Využíváme cookies pro zajištění snadnějšího použití našich webových stránek. Pokračováním v prohlížení webu předpokládáme, že s tím souhlasíte. Rozumím Více informací

Nejčastější omyly při zahájení podnikání


Ladislav Kandler, DiS.
25. 3. 2013
Vytisknout článek Odeslat článek mailem Diskuse k článku

Čekat na to, až se podnikání „rozjede“, a teprve potom se stát oficiálním podnikatelem, nejde. Došlo by tak k daňovým únikům i ke klamání zákazníků.

Foto: Fotolia.eu

 

Jaké mýty panují nejvíce mezi začínajícími podnikateli? Přečtěte si, na co si dát pozor, když se chcete pustit do podnikatelské činnosti a vyvarujte se nejčastějších omylů. Ušetříte si tím spoustu zbytečných problémů.


 
V minulém díle Průvodce začátkem podnikání jsme si na příkladu pana Jaromíra ukázali, na co je důležité v této souvislosti pamatovat a nezapomenout. Dnes se zaměříme na nejčastější omyly při zahájení podnikání, se kterými se v naší účetní a daňové praxi setkáváme.

1. „Na příležitostnou činnost nepotřebuju živnosťák.“

Na první pohled je výše uvedené tvrzení pravdivé. Na příležitostnou činnost opravdu není potřeba živnostenské oprávnění. Klíčové však je správně pochopit, co se podle platné legislativy rozumí příležitostnou činností.
 
Zaměříme se na to z pohledu zákona o daních z příjmů. Tento předpis je stěžejní pro správné pochopení tohoto velmi často používaného a mnohdy zneužívaného pojmu.
 
Příležitostné příjmy spadají do kategorie ostatních příjmů. V uvedeném zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, je toto upraveno v § 10. V odstavci 1 písm. a) je uvedeno, že:

„Ostatními příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku, pokud nejde o příjmy podle § 6 až 9, jsou zejména příjmy z příležitostných činností nebo z příležitostného pronájmu movitých věcí, včetně příjmů ze zemědělské výroby, která není provozována podnikatelem (samostatně hospodařícím rolníkem).“
 
Do příležitostné činnosti dále patří příjmy včelařů, pokud příjem plynul z nejvýše 40 včelstev, s příjmem maximálně 500 Kč za jedno takové včelstvo.
 
A jak je to v případě příležitostných úklidů domácností, výuk jazyků, administrativních činností, pomocných stavebních prací, servisů počítačů a dalších, naoko jednorázových činností? Velmi zjednodušeně, ale zároveň zcela zřetelně platí, že pokud na danou činnost existuje živnostenské oprávnění, nelze takovou činnost považovat za příležitostnou činnost, byť by byla vykonávána nepravidelně, nahodile či dokonce jen jednou za rok.
 
Samozřejmě existují další činnosti, které nespadají do činností dle živnostenského zákona, např. praxe lékařů, právníků či autorská činnost. Ani tyto činnosti nelze považovat za příležitostnou činnost dle § 10 zákona o daních z příjmů. My se však zaměříme v tomto článku na problematiku podnikání zejména dle živnostenského zákona.
 
Co z toho tedy vyplývá? Pokud plánujete, že se budete živit např. úklidovými službami, ale utěšíte se myšlenkou, že vlastně živnostenské oprávnění nepotřebujete, pak jste na omylu. Jedná se o plnohodnotné podnikání, a to spolu se všemi právy a povinnostmi, které z toho vyplývají. O živnostenské oprávnění je tedy nutné si požádat ještě předtím, než takovouto činnost začneme vykonávat.

2. „Počkám, než se mi podnikání rozjede, a až potom se stanu oficiálním podnikatelem.“

Na první pohled by se zdála tato úvaha velmi praktická a rozumná. Nicméně i to patří mezi velmi časté omyly, které v důsledku jejich uplatnění mají za následek daňové úniky a ve výsledku také klamání svých zákazníků. Opět lze jednoduše říci, že bez příslušného (v našem případě živnostenského) oprávnění nelze podnikat.
 
Aby člověk mohl vystupovat pod svým jménem a nabízet tak své služby či prodávat výrobky jiným subjektům, je potřeba, aby měl přidělené identifikační číslo (IČ). To však získá jen tehdy, stane-li se „oficiálním podnikatelem“. Jak je vidět, jedná se o kruh, ze kterého nelze vystoupit, ani ho nikterak legálně obejít.
 
