1. mýtus: Nárok na invalidní důchod je závislý pouze na zdravotním stavu

Nejenom. Zdravotní stav, resp. uznaná invalidita, je jen jednou z podmínek pro to, aby mohl být přiznán invalidní důchod. Další zákonnou podmínkou je získání potřebné doby důchodového pojištění (může být získána i po částech v průběhu stanoveného období). Získání potřebné doby pojištění se nevyžaduje pouze v případě, kdy invalidita vznikla následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.
 
Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod je závislá na věku žadatele:

• u lidí ve věku nad 28 let činí potřebná doba pojištění pět let a zjišťuje se z posledních deseti roků před vznikem invalidity,
• u osob starších 38 let dále platí, že nesplní-li podmínku pěti let pojištění v posledních deseti letech před vznikem invalidity, podmínka potřebné doby pojištění se považuje za splněnou, pokud v posledních 20 letech před vznikem invalidity získaly deset let pojištění,
• u osob ve věku do 28 let je potřebná doba pojištění kratší (konkrétně u osoby do 20 let činí méně než jeden rok, u osoby od 20 let do 22 let alespoň jeden rok, u osoby od 22 let do 24 let alespoň dva roky, u osoby od 24 let do 26 let alespoň tři roky a u osoby od 26 let do 28 let alespoň čtyři roky).

2. mýtus: Invalidní důchod náleží doživotně

Nikoliv. Přiznání invalidního důchodu (jakéhokoliv stupně) nemusí být trvalé, protože závisí na vývoji zdravotního stavu, který zpravidla není neměnný.

3. mýtus: Ten, kdo pobírá invalidní důchod, nesmí pracovat

Není pravda. Předpisy o důchodovém pojištění neobsahují žádné ustanovení, které by omezovalo výdělkové možnosti poživatelů invalidních důchodů. U osob, kterým byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního a druhého stupně, právní úprava dokonce počítá s tím, že svůj zbývající pracovní potenciál využijí a budou vykonávat výdělečnou činnost, kterou jim jejich zdravotní stav umožní.
 
Invalidita je definována jako pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %, který nastal z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle míry poklesu pracovní schopnosti jsou pak rozlišovány tři stupně invalidity. Pokles o 35 % až 49 % znamená invaliditu prvního stupně, o 50 % až o 69 % invaliditu druhého stupně a nejméně o 70 % invaliditu třetího stupně.

4. mýtus: Doba, po kterou se pobírá invalidní důchod, se započítává do důchodu

Není přesné. Pro nárok i výši starobního důchodu se započítává pouze doba pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně (před 1. 1. 2010 plného invalidního důchodu).
 
Pokud osoba při pobírání invalidního důchodu pro invaliditu prvního nebo druhého stupně není výdělečně činná, resp. nevykonává činnost zakládající účast na pojištění, samotné období pobírání těchto typů důchodů se jí nezapočítá do doby důchodového pojištění pro nárok na starobní důchod. Tato situace může negativně ovlivnit výši budoucího starobního důchodu a dokonce způsobit, že nárok na něj nevznikne, protože nebude získána potřebná doba důchodového pojištění.

5. mýtus: Částka invalidního důchodu je pevně stanovena, nevypočítává se

Nikoliv. Invalidní důchod se (stejně jako ostatní druhy důchodů) skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra je stejná (bez ohledu na stupeň invalidity) a v letošním roce činí 2 440 Kč. Procentní výměra invalidního důchodu je individuální a závisí na délce doby pojištění, příjmech dosahovaných před vznikem invalidity a na uznaném stupni invalidity.
 
Do doby pojištění pro nárok i výši invalidního důchodu se započítávají rovněž tzv. náhradní doby pojištění, jako např. doba péče o dítě do 4 let věku nebo doba evidence na úřadu práce. K době pojištění získané do vzniku invalidity se navíc přičítá i tzv. dopočtená doba. Zjednodušeně řečeno jde o dobu od vzniku nároku na invalidní důchod do dosažení standardního důchodového věku, kterou by hypoteticky mohli lidé získat, pokud by se nestali invalidními.
 
Dojde-li v důsledku vývoje zdravotního stavu (zhoršení či zlepšení) u příjemce invalidního důchodu ke změně stupně invalidity, mění se částka důchodu tak, že se procentní výměra vypláceného důchodu vynásobí stanoveným koeficientem, který je přesně určen zákonem o důchodovém pojištění (základní výměra důchodu zůstává beze změny).

