V předchozích kapitolách seriálu zabývajícího se finanční analýzou firem jsme si několikrát opakovali, že z účetního pohledu je firma tvořena aktivy, tedy hmotnými a nehmotnými hodnotami, s nimiž firma pracuje, a pasivy, tedy zdroji krytí (financování) těchto hodnot.
 
Je jasné, že jen málo firem v současné praxi pracuje pouze s vlastními zdroji – vklady vlastníků firmy a vytvořeným nerozděleným ziskem. Mnohem častější jsou případy, kdy výše cizích zdrojů financování (půjček a úvěrů) výrazně přesahuje výši zdrojů vlastních.
 
Přitom donedávna například u společností s ručením omezeným byla ještě vyžadována alespoň minimální výše základního kapitálu. V současné době je ale možno založit takovou společnost prakticky bez vlastního vkladu (pouze se symbolickým základním kapitálem).
 
Nicméně i přes tuto skutečnost je zřejmé, že situace, kdy je firma financována pouze (nebo z větší části) cizími zdroji, může být v případě potřeby dalšího rozvoje a potřeby dalšího cizího kapitálu pro firmu komplikací. Noví věřitelé mohou jednak požadovat vyšší záruky za poskytnuté úvěry (krytí dluhu například zástavou majetku) a hlavně vyšší poplatky a úroky za vyšší riziko.
 
Tuto oblast firemního hospodaření hodnotíme pomocí skupiny ukazatelů, které souhrnně nazýváme ukazateli zadluženosti. V současné finanční firemní teorii se přitom stále vychází z představy, že firma, která udržuje poměr vlastních a cizích zdrojů v určitém požadovaném poměru (bilanční pravidla financování), je tzv. finančně stabilní.
 
Je potřeba si říci, že tato pravidla vycházejí spíše z pohledu věřitelů, majitelé firem či management se snaží zajistit a profinancovat běžnou činnost firmy co nejefektivněji (s co nejnižšími náklady) a příliš se nezabývají přemýšlením o tom, zda má firma tu správnou strukturu kapitálu.
 
Ale my budeme z těchto finančních teorií pro naše potřeby vycházet, i když čtenáři z firemní praxe se mnou jistě budou souhlasit v tom, že více než o to, jaká je výše cizích zdrojů ve firmě, se věřitelé spíše zajímají o schopnost firmy pokrýt dluhovou službu z těchto zdrojů – splátky jistiny a nákladů cizího kapitálu (úroků a poplatků).

Zadluženost firmy a ukazatele zadluženosti

Takže jaká teoretická pravidla se používají pro hodnocení toho, zda je firma finančně stabilní, tedy přiměřeně zadlužená?
 
Obecnou skupinu ukazatelů zadluženosti bychom si pracovně mohli rozdělit na podskupiny:

• ukazatele krytí aktiv,

• ukazatele zadluženosti,

• ukazatele dluhové schopnosti.

Ukazatele krytí aktiv

Již ve čtvrtém dílu našeho seriálu jsme se zmínili o jedné ze základních zásad pro financování činnosti firmy známé jako „zlaté bilanční pravidlo“. Zjednodušeně řečeno, toto pravidlo říká, že každá složka aktiv (obchodního majetku) by měla být financována zdrojem s obdobnou dobou splatnosti. Dlouhodobá aktiva by měla být financována dlouhodobými zdroji a krátkodobá aktiva krátkodobými zdroji.
 
Nebo ještě „lépe“ (konzervativněji) – financovat dlouhodobá aktiva pouze vlastními zdroji a krátkodobá aktiva cizími zdroji (tzv. stříbrné bilanční pravidlo).
 
Jakým způsobem firma tato bilanční pravidla dodržuje, zjistíme pomocí následujících ukazatelů:
 
a) krytí stálých aktiv dlouhodobými zdroji = vlastní kapitál + dlouhodobé cizí zdroje / dlouhodobá aktiva
 
Doporučená hodnota tohoto ukazatele je vyšší než 1.
 
b) krytí stálých aktiv vlastními zdroji = vlastní kapitál / dlouhodobá aktiva
 
Doporučená hodnota je mezi 0,75 až 1.
 
c) míra krytí stálými zdroji = stálé zdroje / vložený kapitál (dlouhodobá aktiva)
 
Doporučená hodnota je 1.
 