V jakém případě se s tímto argumentem nejčastěji setkáváme a z jakého důvodu? Z drtivé většiny zkušeností vyplývá, že tyto osoby si nejsou jisté, zda se jejich podnikání „rozjede“ a zároveň si uvědomují, že v souvislosti se zahájením podnikání vznikají povinnosti v povinném odvodu na zdravotní a sociální pojištění. Proto se snaží vymyslet kličky, které by usnadnily vstup na podnikatelský trh za cenu nejnižších možných nákladů.
 
Opět, tato úvaha může být opodstatněná, ale nemá nic společného se solidním a poctivým podnikáním. Lze tedy tuto situaci nějakým způsobem řešit?
 
Odpověď není zcela jednoznačná, vždy záleží na okolnostech. Jedním z možných řešení, které se v praxi hojně využívá, je, že v případě, že jsme někde zaměstnáni v rámci pracovního poměru, bylo by na naši případnou podnikatelskou činnost pohlíženo jako na vedlejší. Proto řada začínajících podnikatelů zahájí svou činnost při zaměstnání.
 
Hlavní výhodou je to, že v prvním roce takovéto podnikatelské činnosti, která je považována za vedlejší, nevzniká povinnost hradit zálohy na zdravotní či sociální pojištění. V dalších letech, pokud je stále činnost považována za vedlejší, se tyto odvody stanoví dle skutečně dosaženého zisku. Jedná se o obrovskou výhodu oproti podnikání, které je bráno jako hlavní činnost.
 
Tento nástroj je zcela legální, jedná se o velmi praktické opatření ze strany státu a umožňuje tak zahájit podnikatelskou činnost s minimálními náklady. Určitou nevýhodou může být fakt, že v případě zaměstnání na osm hodin denně nemusí zbýt čas ani energie na zahájení podnikání.
 
Další překážkou může být to, pokud se rozhodneme podnikat v obdobném oboru jako náš stávající zaměstnavatel. Nicméně z naší praxe vidíme, že i přes určitá úskalí lze tímto způsobem pomalu vplout do podnikatelské sféry, a to bez případných hrozeb sankcí ze strany finančního úřadu, zdravotní pojišťovny či České správy sociálního zabezpečení.

3. „Dokud nevydám první fakturu, nejsem podnikatelem.“

Další z omylů, který nemá v žádném zákoně či předpisu opodstatnění, je podmínečnost vystavení faktur či paragonů, aby z nás byl opravdu podnikatel. Důležité pro posouzení je to, co říkají platné právní předpisy o tom, kdy se stáváme podnikateli.
 
Jak vyplývá z § 10 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, oprávnění provozovat živnost obecně vzniká dnem ohlášení živnosti. Od této chvíle se stáváme podnikateli, a to bez ohledu na to, jak budeme v budoucnosti úspěšní. Může se tak stát, že než nalezneme své první zákazníky, uběhne několik týdnů nebo měsíců. I přesto je potřeba plnit své povinnosti, které pro nás vyplývají, např. odvádět pravidelné zálohy na zdravotní či sociální pojištění.
 
Než se podnikání tzv. rozjede, můžeme věnovat čas tomu, aby se o naší firmě vědělo. V dnešní době je velmi důležitou součástí také informovanost na internetu, a to např. formou webové prezentace, firemního profilu na některé ze sociálních sítí apod.
 
Nicméně tyto úkony lze vykonávat až poté, co jsme plnohodnotnými podnikateli, neboť např. registrace do internetových katalogů vyžaduje zadání přiděleného identifikačního čísla. To však získáme až poté, co svou živnost zahájíme. Následně pověření pracovníci často zadané údaje do takových katalogů ručně kontrolují např. s výpisem ze živnostenského rejstříku. Pokud by byly údaje neúplné či nepravdivé, hrozilo by nezařazení vašeho firemního profilu mezi svou konkurenci.
 
Jak je tedy vidět, okamžikem podnikání nevznikají pouze povinnosti, ale také práva. Nezáleží tedy na tom, kdy vystavíme svou první fakturu, nebo kdy prodáme svůj první výrobek. Podnikateli jsme od okamžiku ohlášení naší živnosti. Zjednodušeně řečeno, podnikateli se stáváme přidělením IČ.

