Podnikající fyzické a právnické osoby mohou poprvé za zdaňovací období, resp. období, za které se podává daňové přiznání, započaté 1. 1. 2014 a později, snížit základ daně z příjmů o nový odpočet na podporu odborného vzdělávání, který tvoří součet dvou dílčích odpočtů:

• „investiční“ – na podporu pořízení majetku sloužícího odbornému vzdělávání a

• „časový“ – na podporu výdajů vynaložených na žáka či studenta při odborném vzdělávání.

 
Základní podmínkou je, že podnikatel uzavře se školou (střední, vyšší odbornou, vysokou) smlouvu o praktickém vyučování, odborné praxi, resp. o vzdělávací činnosti pro obor související s jeho podnikatelskou činností. Pak může stroje, zařízení a další techniku využívanou pro odborné vzdělávání nejen standardně odpisovat, ale daňově uplatnit ještě podruhé formou odpočtu od základu daně ve výši 50 % nebo 110 % vstupní ceny majetku.
 
Druhá složka odpočtu představuje určitý paušál za každou odučenou „žáko-hodinu“ a má dané firmě kompenzovat to, že se její zaměstnanci odborně věnovali mládeži namísto běžné podnikatelské činnosti.
 
Kdo trochu sleduje daňové novely, jistě nebude překvapen jednak tím, že možnost odpočtu není až tak jednoduchá, ale je komplikována řadou podmínek a omezení (např. tím, že odborné vzdělávání je nutno poskytovat tři roky), a jednak že příslušná právní úprava (§ 34f až § 38h zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, dále jen „ZDP“) není jednoznačná.
 
Naštěstí 20. června ve Finančním zpravodaji č. 3/2014 vyšla metodická pomůcka k uplatňování tohoto odpočtu, která některé sporné záležitosti vyřešila. Aktuálně je pak v Parlamentu projednávána dílčí novelizace příliš tvrdého dopadu jiného rozsahu využití majetku pro odborné vzdělávání v dalších dvou letech oproti roku jeho pořízení.
 
Protože odpočet snižuje pouze (kladný) základ daně, a to maximálně na nulu, není možné jej uplatnit v případě daňové ztráty nebo základu daně nižším než odpočet. Pro tyto případy je umožněno odpočet, resp. jeho nevyužitou část uplatnit v dalších letech, ovšem nejpozději ve třetím období následujícím po období jeho vzniku.

Příklad – Méně je někdy více

Paní Jana provozuje kadeřnickou živnost. Místní střední odborná škola má přitom „kadeřnictví“ jako jeden z učebních oborů. Protože podnikatelce nevadí trocha zmatků a starostí se žáky, uzavřela se školou smlouvu o odborné praxi pro dvě žákyně (klidně mohlo jít např. o její dceru). Díky tomu získá paní Jana možnost odpočtu na podporu odborného vzdělávání za rok 2014 například v celkové výši 50 000 Kč.
 
Její základ daně z příjmů – rozdíl příjmů a výdajů z podnikání – přitom bude například 200 000 Kč. A to by si tato poplatnice ještě ráda uplatnila nezdanitelné částky podle § 15 ZDP z titulu zaplacených úroků z úvěru na bydlení 20 000 Kč a příspěvku na penzijní připojištění 10 000 Kč, a rovněž základní slevu na dani na poplatníka 24 840 Kč.
 
U fyzických osob mají při snižování základu daně před odpočty podle § 34 ZDP přednost nezdanitelné částky dle § 15 ZDP, které navíc nelze odložit do dalších let, stejně tak jsou na daný rok vázány slevy na dani.
 
Pokud paní Jana za rok 2014 plně využije jak nezdanitelných částek (30 000 Kč), tak i odpočtu na podporu odborného vzdělávání (50 000 Kč), sníží se její základ daně na 120 000 Kč. Z čehož vychází 15% daň už jen 18 000 Kč, pročež nenávratně bez užitku propadne zbývající část základní slevy na dani ve výši 6 840 Kč.
 
Optimální proto bude, když podnikatelka bude nárokovat plně pouze nezdanitelné částky (30 000 Kč) a z odpočtu na podporu odborného vzdělávání jen částku 4 400 Kč, čímž vykáže vyšší snížený základ daně 165 600 Kč. Z něhož ovšem vychází 15% daň přesně 24 840 Kč, takže bude plně anulována stejnou základní slevou na dani, proto konečná daň za rok 2014 bude opět nulová.
 
V této variantě si bude moci paní Jana navíc uplatnit zbývající část odpočtu na podporu odborného vzdělávání (45 600 Kč) v letech 2015, 2016 nebo 2017.

Investiční složka odpočtu

Tato část odpočtu podporuje nové investice do majetku sloužícího alespoň z 30 % provozní doby odbornému vzdělávání tím, že v období jejich pořízení umožňuje snížit základ daně o 110 %, resp. 50 % vstupní ceny majetku. Pamětníkům se jistě vybaví obdoba s dřívějším tzv. reinvestičním odpočtem ve výši 10 % až 20 % vstupní ceny vybraného majetku, který daňový zákon umožňoval do konce roku 2004.
 
Dobu provozu každého jednotlivého majetku, na který je nárokována investiční složka odpočtu, musí poplatník hodnověrně evidovat a prokazovat v jednotkách hodin v členění na dny provozu. Přičemž se jí rozumí doba, po kterou je majetek využíván k produkčním činnostem firmy nebo k odbornému vzdělávání.
 
Naopak se nezapočítává odstávka z důvodu údržby, diagnostiky nebo oprav majetku, samozřejmě pokud tyto činnosti nejsou šikovně využity právě pro účely odborného vzdělávání. Překvapivě vstřícně se podle zmíněné metodické pomůcky do celkové provozní doby nezapočítávají hlavní prázdniny.
 
