Zahraniční stravné dle zákoníku práce

Podmínky nároku zaměstnance při poskytování zahraničního stravného stanovuje zákoník práce (dále jen „ZP“) v § 170. Toto ustanovení se pro rok 2017 nemění. Ani chystaná novela zákoníku práce, pokud by byla schválena v navrženém znění, by nikterak nezměnila metodiku výpočtu zahraničního stravného (chystané změny pouze na základě požadavků z praxe a v zájmu usnadnění výkladu zákona zpřesňují vyjádření časových pásem pro poskytování zahraničního stravného, oproti současnému stavu se nejedná o žádný věcný posun).
 
Zrekapitulujme si nyní podmínky a metodiku výpočtu zahraničního stravného.
 
Zaměstnanci přísluší při zahraniční pracovní cestě zahraniční stravné v cizí měně za podmínek a ve výši podle zákoníku práce. Pokud zaměstnavatel neurčí jinak, náleží zaměstnanci základní sazba zahraničního stravného dle platné vyhlášky (nyní č. 366/2016 Sb.). Zaměstnavatel však může tuto základní sazbu snížit, a to nejméně na:

• 75 % základní sazby,
• 50 % základní sazby u členů posádek plavidel vnitrozemské plavby.

Takto sníženou základní sazbu musí zaměstnavatel určit před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu.
 
Možnost snížení se však netýká zaměstnavatelů, kteří jsou státem, územním samosprávným celkem, státním fondem, příspěvkovou organizací nebo školskou právnickou osobou zřízenou podle školského zákona (zaměstnavatelé podle § 109 odst. 3 ZP). Zde jsou sazby zahraničního stravného uvedené ve vyhlášce závazné.
 
Naopak podle § 179 ZP je možné jejich navýšení pro vedoucí organizačních složek státu a jejich zástupce a statutární orgány a jejich zástupce, a to až o 15 % základní sazby stravného stanoveného vyhláškou.
 
Výše stravného se určí ze základní sazby sjednané nebo stanovené pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním dni nejvíce času. Zaměstnanci pak přísluší část základní sazby podle délky doby strávené v zahraničí, a to následovně:

• ve výši základní sazby, pokud doba strávená mimo ČR trvá v kalendářním dni déle než 18 hodin,
• ve výši 2/3 základní sazby, pokud doba strávená mimo ČR trvá v kalendářním dni déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin,
• ve výši 1/3 základní sazby, pokud doba strávená mimo ČR trvá v kalendářním dni déle než 1 hodinu a méně než 12 hodin, nebo déle než 5 hodin, pokud vznikl za cestu na území ČR nárok na tuzemské stravné,
• neposkytuje se, pokud doba strávená mimo ČR trvá méně než 1 hodinu.

Doby strávené mimo ČR, které trvají 1 hodinu a déle, se při více zahraničních pracovních cestách v jednom kalendářním dni sčítají pro účely určení zahraničního stravného. Pokud za dobu mimo ČR nevznikne nárok na zahraniční stravné, takto strávená doba se přičte k nároku na poskytnutí tuzemského stravného.

Krácení stravného

Dobou rozhodnou pro vznik práva zaměstnance na náhradu cestovních výdajů v cizí měně je doba přechodu státní hranice ČR, kterou oznámí zaměstnanec zaměstnavateli, nebo v případě letecké dopravy doba odletu z ČR a příletu do ČR.
 
Ke krácení sazby stravného dochází tehdy, je-li zaměstnanci poskytnuto během pracovní cesty v zahraničí bezplatné jídlo. Základní sazba se sníží za každé bezplatné jídlo až o hodnotu:

• 70 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné v třetinové výši základní sazby,
• 35 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve dvoutřetinové výši základní sazby,
• 25 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve výši základní sazby.

Zaměstnavatel může opět určit nebo sjednat nižší hodnotu snížení stravného, avšak pokud tak neučiní před vysláním zaměstnance na zahraniční cestu, bude se postupovat podle výše uvedených nejvyšších hodnot snížení.
 
