Pokud máte tuzemské dodavatele, kteří vám fakturují dodávky v cizí měně, měli byste zbystřit a zkontrolovat, zda správně nárokujete odpočet DPH z přijatého plnění. Téměř vždy totiž dochází k použití rozdílného kurzu v účetnictví dodavatele i odběratele, ovšem zákon o DPH vyžaduje použití kurzu stejného.
 
Co dělat se zbývajícím rozdílem, vám napoví dnešní článek.
 
Skutečnost, že účetní jednotka může používat pro přepočet cizích měn kurz denní (vyhlašovaný ČNB), nebo kurz pevný (stanovený na určité delší časové období, nejdéle však na jedno účetní období), je jistě každému známa. I kdyby dodavatel a odběratel používali denní kurz, může se přepočet cizí měny faktury lišit.
 
Důvodem je skutečnost, že podle zákona o účetnictví (zákon č. 563/1991 Sb.) se má přepočet použít ke dni uskutečnění účetního případu. Tímto dnem je u dodavatele okamžik vystavení faktury, zatímco u odběratele je to okamžik přijetí dodavatelské faktury.
 
Stejného kurzu tedy obě strany dosáhnou tehdy, pokud jsou oba okamžiky ve stejný den (ale i zde může dojít k posunu z důvodu vyhlašování kurzu ČNB pro daný den ve 14:30 – účetní případy do této hodiny mají použit kurz z předchozího dne, teprve fakturace od této hodiny dále bude mít kurz aktuálního dne).

Přepočet DPH

Použití rozdílných kurzů u odběratelů či dodavatelů v účetnictví tedy není nikterak problematické. Ovšem s přepočtem DPH se má situace poněkud jinak. Zákon o DPH (zákon č. 235/2004 Sb.) totiž ve svém § 4 odst. 5 uvádí, že „pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurz platný pro osobu provádějící přepočet ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění, a to kurz devizového trhu vyhlášený ČNB“.
 
A dále uvádí, že povinnou náležitostí daňového dokladu je výše daně v české měně. Na takovém daňovém dokladu tedy budou uváděny dvě měny.
 
Pokud si tedy tuzemští dodavatelé a odběratelé dojednali jako fakturační měnu EUR, ihned bude mít odběratel problém, jak se vypořádat s odpočtem DPH a rozdílným kurzem v účetnictví.

Příklad č. 1

Dodavatel fakturuje hodnotu 1.000 EUR + 210 EUR DPH 21 %, celkem 1.210 EUR. DUZP (datum uskutečnění zdanitelného plnění) a datum vystavení faktury bylo 1. 4. 2015, kurz ČNB v tento den činil 27,545 Kč/EUR.
 
Odběratel přijal fakturu 3. 4. 2015, kdy byl kurz ČNB 27,540 Kč/EUR.
 

Správně by měl odběratel nárokovat DPH ve výši 5.784,45 Kč, ve svém účetnictví nyní bude evidovat na MD účtu 343 částku nižší.
 
Dovolím si zde konstatovat, že použití jiného kurzu než v zákoně o DPH nečiní u odběratele problém, neboť částka nárokovaného DPH nepřevyšuje hodnotu, která byla uvedena na daňovém dokladu. Finanční úřad jistě nebude rozporovat, že zatímco u dodavatele bylo DPH odvedeno vyšší, odběratel si nárokoval méně.
 
Pokud by však byla fakturovaná částka v EUR násobně vyšší, byl by i rozdíl v DPH vyšší a stálo by za úvahu, zda není žádoucí přistoupit k jinému řešení, které naznačí další příklad. Nutno podotknout, že ten by měl být využit „povinně“ i tehdy, když by odpočet DPH dle kurzu v účetnictví u odběratele vyšel vyšší, než je výše DPH uváděná na dokladu od dodavatele.

Příklad č. 2

Zadání je shodné s příkladem č. 1 s tím, že odběratel nárokuje přesnou výši DPH, která je vypočtena dodavatelem a splňuje podmínky zákona o DPH.
 

Zde se ovšem dostáváme do problémů s tím, že většina účetních programů neumí zpracovat na jednom dokladu jiný kurz pro účetnictví a jiný kurz pro DPH, navíc celková výše faktury by neodpovídala ani jednomu kurzu.
 
Zde se tedy nabízí možnost použít např. interní doklad, který by vstupoval do evidence k DPH, zatímco faktura by byla zaúčtována kurzem v účetnictví. Takové řešení ostatně nabízí i program POHODA ve svých FAQ, jak se s touto situací vypořádat.

Příklad č. 3

Zachycení příkladu č. 2 u odběratele:
 
Faktura přijatá – nebude vstupovat do přiznání DPH, bude se účtovat.
 

Interní doklad – bude vstupovat do přiznání DPH, nebude se účtovat.
 

Zachycením na dvou účetních dokladech jsme vyřešili situaci v evidenci DPH, nikoli však v zaúčtování. Způsob je opět závislý na používaném účetním programu (zda umožňuje ruční rozúčtování řádků faktury přijaté, nebo se použije další interní doklad na vyúčtování rozdílu v DPH atd.).
 
Výsledná částka na rozvahovém účtu 343 – DPH by pak měla odpovídat částce deklarované na daňovém dokladu dodavatelem.

Příklad č. 4

Zaúčtování faktury přijaté – účetní kurz:
 

Zaúčtování interního dokladu – dorovnání DPH na kurz DPH:
 

Otázkou je, zda volba dorovnání DPH na protiúčet, kde je zaúčtován základ daně z prvotního dokladu, je správnou variantou. Tato situace není nikde explicitně řešena, ale podle mého názoru je to jediná správná situace, než použití např. účtů kurzových rozdílů či provozních účtů výnosů a nákladů.
 
O kurzové rozdíly se nejedná, protože nedošlo k finančnímu vypořádání, a ani nejde o přepočet k rozvahovému dni neuhrazených závazků. Provozní účty se používají např. při haléřovém vyrovnání celkové výše faktury.
 
Hodnota částky evidovaná přes interní doklady by tomu mohla napovídat, ale jednak mohou být rozdíly mnohem vyšší (pohyb kurzů, použití pevného kurzu u odběratele, nebo jen mnohem vyšší částka fakturace), a předně se fakticky nejedná o vyrovnání faktury.
 
U faktur přijatých, které vstupují přímo do nákladů, bychom se asi situací příliš zabývat nemuseli, neboť ve svém důsledku celá částka kromě nárokovaného odpočtu DPH vstoupí ihned do nákladů. Ale u faktur, jejichž hodnota se dostane do nákladů postupně (typicky zboží, materiál na sklad, odepisovaný majetek), a obzvláště u velkých fakturovaných částek, budou rozdíly velké a jejich promítnutí přímo do nákladů podle mého názoru způsobí nesprávné ocenění majetku ihned při jeho pořízení.
 
Zde bych doporučovala stanovit interním předpisem, jak tuzemské faktury v cizí měně s odpočtem DPH zachycovat v účetnictví.

Článek byl připravený ve spolupráci se společností Finservis s.r.o.

Související článek:
Tuzemská fakturace v eurech