Ať už jste fyzická či právnická osoba, máte-li v majetku firmy dlouhodobý hmotný majetek, bude vás pravděpodobně zajímat, jak tento majetek odpisovat. Dlouhodobý hmotný majetek se nespotřebovává jednorázově, ale jeho opotřebení se vyjadřuje pomocí odpisů.
 
V tomto článku si objasníme metody odpisování majetku a také si ukážeme, jak postupovat v případě, že vedete daňovou evidenci či účetnictví. A nastíníme si též různé situace, které mohou v souvislosti s odpisy nastat.
 
Odpisováním majetku se zabývá především zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), konkrétně od § 26. Kromě toho se jej také dotýká zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, či zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Nelze zapomenout ani na Český účetní standard pro podnikatele č. 013.
 
Dobře se s těmito předpisy a konkrétními částmi seznamte, abyste získali o této oblasti ucelený přehled.

Důležité pojmy

Na úvod si vysvětlíme některé klíčové pojmy, které se této oblasti týkají. O které se konkrétně jedná?
 
Odpis představuje peněžní vyjádření opotřebení dlouhodobého majetku za určité časové období.
 
Oprávky jsou souhrnem odpisů za celou dobu používání dlouhodobého majetku.
 
Vstupní cena je částka, ze které budeme odpisovat. Touto cenou je ve většině případů pořizovací cena. Pokud patříte mezi plátce DPH, pak je touto cenou pořizovací cena minus DPH. Více o této ceně naleznete v § 29 ZDP.
 
Reprodukční cenu většinou použijeme v případě, že majetek vložíme do podnikání později než při nákupu. Tato cena se stanovuje podle zákona o oceňování majetku.
 
Zůstatková cena je cenou, která se vypočítá tak, že od pořizovací ceny odečteme oprávky.
 
Odpisové skupiny – existuje šest odpisových skupin, do kterých zařadíme majetek podle přílohy k zákonu o daních z příjmů, abychom zjistili, kolik let ho budeme odpisovat.
 
V souvislosti s odpisy se také setkáte se dvěma typy odpisů, a to s daňovými odpisy a účetními odpisy. Jaký je mezi nimi rozdíl a co je potřeba o nich vědět?

Daňové odpisy

Daňové odpisy, jak už z názvu trochu vypovídá, se řídí zákonem o daních z příjmů a slouží k určení daňového základu. Existují dvě metody těchto odpisů, a to rovnoměrné nebo zrychlené odpisování. Pro každý nově pořízený dlouhodobý majetek si tedy vyberete, jak jej budete odpisovat, zda rovnoměrně, či zrychleně, a tuto volbu již není možné po celou dobu užívání tohoto majetku měnit.
 
Daňové odpisy se většinou počítají na konci účetního období a zákon určuje maximální výši, kterou lze uplatnit jako daňově uznatelnou položku.
 
V prvním roce odpisování lze daňové odpisy navýšit o 20 %, 15 % nebo 10 %.
 

• Metoda rovnoměrného daňového odpisování

Pro tuto metodu odpisování platí, že roční odpisy jsou při rovnoměrném odpisování kromě prvního roku shodné po celou dobu odpisování. Výpočet se řídí podle následujících vzorců.
 
Pro první rok: odpis = vstupní cena x odpisová sazba v 1. roce / 100
 
Pro další roky: odpis = vstupní cena x roční odpisová sazba / 100
 
V § 31 ZDP je tabulkový přehled, kde jsou jednotlivým odpisovým skupinám přiřazeny maximální roční odpisové sazby. Existuje možnost zvolit si i menší sazby, než jsou tyto maximální sazby uvedené zákonem, a to za předpokladu, že je celý majetek používán k podnikání.
 

• Metoda zrychleného daňového odpisování

U zrychleného odpisování se na začátku odpisování zahrnují do výdajů vyšší částky a tyto částky se ke konci odpisování snižují. Doba odpisování se nekrátí. Pro výpočet se používají následující vzorce.
 
Pro první rok: odpis = pořizovací cena / koeficient v prvním roce
 
Pro další roky: odpis = 2 x zůstatková cena / (koeficient platný v dalších letech – rok odpisování)
 
U této metody odpisování nelze použít menší sazby, než je uvedeno v zákoně, jako tomu je možné u rovnoměrného způsobu odpisování.

Příklad – porovnání odpisu rovnoměrného a zrychleného u automobilu

Vstupní cena automobilu je 360.000 Kč.

Odpisový plán – rovnoměrné odpisování:
 

Odpisový plán – zrychlené odpisování:
 

Z výše uvedeného porovnání vyplývá, že pokud použijeme zrychlené odpisování, tak v prvních třech letech budou odpisy větší, než kdybychom odpisovali rovnoměrně. Ovšem ve čtvrtém a pátém roce odpisování budou odpisy zrychleného odpisování naopak menší než u rovnoměrného.

Účetní odpisy

Účetní odpisy nejsou upraveny v zákoně o daních z příjmů, ale účetní jednotka si je sama stanovuje. Jak dlouho bude účetní jednotka takto odpisovat majetek, si stanoví podle četnosti používání tohoto majetku, respektive podle skutečné doby používání. Hlavním právním předpisem pro tento druh odpisů je zákon o účetnictví.
 
Ke stanovení účetního odpisu můžeme využít například následujících dvou metod.
 

• Metoda podle doby upotřebitelnosti

Účetní jednotka si stanoví dobu, po kterou bude majetek používat v podniku.
 
Výpočet je následující: odpisová sazba = 100 / doba životnosti

Příklad 1

V podniku se rozhodnou, že využitelnost kopírovacího stroje, který pořídili ve vstupní ceně 72 000 Kč, bude čtyři roky.
 