Odpočet na podporu pořízení majetku se týká pouze majetku, který byl pořízen úplatně nebo vyroben ve vlastní režii (po 1. 1. 2014), anebo je předmětem smlouvy o finančním leasingu uzavřené po 1. 1. 2014. Tato možnost se netýká majetku, na jehož pořízení byla (byť jen zčásti) poskytnuta podpora z veřejných zdrojů.
 
Současně musí jít o majetek, který je vymezen ve smlouvě se školou a jehož je poplatník (resp. leasingový pronajímatel) prvním vlastníkem. Tento pojem je vykládán jako „první odpisovatel“ ve smyslu § 31 odst. 6 ZDP, tedy jako poplatník, který si jako první pořídil nový majetek, který dosud nebyl užíván k určenému účelu a u předchozího odpisovatele byl zbožím, nebo který majetek pořídil/vyrobil ve vlastní režii.
 
Podpora je omezena na hmotný majetek patřící do 1. až 3. odpisové skupiny (movité věci včetně zvířat, dále třeba skleníky, chmelnice, vinice, ovocné sady) a software (se vstupní cenou přes 60 000 Kč).
 
Protože záměrem odpočtu je podpora a rozvoj dlouhodobé spolupráce škol a firem, je stanoveno tříleté období, po které musí být daný majetek (investice) využíván pro účely odborného vzdělávání, a to minimálně z 30 % doby jeho provozu.
 
Jsou přitom stanovena dvě pásma, je-li majetek využíván pro odborné vzdělávání:

• z více než 50 % doby jeho provozu, odpovídá investiční složka odpočtu 110 % vstupní ceny majetku,

• v rozsahu 30 % až 50 % doby provozu, činí investiční složka odpočtu 50 % vstupní ceny majetku.

 
Kvůli omezení přemrštěných investic a zneužívání této složky daňového odpočtu je stanoven její strop ve vazbě na rozsah výuky uskutečněné v roce pořízení majetku, resp. přenechání předmětu finančního leasingu do užívání. Maximální částka této složky odpočtu činí součin 5 000 Kč a počtu „žáko-hodin“ odborného vzdělávání za celé (zdaňovací) období. Což ale v reálu žádným omezením není, např. už při čtyřech žácích chodících na 7 hodin praxe jen v pátek po 35 týdnů školního vyučování jde totiž o částku téměř 5.000.000 Kč.

Příklad – Investiční složka odpočtu

Pekárna, s.r.o. uzavřela smlouvu se střední školou o praktickém vyučování, pro něž využije čtyři stroje:
 

 
Skutečně není podstatné, po jakou část prvního (zdaňovacího) období byl daný majetek provozován, rozhodující je poměr jeho využívání pro odborné vzdělávání vůči celkové době provozu. Případné spekulace zákon ošetřuje jednak zmíněným stropem odpočtu, jednak tříletým časovým testem dodržení původního rozsahu využití majetku pro odborné vzdělávání.
 
Pokud by v dalších dvou zdaňovacích obdobích majetek nesloužil pro tento účel v původním rozsahu 30 % až 50 %, resp. z více než 50 %, stala by se uplatněná investiční složka odpočtu položkou zvyšující základ daně, jak stanoví § 23 odst. 3 písm. a) bod 18 ZDP, a to v roce porušení podmínek.
 
Paradoxně je takto trestána i situace, kdy původní rozsah využití majetku pro odborné vzdělávání byl mezi 30 % a 50 %, načež v dalších letech bude těmto účelům sloužit z více než 50 %. Nechtěnou nespravedlnost by měla odstranit avizovaná chystaná novela ZDP, případně generální pardon ministra financí.

Časová složka odpočtu

Druhá složka odpočtu představuje podporu výdajů vynaložených na žáka nebo studenta. Její výše se vypočte jako součin 200 Kč a počtu „žáko-hodin“ uskutečněných v příslušném (zdaňovacím) období v rámci odborného vzdělávání. Jedná se o paušální částku, která není podmíněna vynaložením a prokázáním konkrétních výdajů (nákladů), má zkrátka poplatníkovi kompenzovat náklady na odborný dohled a další omezení, která jsou s výskytem žáků a studentů na pracovišti spojena.
 
Text zákona sice hovoří o „počtu hodin“ odborného vzdělávání, ovšem zmíněná metodická pomůcka Ministerstva financí k tomu upřesňuje, že se jimi rozumí počet odučených hodin na pracovišti poplatníka vynásobený počtem žáků, resp. studentů („žáko-hodiny“).
 
Jelikož jde o výklad příznivý pro poplatníky – mající zřejmě charakter „bezpečné“ správní praxe – není rozumné s ním polemizovat. Dodejme, že tato „časová“ složka odpočtu není podmíněna „investiční“ složkou, ale každá z nich žije nezávisle vlastním osudem, takže na daňový odpočet dosáhnou i firmy bez nutnosti investic.

Příklad – Časová složka odpočtu

Pan Novák má živnostenské oprávnění na hostinskou činnost a provozuje pizzerii. Pro stejný obor činnosti připravuje žáky také místní odborná střední škola, a to včetně syna pana Nováka. Podnikatel uzavřel se školou smlouvu o obsahu a rozsahu praktického vyučování a o podmínkách jeho konání. A to v roce 2014 pro dva žáky – syna a jeho kamarádku, v rozsahu dvou dní po 7 hodinách během 35 týdnů školního vyučování.
 
Díky tomu získá živnostník možnost odpočtu od základu daně ve výši:

Dodejme, že příjmy za práci žáků a studentů z praktického vyučování a praktické přípravy jsou osvobozeny od daně z příjmů.