4. „Pokud si nevydělám nad 20.000 Kč za rok, nemusím podávat daňové přiznání.“

I v tomto případě je tato fráze často chybně interpretována. Ano, existuje možnost, kdy v případě nepřekročení hranice 20.000 Kč ročně nemusíme podávat daňové přiznání. Důležité však je, v jakých souvislostech je toto tvrzení platné.
 
Vraťme se nyní k prvně rozebíranému omylu v tomto článku, a to k příležitostným příjmům. Z § 10 odst. 3 již zmíněného zákona o daních z příjmů vyplývá, že od daně jsou osvobozeny uvedené příležitostné příjmy, pokud úhrn příjmů nedosáhne 20.000 Kč za zdaňovací období.
 
Tato hranice se tedy vztahuje výhradně na příležitostné příjmy, a to tak, jak jsou definovány v § 10 uvedeného zákona. Neplatí to tedy o příjmech ze živností, byť bychom v daném roce dosáhli příjmů do 20.000 Kč.
 
Nicméně existují zde jiné skutečnosti, které zákon o daních z příjmů zmiňuje, kdy nemusíme podávat daňové přiznání. To můžeme nalézt v § 38g.
 
Z tohoto ustanovení vyplývá, že daňové přiznání není nutné podávat v následujících případech:
  • Pokud naše příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů, nepřesáhnou 15.000 Kč, dále pokud se jedná o příjmy, které jsou od daně osvobozené, nebo jsme dosáhli příjmů, ze kterých byla odvedena srážková daň. To se vztahuje i na příjmy z podnikání. Pokud jsme se však v daném roce dostali do ztráty, musíme daňové přiznání podat.
  • Jestliže jsme dosáhli příjmů ze zaměstnání pouze od jednoho zaměstnavatele nebo postupně od více zaměstnavatelů a zároveň jsme podepsali prohlášení k dani (tzv. růžový papír). Pokud jsme dosáhli ještě jiných příjmů, kromě zaměstnání, podle § 7 až § 10 (např. z podnikání) a tyto vedlejší příjmy nepřesáhnou hranici 6.000 Kč za zdaňovací období, ani v tomto případě nemusíme podávat daňové přiznání.
Pokud zjistíme, že nemusíme podávat daňové přiznání, neznamená to však, že v průběhu roku nemusíme evidovat naše příjmy, a tudíž ani nemusíme odvádět zálohy na zdravotní a sociální pojištění. Může se to zdát na první pohled absurdní, ale velmi často se s tímto chybným názorem v naší praxi setkáváme.
 
První věcí je to, že pokud bychom neevidovali své příjmy, jen stěží bychom zjistili, jakých příjmů jsme vlastně za rok dosáhli. A z toho důvodu bychom ani nemohli určit, zda máme či nemáme podat daňové přiznání.
 
Zároveň platí, že v případě hlavní činnosti se hradí odvody na zdravotní či sociální pojištění v minimální předepsané výši, a to bez ohledu na to, jakých příjmů v měsíci, či potažmo v daném roce dosáhneme.

5. „Když začnu podnikat, stanu se plátcem DPH.“

Posledním mýtem, který v našem článku zmíníme, je smyšlená představa a obava z toho, že v případě zahájení podnikání se musíme stát plátcem DPH. Při zahájení podnikání je plátcovství daně z přidané hodnoty dobrovolné. V průběhu podnikání však mohou nastat rozhodné skutečnosti, na základě kterých se plátci DPH opravdu stát musíme (viz článek Povinná a dobrovolná registrace k DPH).
 
Tou hlavní rozhodnou skutečností, která vyplývá ze zákona č. 235/2004, o dani z přidané hodnoty, je skutečnost, že jsme za posledních 12 měsíců dosáhli obratu 1 mil. Kč. V této souvislosti také vzniká otázka, co si představit oním obratem. Obecně řečeno, jedná se čistě o naše příjmy. V naší praxi se totiž setkáváme s tím názorem, že obratem se rozumí součet příjmů a výdajů, což je ale chybná úvaha.
 
Pokud tedy začnete s podnikáním, nemusíte se bát toho, že se hned musíte stát plátcem DPH. Záleží pouze na nás, jak se rozhodneme. Zároveň je však naší povinností hlídat své příjmy, zda jsme nedosáhli zmíněného obratu za posledních 12 po sobě jdoucích měsíců. Pokud ano, musíme se na finančním úřadě k DPH zaregistrovat.

