Veřejně prospěšným poplatníkem je poplatník, který v souladu se svým zakladatelským právním jednáním, statutem, stanovami, zákonem nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci jako svou hlavní činnost vykonává činnost, která není podnikáním.
 
Kdo je veřejně prospěšným poplatníkem, vymezuje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP), v ustanovení § 17a odst. 2 negativně.
 
Podle tohoto ustanovení tedy veřejně prospěšným poplatníkem není:

• obchodní korporace,

• Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář,

• profesní komora nebo poplatník založený za účelem ochrany a hájení podnikatelských zájmů svých členů, u nichž nejsou členské příspěvky osvobozeny od daně, s výjimkou organizací zaměstnavatelů,

• zdravotní pojišťovna,

• společenství vlastníků jednotek a

• nadace,
  • která dle svého zakladatelského jednání slouží k podpoře osob blízkých zakladateli, nebo
  • jejíž činnost směřuje k podpoře osob blízkých zakladateli.

 
Pro právnické osoby obecně platí ustanovení § 18 odst. 1 ZDP, že: „předmětem daně jsou příjmy z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem, není-li dále stanoveno jinak“.

Předmět daně veřejně prospěšných poplatníků

ZDP obsahuje zvláštní ustanovení o předmětu daně veřejně prospěšných poplatníků. Jedná se o § 18a, který v odst. 1 stanoví, že u veřejně prospěšného poplatníka nejsou předmětem daně:

• příjmy z nepodnikatelské činnosti za podmínky, že výdaje (náklady) vynaložené podle tohoto zákona v souvislosti s prováděním této činnosti jsou vyšší,

• dotace, příspěvek, podpora nebo jiná obdobná plnění z veřejných rozpočtů,

• podpora od Vinařského fondu,

• výnos daně, poplatku nebo jiného obdobného plnění, který plyne obci nebo kraji,

• úplata, která je příjmem státního rozpočtu za:
  • převod nebo užívání státního majetku mezi organizačními složkami státu a státními organizacemi,
  • nájem a prodej státního majetku,

• příjmy z bezúplatného nabytí věcí podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.

 
V případě společenství vlastníků jednotek nejsou podle § 18 odst. 2 písm. h) ZDP předmětem daně příjmy z:

• dotací,

• příspěvků vlastníků jednotek na správu domu a pozemku,

• úhrad za plnění spojená s užíváním bytu a nebytových prostor.

 
Pokud tedy bude mít SVJ pouze tyto příjmy, nebude mít povinnost podávat daňové přiznání.
 
ZDP pak v § 18a odst. 2 stanoví, že u veřejně prospěšného poplatníka je předmětem daně vždy příjem:

• z reklamy,

• z členského příspěvku,

• v podobě úroku,

• z nájemného, s výjimkou nájmu státního majetku.

 
V porovnání s předchozí úpravou jsou nově předmětem daně příjmy v podobě úroků. Současně však bylo doplněno ustanovení § 36 odst. 9 ZDP, podle něhož se u veřejně prospěšného poplatníka úplatní v případě příjmu z úroků zvláštní sazba daně ve výši 19 %. Tento příjem bude zdaňovat plátce těchto příjmů.
 
Toto se však nevztahuje na obce a kraje a dále na veřejně prospěšné poplatníky uvedené v § 18a odst. 5, tedy:

• veřejné vysoké školy,

• veřejné výzkumné instituce,

• poskytovatele zdravotních služeb,

• obecně prospěšné společnosti a

• ústavy.

 
Tito poplatníci jsou poplatníci s tzv. „širokým základem daně“. To znamená, že u nich jsou předmětem daně veškeré příjmy s výjimkou investičních dotací. U ostatních veřejně prospěšných poplatníků budou zdaňovány pouze některé druhy příjmů, zejména příjmy z podnikatelské činnosti.
 
Novela ustanovení § 25 odst. 1 písm. i) ZDP, které vylučuje z daňových nákladů výdaje (náklady) vynaložené na příjmy, které nejsou předmětem daně, na příjmy od daně osvobozené nebo na příjmy nezahrnované do základu daně, pak doplňuje, že toto ustanovení se u veřejně prospěšných poplatníků nepoužije pro výdaje vynaložené na úrokové příjmy, které podléhají zvláštní sazbě daně. Jedná se o snížení administrativy spojené s vylučováním zpravidla zanedbatelných částek.

Daňová přiznání

Ustanovení § 38mb ZDP pak stanoví výjimky z obecné povinnosti podat daňové přiznání u veřejně prospěšných poplatníků, a to pokud:

• mají pouze příjmy, které nejsou předmětem daně, příjmy od daně osvobozené nebo příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, a

• nemají povinnost dodanit dříve uplatněné snížení základu daně podle § 20 odst. 7 ZDP z důvodu nesplnění stanovených podmínek.

 
Toto se týká všech veřejně prospěšných poplatníků a také společenství vlastníků jednotek a jedná se o úpravu, která platila i před novelou zákona.
 
ZDP v § 38mc pak obsahuje výjimku z oznamovací povinnosti, kterou nemají veřejně prospěšní poplatníci a společenství vlastníků jednotek, kterým nevznikla ve zdaňovacím období daňová povinnost k dani z příjmů právnických osob. Pokud těmto poplatníkům daňová povinnost nevznikla, nejsou povinni správci daně tuto skutečnost sdělovat. Zde se jedná o speciální ustanovení k § 136 odst. 5 daňového řádu, které naopak daňovým subjektům tuto povinnost ukládá, pokud jde o daně, k nimž jsou registrováni.
 
Ke změně dochází také v § 20 odst. 7 ZDP, který umožňuje vyjmenovaným neziskovým poplatníkům snížit základ daně až o 30 %, za předpokladu použití daňové úspory ke krytí nákladů (výdajů) souvisejících s činnostmi, z nichž získané příjmy nejsou předmětem daně.
 
Tato možnost se však nebude týkat obcí a krajů a dále poskytovatelů zdravotních služeb a profesních komor a poplatníků založených za účelem ochrany a hájení podnikatelských zájmů svých členů, kteří nejsou organizací zaměstnavatelů.
 
V případě obcí a krajů je důvodem skutečnost, že daň je příjmem jejich rozpočtu, proto se jedná o nadbytečnou úpravu, která nebyla v praxi u těchto poplatníků využívána.