Vedení daňové evidence upravuje § 7b ZDP. Daňová evidence zajišťuje zjištění základu daně z příjmů a obsahuje údaje o příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně, a dále majetku a závazcích.
Vedení daňové evidence
Jak již bylo výše uvedeno, žádný předpis obsah ani formu vedení daňové evidence nestanoví. Daňovou evidenci je tak možno vést ručně pomocí knih, které byly využívány v jednoduchém účetnictví, jako je peněžní deník a další knihy, jako např. kniha pohledávek a závazků, kniha zásob a kniha majetku.
Samozřejmá je možnost vedení této evidence i na počítači pomocí příslušného software. Zde je možno využít rovněž stávající účetní software, používaný pro jednoduché účetnictví, protože bývalé jednoduché účetnictví, plně splňuje požadavky na vedení daňové evidence.
Vzhledem k tomu, že však daňová evidence nestanoví povinnost vést peněžní deník, pokladnu ani stavy na bankovních účtech, plně pro tuto evidenci postačí i jednoduchá tabulka vytvořená např. v EXCELU, obsahující minimálně přehled o zdanitelných příjmech a daňových výdajích.
V této souvislosti je však třeba připomenout, že správce daně může daňovému subjektu uložit, aby kromě evidence stanovené obecně závaznými předpisy vedl zvláštní záznamy potřebné pro správné stanovení daňového základu a daně, a to formou písemného rozhodnutí, proti němuž není odvolání.
Základní požadavky na vedení daňové evidence
- Z ustanovení § 7b ZDP vyplývají pro vedení daňové evidence následující zásady:
- Předmětem daňové evidence jsou údaje o příjmech a výdajích a údaje o majetku a závazcích;
- Pro obsahové vymezení složek majetku se použijí předpisy pro účetnictví;
- Stanovení pravidel pro ocenění majetku a závazků;
- Zjištění skutečného stavu zásob, hmotného majetku, pohledávek a závazků k poslednímu dni zdaňovacího období;
- Povinnost uschovávat daňovou evidenci po stanovenou dobu.
Vzhledem k tomu, že jednou ze zásad daňového dokazování je, že daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového přiznání vyzván, je třeba i nadále dbát na to, aby tento subjekt měl v pořádku veškeré doklady, které oprávněnost uvedených údajů prokazují.
ZDP však na rozdíl od zákona o účetnictví a ZDPH nestanoví žádné náležitosti příslušného „evidenčního“ dokladu. V každém případě by mělo z každého dokladu být jasné o jakou operaci se jedná (tedy co je jejím obsahem), kdy byla příslušná operace uskutečněna (datum operace) a jaké je její hodnotové vyjádření.
Evidence příjmů a výdajů
Pokud jde o evidenci příjmů a výdajů je nutné, aby poplatník vedl minimálně evidenci zdanitelných příjmů a daňově uznatelných výdajů podle ZDP. Z toho tedy vyplývá, že pro daňovou evidenci je nejdůležitější daňový pohled na evidenci příjmů a výdajů, tak jak tomu bylo u jednoduchého účetnictví, a to nezávisle na tom, zda se jedná o příjmy peněžní či nepeněžní. Zákon tedy vůbec nestanoví povinnost, aby tato evidence obsahovala příjmy a výdaje, které základ daně neovlivňují.
Příjmy mohou být peněžní, nepeněžní nebo dosažené směnou. V případě nepeněžního příjmu je nutné ocenění podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku.
Pokud jde o výdaje, je třeba poznamenat, že ve všech případech neplatí, že daňově uznatelným výdajem může být výdaj, který byl skutečně vynaložen (tedy zaplacen). Může jít např. o tvorbu zákonných rezerv, časové rozlišení v případě hmotného majetku pořízeného formou finančního leasingu, zůstatková cena vyřazeného hmotného majetku, cestovní náhrady, které si poplatník nevyplatil, daňové odpisy apod.
Stručně řečeno, jedná se o daňové výdaje, které bývaly v minulosti v jednoduchém účetnictví předmětem tzv. „uzávěrkových operací“. Z dnešního pohledu se jedná o položky upravující základ daně podle § 23 a § 5 ZDP, které se uvádějí přímo v tabulce E Přílohy č. 1 daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob.
Pokud se však nyní poplatník rozhodne, může jak nepeněžní příjmy, tak i nepeněžní výdaje zahrnout přímo do evidence příjmů a výdajů.
Příjmy a výdaje v cizí měně
Poplatník, který nevede účetnictví má dvě možnosti, jednak může postupovat tak, že pro přepočet příjmů a výdajů v cizí měně bude používat jednotný kurz vyhlašovaný Ministerstvem financí po skončení roku nebo využít kurzy devizového trhu uplatňované podle zákona o účetnictví.
To znamená, že již v průběhu roku je možné přepočítávat příjmy a výdaje v cizí měně kurzem devizového trhu vyhlášeným ČNB nebo pevným kurzem nebo v případě nákupu nebo prodej cizí měny za českou měnou za kolik byly valuty nakoupeny nebo prodány. V daňové evidenci tak nevznikají žádné kurzové rozdíly, protože přepočet na českou měnu se provádí pouze jednou.
Bude-li i nadále poplatník používat pro účely daňové evidence peněžní deník, bude mít ve své evidenci zaznamenány nejen veškeré příjmy a výdaje, ale také stav a pohyb peněžních prostředků.
V souvislosti s ukončením zdaňovacího období v DE je dobré vědět, že poplatníci, kteří vedou daňovou evidenci a používají pevný kurs, jsou povinni přepočítat příjmy a výdaje v cizí měně ovlivňující základ daně jednotným kursem stanoveným podle § 38 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění. Poplatníci, kteří používají denní kurs přecenění neprovádí.
Jak provést přecenění se uživatelé ekonomického systému POHODA dozví v sekci otázek a odpovědí (FAQ) na webu společnosti STORMWARE s.r.o.
Zanechte komentář
Diskuse neslouží jako právní, daňová či účetní poradna. Je vyhrazena pro vzájemnou komunikaci čtenářů.
Pro přidání komentáře se přihlaste.