Informovaností k úspěšnému podnikání

Ať už se nám uvedené mýty hodí, či se jimi řídíme „z omylu“, vždy platí, že díky včasné informovanosti můžeme předejít pozdějším nedorozuměním, a to zejména ze strany úřadů. Proto doporučujeme včas se informovat na svá práva a povinnosti nejen v souvislosti se zahájením podnikání.
 
Napadnou-li vás jakékoliv dotazy, nebo uslyšíte určitou fámu podobnou výše zmíněným, rozhodně doporučujeme ptát se přímo na dotčených organizacích a úřadech státní správy.

 
Související článek:
Průvodce začátkem podnikání
Vytisknout článek Odeslat článek mailem

Diskuse k článku

Michal
2. 9. 2013 18:40:31
Dobrý den, pane Kandlere,
myslím, že po Vašem „zjemnění“ přísného názoru k „jednodennímu úklidu za rok“ a zdůraznění především toho, že obsah předmětného ustanovení článku je především ve vztahu k § 10 ZDP v případě „začínajícího podnikatele“, jsme se ve své podstatě nyní shodli… :-)
Domnívám se, že diskuze o daňové problematice mezi lidmi z praxe je prospěšná „ jak pro ně – tedy pro nás“ tak i pro Vaše případné laické čtenáře.
Jistě máte pravdu, jak píše na počátku Vaší reakce na můj komentář, že daňová problematika je rozhodně složitá a to už i proto, že se zde prolíná ekonomie a právo.
Různě koncipované články na téma týkající se § 10 ZDP (tedy i ten Váš) mne inspiroval se na toto téma také autorsky podívat a na finančním serveru v budoucnu zveřejnit … :-)
Děkuji i za Vaší reakci a přeji hezký den!
Michal
Hlášení závadného obsahu

Ladislav Kandler
Autor článků
2. 9. 2013 2:12:51
Dobrý den, pane Michale,

děkuji za reakci. Problematika je však poněkud složitější. Obecně vzato je pravdou, že pokud by fyzická osoba nárazově např. uklidila domácnost, za určitých okolností, pokud by sama prokázala, že se jednalo skutečně o výjimečnou situaci, by živnostenský či finanční úřad mohl pohlížet na daný příjem jako na ostatní příjem podle § 10. "Soustavnost" dle živnostenské a obchodního zákoníku však neznamená pouze pravidelnost, ale také úmysl ji opakovat, byť jednou za rok v určitém časovém období (např. sezonní prodeje). Vždy záleží na tom, k jaké domluvě mezi oběma subjekty dojde.

Např. o vámi zmíněné instalaci softwaru lze polemizovat. Může se např. stát, že ředitel firmy má svého rodinného příslušníka, který ho zavolá, když potřebuje nainstalovat software do PC. Tento příbuzný je s tímto seznámen a souhlasí, že KDYKOLIV bude potřeba (byť jen párkrát za rok), přijede a software nainstaluje. Ředitel s tím souhlasí a ujistí, že vždy se mu finančně odmění. Otázka tedy je - bude takováto činnost považována za nahodilou nebo soustavnou? Pokud byste takovýto "příklad" předložil finančnímu úřadu, je velmi pravděpodobně, že ji bude charakterizovat jako činnost soustavnou. Takto bychom mohli pokračovat i s ostatními činnostmi.

Pouze tedy pro objasnění k onomu odstavci:
1) "A jak je to v případě příležitostných úklidů domácností, výuk jazyků, administrativních činností, pomocných stavebních prací, servisů počítačů a dalších, naoko jednorázových činností? Velmi zjednodušeně, ale zároveň zcela zřetelně platí, že pokud na danou činnost existuje živnostenské oprávnění, nelze takovou činnost považovat za příležitostnou činnost, byť by byla vykonávána nepravidelně, nahodile či dokonce jen jednou za rok."
- Původní myšlenka, která možná trochu zanikla, je ta, že se či o úvahy osoby, KTERÁ MÁ V PLÁNU V DANÉM OBORU ZAHÁJIT PODNIKATELSKOU ČINNOST (k tomu se váže i nádpis článku). V praxi se totiž hojně setkáváme s názorem, že takováto osoba by nejdříve "na zkoušku otestovala", zda bude mít v daném oboru úspěch. Takováto úvaha je však přímo v rozporu s definicí "soustavnosti". K této myšlence se váže poslední odstavec: "Pokud plánujete, že se budete živit např. úklidovými službami, ale utěšíte se myšlenkou, že vlastně živnostenské oprávnění nepotřebujete, pak jste na omylu. Jedná se o plnohodnotné podnikání, a to spolu se všemi právy a povinnostmi, které z toho vyplývají. O živnostenské oprávnění je tedy nutné si požádat ještě předtím, než takovouto činnost začneme vykonávat."

