V praxi může nastat situace, kdy se věřitel s dlužníkem dohodne, že mu promine jeho dluh. To bývá praktické zejména v úvěrových vztazích, kdy se věřitel s dlužníkem, který má problémy se splácením, dohodne např. na splátkovém kalendáři s tím, že pokud dlužník bude řádně splácet sjednané dluhové splátky, část úroků z prodlení, které by po něm věřitel také mohl vymáhat, mu promine. Jde tedy o motivaci dlužníka dluh uhradit, neboť věřitel mu „odpustí“ část sankčních úroků, které vznikly v důsledku neplacení dlužníka.
 
Právní úprava prominutí dluhu je obsažena v § 1995 až § 1997 nového občanského zákoníku. Podle těchto ustanovení může věřitel dlužníkovi prominout dluh jakoukoliv formou (tedy ústně), neboť zákon k prominutí dluhu nevyžaduje písemnou formu.
 
Zákon ani nevyžaduje, aby dlužník k prominutí udělil výslovný souhlas – pokud totiž dlužník neprojeví bez zbytečného odkladu (pravděpodobně poté, co se o prominutí dluhu dozvěděl) svůj nesouhlas, a to výslovně nebo plněním dluhu, má se za to, že s prominutím dluhu souhlasí.
 
Dlužník tedy musí na prominutí dluhu „reagovat“, pokud o prominutí dluhu zájem nemá. V praxi nicméně věřitelé jen tak dluhy nepromíjí a situace, kdy by věřitel prominul dluh a informoval o tom dlužníka, jsou spíše teoretické.
 
Nově může věřitel prominout i dluh, který ke dni prominutí ještě neexistuje a vznikne až v budoucnu.

Co se promíjí, záleží na vůli věřitele

Vždy záleží na vůli věřitele (či dohodě věřitele s dlužníkem), co vše věřitel promíjí, zda jen část dluhu, celý dluh apod. Prominutí dluhu má za následek zrušení jen toho dluhu dlužníka, který mu věřitel prominul. Pokud by věřitel prominul dlužníkovi celý dluh, dluh zanikne, a to aniž by byl věřitel uspokojen. Spolu s dluhem zaniká i jeho zajištění.

Příklad 1

Pan Novák dluží společnosti Alfa, s.r.o. na jistině úvěru částku ve výši 500.000 Kč a dále na úrocích z prodlení a smluvní pokutě 50.000 Kč. Alfa, s.r.o. se dohodla s panem Novákem, že pokud jistinu úvěru splatí do 31. 12. 2016, tak mu promine úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 50.000 Kč.
 
Může mu ale prominout např. sankční úroky jen co do výše 20.000 Kč, nebo naopak mu může prominout splacení i části jistiny např. co do výše 100.000 Kč.
 
V praxi rozhodně doporučujeme uzavírat dohodu o prominutí dluhu vždy písemně, ve které si strany dluh, který je předmětem prominutí, specifikují a stanoví např. podmínky prominutí dluhu.

Vrácení kvitance je prominutím dluhu

K prominutí dluhu dojde i v případě, že věřitel vydá dlužníku kvitanci nebo mu vrátí dlužní úpis, aniž dluh splnil. V případě, že věřitel vydá kvitanci nebo pokud vrátí dlužní úpis na celý dluh jednomu ze spoludlužníků, má se za to (jde o vyvratitelnou právní domněnku), že věřitel prominul dluh všem spoludlužníkům.

Prominutí dluhu u více dlužníků

V případě, že věřitel promine dluh jednomu z dlužníků, kteří jsou zavázáni společně a nerozdílně, má prominutí dluhu účinky vůči ostatním spoludlužníkům v rozsahu podílu toho spoludlužníka, který byl ze závazku propuštěn.

Příklad 2

Pan Novotný poskytnul zápůjčku ve výši 50.000 Kč své dceři Janě a jejímu kamarádovi Tomášovi, kteří jsou povinni mu zápůjčku vrátit společně a nerozdílně. Vnitřní podíly mezi Janou a Tomášem jsou takové, že každý dluží 1/2. Pan Novotný se rozhodl, že své dceři dluh promine. Jana tedy již nemá vůči svému otci žádný dluh a Tomáš dluží panu Novotnému částku 25.000 Kč.

