Kategorizace prací

Dle § 43 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, má každý zaměstnavatel a osoba samostatně výdělečně činná povinnost poslat návrh (oznámení) na příslušnou krajskou hygienickou stanici o zařazení prováděné práce do kategorie prací dle vyhlášky č. 432/2003 Sb.
 
Tato vyhláška stanoví podmínky – kritéria, faktory a limity pro zařazování prací do čtyř kategorií. Faktorem se pro tyto účely rozumí fyzikální, chemické a biologické činitele, prach, fyzická zátěž, zátěž teplem a chladem, psychická a zraková zátěž a další faktory, které mohou mít nebo mají vliv na zdraví.
 
Všechny tyto faktory a jejich limity upravuje příloha č. 1 a 2 výše uvedené vyhlášky. Při zařazování prací do kategorií se bere v úvahu vzájemné ovlivňování účinků jednotlivých faktorů, pokud je toto ovlivňování na podkladě současných vědeckých poznatků známé.

Zařazení do kategorie práce

Kategorizace prací je tedy povinností s tím, že návrh (oznámení) musí povinný podat do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení výkonu práce.
 
První kategorii si určí povinný samostatně a nikam tuto skutečnost neoznamuje.
 
Zařazení do druhé kategorie musí oznámit krajské hygienické stanici, která může návrh akceptovat, ale také rozhodnout, že práci zařazuje do vyšší skupiny nebo jako druhou rizikovou.
 
Při rizikové práci, tj. kategorii druhé rizikové, třetí a čtvrté, musí povinný podat návrh na zařazení a krajská hygienická stanice vydá rozhodnutí.

Rozdělení kategorií

Dle § 3 vyhlášky č. 432/2003 Sb. jsou práce rozděleny do následujících čtyř kategorií:

 
Zaměstnavatel v návrhu na zařazení práce do kategorie uvede (dle § 37 odst. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví):

• označení práce,

• název a umístění pracoviště, kde je daná práce vykonávána,

• výsledky hodnocení expozice fyzických osob vykonávajících danou práci jednotlivým rozhodujícím faktorům pracovních podmínek v charakteristické směně,

• délku směny; u vícesměnného provozu režim střídání směn,

• návrh kategorie, do které má být práce zařazena,

• počet zaměstnanců vykonávajících danou práci, z toho počet žen,

• opatření přijatá k ochraně zdraví zaměstnanců vykonávajících danou práci.

Jaké faktory musíme sledovat?

Kategorie, do které má být práce zařazena, se v případě, že jde o práci spojenou s expozicí několika faktorů, stanoví podle nejméně příznivě hodnoceného faktoru. Při zařazování prací do kategorie se nejprve stanoví faktory, které při dané práci, v charakteristické směně a podle současné úrovně vědeckého poznání mohou významně ovlivňovat nebo ovlivňují zdraví.
 
Za charakteristickou směnu se pokládá směna, která probíhá za obvyklých provozních podmínek, při níž doba výkonu práce s jednotlivými rozhodujícími faktory v daném časovém úseku odpovídá celoročně nebo v rozhodujícím období skutečné míře zátěže těmto faktorům.
 
Faktory, které v charakteristické směně musíme vysledovat, jsou:

• prach,

• chemické látky,

• hluk,

• vibrace,

• neionizující záření a elektromagnetická pole,

• fyzická zátěž,

• pracovní poloha,

• teplo,

• chlad,

• psychická zátěž,

• zraková zátěž,

• práce s biologickými činiteli a

• práce ve zvýšeném tlaku vzduchu.

 
Většinu těchto faktorů nemůžeme určit bez odborného změření, proto bych doporučovala, pokud je nutné zařadit práci do vyšší než druhé kategorie, oslovit odbornou firmu. Přesto se ještě u jednotlivých faktorů pozastavíme. Jednotlivé limity pro faktory jsou uvedeny v příloze č. 1 vyhlášky č. 432/2003 Sb.

Co měřit u daného faktoru?

Do detailu se s nimi zde nebudeme zabývat, ale uvedeme jednoduchý návod, co u daného faktoru potřebujeme změřit, bez uvedení hranic pro každou kategorii prací, tyto jsou uvedeny ve vyhlášce detailněji.
 