V každém případě děkuji za Váš ohlas i zpětnou reakci. Pokud by měly i dále přetrvávat nejasnosti s úmyslem vystihnout hlavní problém, jak jsem výše popsal, zkonzultuji tuto připomínku s týmem Pohoda a případně provedeme příslušnou úpravu v předmětném odstavci, aby nedošlo k nesrovnalostem.
Hlášení závadného obsahu

Michal
1. 9. 2013 23:30:23
KOMENTÁŘ k „Na příležitostnou činnost nepotřebuju živnosťák.“ Do § 7 ZDP spadají příjmy tehdy, pokud daná osoba vykonává např. živnost. Zde je třeba si uvědomit, že živnost, jakožto podnikání, je soustavnou činností. Není-li jakákoliv činnost vykonávána SOUSTAVNĚ přestává být podnikáním, avšak podnikatel, má-li již ŽL, může si živnostenské oprávnění ponechat.
Rozhodně je chybou se domnívat, že pokud někdo půjde o vánočních svátcích pomoci starší sousedce s úklidem a ta mu za to dá odměnu, že si na toto musí zřizovat živnostenský list, jak jednoznačně uvádí autor článku. To je samozřejmě nesmysl.

Autor sice správně cituje ZDP, avšak na daný problém se musí dívat na podkladě více právních předpisů.

Není-li činnost vykonávána soustavně (což je jedno z podmínek k vlastní definici podnikání – viz. obchodní zákoník) nelze po osobě požadovat vlastnictví živnostenského oprávnění.

Tvrzení autora článku, že „pokud na danou činnost existuje živnostenské oprávnění, nelze takovou činnost považovat za příležitostnou činnost“ je samozřejmě naprosto lichá. Autor článku totiž zapomněl na to, že i „nepojmenované činnosti“, tedy činnosti, které nejsou vysloveně uvedeny v příloze k ŽIVNOSTENSKÉMU ZÁKONU, lze jako živnost provozovat. Čili na jakoukoliv činnost (není-li trestná či zákonem zapovězena) lze míti živnostenské oprávnění. Pak by § 10 ZDP, dle logiky autora článku, byl bezpředmětný, jelikož na vše legální co vás „napadne“ vykonávat, vám živnostenský úřad vydá oprávnění (nejde-li o podnikaní dle jiných právních předpisů).

Do § 10 tedy rozhodně lze zahrnout jakoukoliv činnost (netrestnou či nezapovězenou předpisy) je-li vykonána tím způsobem, že se nejedná o podnikání – tedy není soustavně vykonávána. Nepodnikatelské, avšak výdělečné činnosti, jsou zdaňovány dle § 10 ZDP.

Pokud tedy půjdete pomoci někomu s úklidem dvakrát do roka, doučíte spolužáka k maturitě, kamarádovi poradíte s instalací nového antivirového programu… vždy půjde o jednorázový (nesoustavný) výdělek dle § 10 – ostatní příjem.
Hlášení závadného obsahu

Přidat nový příspěvek do diskuse

Přihlásit k odběru

img_cancelvykricnik



 
 
Security code 
 

Užitečné informace




Firmy v Pohodě
 
Daně - Ing. Syptáková L.
Daňový poradce - Ing. Leona Syptáková - daně, účto, poradenství


VV-IT s.p.
Sdružení podnikatelů poskytující komplexní služby
www.vvit.cz

Daňový kalendář

25. 11. 2019 Souhrnné hlášení (za říjen 2019)
25. 11. 2019 Kontrolní hlášení (za říjen 2019)
25. 11. 2019 Přiznání DPH (za říjen 2019)
2. 12. 2019 Daň z nemovitých věcí (2.splátka)

Další termíny

Kurzovní lístek

25,51 Kč
-0,010 Kč
23,07 Kč
0,059 Kč

Více
Zdroj: ČNB, 22.11.2019

Ze života daňového poradce


Přihlášení k odběru newsletteru