Účetnictví je centrálně předepsáno tak, aby účetní výkazy všech firem zobrazovaly srovnatelné údaje, které je pak možno vzájemně porovnávat. Je ovšem nutno poctivě si přiznat, že kvalita účetních výkazů ve firmách je různá.
 
Nejen, že účetní výkazy mohou být sestaveny ze vstupních dat, která nejsou přesná nebo úplná, ale i samotný proces zpracování těchto dat umožňuje z neznalosti (nebo naopak úmyslně) vykázat takové účetní výkazy, které hrubě zkreslují skutečný stav majetku a závazků konkrétní firmy.
 
V našem seriálu budeme pracovně vycházet z hypotézy, že účetní výkazy byly zpracovány řádně a úplně. Poukážeme ovšem na slabá místa jednotlivých výkazů z hlediska jejich vypovídací schopnosti o skutečném hospodaření firmy.

Rozvaha (bilance aktiv a pasiv) – Aktiva

Každá firma při svém podnikání pracuje s hmotnými i nehmotnými hodnotami, nazývanými souhrnně obchodní majetek. Jedná se o hodnoty, které má firma ve svém držení (vlastnictví), které může při své činnosti užívat a které může prodávat. Tedy jde o pozemky, sklady, dílny, kancelářské prostory, výrobní stroje, inventář, výpočetní techniku, materiál, výrobky, zboží, ale i například webové stránky, e-shopy, účetní software, chráněné výrobní postupy či ochranné známky.
 
To, že mohou být tyto prostředky předmětem prodeje samozřejmě znamená, že se musí jednat o zpeněžitelné hodnoty, tedy musí být ocenitelné v penězích. Majetek, který se nedá ocenit, není z účetního hlediska považován za obchodní majetek.
 
Výše tohoto majetku vyjádřená v peněžních jednotkách, jeho struktura (druhy majetku) a stav (míra jeho opotřebení) k určitému časovému okamžiku (rozvahovému dni) je obsahem té části rozvahy, které říkáme AKTIVA.
 
Vedle vlastního obchodního majetku samozřejmě firmy často používají ke své činnosti také předměty, které nejsou jejím majetkem. Tyto předměty používané na základě nájemních smluv, smluv o operativním nebo finančním leasingu a podobně nejsou zahrnuty v aktivech firmy, sledují se jen na tzv. podrozvahových účtech.
 
Z hlediska základní struktury je majetek v účetnictví rozlišován podle toho, za jak dlouho projde tzv. výrobním cyklem. Pro potřeby tohoto článku si pod pojmem výrobní cyklus zjednodušeně představme proces od pořízení majetku (zpravidla nákupem), přes jeho zpracování, jeho prodej až po inkaso peněžních prostředků za tento prodej. Ukončením výrobního cyklu je tedy proměna jednotlivého majetku na hotovost, a to celého.

Oběžná a stálá aktiva

Majetek, který by měl být schopen celý projít výrobním cyklem (jeho hodnota se celá přemění na peníze) za dobu kratší než jeden rok, se nazývá Oběžná aktiva.
 
Oběžná aktiva se člení na:

• Zásoby,

• Pohledávky, a

• Krátkodobý finanční majetek.

 
Při pohledu na tuto strukturu by mohl někdo z vlastní zkušenosti namítnout, že ví o zásobách, které mu leží ve skladu déle než rok (tzv. ležáky), nebo o pohledávkách již déle než rok nezaplacených. Odpovědí na tuto námitku je to, že řazení zásob do oběžných aktiv vychází z předpokladu, že tyto budou prodány dříve než za rok. Stejně tak nezaplacené pohledávky jsou zpravidla splatné dříve než za rok od jejich vzniku.
 
Určitou výjimkou jsou tzv. Dlouhodobé pohledávky, které jsou již při svém vzniku splatné za dobu delší než rok, nicméně i tyto pohledávky se v rozvaze evidují jako aktiva oběžná. Skutečnost, že se u jednotlivých zásob či pohledávek nepodaří jejich proměna na hotovost v době kratší než rok, není z účetního hlediska důvodem k jejich vyřazení z kategorie oběžných aktiv.
 
Další součástí aktiv firmy jsou tzv. Stálá aktiva, nazývaná též dlouhodobým majetkem. Do stálých aktiv patří nemovitosti vlastněné firmou, pozemky, různé firemní stroje, automobily a podobně.
 
Dlouhodobý je takový majetek, který se celý nepřemění na hotovost za období kratší než jeden rok. Tento majetek je pořizován do firmy za účelem zajištění běžné činnosti podniku, a to po dobu jeho tzv. životnosti.
 
Životnost majetku je doba, po kterou je majetek schopen plnit účel, pro nějž byl do firmy pořízen. Z tohoto pohledu má majetek životnost tzv. fyzickou nebo morální.
 
