Problémy s maximálním pojistným

Ovšem zatímco v „opravdové“ dani z příjmů jsme se po čtyřech letech (od 2004 do 2007) dočkali zrušení minimálního základu daně a tím potažmo i minimální daně, v případě „sociální a zdravotní daně“ se něčeho podobného nikdy nedočkáme. Připomeňme, že pro rok 2008 je u OSVČ minimální „sociální daň“ 19.146 Kč (hlavní činnost) a „zdravotní daň“ 17.464 Kč.

Zejména (hodně) vydělávající občany však zajisté potěší, že od 1. 1. 2008 se rozšiřuje platnost maximálního vyměřovacího základu pro výpočet pojistného na sociální a zdravotní pojištění z osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) také na zaměstnance. Takže nově se týká všech pojištěnců maximální „sociální a zdravotní daň“, zatímco maximální daně z příjmů se zajisté nikdy nedočkáme.

Smutnou realitou je, jednak že touto změnou dochází u OSVČ k více než 100 %-nímu zvýšení tohoto limitu, a jednak, že byla šita horkou jehlou, takže nejenže bude v praxi činit potíže, ale navíc je zřejmě v rozporu s Ústavou.

Připomeňme si, že naposledy za rok 2007 platil pro OSVČ maximální vyměřovací základ pro výpočet pojistného jak na sociální tak i na zdravotní pojištění 486.000 Kč, resp. 40.500 Kč měsíčně. Z vyššího vyměřovacího základu se tudíž pojistné neplatilo, a jelikož se vyměřovací základ počítá jako polovina „rozdílu mezi příjmy a výdaji OSVČ“ znamenalo to, že pojistné se platilo nejvýše z rozdílu příjmů a výdajů 972.000 Kč.

Počínaje rokem 2008 není maximální vyměřovací základ stanoven pevnou částkou ale odvíjí se od „průměrné mzdy“ v ČR před dvěma lety. Nově se rovná 48-mi násobku průměrné mzdy, tj. pro rok 2008 = 48 x 21.560 Kč („průměrná mzda roku 2006“) = 1.034.880 Kč. Je zřejmé, že oproti dřívějším letům jde o více než dvojnásobné zvýšení maximální pojistné základny.

V praxi se bude týkat až OSVČ, jejichž rozdíl příjmů a výdajů, resp. u účetních jednotek základ daně, za rok 2008 přesáhne cca 2 miliony a 70 tisíc Kč. Pro OSVČ ze „základem daně z podnikání“ přes 972.000 Kč to tedy znamená vyšší povinné pojistné odvody.

Stejný maximální vyměřovací základ platí poprvé pro rok 2008 také pro zaměstnance, a protože u nich vyměřovací základ přímo odpovídá „hrubé mzdě“, budou pojistné platit nejvýše z ročního příjmu cca 1 milion a 35 tisíc Kč. K této výhodě je nutno přidat další navazující výhody plynoucí z konstrukce superhrubé mzdy. Jelikož vyšší mzda nebude podléhat pojistným odvodům, nebude se logicky ani zvyšovat (superhrubovat) o pojistné (ne) placené zaměstnavatelem, což vysoce příjmovým zaměstnancům přinese nemalou úsporu i na dani z příjmů.

Praktické uplatňování maximálních vyměřovacích základů (dále jen „limit“)

• U OSVČ:

přesáhne-li v kalendářním roce její vyměřovací základ limit, odvede pojistné pouze z limitní částky, (např. když podle daňové evidence vykáže příjmy 10 milionů a výdaje 6 milionů, vyměřovacím základem nebude polovina rozdílu tedy 2 miliony Kč, ale limit (1.034.880 Kč).

• U zaměstnance:

přesáhne-li v kalendářním roce úhrn vyměřovacích základů zaměstnance limit, nebude zaměstnanec v tomto kalendářním roce již nadále platit pojistné z částky, která přesahuje limit (např. při pravidelné měsíční mzdě 100.000 Kč se za listopad odvede pojistné už jen z částky 34.880 Kč a prosincová mzda bude již zcela prosta pojistných odvodů).

Takto jednoduché to ale bude pouze u OSVČ, kteří nejsou současně i zaměstnancem, resp. pouze u zaměstnanců s jediným zaměstnavatelem (i když pro něj během roku pracují např. ve více druzích zaměstnání). Jinak ale nastávají nemalé komplikace, které si patrně poměrně záhy vynutí další novelizaci pojistných zákonů.