Odpisová sazba = 100 / 4 roky = 25 % ročně = 18 000 Kč
 
Měsíční odpis je 1/12 ročního odpisu = 18 000 / 12 = 1 500 Kč
 

• Metoda podle výkonu

Výkonem majetku se rozumí například počet vyrobených kusů výrobku nebo počet ujetých km.
 
Odpis = vstupní cena / výkon majetku

Příklad 2

Vstupní cena stroje je 1 200 000 Kč, stroj má schopnost vyrobit 80 000 ks.
 
Jednotný odpis = 1 200 000 / 80 000 = 15
 
Odpis pro daný rok = 15 * počet vyrobených ks v daném roce

Odpisový plán:
 

Účetní a daňové odpisy v praxi

Pokud stanovujeme daňové odpisy například u automobilu, pak nezáleží, kým je automobil používán. Podle zákona o daních z příjmů zařadíme automobil do 2. odpisové skupiny a budeme odpisovat 5 let.
 
Ovšem u účetních odpisů si může každý odpisy určit podle míry používání. Například instalatér si stanoví dobu odpisování na 36 měsíců, kdežto překladatel, který překládá z domova a který tak automobil používá méně často, zvolí dobu odpisování 120 měsíců.
 
Pokud jde o účtování, o daňových odpisech se neúčtuje, avšak účetní odpisy zaúčtujeme na účet 551.
 
Pokud se účetní a daňové odpisy liší, pak se tato skutečnost odrazí na daňovém přiznání daně z příjmů na řádku 50 nebo 150.

Odpisy v daňové evidenci

Přejděme nyní z „klasického“ účetnictví (dříve známého jako podvojné účetnictví) k daňové evidenci. V daňové evidenci se u dlouhodobého hmotného majetku řeší pouze daňové odpisy. Dlouhodobý hmotný majetek je potřeba evidovat na kartách dlouhodobého majetku nebo na inventárních kartách.
 
Souhrn daňových odpisů za zdaňovací období uvádíme rovnou do daňového přiznání. Fyzické osoby, které vedou daňovou evidenci, je zaznamenávají do Přílohy č. 1, do druhé tabulky oddílu E Úpravy podle § 5, § 23 zákona, jako úpravy snižující výsledek hospodaření. Součet položek uvedených v této tabulce se poté uvede na řádek 106 Přílohy č. 1.
 
U fyzických osob, které vedou účetnictví, jsou daňové odpisy součástí výdajů uváděných na řádku 102 Přílohy č. 1 k daňovému přiznání k dani z příjmů fyzických osob a jejich výše se též informativně uvádí na této příloze ve 2. oddílu (doplňující údaje o uplatněných odpisech).

Odpisy při uplatnění výdajů paušálem

Velmi častým jevem v podnikatelské sféře je uplatňování výdajů tzv. „paušálem“. Pokud mezi takové poplatníky patříte, musíte počítat s tím, že v těchto „procentních“ výdajích jsou odpisy již zahrnuty v maximální výši. Není tedy možné si tyto odpisy znovu uplatnit jako položku snižující základ daně.

Odpisy při vedení účetnictví

Vraťme se nyní na chvíli opět k účetnictví. Odpisů pro hmotný majetek se týká nákladový účet 551 – Odpisy dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku, a dále pak souvztažně s účty skupiny 08 – Oprávky k dlouhodobému hmotnému majetku.
 
V praxi vypadá účtování následovně:
 

Praktické je udělat si analytickou evidenci, i když není povinná, a to podle druhu hmotného majetku a aby se nám shodovala 022 – Samostatné movité věci a 082 – oprávky k tomuto majetku.
 
K výpočtu daňového základu potřebujeme zjistit rozdíl mezi účetními a daňovými odpisy. Mohou nastat tři situace:

1. daňové odpisy > účetní odpisy
2. daňové odpisy < účetní odpisy
3. daňové odpisy = účetním odpisům

 
Pokud nastane první případ, musíme daňový základ upravit tak, že ho snížíme o rozdíl mezi účetními a daňovými odpisy.
 
V druhém případě daňový základ navýšíme o rozdíl mezi účetními a daňovými odpisy.
 
Třetí případ se zdá nejjednodušším řešením a mnoho účetních jednotek do svých vnitřních směrnic uvádí, že daňové odpisy se rovnají účetním. Z daňového hlediska je to v pořádku, protože základ daně z příjmů je v souladu se zákonem. Ovšem není to v pořádku z účetního hlediska, protože se narušuje zásada věrného zobrazení, neboť účetnictví neodpovídá skutečnosti.

Situace, které v souvislosti s odpisy dále můžeme řešit

V praxi může v souvislosti s odpisy dojít k různým situacím. Například můžeme řešit přerušení odpisů. Odpis tak nemusíme uplatnit v roce, kdy se nám to nehodí, například z důvodu nízkého zisku. Doba odpisování se nám tím o rok prodlouží. Můžeme též uplatnit u rovnoměrného odpisování pouze část ročního odpisu (nižší odpis) a o tuto neuplatněnou část prodloužíme dobu odpisování.
 
Další situací může být, že dlouhodobý hmotný majetek používáme i pro osobní spotřebu. V tomto případě je možné do výdajů zařadit pouze poměrnou část ročního odpisu, a to podle toho, jakou část využíváme pro podnikání.

Závěrem

Jak jsme si v článku ukázali, při řešení odpisů je v prvé řadě důležité si rozmyslet, zda budeme používat odpisy rovnoměrné či zrychlené a sestavit si přehledný odpisový plán. Pokud vedeme účetnictví, je dobré si udělat i odpisový plán pro účetní odpisy podle skutečnosti. Tyto přehledné soupisy nám pak pomůžou při sestavování přiznání k dani z příjmů.