Daňový řád se dočkal novelizace, a to zákonem č. 458/2011 Sb. I když je účinný až od 1. 1. 2015, některé změny začaly platit už od roku 2013. Co nového je tedy od letošního roku v daňovém řádu?
Rok 2013 je rokem poměrně velkých změn ve správě daní. Největší změnou, které jsme si všichni již určitě všimli, je redukce počtu finančních úřadů (ne že by zanikly a státní správa by zeštíhlela, ale stala se z nich pouze územní pracoviště) – a v této souvislosti došlo k přečíslování bankovních účtů finančních úřadů.
My se však podíváme na změny, které nastaly v daňovém řádu. Daňový řád byl novelizován zákonem č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů, s účinností od 1. 1. 2015. Účinnost některých ustanovení byla pak ale přesunuta na 1. 1. 2013 (zákonem č. 399/2012 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o pojistném na důchodové spoření).
Oznámení o změně registračních údajů – pouze na předepsaném tiskopise (§ 72 odst. 1)
Text tohoto odstavce byl upřesněn a jednoznačně nám dnes říká, že na tiskopisech vydaných ministerstvem financí podáváme (kromě jiných) i oznámení o změně registračních údajů. O tom, že oznámení o změně registračních údajů podáváme pouze na určeném tiskopise, ostatně již hovořil „starý“ zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (§ 33 odst. 10).
|
§ 72 odst. 1 ve znění od 1. 1. 2013 Přihlášku k registraci, oznámení o změně registračních údajů, řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení lze podat jen na tiskopise vydaném Ministerstvem financí nebo na tiskovém výstupu z počítačové tiskárny, který má údaje, obsah i uspořádání údajů shodné s tímto tiskopisem. |
Důvody pro zastavení řízení (§ 106 odst. 1 písm. f)
Dosavadní výčet důvodů pro zastavení řízení se fakticky rozšiřuje o případ, kdy se řízení ukáže bezpředmětným. Původní text § 106 odst. 1 písm. f) počítal se zastavením řízení pouze v situaci, kdy se bezpředmětným stalo jeho podání, kterým bylo řízení zahájeno (na bezpředmětnost samotného řízení se ale nepřihlíželo).
|
§ 106 odst. 1 písm. f) ve znění od 1. 1. 2013
Správce daně rozhodnutím řízení zastaví, jestliže: a) osoba zúčastněná na správě daní vzala své podání, kterým se zahajuje řízení, zpět, pokud zákon zpětvzetí nevylučuje, b) jde o zjevně právně nepřípustné podání, c) ten, o jehož právech a povinnostech má být rozhodnuto, zanikl bez právního nástupce, nebo zemřel bez dědice, d) bylo učiněno podání ve věci, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto, nejde-li o rozhodnutí prozatímní nebo předběžné povahy, e) nelze v řízení pokračovat z důvodů, které stanoví zákon, f) |
Vznik registrační povinnosti (§ 125)
Z původních šesti odstavců tohoto paragrafu nám dnes v zákoně zůstala jediná věta: Registrační povinnost vzniká daňovému subjektu, kterému vznikne povinnost podat přihlášku k registraci k jednotlivé dani.
Daňový řád je obecným předpisem, a proto byla příslušná ustanovení týkající se registračních povinností u jednotlivých daní přesunuta do příslušných zákonů – např. do zákona o daních z příjmů, zákona o dani z přidané hodnoty, zákona o spotřebních daních nebo zákona o dani silniční.
Pokud se tedy chceme dozvědět něco o našich registračních povinnostech např. ve vztahu k dani z přidané hodnoty, musíme nahlédnout do zákona č. 235/2004 Sb., o DPH (např. § 94 – povinná registrace plátce nebo § 94a – dobrovolná registrace plátce nebo např. § 97 – registrace identifikované osoby).
