Firemní auto k soukromému použití zaměstnancem bývá poměrně častý zaměstnanecký benefit. Dopady tohoto benefitu z pohledu zaměstnance rozebírá článek Firemní auto z pohledu zaměstnance. Nyní se podíváme na auto používané soukromě zaměstnancem z pohledu zaměstnavatele.

DPH na vstupu u pohonných hmot a dalších nákladů

U firemních vozidel používaných k soukromým účelům zaměstnanci nelze uplatňovat DPH u pohonných hmot (dále jen „PHM“) a dalších nákladů souvisejících s provozem auta v plné výši. To platí pro DPH z veškerých vstupů – PHM, opravy atd.
 
DPH se uplatňuje dle § 75 zákona o DPH v poměrné výši. Toto je možné vyřešit dvěma způsoby:

1. Uplatnit krácený odpočet podle poměru soukromých a firemních kilometrů. Přímo při účtování daňového dokladu se uplatní pouze poměrná část DPH. Neuplatněná DPH se zaúčtuje jako náklad.
2. Na soukromě spotřebované PHM a další náklady vystavit doklad o použití dle § 32 zákona o DPH a tímto dokladem odvést DPH za dodání zboží nebo poskytnutí služby. Doklad o použití je zvláštní druh daňového dokladu, který vystavuje účetní jednotka většinou v rámci agendy interních dokladů a slouží pro odvod DPH ve zvláštních případech. Nedoručuje se protistraně.

 
Poměrový koeficient je možné stanovit kvalifikovaným odhadem. Pokud se odhad za celý rok liší od skutečnosti více než o 10 procentních bodů, je potřeba v posledním přiznání (za prosinec nebo za 4. čtvrtletí) provést vyrovnání poměrového koeficientu. Oprava se provádí na ř. 45 daňového přiznání.
 
Pokud by PHM za soukromé cesty zaměstnanec zaměstnavateli hradil, může si zaměstnavatel uplatnit DPH z pohonných hmot v plné výši. Z daně z přidané hodnoty hrazené zaměstnancem zaměstnavatel odvádí DPH na výstupu.

DPH na vstupu při pořízení auta

Při pořízení automobilu, který bude používán i pro soukromé účely, je třeba krátit nárok na odpočet poměrovým koeficientem dle § 75 zákona o DPH. V tomto případě není možné uplatnit postup popsaný výše pod bodem 2 – odvést DPH dokladem o použití.
 
I v tomto případě lze poměrový koeficient stanovit kvalifikovaným odhadem a provést vyrovnání v posledním zdaňovacím období roku.
 
DPH, kterou nebylo možné uplatnit při pořízení auta, vstupuje do ceny dlouhodobého majetku.
 
Následujících 5 let počínaje rokem uplatnění odpočtu je třeba sledovat, zda nedošlo ke změně v rozsahu použití k soukromým účelům oproti původnímu rozsahu (zda nedojde ke změně poměrového koeficientu o více než 10 procentních bodů). Pokud dojde k rozdílu, je třeba provést v posledním zdaňovacím období úpravu odpočtu dle § 78 a § 78a zákona o DPH. Tato úprava odpočtu se promítne do ř. 60.
 
Způsoby výpočtu poměrového koeficientu a úprav uplatněného odpočtu jsou blíže popsány v článku Odpočet DPH v poměrné výši. 

Náklady na provoz auta – daň z příjmů

Náklady související s provozem auta (např. opravy, odpisy, pojištění) se jako daňový náklad zaměstnavatele uplatňují v plné výši. Nedochází k jejich krácení.
 
Viz bod 27 k § 24 odst. 2 Pokynu GFŘ č. D-6: „Při využívání motorového vozidla, které je zahrnuto v obchodním majetku poplatníka nebo v pronájmu, jak pro služební, tak i pro soukromé účely zaměstnanců a u kterého tudíž ani nemůže být uplatněn paušální výdaj na dopravu, se neuplatňuje režim poměrné výše nákladů (daňových výdajů), např. podle § 28 odst. 6 zákona, neboť tento režim není uplatňován ani pro poměrnou výši pořizovací ceny motorového vozidla zahrnované podle § 6 odst. 6 zákona do základu daně zaměstnance (společníka), která rovněž není závislá na skutečném fyzickém opotřebení, resp. na počtu ujetých kilometrů. Přitom výdaje (náklady) za pohonné hmoty jsou daňovým výdajem pouze při použití vozidla pro služební účely.“

Náklady na pohonné hmoty – daň z příjmů

Náklady na PHM spotřebované zaměstnancem pro soukromé cesty jsou u zaměstnavatele nedaňovým nákladem. Viz výše citovaný Pokyn D-6.

