Druhou část našeho seriálu jsme uzavřeli konstatováním, že Rozvaha zobrazuje stav Aktiv a Pasiv firmy k určitému časovému okamžiku (rozvahovému dni). Ukazuje tedy tzv. stavové veličiny, například stav zásob, pohledávek, závazků či peněžních prostředků k 31. 12. příslušného účetního období.
 
Naproti tomu výkaz Výsledovka vyjadřuje veličiny tokové. Sleduje pohyb (tok) Výnosů (nebo též Tržeb) a Nákladů za určitou časovou jednotku – účetní období. Například tržby za prodej zboží nebo náklady na reklamu a propagaci za období od prvního do posledního dne účetního období, a to kumulovaně (nápočtem).
 
Z této definice je jasné, že na rozdíl od položek Rozvahy začínají výnosy (tržby) i náklady v každém účetním roce od nuly. Rozdíl mezi výnosy a náklady pak nazýváme Hospodářský výsledek (zisk nebo ztráta).
 
Obdobně jako Rozvaha má i Výsledovka určitou předepsanou strukturu. Hlavním úkolem Výsledovky je podat informaci o hospodářském výsledku firmy (zisku nebo ztrátě). Proto je struktura Výsledovky taková, aby bylo možno z ní vysledovat, kde postupně hospodářský výsledek firmy vznikal a jaké položky na jeho výši měly vliv. Takové struktuře říkáme vícestupňová.

Vícestupňová struktura Výsledovky

Pracovně se pro lepší pochopení Výsledovky dá první stupeň nazvat Obchodním (prodejním). V tomto stupni vyčíslujeme Tržby za prodej zboží a k nim příslušející Náklady na prodané zboží. Abychom se v jednotlivých stupních dobře orientovali, pojďme si vždy ke každé položce říci pár vysvětlujících slov. V praxi totiž mají podnikatelé a manažeři často zkreslenou představu o tom, co vlastně každá položka Výsledovky přesně obsahuje.
 
Tržby za zboží je nejspíš poměrně jasná veličina, je jen potřeba si uvědomit, že pouze v případě prodeje za hotové jsou tržby současně i příjmy (tedy skutečně obdrženými peněžními prostředky). Na rozdíl od daňové evidence, pro kterou je podstatný až samotný příjem peněz, v účetnictví platí tzv. zásada vymezení okamžiku realizace, podle níž výnos (tržba) vzniká již v okamžiku poskytnutí či předání výkonů (tedy zboží, výrobků nebo služeb). A to bez ohledu na to, zda byly nebo nebyly tyto výkony ve stejném okamžiku uhrazeny. Tedy jakmile firma vystaví fakturu za prodej zboží nebo služeb, vzniká jí zdanitelný výnos.
 
Již v minulém díle jsme si řekli, že účetní hospodářský výsledek je teoreticky současně základem daně z příjmů firmy. Dříve, než si povíme, že to není až tak zcela pravda, vycházejme zatím z toho, že zatímco na jedné straně obecně mají firmy snahu dosáhnout co největších výnosů, současně usilují o uplatnění co největších daňově uznatelných nákladů proti těmto výnosům.
 
Vzhledem k tomu, že do Nákladů na prodané zboží firma zahrnuje i pořizovací cenu těch zásob, které již prodala, a to i v případě, že nákup těchto zásob nebyl ještě dodavatelům zaplacen, je jasné, že snahou podnikatelů bude do daňově uznaných nákladů zahrnout veškeré faktury za zboží zakoupené v účetním období. Aby to ovšem podnikatelé neměli tak jednoduché, zavedl stát další účetní zásadu, a to tzv. akruální princip.
 
O této zásadě jsme se již zmiňovali při povídání o účtech časového rozlišení. Akruální princip říká, že účtování výnosů a nákladů patří do období, se kterým věcně a časově souvisí, aniž by bylo bráno v úvahu, kdy došlo ke skutečnému pohybu peněz (skutečnému inkasu nebo zaplacení).
 
U výnosů je věcná souvislost určena již zmíněným okamžikem realizace výkonů. Věcná souvislost nákladů je pak určena přiřazením k odpovídajícím výnosům. Česky řečeno, do daňově uznaných nákladů mohou firmy zahrnout zboží teprve v okamžiku, kdy ho prodaly a tento prodej zaúčtovaly současně do výnosů. Nakoupené zboží, které zůstalo ke konci účetního období neprodáno na skladě nebo v prodejně, není možno v tomto účetním období do nákladů uplatnit.