Prominutí povinnosti týkající se zajištění dluhu

Prominout je možné i povinnost týkající se zajištění dluhu, např. ručení. Věřitel tedy může ručiteli „prominout“ jeho povinnost zajištění dluhu, čímž dojde k zániku povinnosti ručitele plnit za dlužníka (ledaže s tím vysloví ručitel svůj nesouhlas).
 
Pokud by takto věřitel prominul povinnost jen jednomu ze spoluručitelů, dává zákon spoluručitelům právo uplatnit i ty námitky, které mohl uplatnit spoluručitel, jehož povinnost byla prominuta.
 
Pokud dojde k prominutí „zajišťovací“ povinnosti, nemá takové prominutí žádné účinky vůči hlavnímu dluhu.

Prominutí dluhu z daňového a účetního hlediska

U prominutí dluhu nesmíme zapomenout následně vypořádat daňové a účetní konsekvence. Daňové právo, resp. zákon o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), řeší zvýhodnění dlužníka, ke kterému v souvislosti s prominutím jeho závazku věřitelem dochází. To samé zohledňují i České účetní standardy (dále jen „ČÚS“).

Daňové hledisko u daňové evidence

U podnikatelů (fyzické osoby – OSVČ), kteří nevedou účetnictví, ale „pouze“ daňovou evidenci, upravuje daňové hledisko § 5 odst. 10 písm. a) ZDP, kde je uvedeno, že rozdíl mezi příjmy a výdaji se zvyšuje o výši dluhu. Kromě prominuté daně, poplatku nebo jiného obdobného peněžitého plnění, dluhu ze smluvní pokuty, úroku z prodlení a jiných obdobných sankcí, který zanikl jinak než splněním, započtením, splynutím práva s povinností u jedné osoby, narovnáním, dohodou, kterou se dosavadní dluh nahrazuje dluhem novým stejné hodnoty.
 
Právně zaniklý dluh (v našem případě prominutí dluhu) jednoznačně tedy zvýší základ daně dlužníka (to znamená, že dluh zaniká jinak, než je uvedeno výše = nutnost navýšit základ daně u dlužníka o výši prominutého dluhu věřitelem). Předešlá věta neplatí u prominutí daně na podkladě ustanovení daňového řádu – viz např. § 259.

Daňové hledisko při vedení účetnictví

Účetní jednotky se řídí § 23 odst. 3 písm. a) bod 14 ZDP, kde je stanoveno, že „výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji se zvyšuje o výši dluhu zachyceného v rozvaze, který zanikl jinak než splněním, započtením, splynutím práva s povinností u jedné osoby, dohodou, kterou se dosavadní dluh nahrazuje dluhem novým stejné hodnoty, nebo narovnáním, pokud nebyla podle právních předpisů upravujících účetnictví zaúčtována ve prospěch výnosů nebo se o tuto výši dluhu nezvyšuje výsledek hospodaření podle bodu 10.
 
Toto se nevztahuje na dluh, z jehož titulu vznikl výdaj (náklad), ale je výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, jen pokud byl zaplacen.“
 
Výše uvedený bod 10 upravuje zvýšení výsledku hospodaření o kladný rozdíl mezi vzájemnými pohledávkami zúčastněných a nástupnických obchodních korporací, u nichž dochází k zániku v důsledku přeměny splynutím osoby dlužníka a věřitele, vyloučený v zahajovací rozvaze ve prospěch vlastního kapitálu, a to u nástupnické obchodní korporace v prvním zdaňovacím období, nebo v období, za něž je nástupnická obchodní korporace povinna podat daňové přiznání, přičemž tento rozdíl se stanoví bez vlivu ocenění reálnou hodnotou pro účely přeměny.
 