Paušální výdaje na dopravu, kniha jízd

Na vozidlo, které bylo přenecháno zaměstnanci k soukromému použití, nelze uplatnit paušální výdaje na dopravu dle § 24 odst. 2 písm. zt) zákona o daních z příjmů: „Paušální výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem, pokud nebyl uplatněn výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem podle písmene k) tohoto odstavce (…), za období, za které se podává daňové přiznání, ve kterém poplatník využíval příslušné silniční motorové vozidlo k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů a současně toto silniční motorové vozidlo nepřenechal ani po část příslušného kalendářního měsíce k užívání jiné osobě. Za přenechání silničního motorového vozidla k užívání jiné osobě se nepovažuje uskutečnění pracovní cesty silničním motorovým vozidlem spolupracující osobou nebo zaměstnancem, který silniční motorové vozidlo nevyužívá i pro soukromé účely.“
 
Pokud má tedy zaměstnanec možnost používat vozidlo k soukromým účelům, je nezbytné vést knihu jízd na toto vozidlo. A na základě vedené knihy jízd uplatňovat daňové náklady.
 
Kniha jízd bude také podkladem pro stanovení poměru soukromých a služebních kilometrů.

Pronájem auta zaměstnanci z pohledu DPH

Výše popsané principy platí v případě poskytování auta zaměstnanci k soukromým cestám zaměstnavatelem bezplatně. Jako zaměstnanecký benefit. Zaměstnavatel však může auto poskytovat zaměstnanci k soukromým cestám též úplatně. Pronajímat mu ho.
 
Pronájem auta zaměstnanci k soukromým cestám bude uskutečněné zdanitelné plnění zaměstnavatele. Odvádí tedy DPH z přijaté úplaty, a to včetně úplaty za zaměstnancem hrazené spotřebované PHM.
 
Jelikož vozidlo v tomto případě slouží výhradně k ekonomické činnosti zaměstnavatele – buď k vlastní činnosti, nebo k placenému pronájmu, není důvod k používání poměrového koeficientu u DPH na vstupu.
 
Z pohledu DPH není nutné u pronájmu auta zaměstnanci respektovat cenu obvyklou. Zaměstnanci lze auto pronajmout i za cenu nižší než je obvyklá. DPH se bude odvádět vždy ze skutečné výše úplaty. Ustanovení o ceně obvyklé v § 36a zákona o DPH se nevztahuje na zaměstnance – nepatří mezi osoby vyjmenované v odst. 3.

Pronájem auta zaměstnanci z pohledu daně z příjmů

Z pohledu daně z příjmů půjde o zdanitelný příjem, resp. výnos. U podvojného účetnictví půjde o výnos období, se kterým věcně a časově souvisí bez ohledu na to, kdy a zda došlo k úhradě.
 
U zaměstnance nebude důvod k aplikaci § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů (zvýšení o 1 %) – auto není poskytováno bezplatně.

Na rozdíl od DPH u daně z příjmů však bude platit ustanovení o ceně obvyklé.
 
Pro zaměstnance bude rozdíl mezi skutečně placenou cenou za pronájem auta a cenou obvyklou nepeněžním příjmem dle § 6 odst. 3 zákona o daních z příjmů: „Příjmem se rozumí rovněž částka, o kterou je úhrada zaměstnance zaměstnavateli za poskytnuté plnění nižší, než je cena určená podle zákona upravujícího oceňování majetku nebo cena, kterou účtuje jiným osobám.”
 
Z tohoto rozdílu bude tedy zaměstnanec platit daň z příjmů a bude vstupovat do výpočtu sociálního a zdravotního pojištění.
 
 
Související článek:
Firemní auto z pohledu zaměstnance

Článek byl připravený ve spolupráci s Účetnictvím bez starostí.