Obchodní marže

Každý jednotlivý stupeň Výsledovky je uzavřen jakýmsi mezisoučtem. Mezisoučtu (rozdílu) mezi Tržbami za prodej zboží a Náklady na prodej zboží se mezi obchodníky říká „vejvar“, oficiálně pak Obchodní marže. Jen na doplnění je potřeba uvést, že Náklady na prodej zboží vedle nákupní (skladové) ceny zboží zohledňují také příslušnou část nákladů spojených s pořízením tohoto zboží, jako je zejména dopravné, poštovné, balné, pojistné a podobně.
 
Je jasné, že nejvyšších hodnot na straně výnosů i nákladů v prvním stupni dosahují tzv. čisté obchodní firmy, tedy firmy zaměřené zejména na prostý nákup a prodej zboží bez jeho dalšího fyzického opracování.
 
Naopak další, tedy druhý stupeň Výsledovky, je typický zejména pro firmy zpracovatelské nebo firmy poskytující různé služby, dá se proto pracovně nazvat stupněm Výrobním.
 
Tento druhý stupeň je na straně výnosů představován tzv. Výkony. Do Výkonů firmy se zahrnují zejména tržby z prodeje vlastních výrobků a služeb. Dále se do této kategorie řadí tzv. změna stavů zásob vlastní výroby a aktivace.
 
Abychom nezabíhali do přílišných odborných detailů, což není účelem tohoto seriálu, řekněme si jen ve stručnosti, že účtování o změně stavů zásob vlastní výroby obdobně jako u zásob zboží je vynuceno požadavkem zásady věcné a časové souvislosti (akruálního principu) a také další účetní zásady věrného a poctivého obrazu účetnictví.
 
Aktivace pak zohledňuje hodnotu aktivovaných nákladů na zásoby vytvořené vlastní činností a náklady na pořízení dlouhodobého majetku pořízeného vlastní činností. Tedy zjednodušeně vyčísluje hodnotu té práce vlastních zaměstnanců na produkci výrobků a majetku firmy, která nebyla pořízena dodavatelským způsobem.
 
Na straně nákladové je pak ve druhém stupni tzv. Výrobní spotřeba. Do této kategorie zahrnujeme spotřebu výrobního, pomocného a režijního materiálu, spotřebu energií a spotřebu drobného dlouhodobého majetku za sledované časové období.
 
Mezisoučet za druhým stupněm Výsledovky se nazývá Přidaná hodnota a je dána součtem Obchodní marže a Výkonů po odečtu Výkonové spotřeby. Jak je ze vzorce i názvu tohoto mezistupně zřejmé, jedná se o výsledek (zpravidla zhodnocení), který firma (účetní jednotka) přidala k nakoupeným výkonům vlastní činností, tedy které získala jako hrubý výsledek (zpravidla zisk) z obchodování se zbožím, výrobky a službami.
 
Obchodní marže i Přidaná hodnota mohou dosahovat jak kladných, tak i záporných hodnot.
 
Třetím stupněm Výsledovky se uzavírá tzv. Provozní činnost. Provozní činnost je vlastně ta činnost, pro kterou byla firma založena, která je jejím cílem. Z účetního hlediska se do provozní činnosti kromě Přidané hodnoty započítávají Tržby z prodeje dlouhodobého majetku a materiálu. Od těchto tržeb se odečte Zůstatková cena majetku a materiálu. Zůstatková cena je vlastně pořizovací cena majetku po odpočtu již uplatněných odpisů.
 
Mezi významné položky, o které se dále snižuje provozní hospodářský výsledek, patří zejména Osobní náklady, neboli suma mezd (platů) a příslušných sociálních nákladů firmy (sociální zabezpečení a zdravotní pojištění), Daně (kromě daně z příjmů firmy) a také již v minulé části zmíněné Odpisy.
 
Čtvrtým stupněm Výsledovky je tzv. Finanční činnost. Výnosy a náklady v této činnosti vznikají z obchodování s cennými papíry, podíly a finančním majetkem. Dále se do této kategorie zahrnují úroky z poskytnutých a přijatých půjček (úvěrů) a bankovní poplatky.