Fyzická životnost majetku je ovlivněna stupněm jeho fyzického opotřebení v důsledku používání. Dá se samozřejmě prodlužovat kvalitní údržbou či opravami majetku, nicméně končí stavem, kdy je majetek natolik opotřebený, že nemůže plnit svou původní funkci.
 
Morální životnost je dána dobou, po kterou není majetek technicky zastaralý. Tedy po dobu, kdy není pro firmu z ekonomického hlediska výhodnější nahradit tento majetek majetkem technicky dokonalejším.
 
Fyzická a morální životnost se souhrnně v účetnictví označují jako životnost účetní. Souhrnně řečeno, účetní životnost má být u konkrétního majetku stanovena tak, aby co nejpřesněji vyjadřovala dobu, po kterou bude majetek ve firmě využíván.

Účetní a daňové odpisy

Vyjádříme-li dobu životnosti majetku v letech, pak každoroční opotřebení dlouhodobého majetku vyjádřené v účetnictví v peněžních jednotkách se nazývá roční účetní odpis. Odpisy se ale mohou sledovat i za kratší časové období, konkrétně měsíční.
 
Roční účetní odpis se tedy stanoví jako podíl vstupní ceny majetku a počtu let účetní životnosti.
 
Součet účetních odpisů za jednotlivé roky životnosti majetku se nazývá oprávky k dlouhodobému majetku. Výše oprávek samozřejmě nesmí u konkrétního majetku přesáhnout výši jeho vstupní (zjednodušeně pořizovací) ceny, tedy nelze odpisovat větší částku, než za jakou byl majetek pořízen (jakou byl oceněn). Jakmile výše oprávek dosáhne výše vstupní ceny, teprve pak dlouhodobý majetek prošel celý výrobním cyklem.
 
Účetní odpisy jsou účetním nákladem, který snižuje účetní hospodářský výsledek. Teoreticky v této části našeho seriálu můžeme předpokládat, že účetní hospodářský výsledek je současně základem daně z příjmů firmy. V další části věnované výkazu zisku a ztrát si pak vysvětlíme, proč tomu tak ve skutečnosti často není.
 
Leckoho v tuto chvíli samozřejmě napadne, že pro firmy by bylo z daňového hlediska nejvýhodnější stanovit účetní životnost pokud možno co nejkratší. Tedy co nejdříve majetek celý odepsat do nákladů, a tím ušetřit na dani z příjmů.
 
Aby to ale firmy neměly zase příliš jednoduché, existuje u dlouhodobého majetku rovněž tzv. životnost daňová. Daňová životnost je doba, kterou stát prostřednictvím zákona o daních z příjmů stanoví pro každý konkrétní druh majetku jako minimální dobu, za jakou je možno majetek daňově účinně odepsat.
 
V případě, kdy firma stanoví pro daný majetek účetní životnost kratší než je životnost daňová, musí o rozdíl, o který „nepovoleně“ snížila základ daně z příjmů, tento základ opět navýšit v daňovém přiznání k dani z příjmů.
 
Podle uvedených definic by firmy musely minimálně tři roky odepisovat například každou kalkulačku, vrtačku, židli či kancelářský software, jejichž životnost je jistě delší než jeden rok.
 
Jistou formou úlevy je skutečnost, že stát v zákoně o daních z příjmů současně stanovil pro část dlouhodobého hmotného majetku a pro nehmotný majetek minimální vstupní cenu, od níž je teprve tato věc považována za dlouhodobý majetek. U movitých věcí musí být vstupní cena vyšší než 40.000 Kč, u nehmotných pak vyšší než 60.000 Kč.
 
Poslední částí aktiv jsou tzv. Ostatní aktiva, představovaná účty časového rozlišení, které mají význam z hlediska dodržování tzv. akruálního principu. O nutnosti dodržování tohoto principu si povíme v části věnované výkazu zisku a ztrát.

Rozvaha (bilance aktiv a pasiv) – Pasiva

Zatímco aktiva vyjadřují stav majetku firmy k určitému datu (rozvahovému dni), druhá část rozvahy, pasiva, vyjadřují výši a strukturu zdrojů, jimiž jsou aktiva kryta (financována). Znamená to, že pořízení majetku firmy muselo být nějakým způsobem profinancováno. Přičemž slovo profinancováno neznamená nutně již zaplaceno.
 
Z hlediska struktury dělíme pasiva na Vlastní kapitál a Cizí zdroje. Obdobně jako u aktiv jsou součástí pasiv i tzv. Ostatní pasiva, která mají obdobnou funkci jako Ostatní aktiva.
 
Vlastní kapitál je tvořen prostředky, které do firmy vložili její majitelé, a dále prostředky, které vznikly již samotnou činností firmy.
 
Vlastní kapitál má několik složek. První z nich je Základní kapitál, tedy prostředky, které jsou zapsané v Obchodním rejstříku a které do firmy vložili majitelé při jejím založení. Samozřejmě výše Základního kapitálu se může v průběhu let měnit, zvyšovat i snižovat. Kromě vkládání prostředků do firmy prostřednictvím Základního kapitálu mohou majitelé dotovat firmu například formou Kapitálových fondů.
 
