Dva typy ztrát

 
Hned úvodem je třeba připomenout, že ztráty jsou dvojího typu – ztráta účetní a ztráta daňová. Je mezi nimi podobný rozdíl jako mezi účetním ziskem společnosti a jejím základem daně. Vykázání účetní ztráty je výsledkem stavu, kdy zaúčtované výnosy společnosti jsou nižší než její náklady. Účetní ztráta vzniká v účetnictví, nikoliv na daňovém přiznání.
 
Vykázání daňové ztráty je výsledkem transformace účetního výsledku hospodaření na základ daně, který vyšel záporný a nazývá se daňovou ztrátou. Daňová ztráta vzniká na daňovém přiznání, nikoliv v účetnictví.
 
Vykázání účetní ztráty zdaleka ještě nemusí znamenat vykázání souběžné daňové ztráty, přičemž to platí také naopak – i z účetního zisku je možné dospět k daňové ztrátě. Pokud tedy řešíme problémy vzniklé v souvislosti s vykázáním ztráty, budou se zásadně lišit v případě ztráty účetní a ztráty daňové.
 
Pokud se společnosti podařilo vykázat účetní i daňovou ztrátu, budou obvykle v odlišných hodnotách. V každém případě je ale třeba spatřovat v účetní i daňové ztrátě dvě odlišné veličiny s odlišnými způsoby nakládání s nimi.
 

Daňová ztráta – výhra nebo nárůst dalších problémů?

 
Daňová ztráta je spojena jednak s pozitivním podnikatelským efektem neplacení daně z příjmů, na druhé straně však také s řadou problémů, které vyplývají z možnosti uplatnění daňové ztráty jako odčitatelné položky od základu daně z příjmů v následujících zdaňovacích obdobích. Právě toto následné uplatnění ztráty jako odčitatelné položky od základu daně se může stát mnohem náročnější, než by se na první pohled zdálo.
 
V následujících letech budeme řešit řadu problémů souvisejících s vykázáním daňové ztráty minulých let:
 
1. Výše odčitatelné položky – je nezbytné znát přesnou výši vykázané daňové ztráty, která je v následujících letech vhodná k odpočtu. Budeme tedy řešit, jaká hodnota původně vykázané ztráty je odčitatelnou položkou od základu daně. Že je to jednoduše zjistitelné pouhým odčítáním? Ano, ale pouze v případě, kdy do hry nevstupují dodatečná daňová přiznání či kontroly správce daně, které změní hodnotu původně vykázané ztráty na hodnotu novou, se kterou je nutné dále pracovat.
 
2. Základna pro odpočet ztráty – pro reálné uplatnění odpočtu je třeba vykázat v dalších letech kladný základ daně, neboť pokud bude i v dalších letech vykázána daňová ztráta, k jejímu uplatnění nedojde. Budeme tedy zkoumat, zda je od čeho ztrátu odečíst, případně činit kroky vedoucí ke zvýšení základu daně, aby daňová ztráta nepropadla.
 
3. Časový limit pro odpočet ztráty – svoji roli hraje také čas, ztrátu je možné uplatnit pouze v pěti bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích po období, kdy k jejímu vzniku došlo. Budeme tedy běh času sledovat, abychom tuto lhůtu nezmeškali.
 
4. Kumulace daňových ztrát – sledování časového limitu nás může svazovat i ve smyslu kumulace za sebou vznikajících daňových ztrát, které pak vedou k překotné snaze o minimalizaci dalších hrozících daňových ztrát, neboť čelíme reálnému nebezpečí propadnutí starších daňových ztrát. V tomto případě bychom řešili poněkud neobvyklý problém – jak zvýšit základ daně posledního zdaňovacího období a jaké nástroje k tomu použít. Výběr nástrojů pak není jednoduchý, protože zdaleka ne každý náklad může být „odsunut“ na pozdější období bez ztráty své daňové účinnosti.
 
5. Sledování změn ve struktuře společníků – zásadní překážkou pro uplatnění ztráty se mohou stát podmínky § 38na ZDP, které stanoví podmínky pro uplatnění odpočtu zejména ve vztahu ke změně struktury společníků společnosti. Jedná se o poměrně složité ustanovení, které začíná zkoumáním vlastnické struktury společnosti a může končit zkoumáním struktury výnosů podle jednotlivých činností. Pokud si s touto částí neumíme poradit, je vhodné vyhledat odbornou pomoc, nebo podat žádost o závazné posouzení. Mnohdy i jen sepsání žádosti si onu odbornou pomoc nakonec vyžádá.
 
6. Chybně vypočtená daňová ztráta má svá rizika, aneb ačkoliv při vzniku ztráty daňová povinnost nevzniká a daně neplatíme, musíme počítat s následky chybně stanovené a uplatněné daňové ztráty v podobě sankcí a postihů podle daňového řádu.
 
7. Prodloužení lhůty pro stanovení daně – v neposlední řadě musíme při vzniku daňové ztráty počítat s dopady na lhůtu pro stanovení daně, která se vznikem daňové ztráty prodlužuje, a to bez ohledu na to, jak brzy ji uplatníme jako odčitatelnou položku od základu daně dalších zdaňovacích období.
 

