Penze na Kanárech nebo o žebrácké holi?

Dnes připadá na jednoho důchodce 1,8 ekonomicky aktivních lidí. Pokud se systém neupraví, v roce 2050 to bude podle posledních analýz asi 1,2. Tím pádem není při nynějším nastavení státní systém důchodového zabezpečení dlouhodobě udržitelný. Jen za loňský rok dosáhl schodek důchodového účtu necelých 40 miliard korun. Fakticky prostě ubývá ekonomicky aktivních lidí, a proto je nezbytné hledat nové zdroje financování penzí budoucím generacím.

Nyní existují dva základní způsoby financování důchodů:

• Z průběžného systému (I. pilíř) – v tomto systému dostávají penzisté důchod od státu, na který formou odvodů ze své mzdy přispívá pracující část populace. Průběžným se nazývá proto, že peníze tímto systémem jen protékají a hned se veškeré tyto prostředky průběžně vyplácí penzistům.

• Fondové financování (III. pilíř) – klade větší důraz na zodpovědnost jednotlivce, čímž jsou soukromé úspory z vlastního majetku klientů u jednotlivých penzijních společností. Stát jen spoření určitým způsobem zvýhodňuje (státními příspěvky a daňovým zvýhodněním).

Vláda proto přichází se systémovou změnou v podobě II. pilíře, nazývaného také fondovým nebo kapitálovým pilířem.

Proč by měl vzniknout II. pilíř?

Potřebujeme fondový systém, ve kterém bude úzce svázáno přispívání s výdělečnou činností. Měl by to být systém, ve kterém budou příspěvky dostatečně vysoké a automaticky porostou se mzdou. Je nutné, aby občané do tohoto pilíře vstupovali včas, aby jejich úspory stačily na solidní a ne okrajový příspěvek k důchodu.

Druhý fondový (kapitálový) pilíř je státem organizovaný důchodový doplňkový systém a úzce navazuje a doplňuje základní průběžný systém. Kapitálovým se nazývá, protože s příjmy hospodaří odlišně. Nejprve jsou příjmy každého účastníka, který dobrovolně do tohoto pilíře vstoupil, ve fázi spoření shromažďovány na osobním účtu a jako kapitál jsou po několik desetiletí zhodnocovány na finančních trzích.
 

Jak to bude fungovat?

V České republice bude mít od ledna 2013 každý výdělečně činný občan možnost přesměrovat 3 % ze současných 28 % důchodového pojištění na osobní účet. K této částce však bude muset přidat další 2 % z vlastních prostředků.

V praxi to bude vypadat tak, že ze sociálního pojištění, které každý měsíc odvádíme ze mzdy státu, odvedeme o 3 % méně a k tomu si ještě přispějeme 2 %. Celkově tedy odvedeme 5 % z vyměřovacího základu na svůj penzijní účet.

Budeme si moci zvolit mezi doživotním starobním důchodem s možností sjednání pozůstalostního důchodu na tři roky (tzv. „Anuita s pozůstalostní penzí na tři roky“), nebo starobním důchodem na dobu 20 let (tzv. „Renta na dvacet let“).

„Renta na dvacet let“:

• Účastník si zvolí při odchodu do penze.

• Výplata bude probíhat tak, že penzijní společnost rozpočítá prostředky na účtu účastníka právě na dobu 20 let a pak vyplácí měsíčně poměrnou část prostředků z účtu. Výhodou je, že prostředky na účtu jsou také zhodnocovány a jejich zhodnocení se promítne v každoročním zvýšení splátky penze.

• Penzijní společnost musí garantovat minimálně stejnou penzi jako v předchozím roce, tudíž nemůže dojít ke snížení penzijní splátky.

• Po dvaceti letech je výplata ukončena.

• Pokud příjemce renty zemře dříve, než se vyplatí celá renta, výplata bude pokračovat – a to dědicům. Vždy se vyplatí veškeré prostředky z účtu včetně jejich zhodnocení.

• Pokud účastník zemře ve fázi spoření a má nezletilé děti, jsou prostředky z účtu vypláceny dětem během pěti let v pravidelných měsíčních splátkách.

 
„Anuita a Anuita s pozůstalostní penzí na tři roky“:

• Anuita je doživotní penze, kterou vyplácí životní pojišťovna. Pokud si účastník druhého pilíře při odchodu do důchodu zvolí výplatu anuity, získá za své úspory druhý doživotně vyplácený důchod, který doplní jeho starobní důchod od státu. V tomto případě se anuita vyplácí vždy do konce života, proto se účastník nemusí bát, že by třeba v jeho 90 letech došly peníze na osobním účtu a výplata by byla ukončena. Pojišťovna je povinna udržovat a doplňovat finanční rezervy, které tyto anuitní penze pokryjí. V případě úmrtí výplata skončí a žádné dědické řízení k pozůstalostní penzi se nekoná, tudíž se může stát, že příjemce anuity nestihne vyčerpat vše, co si naspořil.

• Anuita s pozůstalostní penzí na tři roky je v podstatě stejná jako Anuita, jen s tím rozdílem, že po smrti účastníka výplata penze nekončí, ale po další tři roky vyplácí životní pojišťovna osobě, kterou účastník uvedl ve smlouvě, pozůstalostní penzi ve stejné výši jako byla starobní penze pro účastníka.