Důležitou částí Vlastního kapitálu je Hospodářský výsledek. Přičemž se jedná jak o výsledek právě probíhajícího účetního období (roku), tak i o výsledek účetních období již uplynulých. Vzhledem k tomu, že hospodaření firmy v probíhajícím roku i minulých letech mohlo skončit jak ziskem, tak i ztrátou, je jasné, že Vlastní kapitál může dosahovat jak kladné, tak i záporné hodnoty.
 
Poslední částí Základního kapitálu jsou Fondy ze zisku, vytvářené buď povinně (rezervní fond, nedělitelný fond), nebo dobrovolně (statutární fondy a podobně).
 
Cizí zdroje (někdy také Cizí kapitál) představují dluhy firmy. Je jasné, že většina firem není schopna svůj rozvoj profinancovat z vlastních zdrojů a k překlenutí nedostatku hotovosti je nucena získávat peněžní prostředky od cizích subjektů. Tyto cizí prostředky musí být ovšem v budoucnosti splaceny a za možnost jejich získání a využívání musí firma zaplatit určitou cenu ve formě poplatků a úroků.
 
V závislosti na tom, za jak dlouho musí firma cizí zdroje splatit, rozlišujeme tyto na Krátkodobé závazky a Dlouhodobé závazky. Přičemž hranicí mezi krátkodobými a dlouhodobými závazky je obdobně jako u Pohledávek doba jednoho roku.
 
Mezi Krátkodobé závazky patří:

• krátkodobé bankovní úvěry,

• dodavatelské úvěry (nákup zboží na fakturu s odloženou dobou splatnosti),

• odběratelské úvěry (zálohy na budoucí prodej přijaté od odběratelů),

• půjčky,

• závazky k zaměstnancům (částky dosud nevyplacených mezd a platů),

• nezaplacené daně.

 
Dlouhodobými závazky jsou:

• dlouhodobé bankovní úvěry,

• termínované půjčky,

• vydané podnikové obligace,

• dlužní úpisy (směnky vlastní i cizí).

 
Zvláštním druhem Cizího kapitálu jsou Rezervy. Představují prostředek, kterým se firma připravuje na budoucí závazky (výdaje), o kterých firma předpokládá, že v budoucnosti nastanou, nicméně není u nich přesně známa budoucí výše ani doba, v níž bude výdaj uskutečněn.

Zásada bilanční kontinuity

Kdybychom měli shrnout to, co se dá vyčíst z účetního výkazu Rozvaha:
 

 
Je potřeba si uvědomit, že v účetnictví platí tzv. zásada bilanční kontinuity, která říká, že přestože jednotlivá účetní období (roky) jsou na sobě nezávislá, současně účetně tato období na sebe musí navazovat.
 
Návaznost v tomto případě znamená, že počáteční stavy rozvahových účtů právě probíhajícího (aktuálního) účetního období musí být shodné s konečnými zůstatky stejných rozvahových účtů uplynulého (minulého) účetního období.
 
Na rozdíl od Výkazu zisku a ztráty, který sleduje obraty nákladových a výnosových účtů každého roku od nulového stavu, Rozvaha zobrazuje pokračování pohybů na rozvahových účtech od počátku vzniku firmy a zahájení účtování.

Bilanční princip

Pokud jde o základní vazbu mezi Aktivy a Pasivy firmy, platí zde tzv. bilanční princip. Zjednodušeně řečeno, Aktiva a Pasiva nejsou zobrazením dvou různých majetků firmy, ale jen dvojím pohledem na tentýž majetek. Tentýž majetek vyjádřený v peněžních jednotkách se dá prostě sledovat z pohledu jeho struktury a dále z pohledu jeho financování.
 
Takže je jasné, že když jde o dva pohledy na stejný majetek, musí být v Rozvaze celková hodnota Aktiv rovna celkové hodnotě Pasiv.
 
Trochu předběhneme čas a jen ve stručnosti si řekneme, že ve finančním rozhodování se mimo jiné budeme zabývat optimálním poměrem mezi vlastními a cizími zdroji. Za optimální poměr se přitom považuje taková struktura finančních zdrojů, kdy požadovanou výši tržeb, zisku, struktury majetku zajistíme s minimálními náklady (tedy včetně nákladů na financování).
 
Na závěr tohoto dílu bychom si měli uvědomit, že Rozvaha má některé slabiny, které je při finanční analýze potřeba vzít v úvahu:
 

 
V dalším díle seriálu bychom se zabývali podrobněji Výkazem zisku a ztráty a Výkazem cash flow a vzájemnými vazbami mezi těmito výkazy a Rozvahou.

Související články:
Základy účetnictví a financí pro podnikatele
Základy účetnictví a financí pro podnikatele – 3. část
Základy účetnictví a financí pro podnikatele – 4. část
Základy účetnictví a financí pro podnikatele – 5. část
Základy účetnictví a financí pro podnikatele – 6. část