Přihláška k registraci (§ 126)
Původně tento paragraf vyjmenovával situace, kdy nám registrační povinnost nevzniká, dnes již obsahuje pouze tento text: V přihlášce k registraci je daňový subjekt povinen uvést předepsané údaje potřebné pro správu daní. Informace o přihláškách tedy musíme opět hledat v jednotlivých zákonech týkajících se příslušných daní (případně na samotných formulářích přihlášek a pokynů k jejich vyplnění).
Oznamování změn (§ 127)
I tento paragraf zákona byl dříve zcela jiný – obsahoval „přežitý“ výčet údajů, které musely daňové subjekty uvádět na přihlášce k registraci (jméno, příjmení, místo podnikání, IČ,…), v samotném tiskopise přihlášky pak byly požadovány i údaje další (v zákoně taxativně neuvedené), které byly potřebné pro správu daní.
Nové znění tohoto paragrafu řeší otázky týkající se oznamování změn. Změny se oznamují do 15 dnů ode dne, kdy nastaly, a to na příslušném formuláři, a dokládají se v odstavci 3 specifikovanými dokumenty. Navíc se po daňových subjektech již nepožaduje hlášení (změny údajů, které si správce daně automatizovaným způsobem může zjistit sám z rejstříků či evidencí).
|
§ 127 ve znění od 1. 1. 2013
(1) Dojde-li ke změně údajů, které je povinen daňový subjekt uvádět při registraci, je povinen tuto změnu oznámit správci daně do 15 dnů ode dne, kdy nastala, popřípadě požádat o zrušení registrace, jsou-li pro to dány důvody. (2) Oznamovací povinnost podle odstavce 1 lze splnit pouze prostřednictvím oznámení o změně registračních údajů. (3) Registrovaný daňový subjekt je povinen předložit správci daně a) příslušnou listinu prokazující jeho zrušení, popřípadě další listinu, podle které dojde k rozhodnutí o zániku povolení nebo oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy mu tato listina byla doručena, nebo kdy ji potvrdil,
b) rozhodnutí orgánu veřejné moci o jeho zrušení, popřípadě rozhodnutí o zániku povolení nebo oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy mu toto rozhodnutí bylo doručeno; tento postup se neuplatní, pokud daňový subjekt správce daně o těchto skutečnostech informoval podle písmene a),
c) smlouvu o prodeji podniku nebo jeho části, a to 15 dnů od jejího uzavření; tuto povinnost plní všechny daňové subjekty, které uzavřely smlouvu o prodeji podniku nebo jeho části.
(4) Oznamovací povinnost podle odstavců 1 a 3 se nevztahuje na údaje, jejichž změnu může správce daně automatizovaným způsobem zjistit z rejstříků či evidencí, do nichž má zřízen automatizovaný přístup; okruh těchto údajů zveřejní správce daně způsobem podle § 56 odst. 2.
|
Postup k odstranění pochybností v registračních údajích (§ 128)
Zde fakticky dochází pouze k doplnění povinnosti správce daně prověřovat kromě údajů uváděných daňovým subjektem v přihlášce k registraci také údaje uváděné v oznámení o změně registračních údajů (neboť i zde se mohou vyskytnout pochybnosti o jejich správnosti nebo úplnosti).
|
§ 128 ve znění od 1. 1. 2013
(1) Správce daně prověří údaje uvedené daňovým subjektem v přihlášce k registraci nebo v oznámení o změně registračních údajů a v případě pochybností o jejich správnosti nebo úplnosti vyzve daňový subjekt, aby údaje vysvětlil, doložil, popřípadě doplnil nebo změnil, a zároveň stanoví lhůtu, v níž je daňový subjekt povinen tak učinit. (2) Vyhoví-li daňový subjekt výzvě ve stanovené lhůtě, hledí se na přihlášku k registraci nebo na oznámení o změně registračních údajů, jako by bylo podáno bez vady v den původního podání. Je-li výzvě vyhověno až po uplynutí lhůty, považuje se přihláška k registraci nebo oznámení o změně registračních údajů za podané tímto dnem. |
Rozhodnutí v registračním řízení (§ 129)
Správce daně zde má nově jednoznačně vymezenou pravomoc zaregistrovat daňový subjekt, zrušit registraci nebo provést změny v registračních údajích formou úředního záznamu, a to nejen na základě oznámení daňového subjektu, ale i z moci úřední.