Příklad

Panu Honzovi byl po vážném úrazu přiznán plný invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Jeho výše byla vypočítána z výpočtového základu (stanoveného z jeho příjmů před vznikem invalidity) za 42 let doby pojištění (doba získaná do vzniku invalidity + doba dopočtená). Po dvou letech se pan Honza podrobil kontrole zdravotního stavu a podle posudku posudkového lékaře okresní správy sociálního zabezpečení se již nejedná o invaliditu třetího stupně, ale o invaliditu druhého stupně.
 
Výše vypláceného invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně činila ke dni změny stupně invalidity 10 500 Kč (procentní výměra 8 060 + základní výměra 2 440). Nová výše procentní výměry invalidního důchodu se stanoví tak, že se procentní výměra 8 060 Kč vynásobí koeficientem „0,5“, který je stanovený pro změnu z III. na II. stupeň. Invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně bude panu Honzovi náležet ve výši 6 470 Kč (procentní výměra 4 030 (8 060 × 0,5) + základní výměra 2 440).

6. mýtus: Když invalidní důchodce pracuje a onemocní, nemá nárok na nemocenské

Omyl. U příjemců invalidního důchodu pro invaliditu prvního a druhého stupně, kteří pracují a jsou účastni nemocenského pojištění, činí doba pro poskytování nemocenského (tzv. podpůrčí doba) nejdéle 380 kalendářních dnů ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti. To znamená, že je stejně dlouhá jako u jiných zaměstnanců.
 
Poživatelé invalidních důchodů pro invaliditu třetího stupně, kteří jsou při pobírání důchodu zaměstnáni a účastni nemocenského pojištění, mají však podle zákona o nemocenském pojištění podpůrčí dobu pro výplatu nemocenského zkrácenou. Nemocenské se jim vyplácí nejvýše po dobu 70 kalendářních dnů v rámci jednoho kalendářního roku, a to i pokud v tomto roce měli pracovních neschopností více. Současně také platí, že se jim nemocenské vyplácí nejdéle do dne skončení zaměstnání.

Nemocenské vyplácí příslušná okresní správa sociálního zabezpečení, a to od 15. dne trvání dočasné pracovní neschopnosti. Během prvních dvou týdnů pracovní neschopnosti poskytuje zaměstnavatel náhradu mzdy.

7. mýtus: Příjemce invalidního důchodu musí každý rok absolvovat kontrolu zdravotního stavu

Neplatí vždy. Zdravotní stav však zpravidla není neměnný a v průběhu času může docházet k jeho zlepšení nebo naopak zhoršení. Z tohoto důvodu posudkový lékař při stanovení invalidity určí také termín kontrolní lékařské prohlídky. Provádí se obvykle v intervalu jednoho roku až tří let na základě závažnosti zdravotního stavu. Podle výsledku kontrolní lékařské prohlídky může dojít ke změně invalidity na nižší nebo vyšší stupeň, nebo může být zjištěno, že pokles pracovní schopnosti již neodpovídá invaliditě.
 
To, zda bude či nebude zapotřebí kontroly zdravotního stavu, případně v jakém časovém odstupu, stanoví v každém konkrétním případě posudkový lékař s ohledem na to, zda a kdy se dá předpokládat významné zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu, adaptace na zdravotní postižení, změny v oblasti kvalifikačního potenciálu, využití zachované pracovní schopnosti apod.
 
Kontrolní lékařská prohlídka se tedy provádí v termínu určeném při předchozím posouzení zdravotního stavu okresní správou sociálního zabezpečení. Může však být provedena i mimořádně. Příjemce invalidního důchodu je povinen se kontrole zdravotního stavu na výzvu podrobit.

8. mýtus: Invalidní důchod může být plný nebo částečný

Toto již neplatí. Od 1. 1. 2010 plný invalidní důchod a částečný invalidní důchod už nepatří mezi druhy důchodů uvedené v zákoně o důchodovém pojištění. Namísto těchto dvou dávek byla zavedena dávka pouze jedna, a to invalidní důchod. V závislosti na zjištěném stupni invalidity se invalidní důchod rozlišuje na invalidní důchod pro invaliditu prvního, druhého a třetího stupně. Rozdíl mezi jednotlivými stupni invalidity spočívá v míře poklesu pracovní schopnosti.
 
Důchody částečné invalidní a plné invalidní přiznané v období do 31. 12. 2009 se ze zákona změnily (transformovaly) na invalidní důchody prvního, druhého a třetího stupně.
 
Tab.: Průměrná výše sólo vypláceného důchodu k 31. 12. 2015:
 

Další praktické informace týkající se postupu a průběhu řízení při žádosti o invalidní důchod můžete získat například v letáku České správy sociálního zabezpečení Kdy a jak žádat o invalidní důchod.

Související články:
Mýty o starobních důchodech
Mýty o vdovských a vdoveckých důchodech