Využíváme cookies pro zajištění snadnějšího použití našich webových stránek. Pokračováním v prohlížení webu předpokládáme, že s tím souhlasíte. Rozumím Více informací

Odstupné při ukončení pracovního poměru


Ing. Michaela Martínková, CAE
2. 9. 2019
Vytisknout článek Odeslat článek mailem Diskuse k článku

V některých případech bývá odstupné odstupňováno podle délky pracovního poměru.

Foto: 123RF

 

Pokud dostane zaměstnanec výpověď, má nárok na finanční kompenzaci v podobě odstupného. Jaká je jeho výše a komu odstupné náleží? Může zaměstnavatel vyplatit i vyšší částku, než udává zákon?


 
Důležité je hned na začátku upozornit, že zákon stanovuje minimální výši pro vymezené okruhy ukončení pracovního poměru – zaměstnavatel může vyplatit i vyšší částku, než stanovuje zákon. Pak ale tato část odstupného nad rámec zákona nepobírá výhody, kterou „základní“ odstupné má – a sice tu, že se z takto stanoveného odstupného neodvádí zdravotní ani sociální pojištění (daň z příjmů se odvádí vždy).
 

Příklad 1

Zaměstnavatel dal výpověď z organizačních důvodů zaměstnanci, který u něj pracuje více než dva roky, a zároveň určil, že zaměstnanec má nárok na odstupné ve výši pětinásobku měsíčního průměrného výdělku.

Protože zákonná výměra odstupného činí v tomto případě trojnásobek, budou tyto tři průměrné výdělky zdaněny jen daní z příjmů; zbývající dva průměrné výdělky budou podléhat nejen dani z příjmů, ale i zdravotnímu a sociálnímu pojištění jako běžná mzda.


Odstupné ze zákona náleží při skončení pracovního poměru, kdy byly důvodem skutečnosti uvedené v § 52 písm. a) až d) zákoníku práce (dále jen „ZP“) – tedy z důvodů:
  • ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část,
  • přemisťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část,
  • stane-li se zaměstnanec nadbytečným (tzn. organizační důvody),
  • nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo ohrožení touto nemocí (tzn. zdravotní důvody způsobené výkonem práce).
U prvních třech důvodů ukončení pracovního poměru je odstupné rozčleněno podle délky pracovního poměru. Pokud pracovní poměr trval méně než jeden rok, náleží zaměstnanci jednonásobek průměrného výdělku. U pracovního poměru v délce jeden až dva roky náleží dvojnásobek průměrného výdělku, a až u pracovního poměru v délce minimálně dva roky náleží zaměstnanci trojnásobek průměrného výdělku.

Příklad 2

Zaměstnavatel dal 15. 8. 2019 výpověď z organizačních důvodů zaměstnanci, jehož pracovní poměr začal 1. 9. 2018. K datu podání výpovědi sice ještě neuplynul jeden rok pracovního poměru, ale je nutné počítat i výpovědní dobu, která je ze zákona dvouměsíční.

V tomto příkladu začne výpovědní doba plynout od 1. 9. 2019 a skončí k 31. 10. 2019, kdy tedy skončí i pracovní poměr. V té době už bude pracovní poměr delší než jeden rok, a zaměstnanec bude mít nárok ze zákona na dvojnásobek průměrného výdělku jako odstupného.


Skončení pracovního poměru podle § 52 písm. d), tedy ze zdravotních důvodů po pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, náleží zaměstnanci odstupné bez ohledu na délku pracovního poměru ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku.

Odstupné náleží nejen při výpovědi dané zaměstnavatelem z výše popsaných důvodů, ale i při skončení pracovního poměru dohodou z týchž důvodů. Podmínkou v tomto případě tedy je, že důvod skončení pracovního poměru bude uveden v dohodě o rozvázání pracovního poměru.

Může být tedy použita např. tato formulace: Zaměstnavatel a zaměstnanec se dohodli na skončení pracovního poměru z důvodu zrušení pracovní pozice, pro které by bylo možné jinak dát výpověď zaměstnavatelem podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Proto náleží zaměstnanci odstupné ve výši X–násobku průměrného výdělku podle § 67 ZP.

Odstupné se vyplácí po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu. Je však možné se dohodnout, že odstupné bude vyplaceno v den skončení pracovního poměru nebo v pozdějším termínu výplaty. To je však věcí dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem – pokud zaměstnavatel dá jednostranně výpověď, nemůže v ní sám určit jiný výplatní termín než nejbližší termín po skončení pracovního poměru.