Tento rozdíl se snižuje o tu část pohledávky zanikající v důsledku splynutí osoby dlužníka a věřitele, která byla u věřitele odepsána do nákladů, které nebyly považovány za daňově uznatelné podle § 24 ZDP. Toto ustanovení se nevztahuje na pohledávky z titulu závazkových pokut, úroků z prodlení, poplatků z prodlení, penále a jiných sankcí ze smluvních vztahů.
 
Výše uvedené ustanovení bylo pod bodem 14 vloženo do ZDP s účinností od 1. 1. 2014 (na podkladě zákona č. 458/2011 Sb.). Zároveň je dobré ještě upozornit na zákonné opatření č. 344/2013 Sb., které důsledněji upravilo znění výše uvedené zákonné citace v části o dohodě, kterou se dosavadní dluh nahrazuje dluhem novým stejné hodnoty.
 
Pokud se tedy věřitel a dlužník smluvně dohodnou, že dosavadní závazek nahradí závazkem novým, který bude nižší než ten původní, pak vzniklý rozdíl bude v uvedeném případě představovat též majetkové zvýhodnění dlužníka.
 
Závěrem tedy shrňme, že dlužník (účetní jednotka – poplatník) musí zvýšit svůj výsledek hospodaření (základ daně) o výši dluhu zaniklého na podkladě prominutí dluhu učiněného věřitelem (a přijatého dlužníkem). Dlužníkovi se tedy zvýší jeho daňová povinnost v důsledku zániku (resp. prominutí) dluhu.
 
Prominutí dluhu představuje pro dlužníka jednoznačně majetkový prospěch.

Účetní hledisko

Případy zániku dluhu prominutím (tj. zánik dluhu bez aplikované protihodnoty) se účtují výsledkově. Zánik závazku účtujeme do výnosů pro zdanění a zánik pohledávky účtujeme zpravidla do daňově neuznatelného nákladu.
 
Podle Českého účetního standardu pro podnikatele č. 019 (upravujícího náklady a výnosy) zmíněnou oblast řeší bod 4.1.3., a to tak, že právně zaniklé dluhy se zaúčtují na příslušný účet ostatních výnosů (s výjimkou například splnění, splynutí, započtení, novace, narovnání, pokud jde o stejné částky, případný rozdíl se zaúčtuje do výnosů).
 
Je-li provedeno zaúčtování dle ČÚS, pak tato účetní operace se promítne do základu daně a další jiné úpravy již není nutno provádět.

Příklad 3

Věřitel, který je účetní jednotkou, se písemnou formou vzdal práva na plnění závazku dlužníkem a předmětný dluh v celé své výši promíjí. Dlužníkovi, který je účetní jednotkou (a souhlasí s prominutím dluhu ve smyslu občanského zákoníku), tím dle ČÚS a ZDP vzniká zdanitelný výnos, který vstupuje do jeho hospodářského výsledku a následně i do základu daně z příjmů.
 
Dlužník účtuje následovně ve vztahu k dodavateli např. takto:
 

Do provozního výnosu zaúčtujeme celý zůstatek původního (prominutého) závazku.

 
Všimněme si, že dlužníkovi prominutý dluh vstoupí do základu daně (zvýší ho) vždy, tedy ať využije alternativu rozvahového účtu (zachycení dluhu v rozvaze dle ZDP), nebo použije výsledkový účet (zaúčtování ve prospěch výnosů dle ČÚS).
 
Podle ČÚS č. 019 bod 3.6.6. se na vrub příslušného účtu účtové skupiny 54 – Jiné provozní náklady účtuje o odpisech pohledávek. Odepsaná pohledávka (při plném či částečném odepsání) se ve jmenovité hodnotě zaúčtuje na podrozvahový účet.
 
Věřitel může účtovat do provozních nákladů (účet nedaňový) např. prostřednictvím souvztažných účtů 546/311.
 
Oblast uplatnění odepsané pohledávky jako daňového nákladu a vytvoření zákonné opravné položky řeší článek Odpis nedobytné pohledávky na Portálu POHODA.