

• osobně pečovala o osobu, která je závislá na péči jiné osoby ve stupních II až IV, pokud se jedná o osobu blízkou nebo jde o osobu, jež není osobou blízkou a zároveň žije s OSVČ v domácnosti,

• vykonávala vojenskou službu v ozbrojených silách České republiky, pokud nejde o vojáky z povolání, nebo

• byla nezaopatřeným dítětem podle § 20 odst. 3 písm. a) tohoto zákona.

Aby mohlo být podnikání považováno za výkon vedlejší činnosti, je potřeba výše uvedené skutečnosti doložit na příslušnou Českou správu sociálního zabezpečení. Musí se tak učinit nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byl podán Přehled o příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti za kalendářní rok, ve kterém chce být OSVČ považována za osobu vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost.

Sociální a zdravotní pojištění při výkonu vedlejší činnosti

Pokud tedy patříme do některé z výše uvedených kategorií osob, získáváme tím nejednu výhodu v souvislosti s placením zdravotního a sociálního pojištění.
 
Tou první výhodou je skutečnost, že v prvním roce svého podnikání, coby z titulu výkonu vedlejší činnosti, nemáme povinnost odvádět povinné zálohy na sociální a zdravotní pojištění.
 
Druhou výhodou je to, že v dalším roce podnikání nám budou stanoveny zálohy na zdravotní a sociální pojištění ze skutečně dosaženého zisku, na rozdíl od hlavní činnosti, kdy je povinnost odvádět zálohy v minimální předepsané výši, i kdyby náš zisk byl pouze několikatisícový.
 
Co se týče sociálního pojištění, zde platí, že v případě nízkého zisku nejsme ani v dalším roce povinni hradit žádné zálohy. Možná si kladete otázku, jak stanovit, co je pro potřeby placení záloh z vedlejší činnosti považováno za nízký či vysoký zisk.
 
Pro tyto potřeby je mezi lidmi často používaný a zažitý pojem „rozhodná částka“ nebo „minimální zisk“. Pro zdaňovací období roku 2013 je tímto limitem částka 62.121,- Kč. Pokud v roce 2013 tedy rozdíl mezi příjmy a výdaji při výkonu vedlejší podnikatelské činnosti nepřesáhne tuto hranici, nemusíme platit zálohy na sociální pojištění na další rok.
 
Pokud jsme však některý měsíc nepodnikali, například jsme začali s podnikáním v polovině roku, je potřeba výše zmíněný limit snížit o 1/12, a to za každý takovýto měsíc.
 
V případě, že tuto částku přesáhneme, jsou nám stanoveny zálohy na sociální pojištění, a to z dosaženého zisku. Minimální výše takovéto zálohy při výkonu vedlejší podnikatelské činnosti činí pro rok 2013 částku 756,- Kč. Jak jsme uvedli výše, pokud jsme účastni důchodového spoření v tzv. II. pilíři důchodového zabezpečení, pak činí minimální záloha na pojistné při výkonu vedlejší činnosti 679 Kč.
 
Trochu odlišné je to v případě zdravotního pojištění. Zde opět platí, že v případě prvního roku podnikání není nutné hradit jakékoliv zálohy na zdravotní pojištění, pokud je naše činnost považována za vedlejší.
 
Po podání Přehledu o příjmech a výdajích OSVČ za předchozí období nám budou stanoveny minimální zálohy, které však budou korespondovat s výší našeho zisku. Výsledné zálohy se v takovém případě většinou pohybují v řádech stokorun.
 
V této souvislosti je důležité upozornit i na skutečnost, že uvedené zálohy je nutné platit ve všech zmíněných případech, kdy jsme považováni za osoby vykonávající vedlejší činnost. Často se v naší účetní a daňové praxi totiž setkáváme s chybným názorem, jako například: „Jsem přeci student, za mě platí zdravotní pojištění stát.“ To je samozřejmě pravda, ale nic to nemění na skutečnosti, že v případě podnikání nám často vzniká povinnost „doplácet“ si zdravotní pojištění ze svého dosaženého zisku.
 
To pochopitelně platí i pro invalidní důchodce, starobní důchodce či osoby pečující o osoby blízké dle stanovených podmínek. Jsme-li tedy podnikatelé, nezaměřujme se pouze na svá práva a nezanedbávejme své povinnosti.

Související články:
Rozdíl mezi hlavní a vedlejší samostatnou výdělečnou činností – II. část
Průvodce začátkem podnikání
Nejčastější omyly při zahájení podnikání