Příklad 3

Zaměstnanec z příkladu 2, kterému skončí pracovní poměr 31. 10. 2019, bude mít ve výplatním termínu 15. 11. 2019 vyplacenou nejen mzdu za říjen 2019, ale i odstupné ve výši dvojnásobku průměrného výdělku.

Pro zaměstnance odstupné představuje kompenzaci za skončení pracovního poměru, kterému nemohl sám zabránit. Po skončení pracovního poměru se může nahlásit na úřadu práce do evidence zájemců o zaměstnání, ale výplata podpory v nezaměstnanosti se posouvá až za dobu, na kterou mu bylo vyplaceno odstupné.

Příklad 4

Zaměstnanec z příkladu 2, kterému bylo vyplaceno zákonné odstupné ve výši dvojnásobku průměrného výdělku, se může k 1. 11. 2019 nahlásit na úřadu práce jako zájemce o zaměstnání. Bude za něj hrazeno zdravotní pojištění, ale nárok na podporu v nezaměstnanosti bude mít až od 1. 1. 2020 – nejedná se o krácení podpory, ale o její časový posun.

Zákon pamatuje i na situaci, kdy zaměstnanec, který obdržel odstupné, nastoupí zpět k zaměstnavateli do pracovního poměru nebo uzavře dohodu o pracovní činnosti s původním zaměstnavatelem, a to před uplynutím doby určené počtem násobků průměrného výdělku (zákoník práce nestanoví, že se musí jednat o stejnou pracovní pozici). V takovém případě je zaměstnanec povinen vrátit odstupné nebo jeho poměrnou část podle počtu kalendářních dnů od nového nástupu do zaměstnání do uplynutí doby, která byla pokryta odstupným.

Příklad 5

Zaměstnanci z příkladu 2 nabídl původní zaměstnavatel pracovní poměr s nástupem od 10. 12. 2019. Zaměstnanec musí tedy vrátit odstupné, které mu bylo vyplaceno ve výši dvojnásobku průměrného výdělku, za období 10. až 31. 12. 2019, protože jeho nový pracovní poměr u téhož zaměstnavatele začal ještě v době, který byl pokryt dvojnásobkem průměrného výdělku (nevrací však celé odstupné, ale jeho část).

Jak bylo zmíněno v úvodu článku, z odstupného se nehradí zdravotní ani sociální pojištění, což pomůže nejen zaměstnanci k vyššímu čistému výdělku, ale i zaměstnavateli, neboť jeho náklady nebudou navyšovány o odvody tohoto pojištění nad hrubou mzdu.

Příklad 6

Zaměstnanec z příkladu 2 má hrubou mzdu 20 000 Kč, což je i jeho průměrný výdělek pro výpočet odstupného ve výši dvojnásobku průměrného výdělku. Za měsíc říjen 2019 bude výpočet mzdy následující:

Tab.: Výpočet výše odstupného
 
Text Částka v Kč
Odstupné 40 000
Základ daně 20 000 × 1,338 + 40 000 = 66 760, zaokrouhleno 66 800
Daň z příjmů 15 % z 66 800 Kč 10 020 − sleva 2 070 = 7 950
Zdravotní pojištění zaměstnance 4,5 % z 20 000 Kč 900
Sociální pojištění zaměstnance 6,5 % z 20 000 Kč 1 300
Čistý příjem 60 000 − 7 950 − 900 − 1 300 = 49 850
Náklad zaměstnavatele 66 760



Článek byl připravený ve spolupráci se společností Finservis s.r.o.
Vytisknout článek Odeslat článek mailem

Diskuse k článku

Zatím žádný komentář.

Přidat nový příspěvek do diskuse

Přihlásit k odběru

img_cancelvykricnik



 
 
Security code 
 

Užitečné informace




Firmy v Pohodě
 
ÚČETNICTVÍ UMB s.r.o.
Vedení účetnictví, mzdy, správa pohledávek, daňové poradenství.
www.umb.cz

BEST SYSTEM s.r.o.
IT firma zajišťující komplexní správu firemních sítí a serverů.
www.bestsystem.cz

Daňový kalendář

25. 9. 2019 Souhrnné hlášení (za srpen 2019)
25. 9. 2019 Kontrolní hlášení (za srpen 2019)
25. 9. 2019 Přiznání DPH (za srpen 2019)
15. 10. 2019 Silniční daň (3. záloha)

Další termíny

Kurzovní lístek

25,90 Kč
0,005 Kč
23,40 Kč
-0,026 Kč

Více
Zdroj: ČNB, 19.09.2019

Ze života daňového poradce


Přihlášení k odběru newsletteru