Členové statutárních orgánů obchodních společností musí při výkonu své funkce dodržovat celou řadu povinností. Jedná se například o povinnost výkonu funkce s péčí řádného hospodáře, povinnost loajality vůči společnosti, povinnost mlčenlivosti a jiné.
 
Pokud člen statutárního orgánu obchodní společnosti poruší některou svou povinnost, je společnost (případně soud) oprávněna udělit mu sankci za takové porušení povinnosti.
 
Diskvalifikace z funkce je sankce za velmi závažné porušení povinnosti výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní společnosti. Podle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „ZOK“), bude moci být člen statutárního orgánu diskvalifikován z výkonu funkce ve všech obchodních korporacích až po dobu deseti let.
 
O diskvalifikaci rozhoduje pouze soud, který jako jediný může udělit z vyloučení výjimku.
 
Důvody diskvalifikace jsou dva:

1.  Diskvalifikace člena statutárního orgánu z důvodu opakovaného a závažného porušování péče řádného hospodáře.

2.  Diskvalifikace člena statutárního orgánu z důvodu přivedení obchodní korporace do úpadku.

Diskvalifikace člena statutárního orgánu z důvodu opakovaného a závažného porušování péče řádného hospodáře

Vyloučit z funkce je možné člena orgánu společnosti, který v posledních třech letech opakovaně a závažně porušoval povinnost péče řádného hospodáře nebo se dopustil neloajálního chování vůči společnosti, a to i tehdy, pokud společnost neskončila v úpadku (prozatím).
 
Jedná se o rozšíření diskvalifikačních možností, které jsou chápány nejen jako forma ochrany před úpadkem, ale celkově jako ochrana společnosti před nežádoucím chováním členů statutárních orgánů.
 
Pro vyloučení není ani nutné, aby újma, způsobená nevhodným chováním dotyčného člena statutárního orgánu, společnosti skutečně vznikla. Pokud by člen statutárního orgánu např. zkresloval výsledky hospodaření, špatně vedl účetnictví nebo nezapočítával nějaké dluhy, může ho soud z funkce vyloučit i v případě, kdy finanční úřad neuloží společnosti pokutu.
 
Kromě členů statutárních orgánů společností lze tuto sankci aplikovat na všechny, kdo mají povinnost jednat s povinností péče řádného hospodáře (členové kontrolních orgánů, prokurista), pokud svým jednáním způsobí újmu, k jejímuž nahrazení jsou povinni.
 
Je možné, že tato sankce bude mít za následek snahu člena statutárního orgánu společnosti uhradit vzniklou újmu. Při včasné úhradě újmy, tedy před skončením řízení o diskvalifikaci, by se dalo předpokládat, že soud k vyloučení z funkce nesáhne. Navíc podle § 53 odst. 3 ZOK je umožněno smluvní vypořádání újmy mezi obchodní korporací a členem statutárního orgánu korporace (osoba povinná k výkonu funkce s péčí řádného hospodáře).
 
Lze předpokládat, že členové statutárních orgánů společností budou mít vlastní zájem vyhnout se žalobě o náhradu újmy, a tím pádem se také vyhnout diskvalifikaci z funkce, která by patrně byla součástí takové žaloby.
 
Rozdíl oproti diskvalifikaci při úpadku činí skutečnost, že je zde soudu dána pouze jako možnost. I pokud soud vysloví závěr, že se člen statutárního orgánu společnosti dopustil nežádoucího chování, nemusí sankci v podobě diskvalifikace udělit.
 
K rozhodnutí je v tomto případě příslušný rejstříkový soud podle § 86 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.
 
Jakmile rozhodnutí o diskvalifikaci nabyde právní moci, zaniká funkce člena orgánu společnosti ve všech obchodních korporacích. Dotyčná osoba se pak po dobu tří let nemůže stát členem orgánu jiné společnosti, pokud neobdrží výjimku udělenou soudem.
 
Pokud by uvedený zákaz dotyčný porušil a jednal by za společnost dál či byl zvolen do orgánu jiné společnosti, bude mu hrozit opětovné vyloučení soudem až na deset let. Kdyby chtěl člen statutárního orgánu společnosti zůstat ve své funkci v jiné korporaci, musí přesvědčit soud buď během řízení o vyloučení, nebo, v případě, že toto řízení již skončilo, požádat soud o následné udělení výjimky.
 
