Ztráta manžela či manželky patří k jedněm z nejtěžších životních situací. Na zabezpečení v případě úmrtí jednoho z manželů myslí zákon o důchodovém pojištění, který stanoví podmínky, za nichž má pozůstalý nárok na vdovský či vdovecký důchod. Avšak tyto tzv. pozůstalostní důchody jsou opředeny mnoha mýty. Česká správa sociálního zabezpečení proto vyvrací ty nejčastější.

1. mýtus: Vdovský nebo vdovecký důchod se přiznává automaticky

Nikoliv. O vdovský či vdovecký důchod je třeba žádat. Žádost sepisuje s pozůstalým manželem či manželkou okresní správa sociálního zabezpečení (v Praze Pražská, v Brně Městská správa sociálního zabezpečení) podle místa jeho trvalého bydliště.
 
K žádosti je třeba předložit především:

• doklad totožnosti žadatele,
• úmrtní list zesnulé osoby a
• oddací list.

Pokud zemřelý/á manžel/ka dosud nepobíral/a vlastní důchod, předkládají se rovněž doklady zesnulé/ho, které jsou zapotřebí k žádosti o starobní nebo invalidní důchod, např. doklad o studiu, vojně, rodné listy dětí, evidenční list od posledního zaměstnavatele aj.

2. mýtus: Získání potřebné doby pojištění se u pozůstalostních důchodů nevyžaduje

Není to pravda. Nevyžaduje se pouze tehdy, když manžel či manželka zemřel/a následkem pracovního úrazu. V ostatních případech nároku na pozůstalostní důchod hraje potřebná doba pojištění zemřelé osoby důležitou roli.
 
Zákon o důchodovém pojištění říká, že vdova nebo vdovec má nárok na vdovský nebo vdovecký důchod po manželovi nebo manželce, který/á pobíral/a starobní nebo invalidní důchod, nebo pokud ještě nebyl/a příjemcem důchodu, splnil/a ke dni úmrtí podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na důchod (invalidní nebo starobní).
 
V praxi např. může dojít k situaci, že pozůstalostní důchod nebude náležet po manželovi, který byl dlouhodobě nezaměstnaný a nezískal potřebnou dobu pojištění.

3. mýtus: Manželé museli mít společné bydliště, jinak na pozůstalostní důchod není nárok

Společné bydliště manželů není podmínkou pro přiznání vdovského či vdoveckého důchodu. Podstatné je trvání manželství k datu úmrtí manžela či manželky.

4. mýtus: Vdovský či vdovecký důchod náleží natrvalo

Vdovský nebo vdovecký důchod náleží standardně po dobu jednoho roku od smrti manžela nebo manželky. Po uplynutí této doby náleží výplata pozůstalostního důchodu jen v přesně vymezených případech.

Podmínky splňuje tehdy, pokud se pozůstalý/á manžel/ka stará o nezaopatřené dítě, nebo pečuje o dítě, příp. o svého rodiče nebo o rodiče zemřelého manžela/ky (tchána, tchyni), kteří jsou závislí na jeho/její pomoci ve stupni II, III nebo IV; pokud je sám/sama invalidní ve třetím stupni, nebo pokud dosáhl/a zákonem stanoveného věku.

Důchod pak vdova/vdovec pobírá, dokud splňuje stanovené podmínky.

5. mýtus: Vdovský a vdovecký důchod náleží ve stejné výši jako přiznaný důchod, který pobírala zesnulá osoba

Nikoliv. Stejně jako se starobní a invalidní důchod skládá ze dvou částí (procentní a základní výměry), je tomu tak i v případě vdovského nebo vdoveckého důchodu. Výše procentní výměry vdovského nebo vdoveckého důchodu podle zákona činí 50 % procentní výměry důchodu, který pobírala (nebo by pobírala) zesnulá osoba k datu úmrtí. Základní výměra vdovského a vdoveckého důchodu je stejná jako u ostatních druhů důchodů.

Příklad

Paní Jarmila, která ovdověla, pracuje, nepobírá žádný důchod. Její zemřelý manžel pobíral starobní důchod, který k datu úmrtí činil 14 640 Kč měsíčně, z toho 12 200 Kč činila procentní výměra a 2 440 Kč základní výměra. Paní Jarmile tedy bude náležet procentní výměra vdovského důchodu ve výši 6 100 Kč (50 % z 12 200 Kč). Vdovský důchod paní Jarmily bude včetně základní výměry 2 440 Kč činit celkem 8 540 Kč měsíčně.

6. mýtus: I družce či druhovi a registrovaným partnerům může být přiznán vdovský či vdovecký důchod

Po druhovi/družce ani po registrovaném partnerovi nebo partnerce vdovský nebo vdovecký důchod nenáleží. A to ani v případě jejich dlouhodobého soužití a společné výchovy dětí. Pozůstalostní důchod nenáleží ani po rozvedeném manželovi nebo manželce.