Účetní ztráta

 
Výše uvedené problémy týkající se vzniku a odpočtu daňové ztráty, se v žádném případě nevztahují na účetní ztrátu. Účetní ztráta vzniklá v účetnictví a vykázaná v účetních výkazech s sebou nese problémy zcela jiného charakteru:
 
1. Ztráta je viditelnou skutečností – je třeba počítat s tím, že je na první pohled i pro málo zasvěceného uživatele vidět, že se společnost nachází v „červených číslech“. To samo o sobě ještě nemusí znamenat pohromu, ale dobrému jménu společnosti to jistě nepřidá. Z praxe je zřejmé, že někteří společníci výši účetního výsledku hospodaření vůbec nesledují, zajímá je pouze výše daňové povinnosti. Tento náhled a způsob hodnocení společnosti je zcela chybný.
 
2. Ztrátová společnost „navenek“ – i společnost má svoji „pověst“ a vykázání daňové ztráty obrázek společnosti jistě nevylepší. Právě podle účetního výsledku hospodaření budou společnost posuzovat investoři, banky, dodavatelé, další smluvní partneři, konkurence. Nezanedbávejme tedy „vnější vzhled“ společnosti, věnujme dostatečnou pozornost tomu, jak je navenek prezentována, přestože uvnitř společnosti možná upřednostňujeme jiná kritéria úspěšného podnikání.
 
3. Podíly na zisku není možné vyplatit ze ztráty – existence účetní ztráty blokuje ve své výši výplaty podílů na zisku a to jak nově vzniklých, tak i nerozdělených zisků minulých let. Jinými slovy, případný zisk společnosti nesmí být mezi společníky rozdělen ve výši odpovídající účetní ztrátě a to jak nově vzniklé, tak i neuhrazené ztráty minulých let. Může se nám tak stát, že na vykázané zisky nedosáhneme právě kvůli vzniklým účetním ztrátám. Společníci ztrátové společnosti si rozhodně nevyplatí podíly na zisku a to ani v případě, kdy společnost vlastní volné peněžní prostředky.
 
4. Ztráta a valná hromada společnosti – na valné hromadě musí společníci společnosti nejen schválit účetní závěrku, ale zároveň rozhodnout, co se s vykázanou účetní ztrátou stane. Valná hromada pak má k dispozici následující možnosti, jak s účetní ztrátou naložit:
 

• úhrada ztráty z rezervního fondu

Rezervní fond je tvořen právě pro případ vykázání daňové ztráty, z hlediska obchodního práva je jeho použití na úhradu ztráty povinné.
 

• úhrada ztráty z nerozdělených zisků minulých let

Na rozdíl od předchozího bodu obchodní zákoník nestanoví povinnost úhrady ztráty ze zisků minulých let, nicméně často se k takovému kroku dobrovolně přistupuje. Oficiálně vzato nic nebrání koexistenci nerozděleného zisku a neuhrazené ztráty minulých let v jedné rozvaze. Na druhou stranu, takový obrázek společnosti prezentovaný v účetních výkazech nevede uživatele účetní závěrky k žádným pozitivním závěrům. Mnohem lépe vypadá, když je ztráta ze zisků minulých let skutečně uhrazena a jako samostatná položka v rozvaze nefiguruje.
 

• úhrada ztráty z jiných účtů vlastního kapitálu

Jedná se o krajní možnost, která se v praxi příliš nevyužívá. Důvodem často bývá také to, že jiné vhodné účty vlastního kapitálu společnost ani nemá.
 

• snížení základního kapitálu za účelem úhrady účetní ztráty

Ani tento krok není populárním opatřením a jeho provedení záleží především na výši základního kapitálu. Pokud je základní kapitál dostatečně vysoký, jeho mírné snížení společnosti neublíží.
 

• úhrada ztráty společníky

Tato možnost přichází v úvahu jen ve společnosti s ručením omezeným. Jedná se o fakultativní opatření, které je plně v rukou samotných společníků. V akciové společnosti tato možnost neexistuje, naopak ve veřejné obchodní společnosti je tento postup jediným možným způsobem zúčtování účetní ztráty.
 

• převod části ztráty na tichého společníka podle smlouvy o tichém společenství

Tento postup přímo plyne ze smlouvy o tichém společenství. Tichý společník se nemůže podílet pouze na zisku společnosti, ale stejnou měrou se musí podílet i na její ztrátě.
 

• zúčtování ztráty na účet neuhrazených ztrát minulých let

Jedná se o „záchrannou“ možnost, kterou využijeme vždy, pokud jsme nevyužili některou z předchozích možností. Takovým „uložením“ ztráty se jí ale nezbavíme a stále bude vykázána ve vlastním kapitálu rozvahy.
 

Závěr

 
Závěrem si zopakujme to, co je všeobecně známo. I přes povinnost placení daní, která je se vznikem zisku často spojena, jsou starosti s rozdělením zisku mnohem příjemnější, než schvalování ztrátové účetní závěrky. Daňová ztráta si vyžaduje stejnou péči daňových odborníků jako výše daňové povinnosti, neboť neopravené pochybení je sankcionováno prakticky stejně jako daňový doměrek. Nejinak je tomu i v oblasti účetní ztráty, i ona si zasluhuje pozornost a citlivou volbu nástrojů pro její úhradu.