Podmínky pro takovou výjimku jsou v obou případech shodné. Může například argumentovat tím, že v korporaci, kde chce zůstat, plní své povinnosti vždy řádně a korporace by jeho odchodem byla poškozena. Dalším argumentem může být, že má ve své funkci jiné povinnosti, než pro které byl z výkonu jiné funkce vyloučen. V takovém případě by soud měl také výjimku přiznat.
 
Soud má navíc právo stanovit různé podmínky, například že za společnost bude jednat pouze s jiným členem orgánu, nikdy ne sám apod.
 
Osoba kandidující na funkci člena statutárního orgánu společnosti ji musí informovat o své diskvalifikaci v průběhu posledních tří let. V případě prodloužení vyloučení na deset let je povinen informovat i o této situaci. Pokud by přesto takový kandidát byl zvolen, funkce mu nevznikne.
 
Informovat společnost musí kandidující osoba i v případě, že proti ní bylo vedeno řízení o vyloučení a diskvalifikována nakonec nebyla. V tomto případě nepůsobí zatajení těchto informací neplatnost volby, ovšem takové jednání zakládá povinnost nahradit případnou újmu, např. pro zásah do dobré pověsti obchodní korporace.

Diskvalifikace člena statutárního orgánu z důvodu přivedení obchodní korporace do úpadku

Pokud člen statutárního orgánu společnosti vykonával funkci takovým způsobem, který společnost s přihlédnutím ke všem okolnostem přivedl k úpadku, nastává důvod pro diskvalifikaci člena statutárního orgánu z výkonu jeho funkce, což upravuje § 64 odst. 1 ZOK.
 
V typických případech půjde o důsledky nekvalifikovaných podnikatelských rozhodnutí vedoucích k nevýnosným investicím, nevýhodným obchodům, postupnému zadlužování formou úvěrů a půjček, přebírání nezvládnutelného podnikatelského rizika atp.
 
V podstatě jde tedy o to, aby osoby, které se v nějaké obchodní korporaci neosvědčily a svým jednáním dopomohly k úpadku korporace, alespoň dočasně nemohly vykonávat funkci člena orgánu jiné korporace.
 
Navíc je v § 63 odst. 2 ZOK výslovně stanoveno, že vyloučení z funkce postihne i bývalé členy statutárního orgánu společnosti. Zákon přesně nestanoví, jak daleko do minulosti je možné zajít, nicméně cesta společnosti k úpadku je většinou dlouhodobá, takže bude předmětem zkoumání soudu v řízení o diskvalifikaci, zda a kteří bývalí členové statutárního orgánu společnosti by měli být diskvalifikováni.
 
V tomto případě bude o diskvalifikaci rozhodovat příslušný insolvenční soud v rámci insolvenčního řízení.
 
Soud by neměl vyloučit z výkonu funkce toho, kdo prokáže, že svou funkci vykonával pečlivě, ale společnost v úpadku přesto skončila a také toho, kdo se stal členem statutárního orgánu společnosti již v době, kdy jí úpadek reálně hrozil (§ 64 odst. 3 písm. a) a b) ZOK).
 
V obou případech bude nutné prokázat skutečnost, že vynaložili veškeré úsilí, nepřekročili únosnou míru rizika, využili potřebné znalosti a vůči korporaci postupovali loajálně. Takové prokazování nebude podle mého názoru vůbec jednoduché.
 
Délka diskvalifikace z důvodu přivedení společnosti do úpadku je stejná jako diskvalifikace ve výše zmíněném případě opakovaného a závažného porušování povinnosti péče řádného hospodáře. Trvá tedy tři roky, s možností vyloučení až na deset let v případě jejího porušení.
 
V této souvislosti je potřeba zmínit povinnost kandidáta na člena statutárního orgánu společnosti odhalit svou insolvenční minulost i tehdy, když nebude zatížen žádnou diskvalifikací. Kvůli ochraně společností bude muset poskytnout informace, zda v posledních třech letech bylo vedeno insolvenční řízení nejen ohledně majetku korporace, kde působil, ale také proti jeho vlastnímu majetku (§ 46 odst. 2 ZOK).
 
V případě, že by informace ohledně své osobní insolvence zatajil, mohl by být z funkce člena statutárního orgánu společnosti odvolán na základě návrhu každého, kdo by na tom měl právní zájem. Nebyl by odvolán pouze v případě, že ten, kdo jej do funkce zvolil, potvrdí tuto volbu i s vědomím o osobním úpadku dotyčného (§ 153 odst. 3 nového občanského zákoníku).

Článek byl připravený ve spolupráci s Advokátní kanceláří Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s.