Daň z příjmů z běžné činnosti

Velmi významnou položkou Výsledovky je Daň z příjmů z běžné činnosti. Právě u této položky se projevuje jakýsi antagonistický rozpor. Zvláště malé a střední firmy často vynakládají nemalé úsilí na dosažení co nejmenšího hospodářského výsledku, a tedy i co nejmenší daně z příjmů.
 
Tato snaha má ovšem svou zápornou stránku. V dnešní době, kdy jen málo firem dokáže svůj další rozvoj financovat z vlastních zdrojů, je kladný hospodářský výsledek jedním z ukazatelů schopnosti firmy splácet úvěry či půjčky. Firma s dlouhodobě záporným nebo nízkým hospodářským výsledkem má zpravidla horší pozici pro získání cizích zdrojů financování.
 
Již jsme si naznačili, že mezi hospodářským výsledkem z Výsledovky a mezi základem daně z příjmů firmy může být rozdíl, a to často velmi významný. Předpokládejme, že firma řádně dodržuje akruální princip a správně přiřazuje příslušné náklady jak věcně, tak i časově. V tom by tedy problém nebyl. Zádrhel je v tom, že ne všechny účetní náklady jsou státem schváleny jako daňově uznatelné výdaje.
 
Zejména zákon o daních z příjmů ve svých ustanoveních konkrétně vyjmenovává ty náklady, které není možno uznat jako výdaje na zajištění, dosažení a udržení příjmů (výnosů) podléhajících dani. Podnikatelé jsou tedy donuceni o sumu takto neuznaných účetních nákladů upravit (navýšit) základ daně z příjmů a v konečném důsledku může takto i firma se záporným hospodářským výsledkem dosáhnout nenulového základu daně a zaplatit daň z příjmů.

Slabiny Výsledovky

Obdobně jako jsme si u Rozvahy řekli, v čem jsou její slabiny z hlediska finanční analýzy, pojďme si něco říci o slabinách Výsledovky. Základním problémem z pohledu podnikatelů je zdánlivý rozpor mezi údaji vykazovanými ve Výsledovce a mezi skutečnými finančními toky. Podle praktických zkušeností je klíčovým problémem komunikace mezi účetními a podnikateli nepochopení rozdílů mezi výnosy a příjmy a mezi náklady a výdaji.
 
Podnikatelé často mají pocit, že jejich firma směřuje k bankrotu, protože nemá na bankovních účtech prostředky na zaplacení závazků vůči dodavatelům, nebo dokonce vyčerpala debetní limity kontokorentních účtů (je tedy na účtech v mínusu). Přitom podle Výsledovky skončilo hospodaření firmy ziskem.
 
Je skutečně nelehká úloha účetních v takové chvíli majitelům firem vysvětlit, kam „zmizely“ peníze z kont, případně že firma i přes momentální platební neschopnost je při přijetí různých nápravných opatření schopna další existence.
 
Nejprve se podívejme na to, kde vznikají rozdíly mezi příjmy a výnosy a náklady a výdaji. V podstatě kromě prodejů a nákupů v hotovosti se v okamžiku realizace nikdy náklady a výnosy nekryjí s výdaji a příjmy. Při prodeji zboží a služeb na tzv. obchodní úvěr, tedy na fakturu s odloženou splatností, vznikají sice výnosy, které zvyšují hospodářský výsledek, ale nevznikají příjmy, které by přinášely peněžní prostředky na účty.
 
Na druhé straně obdobně při nákupu na fakturu vznikají náklady (nebo přírůstek aktiv), které ale nejsou skutečným výdajem, tedy úbytkem prostředků. Některé nákladové položky ovlivňující hospodářský výsledek nebudou nikdy znamenat výdaj peněžních prostředků, například tvorba rezerv nebo odpisy majetku.
 
V důsledku dodržování aktuálního principu jsou některé příjmy v daném účetním období ve skutečnosti výnosem jiného účetního období a naopak některé výdaje jsou nákladem jiného než aktuálního účetního období.
 
Jak již bylo řečeno, i firma, která účetně dosahuje zisku, může ve skutečnosti mít současně nedostatek peněžních prostředků k úhradě svých závazků. Zejména z tohoto důvodu podnikatele v praxi daleko víc zajímá, kde jejich firma získává skutečné příjmy a nikoli jen účetní výnosy a za co skutečně firma utrácí, nikoli jaké účtuje náklady.