Prach – přípustný expoziční limit, dále pak označovaný jako PEL, se vztahuje buď na hodnoty v mg/m³, nebo, jde-li o vláknité prachy, na počet vláken/cm³. Zvláštní limity jsou stanoveny pro práce s azbestem. Takže pro určení faktoru prachu musíme změřit koncentraci prachu za týdenní pracovní směnu a udělat průměr na jednu směnu. Ve vyhlášce si najdeme, jaký je povolený přípustný limit pro danou kategorii a práci dle toho potom přiřadíme. Např. do druhé kategorie patří práce, u které žádný z pracovních dnů nepřekročí trojnásobek hodnoty PEL.
 
Chemické látky – základním kritériem jsou naměřené koncentrace chemických látek v pracovním ovzduší v dýchací zóně osoby a jejich srovnání s kriteriálními hodnotami uvedenými ve vyhlášce pro jednotlivé kategorie. Protože dýchací ústrojí nemusí být jedinou cestou vstupu chemických látek do organismu, berou se v odůvodněných případech v úvahu také výsledky vyšetření osob pomocí biologických expozičních testů a schopnost některých látek pronikat do organismu jinými cestami vstupu, například neporušenou kůží.
 
Hluk – zde rozlišujeme, zda jsou osoby vystaveny ustálenému, nebo proměnnému hluku, případně impulsního, který sestává během pracovní doby z dílčích expozic hluku.
 
Vibrace – osoby jsou exponovány vibracím přenášeným na ruce, nebo celkovým horizontálním či vertikálním vibracím. Musíme zjistit souhrnnou váženou hladinu zrychlení a porovnat ji s PEL.
 
Neionizující záření a elektromagnetická pole – zde zjišťujeme expozici lasery, ultrafialovým, viditelným nebo infračerveným zářením. Dále pak pohyb osob v elektromagnetických nebo magnetických polích.
 
Fyzická zátěž – měříme ji pomocí energetického výdeje, při pohybu osob. Zjišťujeme statiku a dynamiku pohybu, nebo pohyb spojený s ruční manipulací s břemenem.
 
Pracovní poloha – musíme zjistit, v jaké pracovní poloze se osoba nejvíce nachází. Do kategorie druhé se zařazují práce vykonávané převážně v základní pracovní poloze vstoje, vsedě nebo při střídání těchto poloh.
 
Zátěž teplem – zde zjišťujeme míru tepelné zátěže osob, mimo přípustné mikroklimatické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem na ochranu zdraví osob v jedné osmihodinové směně.
 
Zátěž chladem – zde zjišťujeme, jak dlouho se musí osoby pohybovat v prostorách s teplotami nižšími, než jsou uvedeny ve zvláštním právním předpisu pro daný energetický výdej. Zároveň zjišťujeme střídání teplot pobytem v teple a chladu (např. v chladírnách apod.).
 
Psychická zátěž – posuzujeme vnucené pracovní tempo, monotónnost, několikasměnný provoz nebo například práce pouze na noční směny.
 
Zraková zátěž – jedná se o práce s nepřetržitým monitorováním činnosti strojů nebo zařízení, nebo kontrolu výroby nebo výrobků prostřednictvím obrazovkových terminálů. Dále pak se jedná o práce s používáním zvětšovacích přístrojů nebo s technicky neodstranitelným oslňováním.
 
Práce s biologickými činiteli – činnosti spojené se zacházením s biologickými činiteli nebo jejich zdroji a přenášeči. Pokud se jedná o činnosti spojené s vědomým záměrem zacházet s biologickými činiteli, jsou tyto práce zařazeny do čtvrté kategorie a je na ně zřízeno ochranné pásmo.
 
Práce ve zvýšeném tlaku vzduchu – jde o práci pod hladinou a dle hloubky ponoru určíme kategorii prací.
 
Na základě těchto informací už jsme schopni zjistit, zda práce, kterou vykonáváme, nebo vykonává náš zaměstnanec, patří do první nebo druhé kategorie, nebo jaké faktory si musíme nechat změřit a na základě naměřených expozic přiřadit kategorii prací.