Vzhledem k tomu, že oprávky k dlouhodobému majetku jsou ve firmách vytvářeny jako zdroj určený k obnově stálých aktiv, zahrnují se do vlastních zdrojů krytí. Ukazatel míry krytí stálými zdroji se pak modifikuje tím způsobem, že se do něj dlouhodobá aktiva zahrnují v brutto ocenění, tedy ocenění v historických pořizovacích cenách:
 
ca) míra krytí stálými zdroji brutto = stálé zdroje / dlouhodobý majetek brutto
 
Poměrně zajímavým je tzv. ukazatel sazby samofinancování, který udává, jaká je schopnost firmy pokrýt plánované investiční výdaje ve sledovaném období z vlastního kapitálu. Ovšem nikoli z kapitálu do firmy vloženého majiteli, ale z kapitálu v běžném období, vytvořeného vlastní činností firmy. Tedy souhrnu hospodářského výsledku (zisku) běžného období, rezervního fondu ze zisku, nerozděleného zisku (ztráty) minulých období, oprávek k dlouhodobému hmotnému majetku, opravných položek k oběžným aktivům a rezerv.
 
d) sazba samofinancování = vlastní kapitál vytvořený / investiční výdaje za období celkem

Ukazatele zadluženosti

Pojem „zadluženost“ představuje situaci, kdy firmy vedle vlastních zdrojů (vložených vlastníky firmy či vytvořených vlastní činností firmy) používají k financování své činnosti také cizí zdroje (úvěry a půjčky).
 
Věřitelé zpravidla hodnotí firmu na základě toho, zda je schopna dodržovat určitý podíl cizích zdrojů v závislosti na výši stálých aktiv, případně stálých aktiv včetně stálé části oběžných aktiv a také podle toho, je-li objem cizích zdrojů zhruba ve stejné výši jako objem vlastních zdrojů financování.
 
Vzhledem k tomu, že za poskytnutí cizích zdrojů je potřeba zpravidla věřitelům zaplatit úroky, případně další poplatky, teoreticky by se zdálo používání cizích zdrojů pro financování firmy nevýhodné. Ve skutečnosti tomu tak ale není, používání cizího kapitálu může být pro firmu výhodné z důvodu tzv. efektu finanční páky, případně daňového štítu.
 
Tento efekt zjednodušeně znamená, že v případě, kdy rentabilita celkového kapitálu je vyšší než sazba, za kterou firma získává cizí zdroje (úroková míra), pak použití cizího kapitálu zvyšuje rentabilitu vlastního kapitálu. V takovém případě je samozřejmě využívání cizího kapitálu pro firmu výhodné.
 
Jaké tedy můžeme využívat ukazatele zadluženosti:
 
a) věřitelské riziko = cizí zdroje / celková pasiva
 
Do cizích zdrojů zahrnujeme rezervy, krátkodobé a dlouhodobé závazky, bankovní úvěry, ostatní finanční výpomoci (půjčky).
 
Doporučená hodnota ukazatele se pohybuje kolem 0,5. Samozřejmě ovšem v případě, kdy je firma schopna vložené prostředky zhodnocovat lépe než je úroková míra, pak díky již zmíněnému efektu finanční páky i v případě, kdy bude podíl cizího kapitálu vyšší než doporučených 50 %, má vysoký podíl cizího kapitálu příznivý vliv na zhodnocování vlastního kapitálu.
 
Doplňujícím ukazatelem k věřitelskému riziku je:
 
aa) koeficient samofinancování = vlastní kapitál / celková pasiva
 
Platí tedy, že koeficient samofinancování = 1 – věřitelské riziko
 
b) finanční páka = celková pasiva / vlastní kapitál
 
Čím vyšší je finanční páka (menší podíl vlastního kapitálu na celkových zdrojích), tím větší je efekt finanční páky na rentabilitu vlastního kapitálu.
 
c) ukazatel podílu cizího kapitálu = cizí zdroje / vlastní zdroje (kapitál)
 
Převrácenou hodnotou tohoto ukazatele je:
 
ca) míra finanční samostatnosti = vlastní kapitál / cizí zdroje
 
Doporučené hodnoty by se měly pohybovat kolem 1.
 
Pokud bychom zjednodušeně shrnuli podstatu ukazatelů krytí aktiv a ukazatelů zadluženosti, vidíme, že tyto ukazatele se v podstatě stále zabývají vzájemnými poměry mezi vlastním kapitálem a cizími zdroji a mezi dlouhodobými a krátkodobými složkami aktiv a pasiv.
 
Když se vrátíme k tomu, co jsme si v minulých dílech seriálu říkali o řízení čistého pracovního kapitálu a o hodnocení likvidity (tedy schopnosti firem hradit své závazky), zjistíme, že je poměrně úzké spojení mezi strukturou kapitálu a likviditou. Ty firmy, které dodržují zlaté pravidlo financování a dosahují doporučených hodnot ukazatelů zadluženosti, vykazují kladnou hodnotu čistého pracovního kapitálu a mají zajištěnu i likviditu.
 
V praxi je to samozřejmě spíše obráceně. Firmy, které umí pracovat s likviditou a mají zajištěný dostatečný objem krátkodobých aktiv pro krytí krátkodobých závazků, pak díky tomuto přístupu dodržují i doporučené hodnoty bilančních pravidel financování.

