Využíváme cookies pro zajištění snadnějšího použití našich webových stránek. Pokračováním v prohlížení webu předpokládáme, že s tím souhlasíte. Rozumím Více informací

Jak správně uzavřít smlouvu – 2. díl (aneb jakou by měla mít smlouva strukturu a náležitosti)


JUDr. Vladimíra Knoblochová
7. 2. 2009
Vytisknout článek Odeslat článek mailem Diskuse k článku

Aby vůbec mohla vzniknout jakákoliv smlouva, musí být splněny určité náležitosti.

Foto: Fotolia.eu

 

Aby vůbec mohla vzniknout jakákoliv smlouva, musí být splněny určité náležitosti. Ponechme stranou skutečnost, že smlouvu musí uzavřít osoba, která je k tomu způsobilá, která jedná svobodně a vážně a není při uzavírání smlouvy v omylu, plnění smlouvy musí být v souladu se zákonem a nesmí ani zákon obcházet apod. Čím je ale třeba zabývat se podrobněji, je otázka obsahu smlouvy. Tedy co musí, mělo by být a může být ve smlouvě obsaženo.


 

Při určení náležitostí, které by měla uzavíraná smlouva mít, je třeba rozlišovat, zda je uzavírána smlouva pojmenovaná (tedy taková, kterou jako smluvní typ upravuje obchodní nebo občanský zákoník) nebo smlouva nepojmenovaná.

Při uzavírání pojmenovaných smluv totiž obchodní zákoník vyžaduje, aby taková smlouva vždy obsahovala tzv. podstatné náležitosti. Jde o ujednání, která danou smlouvu charakterizují a zároveň dostatečně identifikují uzavíranou smlouvu od jiných typů smluv.

Pokud by smlouva podstatné náležitosti neobsahovala, pak nebude uzavřena, případně bude neplatná. Co je považováno za podstatné náležitosti smlouvy je vždy upraveno v zákoně a to zpravidla v úvodním paragrafu nazvaném „základní ustanovení“.

Příklad:

Jako příklad si uvedeme kupní smlouvu podle obchodního zákoníku. V § 409 obchodního zákoníku nazvaném „Základní ustanovení“ jsou uvedeny podstatné náležitosti, které musí kupní smlouva vždy obsahovat (a bez nichž by kupní smlouva nebyla uzavřena). Podle tohoto ustanovení musí smlouva vždy obsahovat:

  • určení zboží, které je předmětem smlouvy,
  • závazek prodávajícího zboží dodat kupujícímu a převést vlastnické právo ke zboží na kupujícího,
  • závazek kupujícího zaplatit kupní cenu, a to cenu určenou ve smlouvě nebo cenu obvyklou.

Nelze samozřejmě opomínat skutečnost, že nezbytnou náležitostí smlouvy je i řádná identifikace smluvních stran, a to v souladu s § 13a obchodního zákoníku. Ve smlouvě by smluvní strany tedy měly být označeny nejen svou firmou, jménem či názvem a sídlem či místem podnikání, ale také identifikačním číslem, údajem o zápisu v obchodním rejstříku včetně spisové značky nebo o zápisu v jiné evidenci, v níž jsou zapsáni, jde-li o podnikatele nezapsané v obchodním rejstříku.

Ostatní náležitosti smlouvy jsou náležitostmi nepovinnými. Smlouva je obsahovat může, ale nemusí. To ale neznamená, že tyto nepovinné náležitosti jsou nepodstatné; často je tomu právě naopak a tyto nepovinné části jsou svým významem pro smluvní strany rozhodující. Jejich absence ve smlouvě nicméně nemá za následek neplatnost smlouvy.

U kupní smlouvy může jít např. o místo, způsob a dobu dodání zboží, sjednání smluvních pokut, apod. V případě, že tyto náležitosti ve smlouvě upraveny nebudou, pak se buď použijí tzv. dispozitivní ustanovení zákona a nebo v případech, kdy ani zákon danou otázku neupravuje, se má za to, že v této věci může daná smluvní strana jednat podle svého.

V případě uzavírání nepojmenované smlouvy nejsou vymezeny žádné podstatné náležitosti, které by taková smlouva musela obsahovat. Obchodní zákoník pouze stanoví, že k uzavření takové smlouvy je třeba, aby si strany dostatečně určily předmět svých závazků. Tyto nepojmenované smlouvy se pak řídí především svým obsahem a obecnou právní úpravou obsaženou v obchodním zákoníku.

Ráda bych zdůraznila, že není významné, jak strany smlouvu nazvou, smlouva dokonce ani nijak nazvána být nemusí nebo může být označena třeba pouze jako „smlouva“. Vždy bude třeba při určení o jaký smluvní typ půjde posoudit její obsah. Správné označení smlouvy nicméně napomáhá lepší orientaci v příslušné právní úpravě.

