Jak postupovat v případě, že poplatník po podání daňového přiznání zjistí, že jeho daňová povinnost je jiná, než uvedl? Pokud to zjistí před uplynutím lhůty k podání daňového přiznání, může podle § 138 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (DŘ), nahradit daňové přiznání, které již podal, opravným daňovým přiznáním.
 
V dalším řízení se pak postupuje podle tohoto opravného přiznání a k předchozímu daňovému přiznání se nepřihlíží.
 
Pokud však tuto skutečnost zjistí po uplynutí lhůty pro podání přiznání, lze opravu provést již pouze dodatečným daňovým přiznáním. A právě touto možností se budeme dále podrobněji zabývat.

Kdy lze dodatečné daňové přiznání podat?

Podmínky, kdy se podává dodatečné daňové přiznání, řeší § 141 DŘ. Z tohoto ustanovení vyplývá:

1. Zjistí-li daňový subjekt, že daň má být vyšší než poslední známá daň, je povinen podat do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém to zjistil, dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování, a ve stejné lhůtě rozdílnou částku uhradit. Tato povinnost trvá, pokud běží lhůta pro stanovení daně. Poslední známá daň je výsledná daň, jak byla správcem daně dosud pravomocně stanovena v dosavadním průběhu daňového řízení o této dani.

2. Daňový subjekt je oprávněn ve lhůtě podle předcházejícího bodu podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na nižší daň, než je poslední známá daň, jestliže daň byla stanovena v nesprávné výši. V tomto dodatečném daňovém přiznání nebo dodatečném vyúčtování nelze namítat vady postupu správce daně.

3. Dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší, než je poslední známá daň, není přípustné, pokud některé z rozhodnutí, z něhož vyplývá poslední známá daň, bylo učiněno podle pomůcek nebo vydáno na základě sjednání daně.

4. Daňový subjekt je oprávněn podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování, kterým se nemění poslední známá daň, ale pouze údaje daňovým subjektem dříve tvrzené.

5. V dodatečném daňovém přiznání nebo dodatečném vyúčtování uvede daňový subjekt rozdíl oproti poslední známé dani a den jeho zjištění. V případě dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování podle bodů 2 a 4 uvede i důvody pro jeho podání.

6. Dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování není přípustné k dani, která je předmětem probíhající daňové kontroly, popřípadě je-li předmětem výzvy podle § 87 odst. 2 DŘ, která byla oznámena daňovému subjektu, nebo je-li o této dani zahájeno řízení o mimořádném opravném prostředku, dozorčím prostředku nebo řízení o žalobě podané proti rozhodnutí správce daně. Tyto skutečnosti přerušují běh lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování.

7. Podá-li daňový subjekt dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování ještě před vyměřením daně, popřípadě před jejím doměřením, řízení zahájené tímto podáním se zastaví. Údaje uvedené v tomto podaném dodatečném přiznání nebo dodatečném vyúčtování se využijí při vyměření nebo doměření této daně.

Příklad 1

Poplatník podal daňové přiznání k dani z příjmů za rok 2012 25. 3. 2013. Následně v dubnu zjistil, že v daňovém přiznání omylem uvedl vyšší daňové odpisy.
 
Řešení: Poplatník je povinen do konce května 2013 podat dodatečné daňové přiznání, kde vyčíslí rozdíl oproti podanému řádnému daňovému přiznání a zjištěný rozdíl doplatí. V případě, že by podával dodatečné daňové přiznání na nižší daň, uvede také důvody pro jeho podání.

Speciální úprava v zákonu o daních z příjmů

Speciální úprava pro dodatečné daňové přiznání je obsažena v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP), a to pro daň z příjmů právnických (v § 38p odst. 1) a pro daň z příjmů fyzických osob (v § 38p odst. 2). Tato úprava se týká možnosti uplatnění odčitatelných položek.
 
Podle tohoto ustanovení může vyšší částky odčitatelných položek podle § 34 a položek snižujících základ daně podle § 20 odst. 7 a 8 uplatnit poplatník nebo jeho právní nástupce pouze v dodatečném přiznání k dani z příjmů právnických osob na vyšší daňovou povinnost nebo na daňovou povinnost, která se neodchyluje od poslední známé daňové povinnosti.
 
A to jen v takové výši, aby rozdíl mezi nově stanoveným základem daně sníženým o tyto položky zaokrouhleným na celé tisícikoruny dolů a základem daně sníženým o odčitatelné položky podle § 34 a položky snižující základ daně podle § 20 odst. 7 a 8 zaokrouhleným na celé tisícikoruny dolů, z něhož byla pravomocně vyměřena (doměřena), činil alespoň 1 000 Kč, není-li stanoveno v tomto zákoně jinak.
 
Investiční společnost vytvářející podílové fondy může za stejných podmínek uplatnit i vyšší položky snižující základ daně podle § 20 odst. 3 ZDP u jednotlivých podílových fondů.
 
Pro fyzické osoby pak platí, že vyšší částky odčitatelných položek podle § 34 ZDP a položek snižujících základ daně podle § 15 odst. 1 ZDP může uplatnit poplatník nebo jeho právní nástupce pouze v dodatečném přiznání k dani z příjmů fyzických osob na vyšší daňovou povinnost nebo na daňovou povinnost, která se neodchyluje od poslední známé daňové povinnosti.
 
A to jen v takové výši, aby rozdíl mezi nově stanoveným základem daně sníženým o tyto položky zaokrouhleným na celé stokoruny dolů a základem daně sníženým o odčitatelné položky podle § 34 a položky snižující základ daně podle § 15 odst. 5 zaokrouhleným na celé stokoruny dolů, z něhož byla daň pravomocně vyměřena (doměřena), činil alespoň 100 Kč.
 
Jestliže poplatník může uplatnit odčitatelnou položku podle § 34 odst. 4 a odst. 6 až 8 ZDP v souladu s ustanovením § 34a odst. 3, ustanovení tohoto odstavce se nepoužije.

Příklad 2

Poplatník – fyzická osoba neuplatnil jako položku snižující základ daně dar v hodnotě 5 000 Kč, který poskytl místní škole.
 
Řešení: Aby mohl poplatník tento dar uplatnit v dodatečném daňovém přiznání, musel by současně zvýšit příjmy minimálně o 5 100 Kč.

Vyšší nebo nižší daňová ztráta?

Jak z výše uvedeného vyplývá, zákon rozlišuje mezi:

• dodatečným daňovým přiznáním směrem nahoru (tedy na daň vyšší nebo na daňovou ztrátu nižší) a

• dodatečným daňovým přiznáním směrem dolů (tedy na daň nižší).

Podstatný rozdíl je v tom, že zatímco v případě dodatečného přiznání směrem nahoru má daňový subjekt povinnost dodatečné daňové přiznání (bez dalších podmínek) podat, a to po celý běh lhůty pro vyměření daně, v případě dodatečného daňového přiznání směrem dolů zákon pouze jeho podání umožňuje, ale za podmínek stanovených daňovým řádem a dalšími zvláštními předpisy. Právě možnost podání dodatečného přiznání směrem dolů byla od 1. 1. 2013 nově formulována.
 
Podle důvodové zprávy: „Nová úprava by tedy měla odstranit pochybnost ohledně toho, zda je možné podat daňové přiznání na daň nižší z důvodu faktického či právního omylu či chyby daňového subjektu při výpočtu daně v daňovém přiznání, tj. v situaci, kdy daňový subjekt přiznal více, než v souladu s aplikací hmotněprávní úpravy měl.“