|
§ 129 ve znění od 1. 1. 2013
(1) Správce daně rozhodne o registraci ve lhůtě 30 dnů ode dne podání přihlášky, popřípadě ode dne odstranění jejích vad; ve zvlášť složitých případech může tuto lhůtu prodloužit nejblíže nadřízený správce daně (původně § 129 odst. 4). (2) Pokud správce daně rozhodne zcela v souladu s přihláškou k registraci nebo s oznámením o změně registračních údajů, rozhodnutí se neodůvodňuje (původně § 129 odst. 5 ve formálně pozměněné podobě). (3) Správce daně podle povahy věci rozhodne z moci úřední o registraci, nebo o zrušení registrace, pokud je to důvodné a pokud daňový subjekt: a) nepodá přihlášku k registraci, b) nepodá oznámení o změně registračních údajů, nebo c) nevyhoví výzvě k odstranění pochybností v registračních údajích. (4) Změnu registračních údajů provede správce daně na základě oznámení o změně registračních údajů nebo na základě vlastního zjištění pouze formou úředního záznamu. |
Daňové identifikační číslo (§ 130)
V textu jsou pouze drobné, spíše formální změny. Z novelizovaného znění je více patrné, že DIČ je správcem daně přidělováno pouze daňovému subjektu, který není dosud registrován k žádné dani (přidělené DIČ je pak společné pro všechna registrační řízení k jednotlivým daním).
|
§ 130 ve znění od 1. 1. 2013
(1) Daňovému subjektu, který není dosud registrován k žádné dani, přidělí správce daně daňové identifikační číslo. Daňové identifikační číslo obsahuje kód „CZ“ a kmenovou část, kterou tvoří obecný identifikátor, nebo vlastní identifikátor správce daně. (2) Daňové identifikační číslo je daňový subjekt povinen uvádět ve všech případech, které se týkají daně, ke které byl pod tímto daňovým identifikačním číslem registrován, při styku se správcem daně a dále v případech stanovených zákonem. (3) Obecným identifikátorem je u fyzické osoby rodné číslo, popřípadě jiný obecný identifikátor, stanoví-li tak zákon, a u právnické osoby identifikační číslo. (4) Není-li obecný identifikátor daňovému subjektu přidělen, přidělí mu správce daně rozhodnutím vlastní identifikátor. |
Změna místní příslušnosti registrovaných daňových subjektů (§ 131)
Při změně místní příslušnosti odpadá „zbytečné“ vydávání rozhodnutí jak ze strany původního správce daně, tak ze strany nově místně příslušného správce daně. Rozhodnutí o dni, k němuž místní příslušnost přechází na nového správce daně, stanoví dosavadní správce daně. Nově je taky řešena situace, kdy v průběhu „mezidobí“ dojde ke změně – správce daně, který rozhodnutí vydal, jej změní nebo zruší.
|
§ 131 ve znění od 1. 1. 2013
(1) Dojde-li ke změně podmínek pro určení místní příslušnosti správce daně, dosavadní příslušný správce daně stanoví rozhodnutím den, k němuž přechází místní příslušnost na nového správce daně; proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. (2) Dojde-li do dne, k němuž přechází místní příslušnost na nového správce daně, ke změně okolností, za kterých bylo podle odstavce 1 rozhodnuto, rozhodne správce daně, který rozhodnutí vydal, o jeho zrušení nebo změně. |
Sdělení správci daně, že nevznikla daňová povinnost (§ 136 odst. 5)
Nevznikla-li daňovému subjektu ve zdaňovacím období daňová povinnost k dani, ke které je registrován, sdělí tuto skutečnost správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání nebo vyúčtování. Do textu bylo tedy kromě daňového přiznání doplněno i vyúčtování. Je však třeba si uvědomit, že celá řada speciálních zákonů nám ukládá povinnost podávat i nulová daňová přiznání nebo vyúčtování.