7. mýtus: Po zániku nároku na pozůstalostní důchod už nikdy nemůže dojít k jeho obnově

K obnovení vdovského či vdoveckého důchodu může dojít, pokud splnění některé ze zákonných podmínek (viz v bodě 4.) nastane do dvou let po předchozím zániku nároku na vdovský či vdovecký důchod. K případné obnově výplaty však nedochází automaticky, ale vždy na základě žádosti podané na místně příslušné okresní správě sociálního zabezpečení.

Příklad

Paní Marta ve věku 40 let ovdoví, pobírá vdovský důchod jeden rok. Nárok na výplatu vdovského důchodu zanikl, neboť paní Marta dále nesplňuje žádnou z podmínek pro nárok na tento důchod. Za rok a půl po tom, co jí byla výplata vdovského důchodu ukončena, začne pečovat o svého otce, který byl uznán závislým na pomoci druhé osoby ve III. stupni závislosti.
 
Protože tím ve dvouleté lhůtě splnila jednu ze stanovených podmínek, výplata vdovského důchodu jí bude na základě žádosti obnovena a bude náležet po dobu, po kterou bude trvat její péče o otce.

8. mýtus: Po novém sňatku vdovský či vdovecký důchod ještě několik měsíců náleží

Nenáleží. Dnem uzavření nového manželství nárok na vdovský či vdovecký důchod zanikne. Tuto skutečnost jsou vdovec či vdova povinni do 8 dnů nahlásit České správě sociálního zabezpečení. Pokud tak neučiní, dopouští se podvodu a neoprávněného čerpání dávky. V případě, že osoba po uzavření nového sňatku znovu ovdoví, může jí vzniknout nárok na vdovský důchod po druhém manželovi či manželce.

9. mýtus: Příjemce vdovského/vdoveckého důchodu smí pracovat pouze na částečný úvazek

Pobírání vdovského nebo vdoveckého důchodu nijak neomezuje druh výdělečné činnosti vdovy nebo vdovce ani výši jejich příjmu.

10. mýtus: Nárok na vdovský/vdovecký důchod vznikne, jen pokud manželství trvalo určitou dobu

Ne, tuto podmínku zákon nestanovuje. Rozhodující je, že manželství existovalo k datu úmrtí manžela či manželky, nezáleží však na tom, jak dlouho manželský svazek trval.

11. mýtus: Ten, kdo již pobírá vlastní starobní důchod a ovdoví, bere pak důchody dva

S názorem, že pozůstalé manželce nebo manželovi bude vyplácen důchod ve stejné výši, jako pobírala zesnulá osoba, se pracovníci okresní správy sociálního zabezpečení setkávají poměrně často. To je ale mezi lidmi rozšířený omyl. Pokud člověk v době, kdy ovdoví, již pobírá vlastní starobní nebo invalidní důchod, dojde k tzv. souběhu důchodů.
 
V těchto případech náleží v plné výši vyšší důchod. Z nižšího důchodu náleží polovina procentní výměry. Postupuje se tak, že se porovná výše důchodu, který vdova/vdovec pobírá, a již vyměřený vdovský/vdovecký důchod, který činí 50 % procentní výměry důchodu zemřelého. Nižší z důchodů pak náleží z jedné poloviny, vyšší zůstává beze změny. Základní výměra náleží pouze jednou.

Příklad výpočtu vdovského důchodu při tzv. souběhu důchodů

Paní Alena pobírá starobní důchod 10 440 Kč. Procentní výměra jejího důchodu činí 8 000 Kč, základní výměra 2 440 Kč (8 000 + 2 440). Paní Alena ovdoví. Její zemřelý manžel pobíral starobní důchod ve výši 12 540 Kč (10 100 + 2 440). Paní Alena má nárok na vdovský důchod – dojde k tzv. souběhu důchodů. Neznamená to ovšem, že paní Alena začne pobírat ke svému důchodu plný starobní důchod svého zesnulého manžela. Souběh nikdy neznamená součet důchodů.
 
Ze starobního důchodu manžela se vypočte důchod vdovský (činí 50 % z procentní výměry, což je 50 % z 10 100 Kč), tedy 5 050 Kč. Při souběhu starobního důchodu paní Aleny a vdovského po manželovi se dále porovnávají procentní výměry obou důchodů. Přitom vyšší procentní výměra důchodu bude paní Aleně náležet v plné výši (je to 8 000 Kč) a z nižší procentní výměry vdovského důchodu (5 050 Kč) polovina, tedy 2 525 Kč. Základní výměra důchodů náleží vždy pouze jednou.
 
Paní Alena tak bude pobírat dohromady částku 12 965 Kč (8 000 + 2 440 + 2 525).
 
 
Související články:
Mýty o starobních důchodech
Mýty o invalidních důchodech