Ukazatele dluhové schopnosti

Již jme si několikrát opakovali, že používání cizího kapitálu při financování podnikatelské činnosti bývá většinou výhodnější než financovat tuto činnost vlastním kapitálem. Jsou-li náklady na cizí kapitál (úroky + poplatky vyjádřené úrokovou mírou) nižší než rentabilita celkového kapitálu odvozená ze zisku před nákladovými úroky a zdaněním, pak použití cizího kapitálu vede ke zvýšení rentability (ziskovosti) vlastního kapitálu.
 
Navíc při použití cizího kapitálu jako vedlejší efekt působí tzv. daňový štít, kdy nákladové úroky snižují základ daně z příjmů (kromě úroků nesplňujících test kapitalizace).
 
Nicméně i přesto, že odpadla například u společností s ručením omezeným právní bariéra minimálního základního kapitálu, preferují finančně zdravé firmy hledisko finanční bezpečnosti a zajištěné likvidity a využívají k financování své činnosti nejen cizí, ale i vlastní kapitál.
 
Firmy, které se těmito pravidly neřídí, pak obvykle narážejí na neochotu věřitelů (zejména bank) financovat jejich činnost. K tomu, aby firma byla pro banku důvěryhodná, musí být schopna prokázat svou dluhovou schopnost, tedy schopnost krýt náklady spojené s využíváním cizích zdrojů, zejména z provozního zisku.
 
a) úrokové krytí = provozní zisk / nákladové úroky
 
Jak jsme si již v minulých dílech říkali, provozní zisk je hospodářský výsledek před odpisy, úroky a zdaněním. Samozřejmě je jasné, že čím vyšší je hodnota ukazatele, tím lépe je firma schopna hradit úroky.
 
Protože však firma kromě úroku musí být schopna hradit také splátku jistiny, proto se ukazatel modifikuje na ukazatel krytí dluhové služby:
 
aa) krytí dluhové služby = zisk po zdanění + nákladové úroky + odpisy / splátky jistiny + nákladové úroky
 
Čím vyšší je hodnota tohoto ukazatele, tím vyšší je možnost firmy získat nový úvěr.
 
b) doba splácení dluhu = cizí zdroje (dluhy) + nákladové úroky / provozní zisk
 
Tento ukazatel určuje, za jak dlouhou dobu je firma schopna splatit své dluhy.
 
Dosavadní výpočty ukazatelů dluhové schopnosti vycházejí z použití zisku jako zdroje financování. My jsme si však již v minulosti vysvětlili, že účetní hodnota zisku se v praxi většinou nekryje se skutečným peněžním tokem z podnikatelské činnosti firmy. Proto se používané ukazatele modifikují tím způsobem, že místo provozního zisku počítáme cash flow z provozní činnosti. Cash flow z provozní činnosti používáme proto, že by to měla být ta hlavní část podnikatelské činnosti firmy, která by měla vytvářet dostatek zdrojů pro krytí nákladových úroků.
 
c) úrokové krytí z cash flow = cash flow z provozní činnosti / nákladové úroky

Aktivita firmy a ukazatele aktivity

Opět se vracím k minulým dílům seriálu, v nichž jsme si zavedli pracovní pojem „výrobní cyklus“ jako proces od pořízení majetku (zpravidla nákupem) přes jeho zpracování, jeho prodej až po inkaso peněžních prostředků za tento prodej. My jsme tento pojem používali pro vyjádření času, z obsahového hlediska se tomuto procesu říká „aktivita firmy“.
 
Zjištění objemu a doby, po kterou je kapitál vázán v jednotlivých formách majetku firmy, má význam pro zjištění potřebného objemu kapitálu k realizaci činnosti firmy a k získání zisku. Podstatou podnikání je totiž kapitál v peněžní podobě „protáhnout“ výrobními a prodejními procesy ve firmě a na konci výrobního cyklu ho získat opět v peněžní podobě, ovšem navýšený o zisk.
 
Je jasné, že vzhledem ke svému charakteru a schopnosti měnit svou formu nás budou zajímat zejména oběžná aktiva. Ukazatele aktivity nám zobrazí, jak efektivně firma hospodaří s jednotlivými složkami oběžných aktiv, a to zejména v čase. Srovnáváme tedy získané hodnoty mezi jednotlivými časovými obdobími (zpravidla kalendářními roky).
 
Podstatou všech ukazatelů aktivity firmy je srovnávání tržeb za dané období se zkoumanými složkami aktiv. Opět je jasné, že porovnáváme-li tokovou veličinu (tržby za období) se stavovou veličinou (aktivy), nebyly by vzhledem k sezonnosti a dalším vlivům působícím na stav aktiv zjištěné výsledky přesné. Tento nedostatek eliminujeme tím, že budeme pro výpočty používat průměrné hodnoty jednotlivých složek aktiv za dané období.
 