Lhůty pro podání hlášení a vyúčtování (§ 137)
Obecná lhůta pro podávání hlášení se podle daňového řádu zkracuje z 25 na 20 dní. V praxi se bude v budoucnosti (od roku 2015) jednat o hlášení o odvodech záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků (termín dvaceti dnů po uplynutí měsíce bude korespondovat s termínem pro hlášení záloh sociálního a zdravotního pojištění z mezd zaměstnanců).
Lhůta pro podání souhrnného hlášení je upravena v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 102), a zůstává 25 denní. Daňový řád upravuje správu daní pouze v případech, neupravuje-li jiný zákon správu daní jinak (§ 4) – v tomto případě jiný zákon (zákon o DPH) lhůtu upravuje jinak a má tedy „přednost“ před daňovým řádem.
V rámci harmonizace termínů se taky zkracuje lhůta pro podávání vyúčtování, a to ze 4 měsíců na 3 měsíce po uplynutí kalendářního roku (je tak nově navázána na obecnou lhůtu pro podání přiznání podle § 136 odst. 1 daňového řádu). Tato tříměsíční lhůta se týká vyúčtování daně z příjmů vybírané srážkou i „nového“ vyúčtování pojistného na důchodové spoření (budeme poprvé podávat v r. 2014 – za r. 2013).
V posledním odstavci je pak nově explicitně uvedeno, že lhůtu pro podání jak hlášení, tak vyúčtování nelze prodloužit.
|
§ 137 ve znění od 1. 1. 2013
(1) Hlášení se podává do (2) Vyúčtování se podává do (3) Lhůtu pro podání hlášení nebo vyúčtování nelze prodloužit. |
Dodatečné daňové přiznání a dodatečné vyúčtování (§ 141 odst. 2)
V případě, že daňový subjekt zjistí, že správná výše daně je nižší, než deklaroval v daňovém přiznání nebo vyúčtování (daň byla stanovena v nesprávné výši), je oprávněn podat dodatečné daňové přiznání nebo vyúčtování. Zde dochází pouze k upřesnění, které by nemělo přinášet výkladové problémy, které se objevovaly při výkladu textu starého. Nebudeme muset „zkoumat“, co to jsou a nejsou právě ty nové skutečnosti nebo důkazy, které nasvědčují tomu, že daň byla stanovena v nesprávné výši a postačí nám vědět, že daň byla v nesprávné výši stanovena.
|
§ 141 odst. 2 ve znění od 1. 1. 2013
(1) Zjistí-li daňový subjekt, že daň má být vyšší než poslední známá daň, je povinen podat do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém to zjistil, dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování a ve stejné lhůtě rozdílnou částku uhradit. Tato povinnost trvá, pokud běží lhůta pro stanovení daně. Poslední známá daň je výsledná daň, jak byla správcem daně dosud pravomocně stanovena v dosavadním průběhu daňového řízení o této dani. (2) Daňový subjekt je oprávněn ve lhůtě podle odstavce 1 podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší, než je poslední známá daň, jestliže |
Odchylky v dani vybírané srážkou (§ 235)
Nové znění tohoto paragrafu bylo poněkud formálně pozměněno – byly vynechány některé duplicity vzhledem k jiným paragrafům daňového řádu, dále byla vypuštěna povinnost správce daně stanovit nižší daň k přímé úhradě (logicky se může vztahovat pouze na daň vyšší).
