Daňová evidence

Daňovou evidenci upravuje pouze zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů („ZDP“), v účetních předpisech přímo definována není. Daňovou evidencí se rozumí evidence pro účely stanovení základu daně z příjmů.
 
Tato evidence obsahuje údaje o:

• příjmech a výdajích – v členění potřebném pro zjištění základu daně,

• majetku a dluzích.

 
Nicméně účetní předpisy využijeme pro obsahové vymezení složek majetku. Naopak v zákoně o daních z příjmů se dočteme, že výdaje spojené s pořízením majetku formou finančního leasingu, hrazené uživatelem, se zahrnou do pořizovací ceny majetku (ne tedy ihned do výdajů, jak je tomu v daňové evidenci běžné).
 
Fyzická osoba na počátku své podnikatelské činnosti většinou vede „pouze“ daňovou evidenci (případně využije tzv. výdajových paušálů – uplatní výdaje procentem z příjmů) a povinnost vést účetnictví se jí netýká. Nicméně existují situace, za kterých i fyzické osoby mají povinnost vést účetnictví.

Účetnictví

Účetní jednotky účtují o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků včetně dluhů a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření. Účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí.
 
Vedení účetnictví upravuje zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Tento zákon stanoví např. rozsah a způsob vedení účetnictví a požadavky na jeho průkaznost. Zákon o účetnictví se vztahuje na účetní jednotky.
 
Vést účetnictví musí tedy povinně (od zákonem stanoveného data) ten subjekt, který je v zákoně o účetnictví zahrnut mezi účetní jednotky.
 
Z fyzických osob to mohou být tyto subjekty:

 
Jsou povinny vést účetnictví ode dne zápisu do obchodního rejstříku až do dne výmazu z obchodního rejstříku.
 

 
Jsou povinny vést účetnictví od prvního dne účetního období následujícího po kalendářním roce, ve kterém se staly účetní jednotkou, až do posledního dne účetního období, ve kterém přestaly být účetní jednotkou.
 
Příklad:
Poplatník vedoucí daňovou evidenci měl v r. 2012 obrat 30 000 000 Kč. Od 1. 1. 2013 se stává účetní jednotkou a od 1. 1. 2014 pro něj již platí povinnost vést účetnictví.
 
3. ostatní fyzické osoby, které vedou účetnictví dobrovolně, na základě svého rozhodnutí
 
Jsou povinny vést účetnictví od prvního dne účetního období následujícího po období, ve kterém se rozhodly vést účetnictví, nerozhodnou-li se vést účetnictví již ode dne zahájení podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, až do dne ukončení uvedených činností nebo do posledního dne účetního období, ve kterém se rozhodly vedení účetnictví ukončit.
 
4. ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou společníky sdruženými ve společnosti, pokud alespoň jeden ze společníků sdružených v této společnosti je osobou, která je účetní jednotkou
 
Jsou povinny vést účetnictví od prvního dne účetního období následujícího po období, ve kterém:

• se staly společníky sdruženými ve společnosti, nebo

•  se některý ze společníků sdružených ve společnosti stal účetní jednotkou, a to až do posledního dne účetního období, ve kterém přestali být společníky sdruženými ve společnosti.

 
5. ostatní fyzické osoby, kterým povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis (např. v minulosti nakonec zrušená povinnost na základě „energetického zákona“ č. 458/2000 Sb. pro držitele licence pro provoz fotovoltaické elektrárny)
 
Jsou povinny vést účetnictví ode dne zahájení činnosti až do dne ukončení činnosti, pokud nestanoví zvláštní zákon jinak
 
Účetní jednotky mohou ukončit vedení účetnictví nejdříve po uplynutí pěti po sobě jdoucích účetních období, ve kterých vedly účetnictví (výjimkou je samozřejmě ukončení činnosti).
 
Zahraniční fyzické osoby již nemusí za všech okolností vést účetnictví (jako tomu bylo v minulosti) a pro povinnost vedení účetnictví pro ně platí stejná pravidla jako pro tuzemské fyzické osoby.

Postup při přechodu z daňové evidence na vedení účetnictví

Při přechodu z daňové evidence na vedení účetnictví postupujeme takto.

Krok první:

Zvýšení daňového základu o hodnotu zásob a pohledávek je možné zahrnout do základu daně buď jednorázově, nebo postupně po devět následujících zdaňovacích období, počínaje zdaňovacím obdobím zahájení vedení účetnictví.
 