V tuto chvíli vyvstává otázka, jak zajistit, abychom měli na svém penzijním účtu dostatek peněz, proto je důležité si probrat možné investiční strategie, přece jen se jedná o naše peníze a chceme je co nejlépe zhodnocovat.

Základní charakteristikou investiční strategie je rizikovost a k tomu přímo úměrný výnos. Penzijní společnosti budou nabízet čtyři investiční strategie:

• Strategie státních dluhopisů

• Konzervativní (opatrná) strategie – nízké riziko

• Vyvážená strategie – střední riziko

• Dynamická strategie – vyšší riziko

Je dobré si připomenout důležité základní pravidlo, které by nám mohlo při výběru z výše uvedených strategií pomoci, a tím je délka trvání smlouvy ve druhém pilíři.
 
Strategie s malým rizikem (konzervativní a státních dluhopisů) sice přináší každý rok spolehlivý výnos, ale poměrně malý, dá se očekávat přibližně v rozmezí inflace. Tato strategie je vhodná pro člověka, který spoří méně než 10 let.
 
Naopak ti, kteří se rozhodnou spořit 20 nebo i 30 let, je lepší si zvolit vyváženější strategii se středním nebo vyšším rizikem. Je tady sice jedna nepříjemná vlastnost, že můžou výnosy během let hodně kolísat, ale majetek klientů může klidně vzrůst i o 20 %. Oproti tomu může však zase v některých letech poklesnout.
 
Ovšem v průměru v delším období se nabízí lepší výnos a kolísání hodnoty úspor v jednotlivých letech při dlouhé době spoření nevadí, protože se v čase vyrovná. Tady není od věci si nastavit funkci tzv. autopilota, který v posledních řekněme deseti letech před důchodem bude postupně převádět investice z rizikových do méně rizikových s menšími výkyvy v hodnotě majetku. Autopilot by měl být jedním z opatření, které bude penzijním společnostem ze zákona nařízeno.

Je třeba ještě podotknout, že správci prostředků ve II. pilíři budou penzijní společnosti, které budou za tímto účelem nově vznikat, nebo stávající budou nabízet nové produkty. Můžou to ale vykonávat jen takové penzijní společnosti, které splní zákonem stanovené podmínky.

Aby nebylo pochyb, zda všechny podmínky tato penzijní společnost splňuje, musí nejdříve projít prověrkou u ČNB, která může nevyhovujícího žadatele odmítnout, popř. může licenci i následně odebrat, pokud stanovené podmínky nedodržuje.

Smlouvu o důchodovém spoření ve II. pilíři bude možné uzavřít s těmi penzijními společnostmi, které otevřou důchodové fondy, od 1. ledna 2013 v následujících lhůtách:

• lidé starší 35 let – nejpozději do 1. července 2013

• lidé ve věku 18 až 35 let – nejpozději do konce kalendářního roku, ve kterém dosáhnou 35 let

Mohu pomoci svým rodičům v důchodu?

Ano, říká se tomu „Asignace rodičům“. Jedním z nových prvků důchodové reformy bude přímá finanční podpora od pracujících dětí rodičům, příjemcům starobního důchodu. Ten, kdo má alespoň jednoho rodiče v důchodu, může poslat částku, která se rovná výši jednoho procenta z vyměřovacího základu (z hrubé mzdy) svým rodičům.

Zároveň se nesníží ani jejich čistý příjem, ani důchod z prvního nebo druhého pilíře. Je to takový bonus od státu, který budou moci děti svým rodičům poukázat v penzi, a to pouze vyslovením souhlasu.

Co tzv. „předdůchody“?

Všeobecně platí, že každý rok k odsunutí důchodu je dobrý, bohužel nezaměstnanost lidí v předdůchodovém věku představuje závažný celospolečenský problém. Cílem předdůchodu je umožnit, aby osoby blízké důchodovému věku měly možnost čerpat penze ze systému doplňkového penzijního spoření v rámci III. pilíře penzijního systému.

Jedná se o období, kdy účastník bude pobírat dávku z III. pilíře, tato doba bude pro účely stanovení osobního vyměřovacího základu považována za vyloučenou dobu, a to až do dosažení důchodového věku.

I když mnozí si tyto prostředky spořili na starobní důchod a může pro ně odchod do předdůchodu znamenat vyčerpání úspor, tak pokud díky tomuto nespadnou do sociální sítě a nebude se jim krátit důchod z I. pilíře, je možná asi lepší řešení předdůchodu využít.

Nově by také příspěvek zaměstnavatele poskytovaný účastníkovi III. pilíře měl být osvobozen od daně z příjmu do výše 30 000 korun za rok (oproti současnému limitu 24 000 korun za rok).

Závěrem

Je potřeba se zamyslet nad svou nejen blízkou budoucností a uvědomit si, že dnešní systém, tak jak je, byl nastaven někdy před více jak sto lety, kdy se doba důchodu počítala na roky. Dnes je to dvacet i více let a vzhledem k tomu, že porodnost nedosahuje takových čísel jako před 30 lety, hovoří se spíše o vymírání české populace a každý musí myslet na to, jak se na důchod zabezpečit a uspořit si prostředky, z kterých bude žít.