Poměrové ukazatele aktivity firmy interpretujeme jako:

• dobu obratu – tedy dobu, po kterou je kapitál vázán v položce aktiv. Tuto dobu vyjádříme jako část zkoumaného období (kalendářního roku), nebo jako počet dní vázanosti kapitálu – část období vynásobíme počtem dní v období (zpravidla číslem 365).

• rychlost obratu – počet obrátek zkoumané položky v sledovaném časovém období.

 
A nyní se již podívejme na jednotlivé složky oběžných aktiv:
 
a) doba obratu pohledávek = pohledávky / tržby celkem
 
Zjišťujeme, za jakou dobu pohledávky projdou výrobním cyklem a promění se v peněžní prostředky. Čím je vypočtený ukazatel nižší, tím rychleji získává firma za své zboží nebo výrobky peníze a tyto peníze může použít pro další rozvoj. V ideálním případě by horní hranice neměla být vyšší než standardní doba splatnosti pohledávek firmy.
 
b) rychlost obratu pohledávek = tržby celkem / pohledávky
 
Čím vyšší je vypočtená hodnota, tím vícekrát se pohledávky obrátily v celkových tržbách, tedy přinesly více zisku. Je potřeba si uvědomit, že třebaže jsme v ukazatelích zatím uváděli jako sledované období kalendářní rok, u firem, které pracují s vysokoobrátkovým zbožím či výrobky a mají kratší průměrnou dobu splatnosti pohledávek, je zřejmě rok příliš dlouhé období.
 
Problémy s nesplácením pohledávek ve splatnosti by tyto firmy vlastně při takto počítané obrátkovosti zjistily až na konci sledovaného roku. Proto je pro lepší vypovídací schopnost u těchto firem počítat obrátkovost za kratší období, například za kvartál nebo půlrok.
 
c) doba obratu zásob = zásoby / tržby celkem
 
d) rychlost obratu zásob = tržby celkem / zásoby
 
Samozřejmě pro výpočet obrátkovosti zásob platí obdobně stejná pravidla jako pro pohledávky, tedy počítat zásoby průměrné, případně vypočítávat ukazatele zvlášť pro různé, z firemního hlediska významné druhy zásob.
 
Vedle již uvedených položek oběžných aktiv má ve firmách velký význam vypočítávat aktivitu i pro pasivní složku, a to závazky (zejména závazky krátkodobé). Při výpočtech se postupuje podle stejných principů jako u pohledávek a zásob.
 
e) doba obratu závazků = závazky / tržby celkem
 
Ukazatel určuje, za kolik dní firma průměrně hradí své závazky. V případě, že firma hradí své závazky ve splatnosti, znamená prodlužování závazků obvykle pozitivní trend, kdy se firmě daří získávat důvěru dodavatelů, a tím i prodlužování doby pro splacení obchodních úvěrů (povolené odložené splatnosti faktur).
 
f) rychlost obratu závazků = tržby celkem / závazky
 
V praxi se často vypočítává tzv. obratový cyklus peněz, který měří průměrnou dobu, za kterou peněžní prostředky projdou výrobním cyklem. Samozřejmě čím kratší je vypočtená doba, tím efektivněji firma využívá oběžný majetek.
 
g) obratový cyklus peněz = doba obratu zásob + doba obratu pohledávek – doba obratu závazků
 
Poměrovými ukazateli aktivity jsme uzavřeli náš seriál věnovaný základům účetnictví a finanční analýzy pro podnikatele. Protože byl tento seriál primárně určen pro majitele malých a středních firem, případně pro manažery na jiných než ekonomických pozicích, nebylo naším záměrem podávat tuto složitou problematiku příliš podrobně.
 
Ti podnikatelé, kteří se rozhodnou analýzou finančního zdraví své firmy více zabývat a používají ekonomický a účetní program POHODA, mohou přitom poměrně jednoduše získávat většinu uváděných ukazatelů z agendy Účetnictví/Analýza/Ekonomické ukazatele.
 
Pro ty firmy, jejichž majitelé a manažeři pro kvalitnější řízení potřebují informace v podrobnější podobě, než jim umožní data získaná z běžných účetních výkazů a sestav, pak doporučujeme řešení POHODA Business Intelligence. Díky nástrojům Business Intelligence můžete analyzovat data a získávat informace ze svého systému, rychle je aktualizovat novými daty, kombinovat a různě spojovat.

Související články:
Základy účetnictví a financí pro podnikatele
Základy účetnictví a financí pro podnikatele – 2. část
Základy účetnictví a financí pro podnikatele – 3. část
Základy účetnictví a financí pro podnikatele – 4. část
Základy účetnictví a financí pro podnikatele – 5. část