Výkaz cash flow

Shrneme-li výše uvedená negativa, je jasné, že pro potřeby finančního řízení firmy si podnikatelé s pouhou Výsledovkou nevystačí. Pozorný čtenář našeho seriálu si v tuto chvíli jistě uvědomí, že v případě, kdy výše uvedené účetní operace neznamenají současně úbytek nebo nárůst peněžních prostředků, při dodržení bilančního principu musí tedy proti výnosům a nákladům být účtováno na jiných účetních kontech.
 
Ano, je tomu tak, například prodej na fakturu znamená současně nárůst pohledávek, tedy Aktiv. Nákup na fakturu znamená současně nárůst závazků, tedy Pasiv. Zúčtování odpisů se projeví nárůstem oprávek, výdaje a příjmy placené nebo inkasované v jiných účetních obdobích jsou pohybem na účtech časového rozlišení.
 
Protože by sledování jednotlivých položek Výsledovky a jejich porovnávání s přírůstky a úbytky peněžních prostředků bylo v praxi poměrně pracnou operací, využívají účetní jednotky dalšího účetního výkazu a tím je tzv. Výkaz cash flow.
 
Jak je z názvu patrné, jedná se o přehled o pohybu peněžních prostředků ve firmě. Neboli uživatel tohoto výkazu by z něj měl zjistit, jak velké množství peněžních prostředků firma při své činnosti za určité účetní období vytvořila a na jaké účely je vydala.
 
Ačkoli na rozdíl od Rozvahy a Výsledovky nemá Výkaz cash flow povinně předepsanou formu, můžeme říci, že každá v praxi používaná varianta tohoto výkazu sleduje strukturovaně peněžní toky z provozní činnosti, z investiční činnosti a z finanční činnosti.
 
Na popisování jednotlivých druhů příjmů a výdajů dle těchto tří činností není v tomto článku prostor, nicméně z jejich názvů si každý jistě dokáže odvodit, o jaké peněžní toky se v jednotlivých činnostech jedná.

Jak sestavit Výkaz cash flow

Pokud jde o způsob, jakým firmy zjišťují své peněžní toky, tedy jak sestavují Výkaz cash flow, používá se v praxi převážně metoda nepřímého sestavování. Tato metoda spočívá v tom, že se v účetnictví zjištěný hospodářský výsledek upravuje (očišťuje) o položky, které sice ovlivňují výši hospodářského výsledku, ale nejsou ve skutečnosti reálným pohybem peněžních prostředků.
 
Nejprve se z hospodářského výsledku vyloučí náklady (případně výnosy), které prokazatelně nevyvolávají pohyb peněžních prostředků, tedy zejména odpisy dlouhodobého majetku. Dále se takto očištěný hospodářský výsledek upraví o položky zjištěné z Rozvahy, tedy zejména přírůstek, případně úbytek pohledávek, zásob a závazků.
 
Růst pohledávek má přitom negativní vliv na peněžní toky, neboť znamená nárůst výnosů bez současného inkasa peněžních prostředků. Stejně tak i růst zásob znamená, že se zvýšila vázanost peněžních prostředků ve zboží či materiálu. Naopak růst závazků z hlediska cash flow je kladným vlivem, protože znamená, že část nákupů nebyla dosud zaplacena a neznamenala úbytek peněz.
 
V dalším kroku se zohlední vliv investiční činnosti na peněžní tok. Je jasné, že například pořízení hmotného majetku znamená velký výdaj prostředků (samozřejmě není-li kompenzován nárůstem úvěrů na jeho pořízení), přičemž tato investice se do hospodářského výsledku promítne až postupně formou oprávek (odpisů).
 
Takto se postupně ve Výkazu cash flow zobrazí veškeré operace, které znamenaly pohyb peněžních prostředků s tím, že podle struktury výkazu je i vidět, kde konkrétně jaké částky celkový peněžní tok jakým způsobem ovlivňovaly.
 
Kontrolou správnosti sestavení Výkazu cash flow je to, že přičteme-li ke stavu peněžních prostředků na počátku účetního období hospodářský výsledek očištěný o výše uvedené položky, musí nám tento součet souhlasit se stavem peněžních prostředků na konci účetního období.
 
 
Související články:
Základy účetnictví a financí pro podnikatele
Základy účetnictví a financí pro podnikatele – 2. část
Základy účetnictví a financí pro podnikatele – 4. část
Základy účetnictví a financí pro podnikatele – 5. část
Základy účetnictví a financí pro podnikatele – 6. část