|
§ 235 ve znění od 1. 1. 2013
(1) Zjistí-li správce daně, že se částka, která byla plátcem daně vyúčtována, odchyluje od částky, která měla být plátcem daně sražena a odvedena, předepíše rozdíl mezi těmito částkami do evidence daní. (2) Je-li rozdílem podle odstavce 1 zvyšována povinnost plátce daně srazit a odvést daň vybíranou srážkou, je tento rozdíl předepsaný plátci daně k přímé úhradě splatný v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne právní moci platebního výměru. (3) Je-li rozdílem podle odstavce 1 snižována povinnost plátce daně srazit a odvést daň vybíranou srážkou, vypořádá se tento rozdíl v rámci správy daní zajišťované plátcem daně. Pokud tento rozdíl nemůže být vypořádán, je plátce daně povinen vrátit neoprávněně sraženou částku poplatníkovi. Správce daně vrátí rozdíl podle odstavce 1 plátci daně do 30 dnů ode dne, kdy plátce daně prokáže vrácení neoprávněně sražené částky poplatníkovi. |
Rozhodnutí o prominutí příslušenství daně (§ 240 odst. 5 věta třetí)
(MF-118798/2012/904)
Text tohoto odstavce sice k 1. 1. 2013 změněn nebyl (změna bude k 1. 1. 2015), ale rozhodnutím ministra financí se právnickým osobám, kterým v roce 2013 a 2014 vznikne povinnost podat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení podle § 240 odst. 5 věty třetí se promíjí pokuta a úrok z prodlení za opožděné tvrzení daně. A to za období ode dne vzniku povinnosti uhradit pokutu nebo úrok z prodlení do 15. dne od vzniku této povinnosti.
Podle platného znění musí být daňové tvrzení podáno ke dni zpracování návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku – tedy v nulovém čase. Od 1. 1. 2015 na toto podání bude mít právnická osoba 15 dnů.
Stejně tak v letech 2011 a 2012 existovalo obdobné rozhodnutí o prominutí příslušenství daně – přesto zákon nebyl novelizován. Naopak § 244 odst. 5 v obdobné situaci počítá alespoň s 15 denní lhůtou.
|
§ 240 odst. 5 věta třetí (…) Ke dni zpracování návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku je právnická osoba povinna podat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení za uplynulou část zdaňovacího období, za které dosud nebylo podáno; tuto lhůtu nelze prodloužit. (…) |
Pokuta za opožděné tvrzení daně (§ 250)
Nová úprava pokut by měla odlišit případy, kdy daňový subjekt svou povinnost dodatečně napraví (podá daňové tvrzení opožděně) od případů, kdy jeho nesoučinnost trvá i nadále. Do konce roku 2012 byla stanovena minimální výše pokuty 500 Kč bez rozdílu.
Nově se tento limit nevztahuje na případy opožděných podání, v tomto případě se pokuta počítá podle výše tvrzené částky a doby prodlení (částka pod 200 Kč není předepisována).
Minimální výše pokuty 500 Kč, kterou jsme dostávali automaticky za každé pozdě podané (nebo nepodané) daňové tvrzení tedy padá. Pouze v případech, když např. nezareagujeme na výzvu správce daně a daňové tvrzení nepodáme, pak se pokutě nevyhneme. Maximální výše pokuty zůstává 300 000 Kč.
|
§ 250 odst. 3 a 4 v znění od 1. 1. 2013
(5) Maximální výše částky vypočtené podle odstavce 1 nebo 2 nesmí být vyšší než 300 000 Kč. |
Ochrana před nečinností správce daně (§ 38)
Oblast ochrany daňových subjektů před nečinností správce daně sice novelizovaná nebyla, ale byl vydán nový pokyn č. MF-1 o stanovení lhůt při správě daní (Č.j.: MF-96484/2012/904). Tento pokyn nabývá účinnosti 1. 1. 2013 a stanovuje (praxí již do značné míry zažité) lhůty pro vyřizování jednotlivých podání osob zúčastněných na správě daní.
Sledujte nás
Zanechte komentář
Diskuse neslouží jako právní, daňová či účetní poradna. Je vyhrazena pro vzájemnou komunikaci čtenářů.
Pro přidání komentáře se přihlaste.