Subjekty vedoucí podvojné účetnictví se často setkávají se situací, kdy jim tuzemští dodavatelé fakturují v cizí měně. Problémem je, že obě strany velmi často používají odlišný kurz.

Víme, že existuje celá řada kurzů, se kterými se v účetní a daňové praxi setkáváme – aktuální kurz České národní banky (dále jen „ČNB“), fixní či celní kurz, které v účetní a daňové praxi používáme. Dnes si řekneme, jak je to s používáním kurzu pro účely daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“).

Nejprve však musí následovat malé shrnutí, ze kterého později budeme vycházet. V účetnictví se můžeme setkat s několika typy používaných kurzů.

Kurz u daně z příjmů u poplatníků, kteří nevedou účetnictví

Pro poplatníka, který nevede podvojné účetnictví, nýbrž daňovou evidenci, je rozhodující datum platby, nikoliv datum daňového dokladu. Pokud mluvíme o poplatníkovi nevedoucím účetnictví (jako je např. osoba samostatně výdělečně činná – dále jen „OSVČ“), má na výběr z těchto metod přepočtu cizí měny:

• volí jednotný kurz – průměr kurzů ČNB z posledního každého měsíce roku (zveřejňovaný ve finančním zpravodaji),
• postupuje podle účetních předpisů.

Kurz pro přepočet cestovních náhrad

Vznikne-li zaměstnanci nárok na cestovní náhradu v cizí měně, tzn. že jde o zahraniční služební cestu, použijeme kurz ČNB ze dne, kdy došlo k poskytnutí zálohy na služební cestu. Pokud záloha poskytnuta nebyla, je nutné použít kurz platný k prvnímu dni služební cesty.

Kurz v podvojném účetnictví

Zákon o účetnictví (dále jen „ZoÚ“) ukládá účetním jednotkám povinnost vést účetnictví v české měně. Účetní jednotka se sama může rozhodnout, jaký kurz bude používat. Zvolený kurz je třeba uvést ve vnitropodnikové směrnici a není vhodné jej v průběhu účetního období měnit.

Účetní jednotka samozřejmě často účtuje o dokladech v cizí měně, ať už přijatých, či vydaných. V takovém případě má na výběr z těchto možností:

• Použije aktuální kurz vyhlášený ČNB pro den, kdy nastal okamžik ocenění.
• Použije pevný kurz k prvnímu dni období, pro které účetní jednotka pevný kurz používá. I tady platí, že své rozhodnutí musí zavést do vnitropodnikové směrnice. Nejdelším obdobím, po které může být pevný kurz stanoven, je jeden kalendářní rok.
• Použije skutečný kurz – toto se týká nákupu a prodeje cizí měny za českou.

Kurz u DPH

Nyní se dostáváme k problematice použití kurzu v návaznosti na DPH. Obecně platí, že pro účely DPH se používá kurz devizového trhu ČNB (aktuální denní či pevný, dle rozhodnutí účetní jednotky), a sice ke dni, kdy je účetní jednotka povinna přiznat daň.

U opravných daňových dokladů se při opravě základu a výše daně použije kurz platný pro tu stranu, která provádí přepočet ke dni uskutečnění původního plnění.

Výjimkou je dovoz zboží ze třetích zemí. V takovém případě použijeme celní kurz podle celních předpisů. Nalezneme jej na webu celní správy.

Pro účely DPH je přepočet cizí měny na českou korunu upraven v § 4 odst. 5 zákona o DPH (dále jen „ZDPH“), který říká, že plátce použije kurz devizového trhu vyhlášený ČNB a platný pro plátce ke vzniku povinnosti přiznat daň. Záleží tedy na tom, pro jaké případy má účetní jednotka ve vnitřní směrnici upravující přepočet cizí měny stanoveno používání pevného kurzu a jakým způsobem má pevný kurz stanoven.