Forma smlouvy

Smlouva může být zásadně uzavřena jak ústně, tak písemně nebo dokonce i konkludentně (tedy mlčky). Pro obchodní smlouvy není obecně stanovena písemná forma, tedy záleží zpravidla na smluvních stranách, v jaké formě si smlouvu uzavřou. Lze samozřejmě doporučit zejména u větších obchodních případů uzavírání smluv v písemné formě, neboť v případě sporu mezi smluvními stranami mají smluvní strany mnohem lepší důkazní pozici.

Kdy musí mít smlouva písemnou formu

V souladu s ustanovením § 272 vyžaduje smlouva ke své platnosti písemnou formu:

  • v případech stanovených v obchodním nebo rovněž v občanském zákoníku (např. pro smlouvu o smlouvě budoucí, smlouvu o prodeji podniku, licenční smlouvu, smlouvu o prodeji nemovitosti),
  • pokud alespoň jedna strana při jednání o uzavření smlouvy projeví vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě,
  • pokud obsahuje písemně uzavřená smlouva ustanovení, že může být měněna nebo zrušena pouze dohodou stran v písemné formě, pak může být měněna nebo zrušena pouze písemně.

Pokud by smlouva nebyla uzavřena ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, pak by byla neplatná. Zpravidla pro uzavření smlouvy v písemné formě stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí – typickým příkladem je odeslání objednávky určitého zboží a její písemné potvrzení formou dopisu. V takovém případě smlouva byla uzavřena v písemné formě.

V určitých případech zákon stanoví z tohoto pravidla výjimku a vyžaduje, aby projevy vůle smluvních stran byly na jedné listině. Jde zejména o uzavření smlouvy o převodu nemovitostí. Podpisy na takové smlouvě musí být dokonce úředně ověřeny. V některých případech právní předpisy dokonce předepisují, aby smlouva byla uzavřena ve formě notářského zápisu. Jde o např. o uzavření smlouvy o fúzi, nebo společenskou smlouvu či zakladatelskou listinu akciové společnosti.

Podpis smlouvy

V případech, kdy je vyžadována smlouva v písemné formě, musí být taková smlouva, aby byla platná, podepsána jednající osobou, případně osobou, která k tomu byla řádně zmocněna. Pokud by smlouva byla uzavírána elektronicky, je třeba ji podepsat zaručeným elektronickým podpisem. Smlouva by měla být správně podepsána tak, že se nejprve uvede firma společnosti (to se týká osob zapsaných v obchodním rejstříku), a k firmě připojí jednající osoba svůj podpis.

Neuvedení firmy u podpisu jednající osoby ale nezpůsobuje neplatnost právního úkonu. Toto ustanovení se v praxi často nedodržuje a lze se setkat v mnoha případech s tím, že osoby jednající jménem společnosti se podepisují na smlouvě vlastním jménem, nikoliv jménem společnosti. Takový postup není správný a je třeba doporučit, aby (i přes to, že to nezpůsobuje neplatnost smlouvy) bylo dodržováno výše citované ustanovení.

Příklad:

Správný postup podepsání písemného právního úkonu např. jednatelem společnosti s ručením omezeným je následující:

Alfa, s.r.o.
Ing. Tomáš Vorel (podpis)
jednatel

Nesprávný postup je, pokud je smlouva podepsána pouze Ing. František Novák, jednatel.

V následujícím díle se zaměříme na nejčastější způsoby zajištění smluvních závazků a jejich náležitosti.


Pro snadnější orientaci v právních předpisech z oblastí daňového, obchodního, občanského a pracovního práva doporučujeme WINLEX. Součástí produktu jsou pravidelné aktualizace a novelizace.

Vytisknout článek Odeslat článek mailem

Diskuse k článku

Zatím žádný komentář.

Přidat nový příspěvek do diskuse

Přihlásit k odběru

img_cancelvykricnik



 
 
Security code 
 

Užitečné informace




Firmy v Pohodě
 
MEDIA MARKET s.r.o.
Překladatelská agentura s historií od roku 1991.
www.mem.cz

Snakesub, s.r.o.
Prodej potápěčských, šnorchlovacích i plaveckých potřeb
www.snakesub.cz

Daňový kalendář

25. 7. 2019 Souhrnné hlášení (za červen 2019 a 2. čtvrtletí 2019)
25. 7. 2019 Kontrolní hlášení (za červen 2019 a 2. čtvrtletí 2019)
25. 7. 2019 Přiznání DPH (za červen 2019)
25. 7. 2019 Přiznání DPH (za 2. čtvrtletí 2019)

Další termíny

Kurzovní lístek

25,54 Kč
-0,010 Kč
22,77 Kč
0,015 Kč

Více
Zdroj: ČNB, 22.07.2019

Ze života daňového poradce


Přihlášení k odběru newsletteru