Daňová ztráta jako položka odčitatelná od základu daně

Podle § 34 odst. 1 ZDP lze od základu daně odečíst daňovou ztrátu, která vznikla a byla vyměřena za předchozí zdaňovací období nebo jeho část, počínaje 1.1.2004, a to nejdéle v pěti zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po období, za které se daňová ztráta vyměřuje.

Vzniklou ztrátu za zdaňovací období 2003 je možné odečíst ještě nejdéle v sedmi zdaňovacích obdobích, tedy naposledy za rok 2010.

Zákon nestanoví způsob odpočtu v jednotlivých zdaňovacích obdobích, proto poplatník může postupovat tak, aby mohl co nejlépe optimalizovat svou daňovou povinnost v jednotlivých letech. To znamená uplatnit vždy jen takový odpočet daňové ztráty, aby mohl odečíst všechny nezdanitelné částky podle § 15 a dále slevy na dani podle § 35 a § 35ba zákona, které nelze přesunout do dalšího zdaňovacího období, a které pokud nebudou v daném zdaňovacím období uplatněny propadají.

Příklad:

Poplatník dosáhl za zdaňovací období 2008 následujících dílčích základů daně:

• dílčí základ daně podle § 6 ze závislé činnosti 212 000 Kč,
• dílčí základ daně z podnikání podle § 7 je ztráta 72 000 Kč,
• dílčí základ daně z pronájmu podle § 9 ve výši 30 000 Kč a
• dílčí základ daně z ostatních příjmů podle § 10 28 000 Kč.

Celkový základ daně z příjmů u tohoto poplatníka bude 212 000 Kč, protože vzniklou ztrátu z podnikání ve výši 72 000 Kč, může za zdaňovací období 2008 uplatnit pouze do výše součtů dílčích základů daně § 9 a § 10, tedy 58 000 Kč. Zbývající část 14 000 Kč bude moci uplatnit v následujících zdaňovacích období.

Daňové přiznání

Z ustanovení § 38g odst. 1 ZDP vyplývá, že daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob je povinen podat poplatník, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly částku 15 000 Kč, pokud se nejedná o příjmy osvobozené od daně nebo o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.

Daňové přiznání je povinen podat i poplatník, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, sice nepřesáhly 15 000 Kč, ale vykazuje daňovou ztrátu.

Některé případy související s uplatněním daňové ztráty

1. Pokud fyzická osoba provozuje podnikatelskou nebo jinou samostatnou výdělečnou činnost za spolupráce jiné osoby, může na tuto spolupracující osobu rozdělit také ztrátu z podnikání.
2. Zjistí-li daňový subjekt, že jeho daňová povinnost má být vyšší nebo daňová ztráta nižší, než jeho poslední daňová povinnost, je podle § 41 odst. 1 ZSDP povinen předložit do konce měsíce následujícího po tomto zjištění dodatečné daňové přiznání, kde se uvádí i den zjištění důvodů pro jeho podání.
3. Pokud však zjistí, že jeho daňová povinnost má být nižší nebo daňová ztráta vyšší proti poslední známé daňové povinnosti, lze platně podat dodatečné daňové přiznání podle § 41 odst. 4 ZSDP jen tehdy, nejsou-li splněny podmínky pro užití mimořádných opravných prostředků podle § 54 a 55b, a to do lhůty stanovené
   v § 47 odst. 1, tedy do tří let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo v němž vznikla daňová povinnost.
4. V dodatečném daňovém přiznání na vyšší daňovou povinnost lze zvýšit i odpočet daňové ztráty
   z minulých zdaňovacích období. V tomto případě však je třeba dodržet postup podle § 38p ZDP.

Lhůty pro vyměření daňové ztráty

Podle § 47 ZSDP obecně platí, že daň nelze vyměřit ani doměřit či přiznat nárok na daňový odpočet po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení, nebo v němž vznikla daňová povinnost daňové nebo hlášení podat. Byl-li před uplynutím této lhůty učiněn úkon směřující k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení, běží tříletá lhůta znovu od konce roku, v němž byl daňový subjekt o tomto úkonu zpraven.

Vyměřit a doměřit daň však lze nejpozději do deseti let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení, nebo v němž vznikla daňová povinnost, aniž by zde byla současně povinnost daňové přiznání nebo hlášení podat.

Pro případ uplatnění daňové ztráty je třeba ještě upozornit na ustanovení § 38r odst. 2 ZDP, kde se říká, lze-li uplatnit daňovou ztrátu nebo její část ve zdaňovacích obdobích následujících po zdaňovacím období, v němž daňová ztráta vznikla, jako položku odčitatelnou od základu daně, lhůta pro vyměření jak pro zdaňovací období, v němž daňová ztráta vznikla, tak i pro všechna zdaňovací období, za která lze tuto daňovou ztrátu nebo její část uplatnit, končí současně se lhůtou pro vyměření za poslední zdaňovací období, za které lze daňovou ztrátu nebo její část uplatnit.

Toto ustanovení se vztahuje na všechny poplatníky bez ohledu na to, zda jim byla nebyla poskytnuta investiční pobídka.

Příklad:

Poplatník vykázal za zdaňovací období 2005 daňovou ztrátu a tuto uplatnil v plné výši jako odpočet od základu daně v daňovém přiznání za rok 2008.

Podle § 34odst. 1 ZDP může ztrátu z roku 2005 uplatnit jako odčitatelnou položku od základu daně v pěti zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po období, za které se daňová ztráta vyměřuje, tedy za zdaňovací období 2006 až 2010.

Protože výše uvedenou ztrátu je možné uplatnit ještě za zdaňovací období 2010, poběží tříletá lhůta pro vyměření daně za toto zdaňovací období od 1.1.2011, což znamená, že v této lhůtě lze stále ještě vyměřit či doměřit daň za zdaňovací období 2005, i přesto že odpočet daňové ztráty byl jednorázově uplatněn již v roce 2008. Daň nelze doměřit po uplynutí této tříleté lhůty, tedy po 31. 12. 2013.