V případě zaměstnavatele podle § 109 odst. 3 ZP (stát, obce, příspěvkové organizace, školy atd.) je snížení základní sazby u bezplatného jídla dáno uvedenými procenty a nelze tuto hodnotu snižovat. Navíc u těchto zaměstnavatelů nepřísluší zahraniční stravné, pokud jsou zaměstnanci během zahraniční pracovní cesty, která trvá 5 až 12 hodin, poskytnuta dvě bezplatná jídla, anebo u cesty, která trvá 12 až 18 hodin, tři bezplatná jídla. Tento zaměstnavatel však může zaměstnanci poskytnout kapesné do výše 40 % zahraničního stravného poskytnutého podle § 170 odst. 3 a § 179 odst. 1 a 2.
 
Zahraniční stravné nepřísluší:

• po dobu návštěvy člena rodiny,
• po dobu dohodnutého přerušení zahraniční pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance.

V těchto případech končí doba rozhodná pro náhradu ukončením výkonu práce a znovu začíná plynout začátkem výkonu práce, pokud nebylo předem dohodnuto jinak.
 
Další omezení stravného je v případě, kdy je zaměstnanec vyslán na zahraniční cestu do svého bydliště. Takovému zaměstnanci přísluší zahraniční cestovní náhrady pouze:

• za cestu do bydliště a zpět,
• za cesty k výkonu práce a zpět,
• za dobu výkonu práce v tomto místě.

Zaměstnavatel nesmí výše uvedená omezení práva na zahraniční stravné dále rozšiřovat.
 
Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout na zahraniční stravné i částky vyšší, než určuje zákoník práce. V tomto případě jsou však pouze částky do limitů dle zákoníku práce daňově účinnými náklady. Pro zaměstnavatele podle § 109 odst. 3 ZP (stát, obce, příspěvkové organizace, školy atd.) platí, že jiné nebo vyšší cestovní náhrady nesmí zaměstnanci poskytovat.
 
Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci zálohu až do předpokládané výše cestovních náhrad, pokud se se zaměstnancem nedohodne, že záloha nebude poskytnuta. Přičemž při zahraniční pracovní cestě může zaměstnavatel po dohodě se zaměstnancem poskytnout zálohu v cizí měně nebo její část též cestovním šekem nebo zapůjčením platební karty zaměstnavatele.
 
V chystané novele zákoníku práce se počítá s tím, že by zde byla uvedena výslovně další možnost poskytnutí zálohy, a to zasláním na jeden platební účet určený zaměstnancem. Důvodem je to, aby tam, kde je to účelové, zaměstnavatel bez obav této možnosti využil, ač ani současné znění zákona mu tuto možnost nezakazuje.
 
Zaměstnavatel se dále může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí zálohy na zahraniční stravné v české měně nebo v jiné než uvedené ve vyhlášce pro příslušný stát, pokud je k této měně Českou národní bankou vyhlašován kurz.

Změny ve výši zahraničního stravného v roce 2017

V pravidelném termínu od 1. ledna Ministerstvo financí vyhláškou stanovuje výši základních sazeb zahraničního stravného v celých měnových jednotkách příslušné cizí měny, a to na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí, vypracovaného podle podkladů zastupitelských úřadů o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejných stravovacích zařízeních střední kvalitativní třídy a v zařízeních první kvalitativní třídy v rozvojových zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky a s využitím statistických údajů mezinárodních institucí.
 
Pro rok 2017 se jedná o vyhlášku č. 366/2016 Sb., která ve své příloze uvádí základní sazby zahraničního stravného pro rok 2017.
 
Cílem změn v sazbách zahraničního stravného je zajistit zaměstnancům dostatečnou finanční kompenzaci v zemích, do kterých jsou vysláni na pracovní cestu. Ministerstvo zahraničních věcí navrhlo pro rok 2017 úpravu 40 položek, ve všech případech požadovalo zvýšení sazby. Odůvodnilo to zejména tím, že u většiny položek nedošlo již několik let k úpravám.
 
Vzhledem k potřebě úspor Ministerstvo financí tento seznam zredukovalo na 15 položek. Kromě těchto zvýšení je nově uvedena i sazba pro nový stát Jižní Súdán. Změny zasáhly výši zahraničního stravného v následujících státech.
 
Tab.: Změny v zahraničním stravném v roce 2017:
 

Jedná se především o africké státy, za upozornění stojí Finsko, případně Indie. U ostatních států zůstávají sazby ve výši platné pro rok 2016.
 
 
Související články:
Změny v zahraničním stravném v roce 2016
Cestovní náhrady v roce 2017