V současné době je zaměstnanec v případě dočasné pracovní neschopnosti zabezpečen od 4. do 14. kalendářního dne náhradou mzdy od svého zaměstnavatele. Od 15. dne dostává nemocenskou ve výši 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu, a to bez ohledu na délku trvání dočasné pracovní neschopnosti. Není tedy rozdíl, jestli je pacient nemocný patnáct dní, nebo trpí závažnějším onemocněním, kde si léčení vyžádá například několik měsíců.
 
Dlouhodobě nemocní by si mohli ale časem polepšit. Vláda se v rámci koalice shodla na návrhu, podle kterého by měl pacient po 31. dni pracovní neschopnosti dostávat 66 % redukovaného denního vyměřovacího základu. Poté od 61. dne nemoci by se měl příspěvek zvýšit na 72 %.
 
Pokud bude přijat pozměňovací návrh, který připraví Ministerstvo práce a sociálních věcí, dočkají se dlouhodobě nemocní zvýšení nemocenské už od začátku roku 2018.

Déletrvající pracovní neschopnost

Déletrvající pracovní neschopnosti představují podstatný podíl ze všech dočasných pracovních neschopností. V roce 2015 bylo ukončeno celkem 1,5 milionu případů dočasné pracovní neschopnosti, z toho:

• cca 800 tisíc případů trvalo alespoň 15 kalendářních dnů,
• cca 460 tisíc případů trvalo déle než 30 kalendářních dnů,
• cca 260 tisíc případů trvalo déle než 60 kalendářních dnů,
• cca 176 tisíc případů trvalo déle než 90 kalendářních dnů,
• cca 76 tisíc případů trvalo déle než 180 kalendářních dnů.

Navrhované opatření zvýšení nemocenského má tedy potenciál zlepšit situaci velkého počtu českých domácností.
 
Výše náhrady příjmu se měnila v posledních 20 letech poměrně často. V období od roku 1993 do roku 2007 byla sice od 4. dne pracovní neschopnosti stále platná jednotná sazba 69 %, byl však zejména v počátku výrazně omezen příjem, z kterého se výpočet nemocenské odvozoval. Postupně se zvyšoval jak absolutně, tak zavedením druhé a později i třetí redukční hranice.
 
V letech 2007 až 2010 pak došlo k několika rychlým změnám. Od roku 2010 poklesla sazba z důvodu škrtů tehdejší vlády na současných 60 %.