Příklad:
Poplatník vedl v r. 2010 daňovou evidenci. Od 1. 1. 2011 vede účetnictví. K 31. 12. 2010 měl na skladě nespotřebované zásoby zboží v celkové hodnotě 900 000 Kč. Tento poplatník má povinnost v r. 2011 zvýšit základ daně o hodnotu těchto zásob – nicméně nemusí základ daně zvýšit hned v r. 2011 o celou jejich hodnotu. Na zvýšení základu daně má devět let. Tento základ daně může tedy zvýšit např. v letech 2011 až 2019 každý rok o 100 000 Kč. Nicméně nemusí vůbec zvyšovat přesně o 1/9 každý rok a záleží jen na rozhodnutí poplatníka, o jak velkou část těchto zásob v jednotlivých letech základ daně zvýší.
 
Krok druhý:

Obdobně bychom postupovali i v případě přechodu z evidence příjmů a výdajů na vedení účetnictví, pokud se jedná o příjmy z nájmů (§ 9 ZDP).
 
U plátců daně z přidané hodnoty rozumíme hodnotou dluhu hodnotu bez DPH, pokud byl uplatněn odpočet DPH na vstupu. Hodnotou pohledávky pak rozumíme hodnotu bez DPH, byla-li splněna daňová povinnost na výstupu.
 
Základ daně se ve zdaňovacím období, ve kterém bylo zahájeno vedení účetnictví, nezvýší o hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem, jedná-li se o pohledávky, které v době vedení daňové evidence byly za dlužníkem uvedeným v § 24 odst. 2 písm. y) ZDP (některé „nedobytné pohledávky“).
 
Fyzické osoby vedoucí daňovou evidenci, které se staly účetní jednotkou, musí zjistit v záznamech daňové evidence stavy jednotlivých složek majetku a dluhů, případně rezerv, oceňovacích rozdílů k úplatně nabytému majetku a u finančního leasingu neuplatněnou část výdajů ke dni předcházejícímu prvnímu dni účetního období, v němž vznikla povinnost vést účetnictví.

Postup při přechodu z vedení účetnictví na daňovou evidenci

Při přechodu z vedení účetnictví na daňovou evidenci postupujeme takto.
 
Krok první:

Tento postup se nevztahuje na příjmy, které jsou od daně osvobozeny nebo se nezahrnují do základu daně nebo nejsou předmětem daně, a na výdaje, které nejsou výdaji na dosažení, zajištění a udržení příjmů.
 
Příklad:
Poplatník vedl do 31. 12. 2013 účetnictví a na účtu 321 – závazky z obchodních vztahů měl k 31. 12. 2013 zůstatek 50 000 Kč. Od 1. 1. 2014 vede daňovou evidenci. V daňovém přiznání za r. 2014 si poplatník zvýší základ daně o těchto 50 000 Kč.
 
Příklad:
Poplatník vedl do 31. 12. 2013 účetnictví a na účtu 311 – pohledávky z obchodních vztahů měl k 31. 12. 2013 zůstatek 150 000 Kč. Od 1. 1. 2014 vede daňovou evidenci. V daňovém přiznání za r. 2014 si poplatník sníží základ daně o těchto 150 000 Kč.
 
Krok druhý:

Příklad:
Poplatník vedl do 31. 12. 2013 účetnictví a měl k 31. 12. 2013 neprodané zásoby zboží ve výši 100 000 Kč. Od 1. 1. 2014 vede daňovou evidenci. V daňovém přiznání za r. 2014 si hodnotu těchto zásob uplatní do daňových výdajů a sníží si tak základ daně.
 
Krok třetí:

Stejně opět postupujeme při přechodu z vedení účetnictví na evidenci příjmů a výdajů u příjmů z nájmů (§ 9 ZDP).
 
Příklad:
Poplatník vedl do 31. 12. 2013 účetnictví a před koncem roku poskytl svému dodavateli zálohu na služby ve výši 30 000 Kč (která nebyla do konce roku zúčtována). Od 1. 1. 2014 vede daňovou evidenci. V daňovém přiznání za r. 2014 o tuto hodnotu poskytnuté zálohy základ daně sníží.
 
Příklad:
Poplatník vedl do 31. 12. 2013 účetnictví a k 31. 12. 2013 evidoval na účtu 389 – dohadné položky pasivní dohad na náklady ve výši 35 000 Kč. Od 1. 1. 2014 vede daňovou evidenci. V daňovém přiznání za r. 2014 zvýší základ daně o tuto částku.

Související článek:
Přechod z daňové evidence na paušální výdaje a naopak