Jestliže jste v pracovním poměru, náleží vám za odvedenou práci mzda nebo plat, bez ohledu na to, jak si ekonomicky a finančně zrovna vede váš zaměstnavatel. Zákoník práce říká, že zaměstnavatel nesmí přenášet riziko z výkonu závislé práce na zaměstnance.

Pokud je tedy zaměstnavatel v prodlení se mzdou, měl by zaměstnanec situaci řešit co nejdříve. Pro začátek je důležité vědět, kdy je vlastně mzda splatná.

Okamžité zrušení pracovního poměru

V souladu s § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce („ZP“), může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy či jakoukoliv jejich část, a to do 15 dnů po uplynutí období splatnosti.
 
Zaměstnanec tedy může pracovní poměr skončit tzv. „na hodinu“. Ale je třeba si uvědomit okamžik splatnosti mzdy. Nejedná se totiž o termín výplaty. Podle § 141 odst. 1 ZP je mzda splatná nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo právo na mzdu.

Příklad

Výplatní termín je ve firmě A stanoven na 15. den v měsíci. Zaměstnanec však za měsíc červen neobdržel mzdu. Ta byla v souladu se zákonem splatná nejpozději do 31. července. Zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr po uplynutí 15 dnů po její splatnosti, tj. nejdříve 16. srpna.
 
Navíc mu náleží náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. To znamená průměrná mzda za dva měsíce.
 
Okamžité zrušení pracovního poměru (nejedná se o podání výpovědi) musí být učiněno písemně a musí být prokazatelně doručeno zaměstnavateli. Tedy buď předáním do vlastních rukou na pracovišti anebo doručením poštou do vlastních rukou. Pracovní poměr končí dnem doručení oznámení o jeho okamžitém zrušení zaměstnavateli.

Soud či inkasní agentura

Okamžitě zrušit pracovní poměr ještě nezaručuje, že zaměstnavatel uhradí dlužnou mzdu včetně náhrady za dvouměsíční výpovědní dobu. Jak tedy přinutit zaměstnavatele platit?
 
V praxi se zaměstnanci nejčastěji obrací na advokátní kanceláře či inkasní agentury. Ty zaměstnavatele vyzvou k nápravě a uhrazení mzdy včetně úroků, o které se dluh z nevyplacené mzdy navýšil.
 
Jestliže zaměstnavatel nereaguje do 10 pracovních dní, podává se žaloba k místně příslušnému soudu. Zaměstnanec má možnost pohledávku vymáhat podobně jako podnikatelský subjekt.
 
Pokud nebude zaměstnavatel reagovat ani na rozhodnutí soudu o zaplacení dlužné mzdy, může soud využít řadu prostředků. Kupříkladu obstavení bankovních účtů.
 
Další možností je podat návrh na exekuci. O další kroky se postará exekutor. Zajistí majetek, zpeněží ho a dlužné prostředky vyplatí.

Kdo to zaplatí?

Náklady celého vymáhacího procesu nese zaměstnavatel. Jedná se nejen o náklady vzniklé v soudním řízení, ale i o náklady, které zaměstnancům vznikly v souvislosti s právním zastoupením či exekucí (odměna advokáta, soudní poplatky atd.).
 
Další možností v případě, že vám zaměstnavatel nevyplácí mzdu, je obrátit se s žádostí na úřad práce. Ovšem za předpokladu, že zaměstnavatel je v platební neschopnosti (podle § 3 písm. c) zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele).
 
Co to znamená v praxi? Na zaměstnavatele musí být podán insolvenční návrh nebo zahájeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení u příslušného krajského soudu. Podat insolvenční návrh na svého zaměstnavatele může i zaměstnanec či bývalý zaměstnanec, kterému zaměstnavatel dluží mzdu.
 
Úřad práce ovšem neuspokojuje zaměstnanci plnou výši dlužných mzdových nároků, ale nejvýše v rozsahu, který odpovídá splatným mzdovým nárokům za tři kalendářní měsíce rozhodného období. Rozhodným obdobím je kalendářní měsíc, ve kterém bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení, nebo ve kterém byl podán insolvenční návrh, jakož i tři kalendářní měsíce předcházející tomuto měsíci a tři kalendářní měsíce následující po tomto měsíci.
 
Celková výše mzdových nároků vyplacených jednomu zaměstnanci nesmí překročit za jeden měsíc 1,5násobek průměrné mzdy v národním hospodářství.

Povinnost prokázat délku zaměstnání i výši platu

Při uplatnění mzdových nároků je zaměstnanec povinen prokázat dobu trvání pracovního poměru, a to bez ohledu, žádá-li o výplatu úřad práce nebo podává-li žalobu proti svému zaměstnavateli k soudu.
 
Mzdové nároky, jak je již uvedeno výše, může zaměstnanec uplatnit nejvýše v rozsahu odpovídajícím splatným mzdovým nárokům za 3 kalendářní měsíce rozhodného období. Zaměstnanec si může sám vybrat, za které měsíce uplatní mzdové nároky (nejlepší je určit měsíc, za nějž došlo nebo mělo dojít k výplatě odstupného).
 
Pokud by bylo zjištěno, že zaměstnanec předložil úřadu práce nesprávné údaje o výši své mzdy, mohlo by být po něm požadováno vrácení vyplacené částky, a to včetně úroků z prodlení.