Dostáváme se tím k častému problému, kterým je fakt, že pro přepočet na cizí měnu se má použít platný kurz ke dni uskutečnění účetního případu. To jsou ale pro dodavatele a odběratele dva odlišné pojmy. Zatímco pro dodavatele je tímto dnem okamžik vystavení faktury, pro odběratele je to okamžik přijetí dodavatelské faktury.

Proto, i kdyby dodavatel a odběratel používali denní kurz, se může přepočet na cizí měnu lišit. K použití stejného kurzu tedy dochází pouze v případě, kdy ve stejný den dojde k vystavení faktury a současně jejímu přijetí. A to ještě za předpokladu, že k oběma případům došlo v čase před 14:30 nebo po 14:30, tedy v dobu, kdy ČNB vyhlašuje kurz pro daný den.

Zákon dále uvádí, že povinnou náležitostí daňového dokladu je rovněž výše daně v Kč. Proto na dokladu budou uvedeny dvě měny.

Vysvětleme si výše uvedenou problematiku na malém příkladu.

Příklad 1

Dodavatel fakturuje plnění ve výši 20 000 EUR + 4 200 EUR DPH v sazbě 21 %, celkem tedy 24 200 EUR dne 1. 6. 2018, kdy je kurz podle ČNB ve výši 25,83 Kč. Odběratel přijme fakturu o tři dny později, tedy 4. 6. 2018, kdy došlo k poklesu kurzu na 25,70 Kč.

Podle účetnictví vychází základ ve výši 514 000 Kč + DPH 107 940 Kč, celkem tedy 621 940 Kč. Ovšem pokud bychom vzali v úvahu ZDPH, vychází základ ve výši 516 600 Kč + DPH 108 486 Kč, celkem tedy 625 086 Kč. Podle ZDPH by měl odběratel nárokovat částku 108 486 Kč. V případě, že bude nárokovat částku nižší, než může, se tím případná kontrola z finančního úřadu pravděpodobně nebude zabývat.

Účtujeme-li o přijatém zahraničním dokladu, rozlišujeme dva případy:

1. Službu poskytla osoba registrovaná k dani v jiném členském státě EU nebo zahraniční osoba

V takovém případě použijeme k přepočtu pevný kurz platný ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, kterým je zpravidla den poskytnutí služby nebo den vystavení daňového dokladu poskytovatelem (jde o případ, kdy byl doklad vystaven před poskytnutím služby).

2. Pořídili jsme zboží z jiného členského státu

K přepočtu použijeme pevný kurz platný ke dni vystavení daňového dokladu, případně k 15. dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno, je-li daňový doklad dodavatelem vystaven až po tomto datu.

Příklad 2

Plátce DPH pořídil zboží v hodnotě 1000 EUR. Fakturu vydala osoba registrovaná k dani v jiném členském státě EU. Jaká data jsou v tomto případě pro nás důležitá?

Vzniklý kurzový rozdíl proti faktuře může být považován za odchylku a je evidován na zvláštním analytickém účtu 132.20, kde je postupně rozpouštěn na nákladový účet. V den vzniku daňové povinnosti účtujeme o daňové povinnosti a současně nároku na odpočet ve výši 5 416,95 Kč za použití kurzu 25,795 Kč při 21% sazbě DPH.

A jak je to s přijatými zálohami v cizí měně? V současnosti není pro účely DPH výslovně upraveno použití kurzu pro přepočet cizí měny na české koruny v případě, že dojde k úplatě před uskutečněním zdanitelného plnění.

To by měla upravit novela ZDPH platná od roku 2019. Konkrétně bude upravovat situaci, kdy jsme přijali zálohu v cizí měně před uskutečněním plnění a teprve následně dojde k uskutečnění plnění podle § 37a ZDPH.

Pokud je rozdíl mezi základem daně z celého plnění a základu daně ze zálohy kladný, je uplatněn při uskutečnění zdanitelného plnění (dále jen „UZP“) kurz platný ke dni UZP. V opačném případě se použije pro přepočet ten kurz, jenž byl uplatněn při přiznání daně z přijaté úplaty přede dnem UZP.