• U OSVČ, která je současně zaměstnancem:

pokud součet vyměřovacího základu (nebo úhrnu vyměřovacích základů) zaměstnance a vyměřovacího základu OSVČ přesáhne limit (1.034.880 Kč), sníží se o tuto přesahující částku nejdříve vyměřovací základ OSVČ. Pokud by to nestačilo, neboli když bude přesahující částka vyšší než tento vyměřovací základ OSVČ, sníží se dále i vyměřovací základ (základy) zaměstnance. Přeplatek na žádost OSVČ vrátí jeho zdravotní pojišťovna a okresní správa sociálního zabezpečení).

• U zaměstnance s více zaměstnavateli:

přesáhne-li v kalendářním roce úhrn vyměřovacích základů zaměstnance limit (1.034.880 Kč), považuje se pojistné zaplacené zaměstnancem z úhrnu jeho vyměřovacích základů ze všech zaměstnání, který přesahuje tento maximální vyměřovací základ, za přeplatek na pojistném. Přeplatek však nemůže být vyšší než částka, která byla zaměstnanci z jeho příjmů sražena na pojistném (což znamená, že přeplatkem není pojistné zaplacené z nad-limitu zaměstnavatelem). Přeplatek na žádost zaměstnance vrátí jeho zdravotní pojišťovna a OSSZ.

A zde se dostáváme k jádru problému, který lze demonstrovat na následujícím příkladu:

Připomeňme si (ad výše), že zaměstnanec s jediným zaměstnavatelem a pravidelnou měsíční mzdou 100.000 Kč platil pojistné (8 + 4,5 %) za listopad už jen z částky 34.880 Kč a z prosincové mzdy již pojistné vůbec neplatil.

Současně se mu pro účely výpočtu daně z příjmů, resp. záloh na daň mzda za listopad zvýšila o pojistné hrazené zaměstnavatelem (35 %) rovněž jen z částky 34.880 Kč a za prosinec zdanil prakticky jen hrubou mzdu 100.000 Kč (bez superhrubování). A jeho zaměstnavatel hradil pojistné (26 + 9 % = 35 %) také naposledy za listopad, a to jen z částky 34.880 Kč.

Jeho známý má během roku stejný druh i výši příjmu, tentokrát ovšem od dvou zaměstnavatelů. Např. od každého z nich pobírá pravidelnou měsíční mzdu 50.000 Kč. Co se změní? Mnohé a citelně k horšímu! Žádný z jeho zaměstnavatelů samostatně nedosáhne během roku limitu (1.034.880 Kč), pročež budou vesele srážet a odvádět pojistné z plných hrubých mezd i za listopad a prosinec.

Stejně tak v těchto měsících odvedou zálohu na daň z příjmů ze standardně vypočtené superhrubé mzdy, tedy z hrubé mzdy (50.000 Kč) zvýšené o pojistné hrazené zaměstnavatelem (35 % z 50.000 Kč = 17.500 Kč).  

To znamená podstatně vyšší odvodové zatížení jak samotného zaměstnance (na pojistných odvodech pouze dočasně, na dani z příjmů však trvale), tak i jeho zaměstnavatelů. Což ve vzájemné hospodářské soutěži tyto zaměstnavatele znevýhodňuje a samotného zaměstnance samozřejmě nepřijatelně diskriminuje, oproti první zmíněné variantě s jediným zaměstnavatelem.

Zaměstnanec ve druhém příkladě (se dvěma zaměstnavateli během roku) může po skončení daného roku požádat svou zdravotní pojišťovnu a OSSZ o vrácení přeplatku na pojistném, což prokáže příslušnými potvrzeními od obou zaměstnavatelů. Jenže vráceno mu bude pouze to, co zaměstnavatelé srazili na pojistném z jeho hrubých mezd nad rámec limitu. Tedy pouze 12,5 % z (1.200.000 Kč – 1.034.880 Kč).

O žádném vracení přeplatku na dani z příjmů z důvodu konstrukce superhrubé mzdy nemůže být ani řeči, protože přeplatek podle zákona o daních z příjmů nevznikl, zaměstnavatelé postupovali zcela v souladu se zákonem. Stejně tak nebudou zdravotní pojišťovny a OSSZ vracet zaměstnavatelům „přeplacených“ 35 % z (1.200.000 Kč – 1.034.880 Kč).